elutep komentáře u knih
Tulák se mi četl plynule, lákala mě každá další kapitola. Svět mě uchvátil a hodně jsem ocenila, že ač je bravurně popisován, tak dává obrovský prostor pro fantazii každého čtenáře. Vše do sebe pěkně zapadalo, včetně jmen postav a ač byla samotná dějová linka možná trochu plochá, tak jsem si vše náramně užila. Těším se na další díly.
Moje oblíbená serie rozšířená o tři povídky. To je způsob, jak si připomenout postavy z tohoto světa a objevit i pár nových před tím, než celá serie vyvrcholí.
Na pár dní se ve mně probudila romantická nálada. Přiznám se, že k přečtení mě nalákal film, který jsem viděla zcela náhodou. Knížka byla ještě pěknější, i když při srovnání musím říct, že tentokrát se i film hodně vydařil.
Strhující, smutné, propletené, nemilosrdné...a především otevřené.
Moje první setkání s Pratchettem. Humor a hra se slovy byly geniální a nesmírně mě bavily. Zdá se mi, že zápletka jako taková nebyla nic, co by mi vyrazilo dech, ale jazyk pana Pratchetta i tak z knihy udělal kouzelný kousek. Myslím, že jako občasná oddechovka se v mé knihovně objeví i nějaké další knihy.
Řekla jsem si, že sáhnu pro jednou po nějaké oddechovce a tuto sem si vybrala hlavně ze zvědavosti. Autor má ve spoustě věci pravdu a správný nadhled. Musím říct, že modelové situace byly zábavné a určitě by imponovaly velké části žen (i těm, co by nakonec k předání kontaktu nesvolily). Sama bych s tím asi měla problém, zvlášť třeba při kontaktáži na ulici, ale i tak jsem přesvědčená, že je tam spousta dobrých rad.
Budu se opakovat...naprosto zbytečná knížka. Dostala jsem ji jako dárek, přečetla za deset minut (protože jsem Píseň ledu a ohně četla, tak sem nad citáty ani nemusela přemýšlet) a odložila do poličky. Zklámáním to asi nazvat nemůžu, protože jsem to čekala...
Hrdinové knihy a jejich charaktery mě baví víc a víc. Nové postavy jsem si také oblíbila velmi rychle. A postupné odkrývání skutečností, které byly zprvu skryty je lákadlem pro další díly. Dokonce i ty tajemství, co zatím stále tak trochu skryty jsou, lze poměrně snadno odvodit, což ale vůbec nesnižuje moji zvědavost na další Taviho dobrodružství. Škoda jen, že ze serie šesti knih, z nichž poslední v originále vyšla před šesti lety jsou přeloženy jen dvě.
Čtivá knížka, kterou jsem odkládala, jen když bylo třeba a se značnou rozmrzelostí. Přesto jsem ale našla v Calderonském údolí pár věcí, které mi buď vrtaly hlavou (protože se mi zdály nedomyšlené), nebo mi vyloženě vadily (protože se mi zdály nesmyslné). Postavy byly popsány velmi pěkně, jejich uvažování a jednání ale občas kolísalo. Co se týče ovládání živlů, občas mi přišlo, že autor nastavil jistá omezení jejich používání, ale o pár stránek dál bylo všechno jinak. To ale nemění nic na tom, že si ráda přečtu i druhý díl.
Řekla jsem si, že mám chuť si přečíst nějakou psychedelickou fantasmagorickou depresivní knížku. Jednu jsem našla a nevnímaje jméno autora se dala do čtení. Během četby jsem si říkala, že ten chlap musel být na drogách, což se mi po přečtení životopisu potvrdilo. Poznala jsem tak Nicka Cavea (ano přiznávám, že doteď mi to jméno vůbec nic neříkalo). Ale zpátky ke knize. Děj na mě hodně doléhal, byl silný. Patřím k těm, na které se přenášejí nálady a stavy literárních hrdinů, a tak mi Euchrid a Cosey Mo a Taťka dávali hodně emočně zabrat. Ráda jsem ale s nimi ten týden na hranici šílenství strávila.
Ať si má knížka dál svoje fanoušky, co se přidají k oné komunitě. Mě si bohužel nezískala. V prvním díle jsem se párkrát i zasmála, ve druhé už se tak nestalo (tedy pokud to vůbec bylo záměrem). Jen posledních pár stránek mě oslovilo.
Mnoho povyku pro nic. Na začátku jsem se náramně bavila a smála se nahlas. Ovšem to záhy pominulo. Na konci jsem zjistila, že jediné skutečně vtipné hlášky byly ty, které jsem zaslechla už před přečtením knížky a ten zbytek byla jakási vata, která měla působit co nejvíc bláznivě a chaoticky. Což o to, ona bláznivá a chaotická byla...jen jsem jednoduše čekala víc. Né, že by se mi knížka vyloženě nelíbila, ale rodiče mi od mala říkali, že opakovaný vtip není vtipem...a když se ty šílenosti opakovaly dál a dál, humor vyšuměl.
U Everamova vousu, ten konec nemá chybu...teď se mi hlavou honí asi tři verze pokračování.
V každém případě jsem si zase užila časovou smyčku jako ve druhém díle, tentokrát o Ineveře. Je to zajímavý autorův prvek, když nám ukazuje pohnutky postav, jejichž činy vedou k nelibosti čtenářů. Zbylé postavy už dobře známe, ale přesto se dál vyvíjí. Rojer, Arlen a Jardir mě baví nejvíc, Leesha a její chování mi malinko vyráží dech (hlavně po návratu do Kotliny) a Renna je pro mě záhadou. Logika mi velí ji nemít v oblibě...ale to jsem původně neměla ani Jardira a Ineveru.
Příběh psaný z pohledu Jardira mi přišel zajímavý a čtivý. Čtenář (a myslím, že většina byla po prvním díle na Jardira "rozezlená") tak vidí, že nic není černé nebo bílé. Jardir je vlastně docela sympaťák vedený okolnostmi. Je škoda, že je podpantoflák, protože jinak by se spousta věcí odehrála jinak. Rennina linka mě bavila jen do určité chvíle (to nechci prozrazovat těm, kdo ještě knihu nečetli), pak mi její charakter přišel takový nelogicky pokřivený. Jinak ale práce s charaktery nemá chybu. Arlen možná na svoje okolí působí jak stroj na zabíjení, ale uvnitř je to ten chlapec, co by si přál všechny zachránit, tak jako to nedokázal s matkou. Plný strachu a zklamání, ale odhodlaný bojovat.
Zaujal mě svět, ve kterém je nadvláda nad Zemí rozdělena mezi den a noc. Ve dne jsou na tahu lidé, v noci démoni. Ačkoli i přes den jsou lidé omezováni démony tím, že se na noc připravují. Je nutné neustále kontrolovat a opravovat chrany, což lidskou svobodu značně omezuje.
Přestože Brett nemá žádný výjimečný styl psaní (tento dojem může být vlivem překladu), tak má velmi dobře popsané postavy, jejich pohled na dění kolem a jejich trápení. Všechno se četlo tak hladce, že mi bylo líto knížku odkládat. Hned jsem se proto vrhla na druhý díl...
První a třetí povídka hodně převyšují druhou (Přísežný meč), ale vcelku vzato se jedná o velmi povedené a čtivé příběhy. Díky nim se fanoušek tohoto světa dozví něco víc z historie dvou významných postav za vlády rodu Targaryenů. Jak už tu bylo psáno, tak mají všechny tři pozvolný začátek, který pak vystřídá strhující závěr. Jen ta druhá, ač taky čtivá, mi přijde taková...no nevím...s dětinským konceptem.
Jsem okouzlená a na rozdíl od autora si myslím, že bude okouzlená velká část čtenářů. Ano je na místě varování, že jde o knihu...jinou. Jinou, zvláštní a vyšinutou, ale zároveň charismatickou, procítěnou a láskyplnou. A věřím, že díky tomu se do příběhu vžije hodně lidí (pokud budou ochotní přistoupit na tu formu), protože věřím, že hodně lidí se ve skrytu duše Auri podobá. Tak, jako to cítím já. Ale mohu se plést. Jsem přece zlomená a porouchaná ;-)
Pěkné pohádkové vyprávění. Přiznám se, že ač fanoušek spíše knižní než filmové tvorby, jsem knížku četla až po shlédnutí filmů a vůbec jsem nečekala tak mile psanou pohádku. Tři hvězdičky rozhodně nemíním jako špatné hodnocení, jen ve srovnání s jinými fantasy knihami jsem nemohla dát víc...
Ostatní knížky od J.A. se mi líbily víc, i když i z popisu tří dnů na bitevním poli vytvořil dle mého dosti čtivý počin. Děj byl v podstatě pořád napínavý a téměř nedal vydechnout.