Drolin komentáře u knih

Krátké a čtivé příběhy klasické japonské mytologie. Zde vybrané kaidany mají proměnlivou kvalitu (občas jde pouze o navození atmosféry, a pointa záměrně chybí), nicméně ty nejlepší se nachází na posledních stránkách knihy. Vedle Vyprávění za měsíce a deště (Akinari) a Těla ženy (Akutagawa) povedená sbírka příběhů.

8 13.06.2018

Podobně jako Nacumeho Polštář z trávy nebo Tanizakiho Ti, kteří raději kopřivy, další kniha japonského autora z první poloviny 20. století, která vyvolává určité nostalgické nálady a skrze vytříbený jazyk seznamuje s na první pohled vcelku běžnými situacemi v životě. O to větší platnost má však moudrost obsažená v řadě monologů a dialogů. Osumy Dazaie si velmi cením, a právě zásluhou tohoto románu.

10 28.02.2017

"Dvacáté století usiluje o rozvoj osobnosti v nejvyšší míře a při tom ubíjí tuto osobnost při každé příležitosti. Říká se vám, jste volný a svobodný v početném zástupu, ale jen to zkuste a odvažte se prostrčit nohu mříží, jenž vás obklopuje."

15 09.11.2016

Zcela japonské, ovšem i zcela aktuální. Zpočátku trochu zmatečné (oproti například Tanizakova "Klíči" nebo "Deníku bláznivého starce", ovšem postupem stránek o to zajímavější a realističtěji podané upadajícího manželství spolu pro tvrobu autora typickým zakomponováním střetu japonské a západní kultury.

6 10.10.2016

Sbírka kratších, ale o to lépe struktorovaných příběhů. Mimo (z kinematografie) známých V houštině a Obraz pekla vyniká i poslední, a nejdelší, povídka Mezi vodníky.

7 25.07.2014

Jeden z vrcholů sci-fi žánru, na kterém oceňuji ukončení s prostorem pro imaginaci čtenáře, atmosféru prázdného vesmíru a především samotný úvod, kdy nás Clark seznámím s "Tím, jenž hledí na měsíc".

11 08.03.2011