elena2054
komentáře u knih

Nevím, kdy se to během čtení série stalo, ale najednou si uvědomuji, že už to není můj šálek čaje.
Mám ráda knihy, kde můžu pátrat s detektivy, pachatele *znám*, bo se *převlečený* v knize objevuje.
Mě nebaví prvoplánové násilí a jeho podrobný popis, mě baví potrápení šedým buněk mozkových, jak říkal Poirot, abych žila dějem a napovídala detektivovi.
Jsem zklamaná a vlastně i dobře, že už jen jedna kniha a můžu si najít jiného literáta.
Z úcty ke spisovateli, se kterým jsem strávila mnoho dní a nocí, čtyři hvězdy.
Dodatek k hodnocení..
Zkusila jsem začít číst sérii od Roberta Bryndzy, avšak hned první kniha mi zněla jako vojenský marš, samá šéfinspektorka a superinendant.
První přečtenou knihou jsem celou sérii vzdala.
Tak proč mi po přečtení Galerie mrtvých zní v uších *zvláštní agentka*?? :(


!! Pozor, text obsahuje spoiler!!
Já už vím, proč se mi Chrisovi knihy zamlouvají a mají spád, on se totiž nezdržuje žádnou úvodní omáčkou, nepopisuje na sto stranách krásu krajiny či životopis postav od jejich narození, ale ihned šokuje akcí.
Knihu Sochař smrti hodnotím velmi vysoko, jen o chlup za knihu Popravčí (čtu chronologicky) a to zřejmě kvůli tomu, že vraha nešlo uhádnout. Zřejmě kvůli špatnému překladu, neboť nevěřím, že by Mistr Carter udělal na čtenáře takovou boudu, aniž by ji na závěr vysvětlil.
A ještě jeden důvod, a to ten, že dle proporcí pachatele nevěřím, že by si poradil s dospělých bezvládným mužským tělem.
Pokud by to pachatel přesto nějakým způsobem dokázal, chybělo mi opět vysvětlení *jak? *.
Kniha má spád, nenudí a oceňuji, že jméno hrdinky Alice Beaumontové je skutečné jméno vítězky Carterovy soutěže, takže se slečna zřejmě při čtení tetelila blahem. :)
Vraždy jsou opět dost brutální a při popisu třetí vraždy se mi i udělalo mírně šoufl.
No, mě bylo celkem divně už při pohledu na obal této knihy.
Důvod, proč jsem zatím zvládala číst Carterovi knihy bez blinkání byl ten, že jsem se nemusela účastnit jeho mučení online, že ty popisy se týkaly už mrtvých těl, takže doufám, že to tak zůstane i v dalších knihách a nebudu muset trpět s obětmi.
To, že Carter opakuje a popisuje stejné věci z minulosti Huntera a Garcii s Annou v zatím každé knize, jak tu někteří kritizují, je logické. Ne každý si přečte celou sérii a navíc i chronologicky.
To, že se jejich postavy nevyvíjí, mi nikterak nevadí, autor píše o sériových vrazích a o vyšetřování jejich vražd. Soukromý život hlavních hrdinů zřejmě není jeho prioritou. Navíc si myslím, že kniha by pak měla o třeba 200 stran více a to by ztratilo onen spád a akčnost a našli by se zase jiní čtenáři, kterým by to vadilo.
Zatím se považuji za cílového čtenáře, styl psaní a obsahu mně vyhovuje a to i s tím, že kapitola končí například slovy *no to si děláš kozy* a na druhé stránce v nové kapitole se dozvídám, jaké kozy že to jsou.
Sečteno, podtrženo - za mě i nadále vynikající a jsem ráda, že jsem našla náhradu za *přečteného * Nesboa a Miniera. :)


Opět velice zdařilý thriller.
Čtu chronologicky, takže má třetí kniha od Cartera.
Chris se více odvázal, co se týká reálnosti situací, avšak i zde si nedovolil *sejmout* hrdinu. Nemyslím hlavního hrdinu.
To není výtka, jen mi přijde, že našlapuje po špičkách tam, kde by mi přišlo logičtější, že dotyčný zemře. On raději už dvě knihy obětovává někoho, s kým si možná myslí, že čtenář navázal menší vztah a tím jako šokuje.
Ale možná se úplně pletu. :)
Každopádně se kniha opět skvělě četla a jako celek držela perfektně pohromadě.
Už i docela dobře zvládl závěr, takže vrah na sebe nemusel na závěr napráskat úplně všechno. Bylo nám to osvětleno z větší části dřív.
Musím však přiznat, že v této knize jsem poprvé zachytila pár věcí, které buď nebyly vysvětleny nebo mi logicky nezapadly.
Přesto všechno, klobouk dolů a těším se na další čtení. :)
Knihu Popravčí řadím nad knihu Noční lovec.


Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy. Název mě zaujal, autora neznám.
Ovlivnilo mě i hodnocení.
Jenže...
Pozor, spoiler!
Kniha mi smrdí amatérismem, snaží se napodobovat slavnější autory, jenže Bjorkovi to moc nejde.
Začátek knihy jedna velká nuda.
Mnoho chaotickych dějových linek s kopcem nezapamatovatelných jmen.
Opakování textů během celé knihy.
Nejsilnější alergie na *pojď Mio, pojď *.
Neskutečně trapný motiv, trapné vypátrání pachatele a ještě trapnější závěr.
Nic, co by mě drželo v napětí nebo šokovalo či překvapilo.
Žvanění s pachatelem, který se najednou chová jako dement, byť předtím byl kultivovaným občanem, je už z oblasti parodie.
Večeře a výlet výtahem už nechám raději bez komentáře.
Hlavní hrdince nevěřím, že by cokoli zvládla po tom, jak vegetila na ostrově. A už vůbec ne, že by ve svém psychickém stavu změnila svůj původní záměr kvůli nějakému *případu*. A už vůbec nevěřím, že by se jen tak sama vrátila do běžného života.
Autor si mohl kvůli věrohodnosti nastudovat tuto problematiku nebo se poradit s odborníky.
Zřejmě to neudělal a tím u mě klesl na pisálka červené knihovny.
Děkuji, ale další jeho knihy si odpustím.


Tak jsem dočetla další holeovku a cítím po ní divnou pachuť. .
Ze začátku čtení jsem byla nadšená a stránky si dávkovala, aby mi kniha dlouho vydržela, protože je zatím poslední.
Postupem času se mi už nezdála tak úžasná, začínala jsem mít pocit, jakoby byla ušitá horkou jehlou.
Po půlce knihy jsem se dopracovala ke vzteku, POZOR SPOILER!, když zemřel turek.
Nevěřím, že i pokud by policista použil v případu sériového vraha civilistu, poslal ho vraha špehovat, že by tento civilista okamžitě po provalení nedostal policejní ochranu a to buď veřejnou nebo minimálně soukromou.
Že by při vyjednávání nechtěl důkaz, že oběť žije?
Že není důležitější chytit sériového vraha, než zachránit jednoho civilistu?
Další čtení už bylo pro mne jen povinností knihu dočíst.
Motiv celkem slušný, ovšem veškeré okolnosti případu ve mě vzbuzovaty pocit, že Nesbø sám moc nevěděl, co si s tématem počít, tak napsal levnou sci-fi slátaninu.
Celkový dojem z této knihy mám takový, že je nejslabší z celé série a u mě se řadí za Nemesis a jeho prvotinu Netopýr, což je docela ubohé na jedenáctou knihu ze série.
Nejlepší tedy pro mne zůstává Červenka, Levhart, Policie.
Btw, asi jsem se Holeho přejedla, ztratil u mne sympatie a Olega od Přízraku prakticky nesnáším, nezajímají mě podprahové nuance, že je vlastně dobrý, hodný. V knize mi vadí, určitě si ho nezařadím mezi klaďase. A to ani Katrine.
Už i Holeho nevnímám jako hrdinu, což není dobré pro další eventuální čtení pokračování.


S hodnocením jsem si dala načas, hodnotím až po Policii.
Chyba byla, že Přízrak jsem četla jako třetí knihu ze série. Ten, kdo se nechce v ději a vývoji ztratit, by měl opravdu číst od začátku.
Tehdy mi přišel děj příliš depresivní a neuvěřitelný. Navíc mě drogová scéna moc nebere.
S odstupem času však uznávám, že kniha se mi četla perfektně a patří mezi ty vydařenější. Velmi se mi i líbilo vyprávění z pohledu umírajícího.
Pan Nesbø opravdu psát umí. :)


Ano, ano, Sněhulák se mi moc líbil, přesto mám nějaká "ale".
Možná je škoda, že Harry nechytá sériové vrahy od první nebo druhé vraždy, ale až od nějaké desáté. Dost to degraduje zžití se s pachatelem, což ubírá na celkovém dojmu.
Jelikož jsem již četla Levharta, vím, že na to přišel i sám Nesbø. :)
Pachatele jsem odhalila cca. v půlce knihy, bylo dost indicií.
Pozor SPOILER!
By mě moc zajímalo, jak postavit nepozorovaně sněhuláka až ke stropu v prvním patře a kolik je na to potřeba sněhu.
O samotném sezením mu za krkem raději ani nemluvím.
Jo, a Ráchel je pěkná děv.a. :D


S hodnocením jsem si dala načas, neboť jsem měla po přečtení smíšené pocity.
Navzdory vysokému hodnocení se přiznávám, že jsem z knihy úplně nadšená nebyla.
První kniha od Nesbøa, se kterou jsem měla problém hned od začátku. Nemohla jsem se začíst. Rušilo mě přeskakování na hodně osob, což není můj šálek kávy.
Pachatele jsem tipovala velmi záhy, jen jsem nevěděla "jak a proč" , takže ani rozuzlení nebylo pro mě šokující.
Za přečtení rozhodně stojí, ovšem v mých očích jsou favoriti Červenka, Sněhulák a Levhart.
Zatím. Ještě mě čeká Policie a Žízeň.


Pozor, může obsahovat spoiler! !!
Po dočtení jsem byla rozpačitá, a to proto, že ještě ve 2/3 jsem byla z knihy tak nadšená, že jsem už chtěla psát recenzi o Nesbøově zatím nejlepší knize.
Čtení bylo úžasné a děj perfektně ubíhal. Ovšem ten konec. .. :( V tom případě to pro mne nebylo překvapením, neboť jsem ho takto tipovala od začátku, a to i proto že nám půlku Nesbø prozradil.
Druhou půlku tady prozradila jedna káča, která svůj koment neoznačila spoilerem.
Odfláknutý konec bez dořešení ostatních lupičů a rychlé objasnění smrti LG mě rozhodilo. K tomu výpověď HH před vyšetřovací komisí proti TW a hotovo!
Pentagram jsem již četla, takže přemýšlím, zda risknout Spasitele (těším se na Sněhuláka ) nebo si od Nesbøa odpočinout a přečíst si od Miniera Noc.
Přesto knihu doporučuji, je dobrá a čtivá.


Po méně osobních rozjezdových prvních dvou dílech se Jo Nesbø i se svým Harrym konečně otevřeli v plné parádě a naservírovali mi úžasný zážitek z počtení.
Já začala číst popořadě až po přečtení Levharta, Pentagramu a Přízraku. A můžu za sebe říct, že z těch knih Červenku řadím možná na první místo těsně (o prsa vietnamské ženy) před Levhartem.
Celou dobu se těším na Huhuláka, film jsem neviděla. Jsem zvědavá, zda předčí Červenku s Levhartem, ale zatím mě čeká ještě přečíst Nemesis a Spasitele.
Kniha se mi úžasně četla a návraty do minulosti mě v žádném případě nerušily. Naopak, hodně mě bavily.
Dokonce jsem se i dvakrát zasmála, třeba když "dlouhý kabát promluvil ke krátké maskáčové bundě ". Nesbøva forma psaní mi sedí dokonale.
Tak hurá na další čtení.


Ano, ano.
Stoupající tendence.
Šváby jsou už celistvější a kompatibilnější než Netopýr.
Moc hezké čtení, jen je mi zatim z obou dílů víc horko, než bych od Nora čekala .
Tak snad příště. :)


Trochu jiný Nesbø než mnou první přečtená kniha Levhart, ale to mi vůbec nevadilo.
Pentagram je spíš víc detektivka než triller, ovšem poslední čtvrtina knihy je dost povedená. Občas jsem měla i nervy.
Mně se tento styl psaní moc líbí a Harry je mi sympatický. Střízlivý i ožralý. Tak na zdraví!


Kniha je opět velice čtivá, avšak...
Nějak mě nebaví mocenské boje a politikaření.
Je fakt, že se u této knihy neuvádí, že jde o kriminálku, což jsem se původně domnívala, že jen zapomněli uvést. Jenže ouha, ono jde spíš o politický thriller. Detektivní zápletka je podružná.
Navíc velmi zvláštně vymyšlena.
Jak již bylo zmíněno, neuvěřitelný děj a ta klišé, hlavně v závěru, jsou trapná.
No nevím. Po první knize jsem byla nadšená, po té druhé mírně na rozpacích a po této třetí si říkám, že po další už možná toužit nebudu.
Škoda no.


Ne, ne a ještě jednou ne.
Tento styl psaní mi nejen nevyhovuje, nýbrž doslova mě irituje.
Přímá věta, dotaz, o třech slovech, a pak vypisování pocitů a vzpomínek, do níž se noříme hloubš a hloubš na dalších x stránkách, než se dozvíme odpověď, rovněž o třech slovech.
Neustále opakování, nejlépe alespoň 3x, jako by byl čtenář imbecil. Nebo si snad autorka myslí, že takto vybuduje napětí? U mě určitě ne, u mě tím léčila insomnii.
Celý příběh by se čtivě vešel do 150 stránek a pro mě by pomohlo, kdyby nebyl psán z pohledu osob.
Díkybohu, že je na konci úryvek z jiné autorčiny knihy, který je rovněž psán tím stejným způsobem, takže vím určitě, že žádnou další její knihu si už nekoupím.
Hvězda za to, že se mi podařila i přes to věčné spaní dočíst a druhá za to, že mi doplnila prázdné místo v knihovně.


Mám přečtenou sérii s HH musím říct, že se mi líbila i tato oddechovka.
Stran měla tak akorát.


Úžasné počteníčko. Coby debut, brilantní.
I pro mne je kniha debutem, nikdy jsem nic podobného nečetla.
Autor je snad génius. :)


Čekala jsem větší hloubku co se týče média a vědy.
Kdyby bylo hlubší a detailnější vyšetřování, záchyty na kamerách a nějaký wow efekt, chrochtala bych blahem.


Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy a musím říct, že je velice naivní.
Jelikož se mi nechce psát dlouhý sloh se spoilery, bude jistě stačit říct, že jsem se do knihy nezačetla, hlavní hrdince jsem nevěřila, že byla jeptiškou, nevěřila jsem způsobu vyšetřování před 40 lety, nevěřila jsem motivu a spousty a spousty jiných amatérských a nelogických výplodů fantazie paní spisovatelky.
Bacha, přece jen spoiler!!!
Detektivka, kde nejde tipovat pachatele, protože se o něm dozvíte až téměř na konci knihy, je k tomu všemu na naštvání.
Knihu jsem četla celý víkend, u jiné bych za tu dobu stihla tři, což tedy u mě svědčí o tom, jak moc mě to čtení bralo.


Knihu jsem si vybrala díky obsahu.
Miluji duchařinu, ale jinak než zfilmovanou jsem zatím neměla to štěstí si ji sehnat.
Za sebe říkám, že kniha byla úžasná. Sice nemám s čím srovnávat, ale mám ze čtení dobrý pocit. Autorka nám dává dost času k tomu, abychom se na chvíli zastavili a zapřemýšleli, jak bychom tu konkrétní situaci vnímali my sami, a jak bychom se vmžiku zachovali.
Kniha je dle mého úžasně propracovaná a situace pracují třeba s dvěma verzemi. Například, když svítí baterkou do stromu, aby upoutala pozornost řidiče... Už to zavání jakýmsi klišé, ono však to svícení vyvolá jinou reakci, logičtější, čímž se pro mne čtení stává mnohem zajímavějším, nepředvídatelným. Takových situací a úvah je v knize dost.
Tím u mě autorka získává plusové body.
Děj je napínavý, držel mě v bdělém stavu i s horečkou a mé občasné usnutí vůbec nevadilo, protože v těch pauzách se mi o tom zdály živé sny.
Velkou výhodou jistě je, že jsem knihu přečetla za den a půl.
Knihu určitě můžu doporučit všem, kteří mají také rádi staré domy s minulostí. :)


No, doufala jsem v něco víc.
Spíš než duchařské příběhy bych to nazvala vaše zajímavé příběhy.
Na opravdovou duchařinu jsem se těšila, zde jsem ji prakticky nenašla.
