em75
komentáře u knih

Smáli jsme se .. smál jsem se .. smála se .. a pořád jsme se smáli. Jako by nešlo napsat nic jiného,občas jsem kvůli tomu měla chuť s knihou někam praštit. Ale po vypití tolika litrů vodky to asi ani jinak napsat nešlo,kdo by se pořád nesmál,že? A těch hrubek,co v té knize bylo,to jsem opravdu nikde neviděla. Katastrofa. Na čtení jsem se moc těšila,ale přišlo velké zklamání. Tak aspoň hvězdy za to,že to se stovečkou ujeli.


Tak to bylo něco,zvlášť když se to týkalo dětí. To bylo hodně hnusné. Dost mě naštval Huldar,co se týká ženských. A to "překvapení" na předposlední stránce bylo sakra co? Až se mi z toho udělalo špatně. Aby se mi postavy nepletly,ke jménům s jejich výslovností,kterou jsem samozřejmě stejně četla po svém,jsem si tužkou psala,kdo je kdo,abych se v těch jménech neztratila ..


S touhle knihou jsem měla jeden jediný velký problém. Odložit ji.


Asi první třetinu jsem se nemohla začíst,ale pak jsem naopak knihu nemohla odložit. Byla jsem zvědavá na příběh člověka v depresi. Možná to měl být účel,že podání deprese a sebevraždy vyznělo spíš vtipně,ale to jak přemýšlel nad tím,jak to udělat,to spisovatel trefil. Člověk v hluboké depresi už nemyslí na nic jiného,než jakým způsobem a kde to skončit. Kdo to nezažil,nepochopí. Překvapilo mě prolnutí příběhu s osobami z knihy 100 dní štěstí,řekla jsem si,jo ty já přece znám! 100 dní štěstí se mi líbila víc,ale i tahle určitě stojí za přečtení. A autorovi děkuji za věnování : "Všem těm,kteří bojovali s depresí a dokázali vyhrát.A všem těm,kteří ještě bojují,s nadějí,že jim tyto stránky trochu pomůžou na cestě k uzdravení."


Asi první třetina knihy mě dost nudila,ale věřila jsem,že se děj v Itálii rozjede. A taky že rozjel. Zápletky byly napínavé,ženy mi byly nakonec sympatické,nejvíc myška Monika. Úplně jsem se v myšlenkách přenesla do toho domu v Itálii,užívala si sluníčko,radosti,kávičky .. až mě mrzelo,když se blížil konec knihy. Jednalo se (pro mě) o dost starší dámy a překvapilo mě,jak byly plné života i lásky. Sice je to pohádka,ale mám z knihy dobrý pocit,že stárnutí možná nebude tak smutné ..


Kniha kterou jsem měla problém odložit. Miluju tetování,takže se mi tatérské prostředí moc líbilo. Sice mě štvali vyšetřovatelé,chovali se jako kohouti na smetišti. Zasmála jsem se,když policajt místo zbraně použije modlitbu,to byla hrozná blbost. Ale námět,vztah mezi M. a F. a celý spád děje převýšily všechny zbylé hlouposti v knize. Už se moc těším na další díl,snad bude stejně vydařený,jako tahle spisovatelčina prvotina.


Poprvé mám z Ládíkovy knihy smíšené pocity.Mám ráda jeho humor,líbily se mi popisy krajiny,zápasení s kolem,rozhovory s lidmi.. I když první,co jsme po příjezdu k dědovi na Slovensku,hned po pozdravu slyšeli,bylo "Čo budete piť a čo vám dáme jesť?",takže si to trochu dokážu představit.. přesto toho alkoholu v knize na mě bylo moc. Možná mi to vadilo,protože znám pár alkoholiků a nemám s nimi nejlepší zážitky,prostě mi to v knize vadilo a měla jsem z toho špatné pocity.Proto o hvězdičku míň,ale už se těším na další knížku (snad ze severu?).


Ani třetí díl mě nezklamal. Napínavé od začátku a Erika se mi tady asi líbila nejvíc. Žádné velké hádání a trocha romantiky.. Už se těším na další díly.


Chviličku mi trvalo,než jsem se začetla,ale stálo to za to. Na Eriku jsem si musela zvyknout,ale nakonec mi byla moc sympatická. A (jako)že pochází z Nitry je pro mě osobně velké plus. Dokonce jsem se orientovala ve všech postavách v knize a to je na mě co říct :) Už začínám číst další Robertovu knihu a těším se na další..


HPO znám velice dobře a určitě by si ji měli přečíst ti,kteří někoho s touto poruchou osobnosti znají,nebo dokonce žijí a těm,kteří jí trpí,trochu pomůže se v sobě vyznat. Asi v první půlce byly příklady nemocných lidí,všelijaká vysvětlení a popisy,druhá půlka knihy už byla složitější a podle mě pro laika celkem zbytečná,ale hodně mi tahle kniha dala.


Jak to napsat. Mám z tohoto dílu "rozpolcený" pocit. Asi první 2/3 jsem se pořádně ztrácela, nějak mi to nebrala hlava. Škoda, že jsem to začala chápat tak pozdě. Pak to mělo spád. Ale celkově jsem spíše zklamaná, protože jsem se na tento díl dost těšila. Tak jak píše ve svém komentáři Hella.


Venku horko a detektiv nechal batoleti v autě pootevřená okýnka a šel pryč. Ach bože. Ale chudák chlap, sám na 3 holčičky, to jsem mu nezáviděla. Snad mě druhý díl bude bavit víc.


"Nevadí, že dědeček ztrácí vzpomínky, protože my ostatní je ještě máme." Skvělý příběh. Mám od této spisovatelky dvě knihy a budu ráda, pokud vyjdou další.


Skvělá kniha, odpočinkově veselá. Evžena jsem si hned zamilovala a doufám, že bude pokračování.


Na knihu jsem se po Muffinech a Koláčcích moc těšila. Tahle je víc ulítlejší. Luca byl fajn, fandila jsem mu a přemýšlela, jak to všechno může zvládnout. Už tak měl průserů až až. Líbila se mi tam spojitost s kluky z prvních knížek. Jen tam na mě bylo moc výrazů, kterým jsem opravdu nerozuměla (a to mám doma 16ti letého kluka). A abych se přiznala, nemyslím to nějak zle, ale já osobně jsem měla velký problém s oslovováním Nix, i když na začátku knihy bylo něco jako varování. Jinak mám z příběhu moc hezký pocit, jen jsem na tuhle knihu asi už moc stará ..


Do půlky knihy jsem čekala, až se začne něco pořádného dít. Pořád jsem nechápala, proč nadělají tolik povyku kvůli tomu, že by tam měl bydlet někdo, kdo spáchal takový zločin. Bylo to před mnoha lety, byla ještě dítě .. ale je to jen kniha. Naštěstí se to pak rozjelo a konalo se překvapení.


Nejsem vyloženě zklamaná, ale čekala jsem něco trochu jiného. Také bych knihu o několik desítek stran zkrátila, nemělo to takový ten šmrnc. A ten konec se moc nepovedl.


Líbily se mi krátké kapitoly a vyprávění z více pohledů. Hodně napínavá kniha, přemýšlela jsem, kdo je opravdu blázen. Jen ten konec mě malinko zklamal. Ten být trošičku jinak, dala bych plné hodnocení.


Tak nevím. V první kapitole Koupání jsem skoro brečela smíchy a těšila se na další podobné chvilky. Ale čím víc jsem se nořila do příběhu, tím víc mi bylo Saši líto. Možná byl nemocný, ale jeho babička by potřebovala dlouhodobou léčbu na psychiatrii. Podle mě hraniční porucha osobnosti a nevím co ještě. Chvílemi jsem se ještě občas usmála, ale určitě bych to nepřirovnala ke knihám o Forrestovi G. Každopádně je to silný příběh malého kluka a jsem ráda, že jsem se k té knížce dostala.


Měla jsem trošku strach, že se bude jednat o duchařinu. Ale tohle by mě vůbec nenapadlo. Když si to tak představím .. je to zvláštní, ale stát se takové věci můžou. Knihu bych jen o několik stránek zkrátila, ale jinak perfektní.
