DomenicaRisa komentáře u knih
Narozdíl od prvního dílu je knížka o něco lepší. Hlavně hrdinové jsou sympatičtí, není tu tolik hluchých míst a jejich konverzace skrz chat mě bavila. Objednávky pana "mam ho20cm" byly příjemným pobavením a konečné vyřešení této záhady bylo hodně úsměvné.
I tak ale tato série moc nadšení u mě nevyvolala a počkám si na spin off k sérii Off Campus.
Asi jsem se dostatečně nenudila, aby mě tahle oddechovka zabavila, nebo přibrání Sariny Bowen coby spoluautorky byla ze strany Elle Kennedy kardinální chyba. Miluju její sérii Off Campus, ale tohle byla vcelku velká nuda. Hodně pro mě hluchých míst. Hlavní hrdinka na facku a hrdina mi taky nebyl sympatický. Příběh hlavně ze začátku neměl hlavu a patu. Neustálé "nenápadné " odkazování na jejich společný úlet mi lezlo na nervy. Jedna hvězdička za Wesmie - je hezké, že v Americe se homosexuálové mohou vzít a ne jen registrovat.
SPOILER musím souhlasit s rodiči Jess - je hodně přelétavá a nestálá co se týče povolání. Chová se jako dítě, které neví co chce.
Konečně jsem se k dílu dostala skrz "povinnou četbu" ke zkoušce.
Machiavelli viděl svět realistickýma očima - lidé jsou špatní i dobří a ne vždy jednají eticky. Při cestě k cíli, který musí být morálně odpovědný se Machiavelli neptá, zda je krok morální nebo etický, ale zda je rozumný, logický a nezbytný.
Jednotlivé kapitoly jsou nadčasově učebnicové. Rozebírá jednotlivé formy vlády na příkladech z historie, nebo jeho současnosti, které provází všechny kapitoly. Poukazuje na různé způsoby získání moci, kdy vyvraždění vládnoucího rodu je z jeho strany logický a rozumný krok - kdo je mrtvý, nemůže nikoho ohrozit. Na první poslech to zní krutě, ale je to jen čistý pragmatismus. Postupně probírá typy armády, které může mít vládce k dispozici a to, jak by se měl panovník chovat, aby si udržel své území. Na konci pak opět oslovuje přímo Lorenza a vysvětluje mu, proč zrovna on by měl být tím Vladařem, který sjednotí Itálii a jak hodně příznivý čas k tomu zrovna je.
Označení Machivavelliho za cynika, který je podle mnohých nemorální, není na místě. Jediné co chtěl, byla sjednocená Itálie a při psaní Vladaře vycházel z praktických a reálných zkušeností, které získal studiem historie a pozorováním - nikoli z etiky, která je dle něj sice hezká, ale bohužel v tehdejší politice nereálná.
Velká poklona patří překladateli. Četlo se to svižně.
Nejlepší byly první 3 díly série Božsky. Pak už bohužel pozoruji sestupnou tendenci. A ani tento příběh mě nezaujal.
Autor několikrát zmiňuje, že kniha není pro archeology, ale spíše pro laickou veřejnost. Styl psaní tomu odpovídá včetně zvolené ich formy. Nicméně je rozhodně přínosem pro toho, kdo se chce dovědět něco o způsobech pohřbívání v době Slovanů. Nechybí ani nezbytné odbočky k vědám jako je etnologie a antropologie, dendrochronologie a jiné způsoby datací. Zvlášť oceňuji na úvod vysvětlené pojmy, které mohou být pro lidi, kteří se nezabývají archeologií, španělskou vesnicí.
První a poslední knížka se mi líbily nejvíce. Svaté kosti mě naprosto dostaly, hlavně když jsem Massadu viděla naživo. Prostřední díl byl zajímavý začátkem - archeologickým výzkumem, při kterém byla nalezena mrtvola. To se v našem prostředí stát nemůže. A poslední díl byl hrozně zajímavý tím, že se Tempe dotýkal osobně. Další se teď chystám na Ďáblovy kosti, tak jsem zvědavá. Ale ty Svaté budou asi moje nejoblíbenější.
Výborná oddechovka. Čekala jsem naprostou slátaninu a byla jsem velmi mile překvapená. Je to takové trochu ze života. Skvěle jsem se zasmála a můžu doporučit na nějaké nudné odpoledne, nebo jen tak do vlaku.
Autorka rozhodě ví, jak sepsat srdceryvný příběh. Přiznávám, ukápla mi slzička. Ale s odstupem je tam dost nepřesností a hrozná naivita - čtrnáctiletá holka sama se dostane s koněm bez ničeho do Francie a používá kradenou kartu? Když odhlédnete od dojemnosti, je to strašně nereálné.
Moje 4 kniha od Browna. Zaujala - to rozhodně ano. Poukazuje na problematiku dnešní doby - techniku a závislost lidí na ní. I po přečtení se nad knihou zamyslíte a strávila jsem dobrou hodinu jejím rozebíráním u piva v hospodě s přáteli. Bohužel však nemůžu ignorovat absolutní potlačení reálií - zde co se týká Španělska. Navíc to ani nebylo nutné - mělo to jen příběhu dodat na zajímavosti. V mém případě mu to však ubralo. Z autorů tohoto žánru u mě na prvním místě prostě zůstává James Rollins.
Trochu už se mi zdá jako klišé jeho styl - Langdon & nějaká krásná žena = pronásledováni vládními složkami.
Bohužel zklamání. Na knihu jsem narazila náhodou - v reklamě. Zaujala obálkou i anotací. A hlavně větou z prologu - "Jeslti někdy uvidíte dveře vznášející se v šedé mlze, neotvírejte je. Ať už to ve vás bude vzbuzovat cokoli - zvědavost, odvahu, zmatení - slibte mi jednu věc. Utečte od toho, co nejdál to půjde."
Vcelku zajímavý námět, který nebyl rozvinut do plného potenciálu. Moc si nejsem jistá, zda to nemělo být jen poučení o hranici mezi pomstou a šikanou, zabalenou do YA příběhu - docela by to tomu odpovídalo. Postavy by zasloužily více vykreslit. Hlavně Wex - moc jsem nechápala jeho motivaci. Asi bych dala tak 40/45% kdybych měla nějak tuto knihu ohodnotit.
Jak může někdo takovou slátaninu vůbec napsat? Trochu mi to připomínalo jeden díl z Coctail série od Alice Clayton, ale nesahalo mu to ani po kotníky. Jedno obrovské klišé. Ty záchvaty žárlivosti by normální chlap těžko snášel.
Od knížek tohoto žánru nemám nějak velké očekávání, ale tohle byla hrůza. Snaha tam stůj co stůj nacpat nějaký extra zvrat se autorce moc nevyplatil. Přišlo mi to dost přeplácané a umělé.
Nejslabší díl celé série. Hvězdičku za to, že mě občas nějaká hláška rozesmála.
V polovině knihy jsem se začala bát, že Stefanie zklame a tentokrát nebude žádné auto na odpis... No nakonec se vyplatilo počkat, zase to pojala ve velkém stylu.
Tahle série je báječně odpočinková, babička Mazurová je dokonalá a celkově se u tohohle nelze nudit. Možná mě to dokonce donutí si přečíst zbytek nám utajených knížek v originále.
Doutila jsem se přečíst, abych mohla posoudit, zda došlo k zlepšení... Zbytečný čas - zbytek série nedočtu a ani si nepřipadám, že bych se o něco ochuzovala.
S každou další stránkou rostla má touha fláknout oba hlavní hrdiny něčím těžkým po hlavě. Jak se mi Nataša zdála během první stránky v pohodě a Jindřich idiot, pak jsem si nebyla jistá, který z těch dvou mi leze na nervy víc.
Všichni srovnávají hlavně se Stmíváním. Takže: v rámci srovnání se Stmíváním vychází pro mě takhle knížka podstatně hůře. Vysvětlení principu nesmrtelnosti bylo autorkou dost odfláknuto (přitom se má jednat o stěžejní věc knihy), zápletka se ji taky moc nepovedla a připadá mi klišoidně zpracovaná a okopírovaná. Koloběh neustálého setkávání hlavních hrdinů v průběhu času mi nápadně připomínal sérii Andělé od Lauren Kate. Opět ale postrádá jakékoli vysvětlení či odkaz na nějaký z minulých životů Ever. Co se týkalo odboček k tetě od Ever, měla je víc rozpracovat nebo je vynechat úplně. Přišly mi tam nějak násilně vecpané. Zkusím ještě jeden díl a budu doufat v rapidní zlepšení.
Jako tradičně mě u neznámé knihy zaujala nejprve obálka a anotace taky nezněla špatně. Po přečtení musím autora pochválit - na české fantasy neobvykle povedené a čtivé. Oceňuji promyšlení původu originálního světa a jeho historie. Pár drobností tam na zlepšení bylo, ale v případě vydání 2 dílu nebudu váhat s přečtením. Celkově bych zhodnotila v žánru české fantasy na 90%.
Nenadchlo, neurazilo. Koncept divadelního scénáře neumožnil plně využít potenciál děje. Některé věci se mi zdály prvoplánové, nedotažené a zápletka se mi zdála poněkud uměle vykonstruovaná. Jediná věrohodná věc - vztah slavný otec a syn žijící ve stínu slavného jména. Nicméně i toto bylo poněkud nelogické - vžyť právě Harry by měl mít pro toto pochopení. Přišlo mi, že dělá vše do protivky, jen aby se Albusovi ještě víc odcizil.
A oproti anglickému originálu - verze Al - jako přezdívka a zkratka jména Albus, užívaná v angličtině x Albí - přezdívka užívaná v českém překladu. Česká verze lépe poukazuje na to, že jej berou jako malé dítě, ale zase nehorázně tahá za uši a zdá se mi notně infantilní.
Po dlouhých letech opět příběh ze Starého království. Touha po moci, touha po svobodě tady splývají v jedno. Po dočtení poslední kapitoly jsem uvažovala, co se s Clariel stane dále. Jisté náznaky byly, ale komentář Nixe na poslední stránce mi vyrazil dech.
Jinak souhlasím s ostatními, první část knihy byla sice o poznání nudnější, ale zato vykreslovala Clarieliny touhy, které ji byly odepřeny. Tato polovina také podle mě vysvětluje onen citát na přebalu "Nevyslyšená vášeň často zbloudí..."
Clariel byla sice občas na facku, ale podstatně více mi na nervy lezly postavy, které se knihou jen mihly - král a princezna. Primárně kdybych měla někoho vinit z všech průserů, co se tam odehrály, byla by to nejspíš ona. A Tyriela, coby Abhorsena.
Je až s podivem, kolik lidí nechápe skrytou podstatu téhle knihy. Tohle opravdu není povrchní dílo, kde se stačí zaměřit na to očividné. Tady je nutné vidět to skryté. A to platí pro všechny knihy Franze Kafky.