elutep komentáře u knih
První a třetí povídka hodně převyšují druhou (Přísežný meč), ale vcelku vzato se jedná o velmi povedené a čtivé příběhy. Díky nim se fanoušek tohoto světa dozví něco víc z historie dvou významných postav za vlády rodu Targaryenů. Jak už tu bylo psáno, tak mají všechny tři pozvolný začátek, který pak vystřídá strhující závěr. Jen ta druhá, ač taky čtivá, mi přijde taková...no nevím...s dětinským konceptem.
Pořád tytéž negativa. Autor kdeco neustále opakuje, jako by si čtenář nebyl schopen zapamatovat pár informací z děje. A tentokrát mi vadily i do očí bijící chyby. Perenela na Alcatrazu trčí se Sfingou, která vycítí její auru, jestli ji použije a najde si ji...zajímavé, že když bojovala s Pavoučicí proti Moriagně, tak auru použila a Sfinga na to nic...ale když zazáří aura při rozhovoru s Nicolasem, tak se Sfinga mocně zasměje a de si pro ni!!! A Dee, který staletí hledá Klarent a nemůže ho najít, ale najednou funguje jednoduše položit Excalibur na zem a říct jméno bratrského meče a Excalibur ukáže kterým směrem se vydat...když to celou dobu čaroděj věděl, proč Klarent už dávno nehledal tímto způsobem!!!
Základní příběh není vůbec špatný a zakomponování bájných postav do naší doby se mi líbí, ALE. Neskutečně mě štvalo (v prvním i tomto díle), jak autor neustále opakuje stejné věci pořád dokola, jako by měl čtenář narušenou krátkodobou paměť. Mám tím na mysli například to, jak Josh žárlí na schopnosti sestry...nemyslím si, že je třeba to opakovat každých dvacet stran :/
Další věc, co mi vadí je skutečně naivní a nedomyšlené podání vzájemných střetů oněch dvou skupin. Každý je NEJnebezpečnější člověk na zemi, NEJmocnější starodávná bytost, nej nej nej...ale mlha je nepřekonatelný problém a protivníky pořád pozorují z povzdálí a bez úspěchu...a bůh války pohoří jak hloupá srnka chycená do pasti. No čte se to hezky a mladší čtenáři knihu asi i ocení, ale ti co četli jiné propracované ságy asi zcela spokojení nebudou.
Knížka je to krásná, kouzelná...ovšem pět hvězdiček dávám jen těm, které mě doslova strhly. Což tato (přes veškeré klady, které nesporně má) tak docela nedokázala. Přesto ale jde o dílko, které lze jen doporučit.
Děj mě zaujal v podstatě po pár stránkách a to kam se pak obrátil mě zaskočilo a nadchlo zároveň. Kvothe Vás nenechá ani na chvilku vydechnout, prostě se pořád něco děje a je to tedy NĚCO. Napínavé, romantické, poutavé, sympatické :)
Tulák se mi četl plynule, lákala mě každá další kapitola. Svět mě uchvátil a hodně jsem ocenila, že ač je bravurně popisován, tak dává obrovský prostor pro fantazii každého čtenáře. Vše do sebe pěkně zapadalo, včetně jmen postav a ač byla samotná dějová linka možná trochu plochá, tak jsem si vše náramně užila. Těším se na další díly.
Strhující, smutné, propletené, nemilosrdné...a především otevřené.
Řekla jsem si, že sáhnu pro jednou po nějaké oddechovce a tuto sem si vybrala hlavně ze zvědavosti. Autor má ve spoustě věci pravdu a správný nadhled. Musím říct, že modelové situace byly zábavné a určitě by imponovaly velké části žen (i těm, co by nakonec k předání kontaktu nesvolily). Sama bych s tím asi měla problém, zvlášť třeba při kontaktáži na ulici, ale i tak jsem přesvědčená, že je tam spousta dobrých rad.
Budu se opakovat...naprosto zbytečná knížka. Dostala jsem ji jako dárek, přečetla za deset minut (protože jsem Píseň ledu a ohně četla, tak sem nad citáty ani nemusela přemýšlet) a odložila do poličky. Zklámáním to asi nazvat nemůžu, protože jsem to čekala...
U Everamova vousu, ten konec nemá chybu...teď se mi hlavou honí asi tři verze pokračování.
V každém případě jsem si zase užila časovou smyčku jako ve druhém díle, tentokrát o Ineveře. Je to zajímavý autorův prvek, když nám ukazuje pohnutky postav, jejichž činy vedou k nelibosti čtenářů. Zbylé postavy už dobře známe, ale přesto se dál vyvíjí. Rojer, Arlen a Jardir mě baví nejvíc, Leesha a její chování mi malinko vyráží dech (hlavně po návratu do Kotliny) a Renna je pro mě záhadou. Logika mi velí ji nemít v oblibě...ale to jsem původně neměla ani Jardira a Ineveru.
Ostatní knížky od J.A. se mi líbily víc, i když i z popisu tří dnů na bitevním poli vytvořil dle mého dosti čtivý počin. Děj byl v podstatě pořád napínavý a téměř nedal vydechnout.
Murcatto ve mně pravděpodobně měla vzbudit podobné reakce, jako Glokta. Nestalo se. Glokta měl intelekt a charisma, Monza jen pomstu. Posešívaná, otloukaná, pajdavá a agresivní ženská mi navíc nepřijde jako vzor touhy mužů a to ani ve fantasy světě. A předvídatelnost veškerého jednání postav a odvíjení se děje mi přišlo trochu líto. Kromě úplného závěru bylo vždy jasné, co se stane a proč. Přesto pro mě byla knížka čtivá a poutavá. A postavy jako Dobrák, Morveer nebo Šenkt mě bavily. Takže asi něco mezi *** a ****.
Celkem pěkný akční závěr. Většina zvratů je předvídatelná (snad jen až na Isis a Osirise). Ke knihám se sice asi nevrátím, jako k jiným, ale milovníkům fantasy příběhů mladších ročníků bych knihu doporučila.
Pořád totéž...autor něco napíše a o pár desítek stran později si protiřečí, místy je děj značně nepropracovaný. Knížka je vhodná pro mladší nebo nenáročné čtenáře.
Kdybych po Alchymistovi sáhla v mladším věku, asi bych z něj byla maximálně nadšená. Teď se mi sice kniha četla pěkně a plynule a děj byl taktéž poutavý, ale... ve srovnání se sériemi jako Zaklínač, nebo První zákon mi to nevzalo dech. Přesto si ráda předčtu zbytek série a kdo ví...třeba mě ještě mile překvapí :)