Dorinna komentáře u knih

Již od prvních několika stránek mě knížka velice zaujala a už jsem ji nebyla schopna odložit, ať už to bylo díky rychlému spádu děje nebo toho nepříjemného pocitu a zdrcení nad osudem hlavního hrdiny.
Již zpočátku je čtenář představen s jeho životem a s dopisy, které si začnou s Kodžimovou vyměňovat. Velice silně se do knihy odrážejí pohledy na šikanu Kodžimové, jako oběti, a Momoseho, mezi kterými hlavní hrdina hledá ten svůj. Myšlenky již zmníněných postav mi přijdou vzhledem k věku příliš propracované, ale vnímám je jako součást morálního záměru autorky, který je také doplněn v závěru knihy.
Příběh a myšlenky v něm mi toho dodaly spoustu na přemýšlení a nenechaly mě chladnou ani po přečtení. Pro mě je to jedna z nejsmutnějších knih, které jsem četla, a snad i z nejznepokojivějších. Oceňuji i drobné pasáže, které se nakonec nijak podstatně nerozvinuly (což jsem si všimla, že některým nevyhovovalo), protože mi dodaly na autentičnosti. Závěr knihy je poněkud otevřený a nejasný, vzhledem k tomu, že čtenář očekává, s jakým názorem se hrdina stotožní. Mně to však vůbec neubralo na prožitku, který jsem si odnesla. Přečteno se zatajeným dechem a rvoucím srdcem. Knihu určitě doporučuji, jen slabší povahy by měly určitě zvážit.

3 25.07.2023