Dom95 komentáře u knih
Tak tahle kniha mě neskutečně bavila. Přečtena jedním dechem. Rozhovory s tetou Margie byly úžasné. Říká spoustu věcí, které jsou nad slunce jasné, ale nám se dnešní dobou tak odcizily, že nás nenapadnou. Několikrát se mi stalo, že jsem v těchto dialozích objevil narážky jak na sebe, tak na své nejbližší. Nemohu dát méně, než 5*. Těším se na další autorův počin (již zarezervován v knihkupectví :-) )
Úžasné! Na to, že je to Murakamiho prvotina, tak je krásně vidět, že zůstal věrný svému "stylu", který je tak patrný již v této knize (tuto knihu jsem četl až v roce 2016, ostatní již dříve). Nelze opomenout úžasný překlad Tomáše Jurkoviče! Musím však 1* ubrat. Norské dřevo, Na jih od hranic,..., Komturova smrt - v těchto knihách je vidět, že je autor již ve svém živlu.
Oproti prvnímu dílu značně slabší. Již při prvním dílu mi přišlo, že konec byl vměstnán do opravdu málo stran. No...ve druhém díle se konec celé knihy vměstnal max do 3 stran. Trochu mě to mrzí. Přijde mi, jako by autor musel dodržet nějaký dead-line a kvůli tomu zařízl konec na pár stránkách, ačkoliv si mohl se závěrem pohrát.
Určitě perfektně poslouží jako skripta, respektive pro studium. Příběhy osob jsou opravdu zajímavé a proto jsem se ke knize několikrát vrátil. Celkově je ale kniha více věnována lidem, kteří se profesně pohybují okolo schizofreniků.
Neskutečná psychologie postav, ale to tak už u Kingových knih bývá. Dokáže podat myšlení kohokoliv jako by mu opravdu viděl do každého zákoutí v mozku. Těším se na další knihu od Kinga!
První polovina knihy mě tedy vůbec nebavila. Možná je to i proto, že jsem si asi potřeboval od klanu Twispů odpočinout. Číst devátý díl v podstatě v kuse je náročné. Odpočinek ale pomohl a druhá polovina knihy už pěkně odsýpala. Určitě o dost lepší než předchozí díl. Už by to ale chtělo nějaké uzavření série, protože vtipy jsou často již ohrané.
"Něco sem si o slonech vygooglil. Údajně sou chytří, ale na druhou stranu to nejsou oni, kdo si to přifrčí do zoo, aby tam obhlížel lidi v klecích."
"Dostat řidičák je jedním z životních milníků, podobně jako první sex nebo první infarkt."
"Cooper (nevidomý kamarád) a Dasha se rozešli!"
"Jak to?"
"Tuším, že osobní nesoulad. Očekával od ní, že bude něžná a nápomocná. Ona očekávala, že nebude slepý."
Po 2 měsících dočteno. Tohle bylo opravdu utrpení dočíst. Přijde mi, že Payne sérii natahuje už jen kvůli prachům a nechce vůbec vymýšlet pořádný příběh. Jelikož byl v roce 2006 natočen film Mládí v hajzlu, Payne ve více jak polovině této knihy pouze popisoval tvorbu tohoto filmu. Nejvíc mě ale štve jiná věc. Hlavní linie Nicka Twispa skončila 5.dílem. Naštěstí. Poté psal o dalším z rodiny Twispů. Na konci knihy už si pomalu zvykáte a jste tedy zvědaví, jak to dopadne...A další kniha je o někom úplně jiném. Celou knihu si zvykáte a čekáte, jak to bude pokračovat - a ona je další kniha o někom úplně jiném/novém. Tak kde to jsme. Nedivil bych se, kdyby toto opakoval ještě několikrát a psal v příštím díle zas o někom jiném a my se pouze dovíme, jak dopadl film.
"Nejtěžší na sexu je získat v něm nějakou praxi. Myslím, že by se to mělo vyučovat ve škole jako tělocvik. Dostala bys někoho do páru a hups na to. Potom by se akorát oznámkovala technika a počet dosažených orgasmů."
Byl jsem mile překvapen, že mě dokáže vtáhnout období konce 18. století. První polovina příjemná, druhá chytne takový spád, že se čte jedním dechem.
Výborný "demáč memoárů".
FiXu poslouchám od svých 13 let, kdy jsem je poprvé zaregistroval na Ouvalskym bigbítu v roce 2008. Od té doby na ně nedám dopustit.
Hodně jsem o historii Vypsané fiXy věděl již dříve. Díky knize jsem se toho ale dozvěděl ještě více. A v podstatě nejen o VF, ale i jak to funguje v jiných kapelách.
Knihu mohu s čistým srdcem doporučit. Jo...a s fiXou jsem si dokonce i jednu songu zahrál na fesťáku :-) mám tedy to štěstí, že jsem si splnil sen :-)