eleonen komentáře u knih
Do druhého dílu jsem se pustila jen proto, že jsem byla zvědavá jak si autor poradí s vykreslením jiné planety. Dávám o půl hvězdičky víc oproti předchozímu dílu. Pořád to, ale působí naivně a postavy jsou pořád nesympatické.
Nijak mě to nenadchlo ačkoliv jsem se na to těšila. Děj se odehrává v izolovaném prostředí navíc s nesympatickými postavami. Celkové to na mě působilo naivně a neseriózně.
Teď nechci vyloženě hodnotit knihu jako takovou, protože příběh zabil naprosto hrozný styl psaní. Jsem celkem shovívavá a nakonec se se stylem daného autora sžiju, ale tady mi to vadilo až do konce. Místo abych se soustředila na děj, tak jsem vzdychala nad tím jak mi věta nedává smysl. Bylo to první setkání s autorkou a myslím, že nic dalšího už číst nebudu.
Asi nejsem cílová skupina, ale tohle fakt ne... Totiž zaujalo mě umístění děje, dystopický svět je u mě vždycky vysoce poutavé prostředí, ale tohle byl defacto jen román a ještě špatně napsaný a velmi naivní. Kdyby autorka popis emocí stáhla napolovic, tak o nic nepřijdeme. Škoda mělo to potenciál.
Tohle bylo tak hutné, depresivní a beznadějné, že se mi to prostě muselo líbit. Má to všechny atributy dobrého post-apa. Jednoduchý příběh a minimalistické dialogy mají co říci. Myslím, že mi z paměti jen tak nevymizí.
Předčila mé očekávání. Těšila jsem se na ni už jen proto, že je to můj žánr (kosmonautika a sci-fi nez emzáků). Velmi čtivé a humorné i přes některé techničtější pasáže, které mi, ale vůbec nevadily, spíše tomu dodávaly na autentičnosti. Není to nijak překombinované, zápletka je v podstatě jednoduchá. Dvě linie: Markův deník a tým na Zemi na sebe hezky navazovaly. Hlavní hrdina je skromný týpek, který neztrácí smysl pro humor, i když je ´v hajzlu´. Jooo určitě si ji brzo přečtu znovu.
Pro mě to bylo šokující, na 19.století jsem počítala s větší konzervativností a uhlazenějším způsobem.Myslím, že i na dnešní dobu by byly některé dialogy (a i počínání) silné kafe.
Příběh je velmi poutavý a čte se dobře.
Knížku mi půjčila kamarádka a je z ní nadšená, slíbila jsem ji, že si ji také přečtu. Právě jsem dočetla (už poněkolíkáté) Egyptana Sinuheta, po této knížce se mi těžko začíná číst něco nového, protože mi všechno připadá strašně průměrné. Na Stmívání jsou tak rozdílné názory, že to ve mně probudilo zvědavost. Nicméně neočekávám příliš.
.
.
.
Tak jsem ji dočetla a musím říct, že jsem se nespletla. Nenadchla. Čte se velice rychle, je psaná poutavě, ale jednouduše. Nic hlubokomyslného. Mánie, která kolem této ságy vypukla se mi rozhodně vyhnula, nicméně musím říct, že to má alespon dobrý vliv na teenagery, a to ten, že snad začnou o trochu víc číst :-)
Pokaždé, když ji čtu v ní objevím něco nového. Je plná úvah o životě a přitom nenudí. Také musím pochválit překlad, je to napsáno hezkou češtinou.