dmnk
komentáře u knih

Taková jednohubka, zaujala mě anotace (jakože bych to klidně mohla být já, haha). Neměla jsem valné očekávání a nakonec jsem byla příjemně překvapená. Je to psané s lehkostí, přirozeností a humorem.


Pamatuji si doby, kdy jsem si mylně myslela, že Kundera je pro pseudointelektuály, jenže hele, ono je to fakt strašně moc dobrý! Abych byla zcela upřímná, zamilovala jsem se do ní natolik, že již několik let patří stabilně mezi mé nejoblíbenější. Nedokážu to absolutně popsat, proč to tak je, co je na ni tak zvláštního a krásného, ale když se mě dnes někdo zeptá na nejoblíbenější knihu, po krátkém zamyšlení řeknu tuhle.


Dost slabé. První příběh mě bavil asi nejvíc, nejhorší byl pak Greenův. Ale celkově byly všechny příběhy předvídatelné a lehce prokouknutelné. Ale četla jsem to na Vánoce, tak to bylo takové aspoň tematické :) jo a obálka je hezká, to je pravda.


Po Hvězdy nám nepřály, které se mi líbily příběhově, ale nikoliv už autorským stylem, jsem se rozhodla dát Greenovi ještě jednu šanci. No, tohle nebude autor pro mě. Naprosto nezáživné, nudné, nepřirozené dialogy a některé pasáže mě vyloženě štvaly... Škoda. Na druhou stranu nejsem asi cílová skupina této literatury, to přiznávám :) Lepší, když budou mladí číst toto než nečíst nic.


Dočetla jsem to v rámci čtenářské výzvy, ale bylo to hrozný. Myslela jsem, že to bude vtipné, protože Pavláskův humor se mi vcelku líbí. Ale vtipné to bohužel nebylo vůbec.


Moc milá a oddechová věc, korejská bajka s krásnými podobenstvími, ani ten překlad není zas tak moc strašnej, přestože to je omega. Je to možná trochu jednodušší a naivní, ale když má člověk sentimentální nenáročnou náladu, proč ne.


Jako dítě jsem tuto knihu milovala. Velice zábavným způsobem nakreslený a otextovaný komiks, díky kterému jsem nikdy nezapomněla, kdo to byl Hérakles nebo Tantal. Taky jsem se k ní vracela rok co rok.
