DoDidDone komentáře u knih
Z celého čtení mám smíšené pocity, ale ty pozitivní převyšují.
Ano, Zoo je přehnaně naivní, ale vzhledem k tomu, jak tvrdá soutěž byla, se není čemu divit. Na knize se mi líbila slovní zásoba a velmi malé opakování slov, tedy až na: "Zpražit pohledem" :)
Nelíbil se mi ale konec, takové konce já příliš nemusím, už jsem jen čekal, až Zoo řekne, že všechno byl sen nebo něco v tom smyslu. Autorka sáhla po několika složitých tématech, kde alespoň mně připadá, že nevyužila potenciál knihy, který je obrovský. Tři sta stránek mi v tomto případě nestačí, pořád mám v hlavě velký otazník. Tohle byla autorčina prvotina a byla čtivá a zajímavá, nebyla podobná žádné jiné knize a titul Bestseller si určitě zaslouží!
Prvních dvě stě stránek jsem se nudil a vážně přemýšlel o odložení knihy. Pak se to naštěstí rozuzlilo a kniha začala být zajímavá. Celé je to překvapivé a konec zamotá hlavu. Autorku jsem si ale neoblíbil a nechci od ní číst už nic. Nelíbí se mi její postavy, které jsou vlastně pokaždé stejné (četl jsem od ní ještě Tři přání a připadá mi, jako bych četl nějaké pokračování). Dále tam jsou pak klasické, nerealistické a americké zápletky. Tohle není pro mě!
To by nebyla Flynnová, aby mi nezamotala hlavu! :) Když už jsem si myslel, že to mám všechno zmáknuté, zase všechno jinak! Ksakru! Vždycky se nechám zmást! :)
Začátek knihy byl pro mě těžký, hlavně případ a popisování masakru, kdy jsem si říkal, jestli pokračovat nebo ne. Ještě, že jsem pokračoval! Konec skvělý, že jsem obracel stránky a skoro nemrkal. Skvělá detektivka s detaily, jako jsem ještě v žádné jiné nečetl.
Na první dílo z jeho série mi Netopýr připadá kvalitní a možná bych i řekl, že lepší, než druhý díl ze série. Dal bych pět hvězdiček nebýt dlouhých odboček k hadům, které mi přišly zbytečné a při čtení jsem měl chuť přeskočit celý odstavec či kapitolu, ve které se o nich bavili.
Samozřejmě, že se kniha těžko čte, když už toho tolik pamatuje!
Pro mě průměrné čtení hlavně kvůli ději, kdy jsem vlastně celou dobu nechápal, o co tam vlastně jde. Hlavní hrdinky jsou sympatické a dobře střelené :D. Jen celý styl psaní a obsah není asi pro mě.
Konec mě trochu štval, protože mi nepřišlo, že by to vůbec nějak skončilo.
PS: Už nikdy si nekupuju knížku jen proto, že se děj odehrává v Austrálii! :( :D
Zkažený Nick a ještě zkaženější Amy, kteří jsou pro sebe navzájem jako stvoření! :)
Prvních cca sto stránek je nudných, ale oceníte je v dalších kapitolách, kdy do sebe bude vše pasovat jako puzzle. Postupné zvraty jsou šílenější a šílenější, až vás překvapí poměrně "klidný" konec. Nevím, jestli jsem to pouze já, ale já bych prosil pokračování, protože mě zajímá, co se bude dít dál! :)
Pět hvězdiček zasloužených hlavně za originální nápad a propracovanost!
Tímto dílem jsem začal HH sérii a nebyl jsem rozhodně zklamán. Zamiloval jsem si detailní popisování postav a hlavně prostředí. Celkem mě bavil i děj a bavilo mě, že jsem dokázal říct, kdo je vrahem. Nelíbilo se mi přehnané množství postav, kterých tam mohlo být klidně i méně, neboť spousta z nich tam vlastně ani nijak nic nedělá a s případem moc nesouvisí. Dál mě trochu mrzelo, že se kniha vlekla, a pak najednou máte ve dvou stránkách vysvětlené téměř vše. Nejvíce mě ale štval americký konec a tradiční honička, kdy už stejně víte, jak to dopadne. I tak to pro mě bylo příjemné čtení.
Kniha pro mě byla natolik smutná, že už se obávám, že po ní asi už nesáhnu. Co taky čekat od válečné literatury?
Byla ale skvěle napsána a titul Pulitzerovy ceny si určitě zaslouží. Sice mi trochu trvalo, než jsem se dostal do autorova stylu psaní, takže jsem knihu dočetl až na třetí pokus, ale vím, že to za to stálo a mohu ji jen doporučit.
Gejša se četla sama a bavila mě každá stránka a nová dobrodružství Čijo nebo Sajuri, jak chcete! :) Miloval jsem přirovnání a vysvětlování zvyků a kultury. Hodně jsem k hlavní postavě přilnul a celou dobu doufal a přál jí, aby to s ní skončilo dobře, jak se mi už dlouho nestalo.
Nelíbil se mi především samotný záběr, kdy vše skončí až přehnaně růžově. Možná jsem čekal trochu něco jiného.
Pan tajemný mě celou knihu štval, takže se nedivím Emory, že se občas neudržela.
Četba mi trvala skoro tři týdny, a to se mi většinou nestává. Neměl jsem chuť ji otevírat a čtení jsem si příliš neužíval, otevíral jen z povinnosti, abych se zjistil, co se tedy přesně stalo.