Ellise komentáře u knih

Nevěřila bych jak mě dokáže kniha o obyčejném živote běžných lidí dojmout. Není tam žádný vrah, žádné pátraní, nic co by děsilo. Přesto je tam napětí, dojetí, smutek i naděje. Každý den jsem se těšila na chvilku strávenou s touto knihou.

17 23.03.2021

Knihu jsem nedočetla, ani po 50 stránkách jsem nevěděla o čem je. Už dlouho jsme nečetla něco tak slabého.

Dost dobrý. Nejdřív se sice tváří nudně a že to bude jen o hokeji, ale pak to získá šťávu a je z toho nakonec skvělé čtení

Velmi silný příběh. Je zajímavé jak jedno rozhodnutí dokáže změnit život několika lidí v podstatě na celý zbytek života. Pro mně ta kniha měla jeden rozměr navíc. Když jsem ji četla byla jsem zrovna služebně v Norimberku. Když se koukáte na "koloseum" a víte za jakých okolností vzniklo a potom čtete příběh Hany, uvědomíte si jak je válka zrůdná. A je jedno že to bylo před sedmdesáti lety.

Tohle byla moje první kniha od tohoto autora. Podle obsahu jsem čekala, že to bude o něčem jiném. Ze začátku jsme se nemohla začíst, pořád jsem čekala kdy se to "rozjede". Vždy jsem byla zmatená když začala další kapitola a já nechápala souvislosti. Pak se to najednou sešlo, nakonec to bylo..... smutné a krásné zároveň

Po delší době kniha na kterou jsem se těšila a byla schopná číst dlouho do noci. Jen konec byl takový uspěchaný.

celá kniha byla napínavá, ale ten závěr všechno pokazil... Lamač kostí měl všechno plně pod kontrolou a na konec udělá takovou školáckou chybu.

Na to v jakém prostředí Wawy vyrostla je docela normální. Bylo to chvílemi divný, ale normálně jsem jim držela pěsti, aby to dobře dopadlo.

Byla to moje první kniha od tohoto autora. Nic sem nečekala a tak jsem byla příjemně překvapená. I když se dalo celkem lehce odhadnout kdo je zločinec. Ale a jména! John, Sue, Connor, jsou v pohodě, časem si zvyknete na Sigurdottir, Johansson, Waaler, ale Tchao, Čchien, Ťia Ťing, Suej Ming-šan to bylo fakt sousto.

tak konec byl pecka.

Chybí ji napětí "Dívky v ledu"

od Kellermana nejméně zajímavá, o čemž svědčí i to že jsme ji četla měsíc

Z té knihy jsem měla stísněný pocit. Libíla se mi, ale vyvolávala ve mně neklid. Nejdřív mi vadilo popisování pocitů malé Carmel, co cítila, co si myslela, co si představovala, ale když to skončilo vše do sebe zapadlo. A nejlepší na tom bylo, že jsem do poslední chvíle nevěděla jak to dopadne.

Byla to druhá kniha tohoto autora a myslím že poslední. Četla jsem ji v originále takže nevím jak to "zní" v češtině, ale hrozně mi vadí ten jeho styl, ta žoviálnost, rádoby vtipnost. Jak se snaží být lidový či lidský, všechny ty hlášky... Navíc používá slova, která se ve slovenštině až tak často nepoužívají (čmarigal, pizúkajú, vyňúrať) To druhé jsem v životě neslyšela a jen z kontexu jsem si domyslela co znamená.
Námět dobrý, i když už od půlky knihy tušíte co přesně se stalo, závěr trochu ukvapený a překvapivý, ale pořád to jde, i ty věci kolem vyšetřování, to všechno se dá, ale jakmile se zavřeli do kanceláři, tak ty dialogy jsou strašné, neuvěřitelné.

Nejdřív jsem si přečetla hodnocení a nic moc jsem nečekala. Bylo to tak půl na půl. Byla jsem ale mile překvapena, kniha se četla dobře, měla spád a nevadili mi ani vsuvky z minulosti. celý den jsem se těšila jak to dopadne a ale konec mně ani moc nepřekvapil.

Všude jsem slyšela slova chvály, ale pro mně průměr. složité konstrukce, exploze myšlenek ,které odvádějí pozornost.

Skvělá knížka, jenom jednu výhradu mám. Jak Alex došel k závěru o Mattiasovi?