doublefish
komentáře u knih
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Obdiv autorce za mravenčí a navýsost empatickou práci při skládání asi úzkostlivě hledaného co nejobjektivnějšího obrazu této tragédie.
Podtrženo
Václav Klaus
Umím Klause číst a věty typu "většina světových politiků (včetně mě) se shodla..." umím odfiltrovat. Zbytek bývá veskrze podnětný. V "Podtrženo" mě zaujalo, jak je kniha koncipována a autora muselo velmi bavit ji ze svých podkladů skládat. Já, o dost mladší ročník než autor, jsem vděčný za výcucy z let a zdrojů, ke kterým bych se těžko propracoval, ale nejspíš bych si z nich podtrhl-vystřihl-opsal podobné výroky. A ještě něco. Ať má na V Klause názor jaký kdo chce, nepochybně to je mj. obdivuhodně velmi pilný a bystrý čtenář. Takovej šprt. Ale chytrej... Ke knize se budu vracet.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Od detektivky čekám, že to nebude napůl červená knihovna a že nebude mít 1.000 stran. Poslouchal jsem jako audioknihu v autě v zácpách, knihu bych nejspíš nedočetl. Autorka - grafomanka JK Rowling vložila x kapitol, nezáživně a rádoby napínavě podrobně se věnujících nepodstatným postavám. Postavy, které se měly vyjádřit k událostem před 40 lety, oplývají nedůvěryhodně mimořádnou pamětí, kdy si na první dobrou vybavují detaily, které běžný člověk zapomene po týdnech. Směšně zveličovaná role médií, kdy soukromého detektiva jako celebritu zná celá Anglie (jsem přesvědčen, že 99% Angličanů nezná jiného soukromého detektiva než knižní Sherlocky či Phily Marlowy...). Srdceryvné příběhy, patřící spíše do románů pro vdovy, řemen děje pro mě shazovaly. Poloviční rozsah příběhu by pro mě byl čtivější, resp. poslouchanější. Doposlouchal jsem jen proto, že před dvaceti lety mi beze stopy zmizel švagr a co kdyby náhodou mě něco navedlo na něco, po čem jsme nepátrali...
