Ellinek komentáře u knih

Na zahnání poslední hodinky v práci, když už se člověku po tom celodenním shonu nic nechce, je to tak akorát. Místy pobaví, rychle to utíká a chtěla bych být jako Blair. :D

31.07.2021

Najít v dnešní době nějakou stand alone knihu je opravdu kumšt, takže tahle mě nemohla, obzvlášť když námětem byly živé knihy!

Autorce se v rámci jedné knihy povedlo stvořit neuvěřitelně komplexní postavy, které měly svůj jasný, uvěřitelný vývoj, což se leckdy autorům nepovede ani v roztahaných sériích. Nathaniel se svým sarkasmem, Elizabeth, někdy trošku na facku, a dokonalý Silas, všechny si člověk zamiloval a speciálně postava Silase byla mou oblíbenou, protože na něm autorka krásně ukázala, kdo je démon a jaký vlastně je. Takže to polidšťování v závěru mi trošku brnklo na nervy, ale nevadí, pořád to byl démon!

S dějem to bylo trošičku komplikovanější, protože nebýt postav, kniha mohla být o dost kratší. Bavilo mě číst o postavách, takže hluchá místa mi tolik nevadila, ale i tak jsem měla kdesi vzadu v hlavě zapnuté výstražné světýlko, které pořád šeptalo, že u toho by se jeden mohl nudit. Ale jak jsem psala, já většinově miluju na příbězích postavy, takže mi nevadí číst o jejich myšlenkových pochodech a hlubokém dumání.

Co se týče samotných grimoárů, užívala jsem si každou zmínku o jejich tolik lidském charakteru. Když si povídaly, šustily stránkami, zpívaly, plivaly po všech a všem, urážely se, soupeřily mezi sebou...to bylo tak skvělé a jak mě mrzelo, že toho nebylo víc. Z anotace jsem nabyla dojmu, že je to především o takových knihách, ale malinko se ztrácely na pozadí, jako kdyby jen dokreslovaly svět a jeho atmosféru. Klidně bych si o životě takového knihovníka přečetla celou knihu, kdyby byla o tom, jak každý den zápasil s grimoáry, které jsou leckdy nevypočitatelnější než samotní lidé.

Grandiózní finále přišlo, aniž bych si toho vlastně všimla. Trochu mi to připomínalo Percyho Jacksona, když nad tím teď přemýšlím. Ale bylo to docela dobře zmáknuté hlavně ty grimoáry, to je prostě třešnička na dortu. Byla jsem ráda, jak to celé dopadlo, protože takovým závěrům se autoři často vyhýbají a moc jich nemá koule na to, aby udělali něco, co by čtenář vnímal jako nespravedlivé nebo jako velkou škodu. Tady se to stalo, ale jako vždy, i tady přišla jiskřička naděje, bez které bych se možná i byla obešla, ale tak...proč ne. Ne každý je takový smrťák jako já. :D

Tak jako tak jde ale o velmi zdařilé fantasy, které se pyšní skvělými popisy, jež mi místy ale přišly už moc rozvláčné a ztrácela jsem kvůli tomu pozornost. Ale všechny tři hlavní postavy byly mimořádné, speciálně pak ty mužské, protože já si s dívkami moc nerozumím. :D Určitě je to ale povinná knížka pro všechny milovníky knih, protože kdo by se nechtěl stát knihovníkem v takové parádní veleknihovně, kde na něj budou šustit knihy s vlastní osobností? Mě by odtamtud tedy nikdo nedostal!

23.05.2021

Kdo by nechtěl živého dráčka. Ani se nedivím, že se Nemovi do vracení oživlé hračky příliš nechtělo. Oceňuji to především jako jeden aspekt, který příběh zase trochu ozvláštnil, takže to nebylo jako přes kopírák, čehož jsem se bála. Aspoň děti uvidí, co se stane, když se nezachovají správně. :D Myslela jsem, že se tady už dočkáme zloděje, ale zdá se, že autoři se rozhodli jít ještě dál. Trochu se toho bojím, aby to nebylo zbytečné natahování, které slouží jen k vytěžení úspěšného námětu. Čeho je moc, toho je příliš. Snad se to s jednorožcem začne pomalu uzavírat.

22.05.2021

Film je moje srdcová záležitost, takže jsem si vždycky chtěla přečíst i knižní předlohu. Nakonec to bylo docela zklamání. Povídka je hezky napsaná, nápad je zajímavý, ale celá ta logika je vlastně úplně mimo. Že se narodí sedmdesátiletý stařec vysoký 170 cm, to se moc pochopit nedalo. Film byl zpracován mnohem lépe, věrohodněji, půvabněji. Autora mám ráda, film je úžasný, celý příběh miluju, ale samotná povídka mě neoslovila. Je to silné čtení s hlubším významem, ale čekala jsem od toho víc.

23.05.2020

Pro mě skvělá knížka. Celé to poselství knihy se mi moc líbilo. Boj mezi dvěma "odlišnými" rasami, útlak slabších, nesympatický starosta, kterému nevěřím ani nos mezi očima, manipulace systému - vlastně jsem nejdřív ani netušila, co za příběh to čtu, ale jakmile jsem si uvědomila všechny tyhle detaily, kniha hned dostala nový rozměr. Ano, děj se sice poklidně táhne, ale v tomhle případě mi to ani nevadilo. Nápad s tetováním je skvělý a celý ten svět, především jeho legendy a pověsti, mi učaroval. Zápletka a tajemství kolem hlavní hrdinky sice byla předvídatelná, ale Leora byla po dlouhé době sympatická dívčí postava, které jsem nutně nepotřebovala vrazit pár výchovných. Těším se na pokračování, které musím okamžitě sehnat.

13.05.2020

Dvakrát jsem se pokoušela přečíst něco od Kinga a neuspěla. Třetí pokus už ale zvládnu, řekla jsem si. A vybrala jsem si Misery, protože to byl námět, který mě zaujal a měla jsem k němu blízko.

Ani napotřetí ale nemůžu říct, že by mě King bavil. Jeho styl psaní mi vůbec nesedí a četla jsem pořád dál spíše proto, že jsem opravdu chtěla dočíst kingovku do konce. U pasáží s příběhem Misery jsem nadávala, proč k tomu musím číst ještě tohle. Spousta jiných částí mě příliš nebavila, nemusely tam vůbec být, docela mě štvalo, že se pořád oddaluje to podstatné. Postava Annie byla zachycená opravdu dobře, to ano. To její vypínání, náhlé záchvaty apod., skvěle zpracovaná postava s psychickými problémy. Paul byl taky skvělý. Jeho myšlenky byly zajímavé, metafora se sloupem, přílivem, odlivem a Měsícem byla mimořádná, ale Paul jako spisovatel často tíhl ke zdlouhavému přemýšlení právě nad tím, co mi přišlo zbytečné.

Co se týče děje, čekala jsem...něco děsivějšího. Jistě, konání Annie bylo šílené psycho a řezat do člověka mi přijde na vyvrácení žaludku už třeba jenom na chirurgickém sále, ale s tím, jak každý vychvaluje děsuplnost Kingova psaní, jsem zkrátka očekávala něco víc. Příběh jsem proletěla jedna dvě, ale žádný výjimečný pocit strachu ve mně nezanechal. Memoáry o řemesle pro mě tedy byly mnohem hodnotnější čtení.

Přesto je Misery klasika, která vlastně každou generaci někoho vyděsí. Kinga jako autora i jako člověka respektuji a obdivuji, ale do houfu jeho čtenářů se nepřidám. Ale i tak je Misery zdařilé dílo, které vlastně člověka donutí k zamyšlení a...možná taky k lehké paranoie. :D Potkat takovou Annie...brrr. Jenom to setkání s Kingovou Annie mohlo být kratší. Častokrát jsem se ptala, co tam chce ještě na tolika stránkách dělat.

01.05.2020

Četla jsem na prvním stupni a vlastně mě to docela bavilo a místy jsem se i bála. :) Takové milé čtení pro mladé čtenáře. Chodící kostlivci, pátrání po ztraceném druhovi, paralelně se odehrávající loupežný plán...v podstatě všechno, co dítě v tomto žánru potřebuje, na jednom místě. Odlehčeno humornými situacemi. Chodící kostry prostě děti baví!

15.04.2020

Mé dětské trauma. :D

Je to myslím jedna ze tří knih, které jsem si na základní škole objednala z katalogu, který jsme dostávali. Přestože jsem čtenář tělem i duší, tehdy to byla na můj věk asi docela těžká četba, ale zanechala ve mně silné stopy. Četlo se mi to docela ztěžka, možná to bylo příliš velké sousto, ale příběh červenky byl pro mě jako dítě zkrátka důležitý natolik, abych se prolouskala až na konec. Jisté alegorie vidím dokonce až zpětně, jako malá jsem toho ještě tolik nepobrala. Ještě dlouho jsem se nemohla smířit s koncem Kirika a následné dobrodružství Portie už bylo jakousi obdobou první části, ale...já prostě pořád chtěla vědět, co Traska. :D Vždycky jsem tíhla k temné straně!

Je to zvláštní kniha, nemohu si na ni pořád vytvořit jasný názor. Ale na druhou stranu...takové knihy mám nejradši. Nutí mě přemýšlet a hledat. Pořád. :)

15.04.2020

Z mého hlediska opravdu čtenářská výzva.

Viděla jsem film, kde mi mnoho věcí nedávalo smysl, tak jsem si řekla, že přečtu knihu, která mi to vysvětlí. Opak byl pravdou. Literární zpracování je tak rozsáhlé a komplexní, až někdy odrazuje. Vrhla jsem se do toho s vervou, okamžitě jsem byla zmatená a nedokázala jsem se moc zorientovat. Nakonec jsem knihu na dva týdny odložila. Našla jsem ale vůli se k ní znovu vrátit se stejnou vervou.

Příběh byl nakonec trochu jiný než film a vlastně mi vůbec nic nevysvětlil. Od té doby se ale na film dívám jako na romantické pohlazení po duši, které nutně nemusí mít ve všem logické vysvětlení. Zkrátka si užíváte Petera a jeho čistou duši a romantické vzplanutí. A co se knihy týče...zpětně oceňuji její složitost. Všechny linky se nakonec spojily a vyjasnily a konec knihy se mi možná líbil víc jak ve filmu.

Není to kniha pro každého a možná se dosti brání, ale myslím, že jakmile se v člověku tak nějak rozleží, ocení ji a za její přečtení bude nakonec rád. Zvláštní úkaz v literatuře, ale rozhodně jedinečný kousek.

06.04.2020

Krásné pokračování první knihy, které i přes mnohé strasti neztrácí na půvabu. Tentokrát se můžeme podívat i na problematiku autismu a poznat svět malé Elišky. Možná to ztrácí trochu té učesanosti první knihy, ale podle mě to ničemu nevadí. Autorka je zase o něco moudřejší, otrkanější, otevřenější, uvolněnější. A to je na tom myslím správné. Jsem ráda, že jsem mohla zjistit, jak se rodině dařilo dále a jak přijali nového člena. :)

17.03.2020

Trochu jiný pohled na Krásku a Zvíře. Realističtější, "současnější", ale pořád tak pohádkově vyprávěný. Příběh zasazený do 18. století nám onu dobu zobrazuje mnohem blíže, než třeba různá televizní zpracování. Ale není to špatně. Pro mě se něco začalo dít až někde za stranou 300, do té doby jsem četla to, co v podstatě znám z různých verzí pohádky, ale potom dostal příběh jiný spád, byl mnohem temnější a myslím, že si v tom najde to svoje i ten, kdo vyloženě nemusí původní pohádkovou verzi. Jiné, temné, pro mě kupodivu mnohem příjemnější, protože to není to typické šťastně až navěky.

04.03.2020