EttelëaDragons komentáře u knih
V čem jsou vlastně povídky o Zaklínači tak jedinečné, proč je lidé i po těch letech stále dokola čtou? Řekla bych, že je dělají především postavy, které Sapkowski bravurně vykreslil. Nejde jen o Geralta, který je ale zřejmě tím největším důvodem, ale také o ostatní postavy, protože všechny, i ty zdánlivě nepodstatné mají svůj charakter, svůj úkol a své místo ve světě i v příbězích. Každá postava je jedinečná.
Dalším důvodem je originalita. Sapkowski nestvořil příběhy, v nichž bojuje dobro se zlem. V Geraltově světě neexistuje dobro ani zlo, nic není černé a bílé, tak, jak je tomu v mnohých fantasy. Tady je všechno jen v odstínech šedé, každá postava má pro své konání důvody, každá má nějaký svůj cíl. Ani sám Geralt není klasickým hrdinou typu Aragorn. Má své slabosti a není jich málo, má své problémy, své bolesti a strasti. Miluje i nenávidí. Ale mnohdy je on, mutacemi pozměněný Zaklínač daleko více lidský než kdejaký člověk. Má silný cit pro spravedlnost a čest, nemá předsudky k žádným rasám...
V Sapkowského povídkách najdete téměř vše. Každá povídka obsahuje jakési morální ponaučení, řeší se zde problémy mezi jednotlivými rasami, politické problémy i problémy společnosti. Ukazuje svět takový jaký je a nijak ho nepřikrášluje. Příběhy tak působí velmi realisticky.
Ale nemyslete si, že byly napsány jen proto, aby čtenáře poučovaly. Ne, o žádné těžké čtení tady nejde. V příbězích narazíte taky na mnoho humoru, o který se s lehkostí postará třeba bard Marigold, který nenechá žádnou holku na pokoji. Maličká Ciri pak do příběhu vnese dětskou radost a tvrdohlavost. Povídky mají také skvělý spád, nechybí napětí a samozřejmě ani o akci zde není nouze, protože na světě je pořád dost potvor, které je třeba hubit. Je až s podivem, že se toho do relativně krátké povídky vejde tolik...
Teď by mě možná někteří úplně zavrhli, kdyby zjistili, že tuhle knížku ohodnotím 5 hvězdičkami. Ale víte co? Já si za těma 5 hvězdičkama stojím. Jistě, můžete říct, že existují mnohem mnohem lepší knihy a budete mít pravdu. Stmívání není žádný literární klenot, ale pro mě má jistou sentimentální hodnotu. V jisté době jsem tuhle knížku milovala úplně nejvíce, četla jsem ji několikrát dokola a to, že je napsaná čtivě se jí rozhodně upřít nedá. Prostě i mě, která "žrala" fantasy typu Pán Prstenů, tahle knížka dostala a okouzlila. Edward pro mě byl - v době, kdy ještě film nespatřil světlo světa a nezničil mé iluze - ideál kluka. Taky jsem tehdy chtěla vlastního Edwarda. Prostě a jednoduše, tahle knížka má místo v mém srdci, ale nebudu riskovat a raději knížku nebudu číst znovu, aspoň ne v dohledné době. :)
Velmi zajímavé pokračování životního příběhu Marie Antoinetty - poslední francouzské královny. Děj popisuje její život od chvíle, kdy se stala po boku svého manžela Ludvíka XVI., královnou, přes vytoužené mateřství až po známou aféru s náhrdelníkem a počátek revoluce. Opět oceňuji detailnost a podrobnost, s jakou autorka vše popisuje a díky tomu jsem získala zase spoustu nových informací. Marie Antoinetta byla fasinující osobností a Juliet Grey ji vykreskuje v trochu jiném světle, než jak nám bývá popisována v hodinách dějepisu.
Jsem zvědavá na závěrečný díl trilogie, který se bude zabývat posledními dny francouzské monarchie.
Milion sluncí se mi líbí více nže předchozí díl, je propracovanější, zábavnější, napínavější a zkrátka celkově lepší. Nejspíše na něm autorka pracovala daleko usilovněji než na Lodi mezi hvězdami a je to opravdu znát. Ale co prošlo největší změnou, je zápletka. V minulém dílu se autorce moc nepovedla, brzy totiž odhalila příliš mnoho a tak čtenář na konci knihy nebyl nijak zvlášť překvapený, natož šokovaný. V Milionu sluncí je to však daleko lepší. Princip je sice stále stejný, Amy pomocí indicií odhaluje jedno tajemství za druhým a pomalu tak postupuje k objevení něčeho velkého, ale konečně se autorce povedlo odkrývat všechno pomaličku, postupně a po částech, takže v průběhu čtení udržuje čtenáře v neustálém napětí a očekávání a nechává mu prostor i pro jeho vlastní spekulace. V závěru pak dokonce šokuje, když odhalí celou pravdu.
Celkově si Beth Revisová polepšila a napsala velmi zajímavé pokračování vesmírné sc-fi série pro dospívající plné napětí, akce a ano, ke konci i romantiky.
Úchvatné a napínavé čtení, které mě doslova pohltilo. Velmi se mi líbil styl, jakým byla kniha napsaná, i jednotlivé postavy, jejichž charaktery autor velmi barvitě vykreslil. Řekla bych, že se jedná o vynikající dílo, které si zaslouží to nejvyšší hodnocení a pozornost čtenářů. Jen mě mrzí, že těmi sokoly se autor nezybýval přece jen o maličko více...
Velmi pěkná kniha a ideální čtivo pro člověka, který se zajímá o historii a chce se více dozvědět o životě u francouzského dvora těsně před Velkou francouzskou revolucí. Příběh velmi detailně popisuje dětství Marie Antoinetty, co všechno musela jako malá podstoupit, aby se z ní později stala francouzská královna. Také se dozvídáme, jak ji ve Francii přijali a jaké byly její nelehké začátky u dvora ve Versailles.
Knížka mě velmi bavila a s chutí jsem hltala všechny nové informace, nad kterými jsem mnohdy nechápavě kroutila hlavou. Autorka vystudovala historii evropsých rodů, takže ví moc dobře, o čem píše a je vidět, že se tomuto tématu věnuje hlouběji. Ocenila jsem také přehled literatury, který autorka použila jako studijní materiál a také její poznámku, kde popisuje, co všechno je skutečnost a kde je fikce - to je pro mě u historických románů důležité.
Slýchávám názory, že je tato kniha nudná a zdlouhavá. ANo, je to možná z části pravda, že je poněkud zdlouhavá a to proto, že obsahuje opravdu hodně infromací ze života Antoinetty a dalších lidí. Mě ale rozhodně nenudila a nebude podle m nudit nikoho, kdo má zájem o historii a chce se dozvědět co nejvíce...
Nejdříve jsem k téhle knize přistupovala poněkud skepticky, protože už podle anotace se jedná o klasický romantický příběh se sexy hlavním hrdinou a holkou slušňačkou. Prostě to vypadalo, jako nic pro mě. Ale musím říct, že jsem byla nakonec opravdu hodně překvapená. Příběh je sice jednoduchý, nečekejte nic extra originálního, nicméně se to čte velmi dobře, je to napínavé a pořád se něco děje, takže je těžké knihu odložit. Pozorovat, jak se vyvíjí a mění vztah hlavních postav bylo prostě zábavné a když opomenu ten nesmyslně šťastný a přeslazený happyend, tak se mi to moc líbilo. Ideální oddechovka pro letní dny a pokud od toho nebude čekat nic víc, než příjemnou zábavu a odpočinek, mělo by se vám to líbit, stejně jako mě :)
Tahle knížka mě neskutečně okouzlila, je to přesně můj šálek čaje. Miluju tu poetičnost, s jakou je Jméno větru napsané. Nádherná fantasy kniha, která dokáže čtenáře přenést z reality úplně někam jinam. Také se mi velmi líbí ty krásné a pravdivé myšlenky, kterých je příběh plný. Ideální počtení pro dlouhé zimní večery při svíčce, když za oknem padá sníh - to tomu všemu dodá dokonalou atmosféru. Já jsem si knížku velmi užila a v zimně se vrhnu i na druhý díl :)
Knížka mě zaujala především tím, že popisuje život prvního panovníka na českém území, o kterém jsem až do té doby vlastně vůbec neslyšela. Zajímalo mě, kdo to ten Marobod byl a tak jsem se rozhodla, že si tuhle knížku přečtu. Navíc se odehrávala ve starověkém Římě a i když to není období, o které bych se nějak hluboce zajímala, rozhodně je zajímavé a je dobré o něm něco vědět.
Zpočátku se mi knížka četla velmi lehce a od samého začátku mě zaujala. Styl autorky je jednoduchý, ale dost popisný, což se skutečně projevilo ve chvíli, kdy se Marobod dostává do Říma. Od té doby se mi četlo poněkud hůře, protože se zde čím dál častěji začaly vyskytovat poměrně zdlouhavé pasáže a "vysvětlující" dialogy, které mi občas vadily a někdy mi přišly dokonce zbytečné. Některé části byly na můj vkus příliš "upovídané" a vysvětlovaly i docela zbytečné skutečnosti. Takovéto dialogy na mě působily dost uměle, ve skutečnosti by se takto lidé asi nebavili...
Taky jsem postrádala více akce a více děje. Některé pasáže byly naopak hodně zajímavé, především ty, které popisovaly život ve starověkém Římě, slavnosti a další události. Je vidět, že autorka je v tomto ohledu opravdu zkušená a ví moc dobře, o čem píše. Taky mi přišly hodně zajímavé popisy zvyklostí různých kmenů, těch bych klidně ocenila více.
Celkově se mi knížka líbila, i když jsem se jí občas musela prokousávat. Díky ní jsem zase získala nové vědomosti, za což jsem ráda. Chyť vlka za uši bych doporučila hlavně těm, kteří už od této autorky něco četli a jsou zvyklí na její styl paní a ví, co od něj čekat. Taky je to určitě velmi dobrá kniha, pro všechny, koho zajímá historie a starověký Řím.
Nebylo to vůbec špatné, krásně a rychle se to četlo, kapitoly jsou krátké, písmenka velká... Ale... Zaprvé mi zpočátku dělalo problém neustále přepínat mezi pohledem Amy a Syna, protože ty kapitoly jsou opravdu krátké a tak si člověk pořád musí zvykat na změnu mužského a ženského rodu. Pak mi vůbec neseděly některá slova, která se v textu objevovala. Např. "úža", což je šílené slovo, které mi rvalo uši a pak taky "chucpe" - vím, co to znamená, ale nerozumím tomu, proč bylo v téhle knize tak používáno. Rozumím tomu, že se autor snažil nějak odlišit řeč posádky lodi, která se za 300 let naprosté izolace jistě musela změnit, ale nevím, jestli tohle byla zrovna správná volba. Když se nad tím člověk zamyslí trochu do hloubky, tak má příběh i nějaké ty mezery v logice...
Ale příběh mě zaujal a detektivní zápletka byla rozhodně zajímavá, i když jsem to odhalila už někdy v polovině knihy, protože ty narážky byly dost výrazné. Postavy se mi taky líbily, Amy mi docela sedla a nim moc mi na ní nevadilo... Trochu méně už mi seděl Syn, protože jeho chování a postoj se během příběhu až podivně měnily. Ale třeba takový Orion nebo Harley byli zajímaví.
Takže bych řekla, že to byl takový pěkný průměr, kniha ideálné na jedno dvě odpoledne a jsem zvědavá i na pokračování. Celkově bych to zhodnotila pozitivně, kniha mě nezklamala..
Velmi čtivě a poutavě napsaná kniha, která zachycuje život Anny Boleynové a popisuje ji spíše jako oběť. Knížka je opravdu zajímavá a obsahuje mnoho informací, které jsou většinou založeny na pravdě (i když samotný deník je samozřejmě smyšlený). Rozhdoně doporučuju všem milovníkům historie.
Tahle knížka pro mě má takový zvláštní význam a mám ji opravdu moc ráda. Oblíbila jsem si ji nejdříve ve formě audioknihy, kdy pohádky vypráví Ivan Trojan, kterého mám moc ráda a tak mám tyhle příběhy spojené s jeho hlasem. Jsou zvláštní, citlivé a magické i dojemné. Nejraději mám Kováře z Velké Lesné a List od Nimrala - ty dvě snad umím i nazpaměť .)
Nevinná zrádkyně dokáže zaujmout už při zběžném prolistování, protože tak zjistíte, že je napsaná z pohledu různých postav, které byly v té době důležité a nějak souvisely s osudem Jany Greyové. Můžete tady najít kapitoly psané z pohledu Janiny matky - Frances Brandonové, Jany Seymourové, lady Marie, Kateřiny Parrové, Johna Dudleyho, samozřejmě samotné Jany a dalších. Je hodně zajímavé dívat se na události z různých úhlů a mě takový styl sedí a dost mě baví. Kniha mi díky tomu připadala neskutečně čtivá a zajímavá.
Ani nedokážu popsat, jak moc mě tahle knížka okouzlila a jak moc se mi vryla nejen do paměti, ale i do srdce. Je velmi těžké psát o něčem, co na vás tak silně zapůsobilo. Hned teď bych po knize sáhla a okamžitě si ji znovu přečetla. Je to prostě zajímavý, poutavý, dojemný, smutný ale chvílemi i veselý příběh s tragickým koncem, jehož hlavní hrdinka si rozhodně zaslouží více pozornosti. Pokud vás tohle období zajímá a chcete se dozvědět něco jiného a nového, tuhle knihu si MUSÍTE přečíst. Být vámi, hned zítra běžím do knihovny nebo knihkupectví a hned začnu číst. Pro mě je Nevinná zrádkyně jednoznačně jedna z nejlepších knih a už teď se těším, s čím přijde Weirová příště.
Kniha má potenciál, ale to je tak asi všechno. Nápad se mi opravdu líbil, to nepopírám, lae jeho zpracování je dost špatné. Absolutně se mi nelíbil ten příšerně strohý styl, jakým je kniha napsaná, podle mě ani žádný styl nemá. A to je škoda, s takovým zajímavým nápadem by se dalo něco udělat. No, to, co autorka s touhle knihou provedla poukazuje jedině na její spisovatelské schopnosti, které jsou prakticky nulové, takže já už po knize od ní raději nesáhnu. 1 hvězdička za zajímavý nápad a 1 za to, že se to rychle četlo, takže to měl člověk aspoň brzo za sebou :)
Bzrk je velice podivnou, zvláštní, ale zajímavou knihou, která do žánru young adult vnáší zase něco nového, originálního, neotřelého. Řekla bych, že číst tuhle knížku je jako šílená jízda na horské dráze. Příběh je plný akce a nečekaných zvratů, zároveň je naprosto nepředvídatelný a mnohdy šokující. Je to čtivo pro trošku silnější povahy, protože krutých a mnohdy až nechutných scén je tady opravdu požehnaně. Ne každému se tahle knížka zalíbí, já ale po druhém dílu určitě sáhnu, kromě jiného také kvůli velmi otevřenému konci.