dRobert komentáře u knih
Přečetl jsem si jí v 1982. Myslel jsem si, že v ní budu žít celoživotně. Kolik lidí vědělo o světě tolik jako Orwell. Děkuji.
Dětská a přesto dospělá, fantazy a přesto scifi. V době mého narození Herbert navrhl jak se zbavit umělé inteligence. Tehdy počítače vyplňovaly místnosti a krmily se dírkatým papírem. Ekologie, rytířský epos. Dobrý čtení. Krystalický zuby písečný obludy a překvapení. "Poslala jsem svůj vzkaz do budoucnosti, kde ho můžeš slyšet jen Ty. Zabila jsem našeho dědečka, tlustého barona, ani moc netrpěl ..."
Báseň. Hvízdající vítr studí a zpocená trika smrdí. Zničíme svět a rozhlížíme se po dalším. Kniha je o lidech, o mě, o nás.
Knihu mi přečítali někdy ve 4 letech a to mně fascinovala, pak jsem jí četl někdy v 12 a přišla mi úplně nesmyslná. Teď mi připadá jako jedno z nesmrtelných děl české literatury. Udělat z ní povinnou četbu je ovšem vražda. Snová, hravá, halucinogenní. Báseň v próze. Tlustej Nezval byl génius, přes všechny své historické omyly.
Celá kniha je vlastně pohled do vitríny hračkářství a přitom má sílu Brautigana.
Cadfael je pro mne odpočinkem i zamyšlením nad vírou. Hlavně je to dobré čtení. První kniha série dává tvar všem ostatním. Jen mě dostal český nakladatel, který z "Morbid taste for bones" udělal takovýhle název.
Láska a další kouzla, udavači a zrůdy reálného socialismu - je tam všechno. Již mlčím, jako tichá halucinace ... ( kocour Kňour)
Strugačtí byli úžasnou anomálií v sovětském prostředí a Stalker je dechberoucí anomálií v jejich díle. Nechápu, že to cenzoři pustili a zajímalo by mne, zda byla nějaká šuplíková verze. Četl jsem to za socíku a čtu to i dnes. Nezapomenutelné. Film jsem poprvé sledoval s naprostým nepochopením, a i po letech si myslím, že to jsou dvě velmi odlišná díla formou i obsahem. Kniha je seškrtaná na kost a každé slovo platí. Autorský název "Piknik u cesty" je mnohem pravdivější.
Kniha mi přinesla mnohem víc než setkání s autismem. Snad poprvé jsem si do hloubky uvědomil, že pohled "úplňkových" lidí je naprosto potřebný, abychom se uviděli z vnějšku. Protože, stejně jako oni i my jsme hodně zvláštní a také "nejsme normálními lidmi". Jsme závislí na našem pohledu na svět a při rozkolísání našich jistot jsme schopni se chovat nelidsky. Velké díky.
Učitelé, kteří ji zařadili do dětské četby, se od Jahuů liší jen oblečením. Sqost.
Těžký život, lehké usínání ...
Opravdu jsem nevěděl jak moc si chci takovouhle knihu přečíst. Podobně jako autorka jsem se kdysi (před třetinou století) zčásti prokousal Koránem a nic mi to nedalo.
Feministický pohled je u téhle knihy ještě přínosnější než u jejích ostatních děl. Díky Mileno.
Ach, proč to nemůžu číst znova poprvé ...
Holt si to přečtu opakovaně. Tenhle člověk vychrlil tolik krásy, že těch pár s..ček se dá přejít.
Pohled zeleného tvora z obrazu na milování i šukání v místnosti, kde visí na stěně. Vzletná slova podšprajcovaná nízkou chtivostí. Zemitost lidí, jejich potěšení a zuřivosti. Slunce a drsná veselost - "století dědci padali už jako mouchy".
Francouzsky to musí být k sežrání.
S obrovskou silou prožitého strachu a bolesti se Rana Awdish vrací do svého života a práce lékařky. Hledá důvody zraňování pacientů a nedostatečnosti vlastní i cizí léčby. Nachází je uvnitř duše lékařů. Medicína je plná zranění, které pacienti i lékaři sami nechápou. Rana přednáší a léčí nemoce medicíny. Kniha je psána v cyklech a je dobré ji číst dokola. (jsem lékař)
Kniha knih, v každém věku má něco do sebe
Kniha ve který bydlím (nebo aspoň jezdím na dovolenou, no)
Před lety jsem z ní byl tak dojatý. Dnes to je jen další varianta amerického snu. Usilovně pracujeme a když nás okradli, tak opravíme minulost. Z knížek RAH ta lepší.
Naprosto zásadní kniha magického realizmu české kotliny. "Je to s těma jinýma ... jiný?"
V době reálného socialismu to byla pecka a kvůli místnímu podhodnocení si jí běžím přečíst znova. Ale nepochybuju, že zasáhne i po 36 letech