EliskaPreklizka komentáře u knih

Hlavní postava mě místy pěkně vytáčí, Kantu je totiž tak trochu blbka. Je strachy pos*aná z hadů, a snaží se zachránit si toxický vztah s chlapem, který je docela hajzl, a očividně se nechce nijak měnit, a ona se kvůli tomu jen trápí... No ale tak hlavně, že má naše hrdinka dokonalou postavu, hebkou pleť, a velký kozy...NICMÉNĚ, kniha se mi četla dobře, a našly se v ní i nějaké příjemné “ezokecy“, co prostě pohladí po duši. Takže celkem doporučuji, hodnotila bych necelými čtyřmi hvězdičkami z pěti.

5 01.08.2021

I když se jedná o knihu z roku 1998, doporučila bych ji k přečtení každé těhotné ženě. Je plná informací o zajímavých výzkumech, jak miminka ovlivňujeme svým přístupem a chováním k nim, jak v prenatálním období, tak i v době kdy jsou čerstvě na světě, a my si naivně nalháváme, že z toho přece ještě nemůžou mít rozum... Zároveň kniha sleduje vývoj porodních praktik v průběhu posledních sta let, jak se měnily nejen teorie, ale i lékařská praxe.
Nejvíce mne však zaujala v knize část, která se věnuje tomu, jak si pamatují svůj porod samotné děti, a nebo i dospělí lidi, kteří byli uvedeni do hypnózy a za pomoci regresivní terapie si mohli znovu prožít svůj porod a zjistit tak třeba i příčinu svých psychických potíží, které měli a nedokázali si vysvětlit z jakého důvodu.
Závěrem, mohu říci, že jsem velice ráda, že dnes už je ve většině porodnic běžné, že se dítě hned po narození přikládá matce na dvě hodiny na hruď, pupečník se přestříhává až po tom co dotepe, miminko je stále u matky na pokoji atd.

3 04.06.2020

Wilder dlouho čekal. Pak vstal a odešel do omráčené skupinky
kolem Hathawaye. Šel k Alici Hathawayové, pohlédl jí do obličeje a
řekl: „Víte co se právě stalo?”
„Něco s manželem?”
„Právě zesnul. Srdce,” řekl Wilder a pátravě se na ni zadíval.
„To je mi líto,” odpověděla.
„Jak vám je?” zeptal se.
„On si nepřál, aby nám někdy bylo nepříjemně. Říkal nám, že
jednou se to stane, a nepřál si, abychom plakali. Nenaučil nás, jak se
to dělá, víte. Nepřál si, abychom to uměli. Říkal, že nejhorší pro člověka
je, když ví, co je samota, co je smutek a pláč. Proto nemáme vědět, co je pláč nebo smutek.”

...Ale jo, jsem ráda, že jsem si tu knížku vybrala do povinné četby! :)

3 16.05.2018

Moc krásná kniha plná pozitivní energie, která mě toho hodně naučila. Tato knížka vám vnese do duše pocit nekonečné lásky, síly a moudrosti. Zároveň má tak krásnou vazbu, že když si ji vystavíte v knihovničce ne hřbetem, ale čelem k místnosti, každému kdo půjde kolem k ní uteče zrak. Téměř na každé stránce jsou skvěle propracované, krásné ilustrace, takže mohu říct, že se jedná nejen o milé čtení, ale i skvělou grafickou práci.

Jsem ráda, že tuto knihu můžu mít u sebe v knihovničce, a když moje mladší sestra nedávno slavila deváté narozeniny, a já byla naprosto v koncích s tím, co jí koupit jako dárek, kterého by si považovala i za několik let, rozhodla jsem se, právě pro Wiccapedii. Předala jsem jí ji se slovy, že co nepochopí dnes, pochopí zítra, protože o ní vím, že je rozumná slečna. Na druhý den, mi psala smsku moje maminka, a oznamovala mi, že si ji taky přečte, protože je opravdu skvělá :)

2 14.05.2018

S přítelem jsme se touto knihou rozhodli udělat radost jeho sestře. Zatím jsme ji ještě nepředali, ale je to asi dobře, oba si v ní totiž s oblibou listujeme a navzájem si z ní předčítáme (ano, cítím se za to, že čtu v knize kterou jsem kupovala pro někoho jiného velice provinile, ale je to silnější než já).

Mám v plánu touto knihou obohatit i svoji knihovničku a mohu ji jen a jen doporučit. I když má téměř 500 stran, je napsána velice stručně, a myslím, že o to snadněji se z ní člověk něco naučí o psychologii a zapamatuje si zajímavá fakta. Věděli jste třeba, že muži kteří byli v dětství sexuálně zneužíváni, mají v dospělosti sklony právě k tomu, aby páchali zlo na druhých, zatímco ženy, které utrpěly obdobnou křivdu, později páchají zlo spíš samy na své osobě často právě například sebepoškozováním? Až děsivě pravdivé...

4 08.12.2017

Škoda že nemohu dát více než pět hvězdiček... Když mi bylo asi 13, milovala jsem Štorchovky, a i jim trochu podobné knihy od Michelle Paver, ale Minehava u mě vždy jednoznačně vedla. když jsem na ni před pár měsíci narazila v antikvariátu, ještě ve staré plátěné vazbě, nějak mě pohltila nostalgie, a já ji prostě musela mít! A i když jsem tvrdila, že jsem ji koupila pro své budoucí děti, tak jsem si ji stejně znovu přečetla i já :)

1 23.10.2017

Tuto knihu miluji, a i když jsem ji původně měla půjčenou z knihovny, tak jsem si ji poté musela koupit i domů, protože mi v knihovničce prostě nesmí chybět. Nedávno když jsem jela vlakem, seděl naproti mě kluk, a občas si dával ruku před pusu, aby zamaskoval svůj smích. Když jsem si pak všimla co čte, úplně jsem ho chápala :D

6 31.08.2017