Enefersis komentáře u knih
Kdybych si měla vzít na pustý ostrov tři věci, jednou z nich by byla kniha. A tou knihou by dozajista bylo Společenstvo Prstenu nebo jeden z dalších dílů této úžasné trilogie, kterou doposud nic nepřekonalo a silně pochybuju, že se tak někdy stane. :)
Mohla jsem být tak v první třídě, když mi taťka poprvé četl Hobita. Pamatuju si, že tehdy na mě největší dojem udělal šišlavý Glum se svým miláškem a Hádankami ve tmě, kapitolou, kterou jsem požadovala předčítat klidně i několikrát za sebou :). No a o pár let později jsem se začala prokousávat Pánem prstenů, který je dnes mou srdeční záležitostí, stejně jako Hobit :)
Krásné zlo jsem četla asi před půl rokem, ale doteď si jasně pamatuju, o čem to bylo a jak silné emoce ve mně kniha vyvolala. Nenáviděla jsem Alici, Katherine jsem tolik přála, aby byla šťastná a po dočtení jsem měla chuť s knihou o něco hodit. *
Krásné zlo rozhodně doporučuji, je napsáno jedinečným a strhujícím způsobem, prolínání minulosti, přítomnosti a budoucnosti jej činí o to zajímavějším. Jedna z knih, které se vryjí do paměti.
*SPOILER: doteď nechápu, proč se ten idiot Mick na Alici prostě nevykašlal a riskoval život, aby ji zachránil. Že by byl tak ušlechtilý, že ji nechtěl mít na svědomí? Pche. Myslela jsem, že mě z toho jebne.
Aha. Zřejmě jsem úplně vypatlaná tupka bez jakéhokoli literárního vkusu, která by se měla jít upálit společně s touhle knihou (pardon, ale některé komentáře tak fakt vyzněly), ale mně se Stmívání líbí. Samozřejmě to není největší dílo, co kdy bylo napsáno, ale má své kouzlo… teď už si všímám nedostatků, které jsem předtím neviděla, ale rozhodně to není odpad. A možná právě i Stmívání vděčím za svou přetrvávající zálibu v upírech, která mě přivedla k úžasným knihám jako je například Vampýrská akademie a Na půl cesty do hrobu. Pět hvězdiček za téměř dva roky, kdy jsem ho žrala a nedala na něj dopustit :)
Varování: nedívat na film. Aspoň ne před tím, než přečtete knihu. Jinak by se lehce mohlo stát, že by vás chuť číst ji přešla.
Z celé knihy se mi nejvíc líbí počáteční verše, které se povinně učí ve škole, a ten zbytek… táhnoucí se nuda, párkrát jsem se přistihla, jak některé pasáže přeskakuju. Možná jsem divná, ale Máj mě opravdu nenadchl.
Skvělá kniha. Patří ovšem mezi ty, které se dají číst jen jednou, protože když už víte co a jak, podruhé to není ono. Po upírech, vlkodlacích, démonech, andělech, Zaklínačích a já nevím čem ještě to byla příjemná změna :D Rozhodně doporučuju :)
Brisingr ve mně zanechal tolik intenzivních dojmů, že jsem po jeho přečtení musela den počkat, abych jej dokázala nějak objektivně zhodnotit. Ale ani po několika měsících mě nenapadá výstižnější slovo, než… perfektní. Z dílů, které jsem zatím četla, mi tento ubíhal nejrychleji a také se mi nejvíc líbil. Jen momentálně nevím, jestli jsem připravena číst Inheritanci a s celým Odkazem Dračích jezdců se tak rozloučit… :D
Z hlediska počtu stran zatím nejdelší kniha, kterou jsem přečetla, ale vůbec mi to tak nepřijde. Děj vás naprosto pohltí a až do poslední strany nepustí. Nesmírně se mi líbil Eragonův a Safiřin pobyt a výcvik v Ellesméře, charakteristika elfů i celá jejich kultura. Někomu zrovna tahle část knihy vadí, já naopak takové věci s chutí hltám. A strhující závěr v podobě bitvy na Hořících pláních jsem přečetla jedním dechem. Paolini je opravdu borec, protože vymyslet něco takového je jedna věc a převést do podoby více než šestiset stránkového románu druhá. A on bravurně zvládnul oboje. :))
Už nikdy se nebudu dívat na film předtím, než přečtu knihu. S Eragonem jsem to tak poprvé a naposledy udělala a málem mě to od čtení odradilo. Naštěstí jen málem. V první řadě bych řekla, že tahle série je opravdu jen pro skalní fanoušky fantasy, protože nevím, koho jiného by bavilo se prokousávat takovými bichlemi :D A taky myslím, že není na místě říkat, že je to strašné klišé- no jen řekněte, která fantasy kniha v sobě nemá aspoň trochu z Tolkiena? A řekla bych, že Christopher by se dal s trochou nadsázky ke zmiňovému otci Středozemě přirovnat: oba mají totiž ty nejpromakanější světy, s kterými jsem zatím měla tu čest se seznámit. Ale to je jedno, každý ať si udělá svůj názor- já Odkaz Dračích jezdců zbožňuju. :)
ne
nesnaž se
zelená
nevydrží
Úžasné pokračování Nádherných bytostí, ještě lepší, než předchozí díl :) Je plné neočekávaných zvratů, Ethan se svými kamarády pronikají stále hlouběji (a to doslova) do světa Zaklínačů. Mnohem víc než Lenu jsem si oblíbila Liv, i když bylo od začátku jasné, že ona je "ta třetí do počtu". A ten konec... teda, další díl bude hodně zajímavý :D
Jedna z nejlepších knižních sérií (upířích i neupířích), jaké jsem kdy četla. :)
Tak tahle kniha patří do kategorie „taková blbost, až je to dobré“ :D Ačkoli jsem očekávala něco úplně jiného, zklamaná jsem nebyla, ba naopak- některé části mi pěkně polechtaly bránice a svým „Emilyovským“ způsobem to bylo i napínavé.
Viktoriánská Anglie. Doba, ve které se příběh odehrává, mě velmi zajímá a v kombinaci s prostředím ponurého dívčího internátu a nadpřirozena by mohla vzniknout dokonalá kniha. Říkám mohla, ne, že vznikla. Problém byl v tom, že hlavní hrdinky mi byly strašně nesympatické. (Gemma byla –díky bohu, aspoň že tak- v pohodě, což se ale nedá říct o jejích povedených kamarádkách. Kdykoli jsem některou z nich začala mít ráda, udělala něco, díky čemu bych ji s chutí vylískala.)
Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale protože jinak se mi příběh i jazyk, kterým byla kniha napsána, nesmírně líbil, přikláním se k vyššímu hodnocení.
Skvělá kniha, které neschází napětí, akce a ani trocha té romantiky. Čte se jedním dechem. Námět přinutí k zamyšlení- mohlo by se v budoucnosti něco takového opravdu stát...? Jinak v originále vyšlo i pokračování a mrzí mě, že u nás k dostání není :(
Na Hladových přáních zaujme především originální námět a charaktery jednotlivých postav. Když se to vezme kolem a kolem, kniha by klidně mohla být o ničem, ale pokud by v ní bylo dost Femoriana, Atalana, Zoreny, Kerdey a jejich hlášek, stálo by to za to :) Knížku rozhodně doporučuju, je čtivá, nezabere moc času a hezky vám polechtá bránice :)
Pamatuju si, že když jsem byla menší, doopravdy jsem se u téhle knížky bála. Tajemný kámen uprostřed stodoly, černá masa zhmotňující se do podoby koně, nevysvětlitelné ržání přicházející odnikud a pak samotný příběh Nespoutané, který je dojemně krásný a zároveň nahánějící hrůzu. Už tehdy se zřejmě projevovala má posedlost duchy a nadpřirozenem, takže jsem raději než realistické příběhy od koní hltala tyhle:) Bude to už nějaký pátek, co jsem Nespoutanou duši četla poprvé, ale pořád se mi líbí a ráda se k ní vracím. Což bohužel nemůžu říct a volném pokračování, které mi vůbec nesedlo…
Kniha je neuvěřitelně čtivá, přečetla jsem ji na jeden nádech. Miluju Meg a její smysl pro humor. Pokud hledáte knihu, která vám okamžitě zlepší náladu, tak- tady je :)
Teda… nikdy jsem neměla ráda tyhle panenky a teď to platí ještě dvojnásob :D Fajn kniha, i když se nedá říct, že bych při čtení trnula hrůzou, ta představa pomstychtivých imaginárních (ne)přátel je docela znepokojivá…:)
Milé... četla jsem je letos (teď už vlastně loni) před Vánocemi a dostaly mě do té správné nálady. Tolkien musel být skvělý táta :)
Stejně jako první díl napínavé, čtivé a originální. Jediné, co mi na knize chybělo, bylo až na pár úsměvných momentů absence jakýchkoli humorných scén. Ale chápu, že v situaci, v jaké se hrdinové nacházeli, jim asi dvakrát do vtipkování nebylo :D SPOILER A taky se nemůžu ubránit pochybnostem nad vztahem Lii a Dimitriho- fyzická přitažlivost, no dobře, ale jinak se skoro vůbec neznají a už plánují společnou budoucnost na Altusu? Na mě se to seběhlo nějak moc rychle. Kažopádně jsem zvědavá, co přinese závěrečný díl :)
(ta holka na obálce je super, přesně takhle nějak si Liu představuju :))