draka komentáře u knih
Kniha, která mě nadchla a zásadně ovlivnila můj zájem o automobilové závody. Přečetl jsem ji, ani nevím kolikrát, ale stále se k ní vracím a připomínám si počátky tohoto krásného sportu a umění těchto řidičů, kterým si získali tolik příznivců.
Krásná kniha od jednoho z nejlepších brankařů světa se spoustou fotografií. Ivo Viktor v ní nezapomněl ani na své současníky, kolegy mezi dvěma tyčemi. Při čtení jsem si připomněl některá úžasná fotbalová klání minulosti. Sportovní život je strašně krátký.
Jak již říká název publikace, má nás inspirovat k milostným hrátkám a spolu s erotickými obrázky navodit příjemnou milostnou atmosféru.
Slovníček pořízený při počátečním studiu němčiny – potřebná a dobrá pomůcka.
Zajímavý rozhovor s tehdejší slovenským politikem Fedorem Gálem, členem VPN (Veřejnost proti násilí), nejen o rozpadu Československa, ale i o Havlovi, Klausovi, Mečiarovi a mnoha dalších osobách politicky činných v tehdejší době. Čas dal za pravdu některým jeho vyjádřením.
Zaujala mě poznámka v doslovu od F. Halase: Lidová píseň dávno není známa tak, jak by si zasluhovala. Jsou sice vědecké ústavy, které ji sbírají, ale to vše se děje daleko od srdcí podmaněným jejich půvabem, je pak také celá řada písní hlučně zpívaných, ale bědně utahaných sentimentalitou podvanáctých hodin, písní, které jen díky melodii žijí život pramálo důstojný jich vděkům.
Při cestách na školních výletech, při návratech ze sportovních utkání, na oslavách a rozlučkách se svobodou se vždy zpívalo s doprovodem harmoniky nebo bez ní. A nevzpomíná si, že by se zpívaly poslední hity z rádia. Vždy to byly „lidovky“ nebo chcete-li „dechovky“. U táboráku pak trampské písně. Uspávali jsme děti v náruči a zpívali jim ukolébavky i jiné písničky, které jsme znali. Je pravda, že já jsem nechtěl, aby mě kdokoliv jiný slyšel než malý mrňous v peřince. Mám pocit, že se zpěv z našeho života vytratil. Rád bych se mýlil.
Při čtení poezie v této sbírcei jsem se přistihával, že ji nečtu, ale přezpívávám.
Příběh o paní Curievové jsem přečetl z vypůjčené knihy. Tak mě nadchla, že jsem si ji chtěl ponechat, nevrátit ji, ale paní Curievová by se na mě jistě zlobila. Vrátil jsem ji a pátral, kde bych k ní přišel nebo zakoupil. Podařilo se mi to za pár měsíců a hned jsem ji četl znovu. To bylo naprosto neuvěřitelné čtení, ta mimořádná žena mě doslova fascinovala svou vůlí, pílí, touze po vzdělání, vytrvalostí, odvahou, pracovitostí, starostlivostí, skromností, nezdolností, láskou k rodině, láskou k vlasti. Paní Marie, vím, že výčet není úplný. Obětovala se i s manželem vědě a pro nás pro všechny. Nemohl jsem si ten silný příběh nechat jen pro sebe, knížku jsem půjčoval. Musím říct, že mně doposud každý poděkoval za to, že jsem ho přesvědčil knihu si přečíst.
Není špatné si po letech zopakovat vyhlášku, poznat nové dopravní značky a procvičit si testy. Kdo je připraven, není překvapen. Učebnice je to velmi dobrá.
Ke knize jsem se dostal, protože jsme měli doma maturanta. Maturita dopadla, tedy učebnice dobrá a já alespoň vím, co se středoškoláci učí a mají číst. Sám jsem si při matuře vytáhl K.H.Máchu, na kterého jsem se vůbec nepřipravoval, říkal jsem si, že toho určitě nedostanu (2).
Omalovánky pro dceru, a když přišla vymalované obrázky ukázat, tak jsem žasl, jak jsou krásné. Vymalovávání předtištěných obrazců je o dobrém zraku, trpělivosti a šikovných rukách.
Kniha o určitě nejlepším hráči, který kdy běhal, nahrával a střílel góly na fotbalových hřištích celého světa. Byl to náš nedostižný vzor.
Autor nás zde seznamuje s vznikem románů Josefa Škvoreckého, jejich dějem a rozebírá i jejich hlavní postavy. Je výborný pohled na díla Josefa Škvoreckého.
Dvě povídky zachycují chování člověka v těžkých a vypjatých situacích v životě. Jsme přesvědčeni, že víme, jak bychom se v těchto okamžicích zachovali, ale výsledek může být odlišný a jiný, než se od nás očekává.
Narukuji na vojnu, je mi 18-20 let, mám za sebou přísahu a nemám z civilu žádný problém se zákonem a v rodině nikoho v zahraničí. Jsem přiměřeně zdravý a přidělili mě k Pohraniční stráži kamsi na západní nebo jižní hranici. Dostanu samopal s ostrými náboji a jdu strážit s jasnými příkazy a rozkazy. Zahlédnu narušitele, zavolám: „ Stůj !“ Pak: „Stůj nebo střelím !“ Potom vystřelím varovný výstřel do vzduchu a když nezastaví, střílím nad hlavu a pak s cílem trefit, ale pokud možno zadržet živého. Nechci se nechat postřelit ani zastřelit. Může mi jít o život. Pak je mi jedno, jestli to je voják, běloch, černoch, žid, cikán, muslim, věřící či nevěřící. Jsem voják ! Je na tom něco k nepochopení? Nezastávám se minulého režimu, v roce 1976 jsem omítl jít k volbám. Pamětníci ví, jak na to dokázal režim reagovat. Mám v knihovně dost publikací žalujících minulý režim, poválečná a padesátá léta, únorový puč, kolektivizaci, postihování a likvidaci církve a kněží, spisovatelů, učitelů, jejich utrpení ve vězení a uranových dolech, mohl bych pokračovat. Nejsem žádný hrdina ani soudce. Vojáci na hranicích byli „jen vojáci“.
Román Král Šumavy zachycuje věrně život vojáků na hranicích a je velmi dobře napsaný, proto je oblíbený a úspěšný. Filmové zpracování patří k našim nejlépe hodnoceným filmům.
Pozn: V ZVS jsem sice sloužil na západní hranici, ale jako mechanik v technických opravnách
Na jedné letní dovolené jsem se svými i dětmi přátel, vyrazil na nákup do blízké obce. V obchodě byla i knižní nabídka. Než jsme nakoupili proviant, tak jsme prolistovali nabízené knihy a jedno z dětí drželo tuto encyklopedii v rukách a nahlíželo do ní. Vzal jsem ji a beze slova vložil do košíku. Ještě teď vidím ty nevěřícně vykulené oči. Po zaplacení jsem knihu předal s tím, že je pro všechny. Cesta zpátky byla delší, děcka se za mnou loudaly, musely se neustále popohánět. Poučná publikace s pěknými obrázky od početí až ke zrození.
Publikace je taková malá encyklopedie pro seznámení se s konstrukcí našeho těla, jeho orgány, funkcemi, nemocemi a léčením, o duševním zdraví, o našem organismu, jeho možnostech i omezeních.
Nevím, jestli se tato publikace využívala či využívá pro školní výuku, ale já jsem ji v té době pro své dospívající děti koupil. Děti mně otázky na sexuální téma nikdy nepokládaly. Měli podobných knih na toto téma v knihovně několik, nemusely, ani se nestyděly si je vzít a číst je.
Velice fundovaně a čtivě napsaná příručka pro muže, kterému není lhostejné jeho a partnerčino sexuální štěstí.
“Když si knihu jenom přečtete a nezacvičíte ani jedno cvičení přijdete o mnoho. Když však budete postupovat podle určeného způsobu a důležité cviky si i procvičíte, obohatíte si život a získáte mnoho nových a krásných zážitků.“
Oba díly jsem četl v šesté třídě. Každé ráno jsem si přivstal jenom proto, abych si ji mohl číst. Strašně mě zaujala. Pak jsem vzbudil sestru, vypravil a doprovodil ji do školy. O velkých přestávkách jsem příběhy Jeana Valjeana líčil naslouchajícím spolužákům tak, jak jsem nejlépe uměl. Odpoledne už nebyl na čtení čas, protože jsem celé dni trávil venku s kamarády, většinou na hřišti a večer jsem musel jít brzičko spát. Kniha na mně dodnes zanechala s veliký dojem. Neunikly mi ani filmová zpracování románu