Eurydika komentáře u knih

Dovolím si citovat úryvek, který vystihuje obsah knihy úplně přesně:
"Zamýšleli jsme se nad vizuální tradicí, která zobrazuje Matku Boží jako (za)svěcenou ženu. Tato ikonografie se v pozdní antice dle všeho stala vyjádřením toho, že Maria je ochránkyní (za)svěcených žen a zárukou jejich role v církvi. S odstupem půl druhého tisíciletí však víme, že tato nebeská ochrana "nestačila", a s výjimkou periferií mohly mít ženy pouze roli řeholnice (většinou v klauzuře). Skutečnost, že obrazy Marie v liturgickém oděvu přetrvávaly i poté, nás vedla k otázce, proč a jak byly ženy ze sakrálního prostoru vytlačeny. Srovnání s jinými náboženstvími ukázalo, že v patriarchálních společnostech muži většinou ovládli, dříve či později, i doménu liturgie. Tak tomu bylo i v případě křesťanství a na vymizení žen z veřejného života církve tedy, zdá se, nese vinu společenské a kulturní prostředí, ve kterém se křesťanství šířilo. Jistým paradoxem a ironií osudu zůstává fakt, že ve světě, ze kterého svěcené ženy zmizely, se stalo kanonickým právě zobrazení Marie-orantky se štolou. Toto zobrazení v sobě nese paměť na epizodu dějin, v níž ženy na krátkou dobu byly součástí církevní hieararchie a měly přístup ke službě u oltáře."

4 11.10.2020

Pád do tmy mi trochu připomíná Houbařku od Viktorie Hanišové. Ústřední postavou je mladá žena, Tereza, která byla v době dospívání pohlavně zneužívaná svým otčímem. Obě si nesou rány na duši a zatímco Tereza našla útěchu v jeskyních, v Houbařce Sára uniká do lesů a sbírá milované houby. V Pádu do tmy je čtenář mnohem víc konfrontován s postavou otčíma (Petra Brašova), který je naprosto nesnesitelným násilníkem a psychopatem lačnícím po moci. Obě knihy se mi moc líbily, Houbařka ale vede :)
Jinak Klára Janečková skvěle vykreslila prostředí slovinských jeskyní, hned mám chuť se tam vydat! :)

Na tuto knihu jsem se po přečtení anotace strašně těšila. Čekala jsem břitkou společenskou satiru a dávku nějaké té misantropie. Ano, občas byly v knize zajímavé úvahy, četla se vlastně dobře, ale zároveň jsem v ní postrádala nějakou zásadnější zápletku a vyústění, což je veliká škoda. Takže za mě bohužel celkem zklamání.

3 11.12.2019

"Smrt je matka krásy."

Úžasná kniha, i když rozhodně ne pro každého - ať již rozsahem, či tématem. Ale která kniha pro každého je, že..Skvěle vykreslená psychologie postav, mimochodem postav neobyčejných a právě to mě tak bavilo. Ústřední téma, zločin, zas tak neobyčejné není. Přesto je na ní něco znepokojivého. Když nad tím tak přemýšlím, tak nejspíše fakt, že každý z nás má v sobě temnou stranu, která je schopná nejrůznějších činů. Dočetla jsem ji včera, ale přetrvává ve mně jakási přjemná melancholie...

1 16.09.2018

Tuto knihu bych si sama od sebe nikdy nepřečetla. Ale vzhledem k tomu, že nejím maso a stravuji se většinou rostlinně, tak jsem se rozhodla ji přečíst na doporučení. Četla jsem ji už pár let zpět a vybavuji si, že je psaná takovým tím moderním "free" stylem (už jen ten šílený název), což mi nesedlo. Na druhou stranu přinášela celkem zajímavé informace o fungování živočišného průmyslu a potravinách obecně, to jí upřít nemohu. Škoda, že kniha je psaná tak povrchní formou, která podle mě spoustu čtenářů odradí - nepodporovat šílenost živočišného průmyslu má být v první řadě otázkou etickou, ne motivováno honbou za štíhlou postavou.