Duccan komentáře u knih
Kousek ze zastávkové knihovny. Rychlá četba románku o neukotvenosti mladých v Itálii cca kolem roku 1990. Příliš hluboký dojem dílo nezanechalo...
Typická tvorba té doby, dobře že už se u nás podobné nepřekládají, protože narativ sovětské/ruské literatury se zdá být stále stejný.
Dost syrový vhled do nejspodnějších pater Káhiry poloviny minulého století. Vydáno jako aktuální kniha v roce 1947, nicméně vzkaz je tak trochu nadčasový.
Čteno v rámci čtenářské výzvy 2021. Bohužel jsem si knihu zapomněl vzít na silvestrovský pobyt, takže dočteno až v lednu.
Nicméně to stálo za to. Na dopisech je skvěle vidět, jak se s průběhem času měnilo vyznění a naléhavost každého listu. Na začátku mi to přišlo nudné, v průběhu čtení stále zajímavější. Celkově je to velmi nadprůměrné čtení.
Ideální je k takové knize si otevřít mapová prohlížeč, protože jisté souvztažnosti se pouze z textu vyčíst nedají. Mnoho zajímavých informací, celkem slušná inspirace k výletům.
Bohužel nedostálo pověsti a úrovni JKR. Ždímání tématu cestování v čase ad absurdum, celkově to bylo nepříliš uvěřitelné. Přečteno za dva večery, takže ztráta času minimální.
Když jsem si tuhle knihu otevřel v metru, někteří spolucestující trochu divně koukali.
Ačkoli jde o sbírku dobových komentářů, je dobře sestavená a s jistým nadhledem přibližuje politickou realitu let 2002-2006. Bylo fajn si tu dobu připomenout.
(SPOILER) Tenhle typ literatury se mi prostě líbí, zároveň myslím, že autor to skutečně domýšlí do detailu. Maxmiliána jsem přečetl během několika dní, před dalšími díly si dám přestávku, ale pevně věřím, že zážitek bude obdobný.
Co se mi moc nelíbilo, byla narážka na otcovství Františka Josefa k Tomáši Masarykovi, ale vždyť je to mystifikace, takže pohoda.