evasamankova komentáře u knih
Čtivé a napínavé. Jen vcelku předvídatelné. Konec mě nepřekvapil, celou dobu jsem si správně domýšlela.
Nádherná nenápadná kniha, ve které se nachází skvost. Zrovna tak jako hlavní hrdina. Lidský a dojemný příběh o přátelství a čistotě duše, ve které neexistuje vypočítavost nebo hamižnost. Nádhera.
Skvělá ryzí detektivka. V první polovině knihy mě autor zavalil tolika informacemi, občas protichůdnými, že jsem se obávala, jak z toho vybruslí. Druhá polovina však byla, co se informací týče klidnější, ale zato akčnější. A finále? Autor z toho vybruslil naprosto srozumitelně. Výborná čtivá kniha, kterou šperkují vybroušené sarkastické a humorné dialogy obou detektivů. Smekám před autorem, který tuto knihy napsal ve dvaceti letech.
Kniha pro mě byla vcelku nezáživná a místy nudná. Ovšem závěr ten stojí za to-)
Román mě mile překvapil. Dobře se četl a celková sonda do duše truchlící matky byla zajímavá. Nechybělo napětí a samotným koncem mě autorka celkem dostala.
Lidská, hřejivá i krutá kniha o válce a jedné malé holčině. Originální styl v čele s hlavní vypravěčkou Smrtí, která svými prupovídkami dodává úsměvný černý humor.
X-tá variace na téma, jak jedna zrůda plodí další zrůdu. A nutno podotknout, že hodně zdařilá variace. Klasický krimiromán, který líčí jak průběh pátrání Oddělení Q po seriovém únosci a vrahovi dětí od momentu nalezení jisté staré láhve s téměř nečitelným vzkazem uvnitř, tak i jednání samotného vraha. Ale tady rozhodně není na škodu vnímat děj očima více osob. I tak jsem byla neustále více než napnutá. Adler-Olsen tuto knihu napsal opravdu jako krimiromán, i přesto že téma je šílené (dětské oběti vraha), nelíčí tu žádné krvavé scény, ale pouze detektivní pátrání. Detektiv Morck se svým nabroušeným jazykem i sarkastickými myšlenkovými pochody rozhodně nezklamal. Po průměrných Zabijácích výrazné zlepšení-)
Průměrná detektivka bez velkolepých zvratů. Nejslabší z dosud vydaných knih autora. Ale Žena v kleci byla taková extratřída, že vyrovnat se jí, je velmi těžké.
Dobrá detektivka, jejíž hlavní předností je příjemný autorův styl psaní. Výborně se čte. Zápletka zajímavá, ale nijak překvapivá, spíš od určité pasáže i trochu odhalitelná. Předchozí kniha Na loučení nebyl čas dle mého byla jednoznačně lepší a mnohem napínavější. Přesto Nepříjemně blízko patří k těm lepším detektivkám, kterou stojí za to přečíst.
Skvělá detektivka, přesně ten styl, který vás nutí číst dál a dál. Příběh je promyšlený, ale nijak překombinovaný, což považuji za plus. Nechybí tu sympatický hlavní detektiv s neméně sympatickou psycholožkou. Těm autoři vymysleli i zajímavý vztah, z něhož jde poznat, že dílo psali muž a žena. Celkově super čtení, místy hodně mrazivé a především dobré vykreslení choré mysli pachatele.
Trochu akční thriller, který se velmi příjemně čte a má dosti svéráznou a zajímavou hrdinku. Ale srovnávání s Lisbeth Salanderovou podle mě přeci jen není na místě. K tomu Vanesse chybí větší prapracovanost. Samotná pointa příběhu není špatná, ale ani zcela originální. Celkově se mi kniha líbila (jelikož jsem před touto knihou četla Box 21, která k ženám zrovna lichotivá nebyla, tak ženská hrdinka konající pomstu mi zlepšila náladu), ale "dech mi nevyrazila".
Hodně zvláštní, rozporuplná a drsná kniha pro trochu silnější povahy. Styl psaní autorů mi sice tolik neseděl, ale zvykla jsem si. Otázka "Kdo je viník a kdo oběť?" z přebalu knihu tady sedí na 100%. Nevím, jestli jsem někdy četla knihu s tolika negativními postavami. Detektiva sympaťáka, jako v jiných krimi, tady nehledejte. Zápletka, ze které dýchá beznaděj a krutost, se lehce za polovinou uzavírá. To co následuje ve zbytku knihy, je spíš morální dilema. Ale je to stejná žumpa. Závěrečný epilog je určitě nejzoufalejší a nejsilnější, jaký jsem kdy četla. Jedna věta čtyři řádky od konce, totálně mě dostala a beznaděj nemůže být už větší. Určitě doporučuji. Silný zážitek. Nejvyšší hodnocení ale nedám. Jednak kvůli stylu psaní autorů, které je sice rychlé, ale tak nějak povznesené a nejasné, a především proto, že autoři jsou muži, kteří asi již mají něco za sebou a ani v malém náznaku mě nepřesvědčili, že k ženskému pohlaví mají alespoň malou úctu.
Originální kniha.Začátek byl sice dosti utahaný a vcelku nezáživný, ale jakmile se to dalo do pohybu... Klasická detektivka prožívá vrchol v momentě odhalení vraha/padoucha, ale tady největší překvapení tkví v úplně něčem jiném...
Výborný příběh, ve kterém se nalezne asi téměř každá žena/matka. Místy i dost humorné. Muži by ji měli mít jako povinnou četbu-))
Nádherná kniha se silným příběhem, který ve vás po přečtení zanechá hluboký dojem. Láska nikdy nekončí smrtí.. Pro všechny, kteří mají rádi příběhy k zamyšlení.
Třináct relikvií je pro mě zklamáním. Knihou se prolévaly snad všechny existující žánry - krimi, fantasy, horor, historie. Což je podle mě na škodu, protože celé je to jakési nesourodé a asi bylo úmyslem autorů zaměřit na co největší spektrum čtenářů. Každému nabídnout kousek z toho nebo onoho. Mrtvol je tam celá hromada, přestala jsem to počítat. Nechutností a surovostí rovněž. Ale jako čtenáře mě nechávaly poměrně lhostejnou. Stejně jako všechny vypjaté momenty knihy - prchání hrdinů, souboje tváří tvář nepříteli atd. Nevím jestli to bylo úmyslem autorů, příliš nedráždit představivost čtenáře krví a všemi zmíněnými surovostmi, ale více se přikláním k tomu, že nebylo v silách autorů vyprávění lépe "prožít". A pro tohle všechno jsem se s hrdiny nezžila. Téma úniku před někým už bylo mnohokrát recyklováno a lépe zpracováno např. D. Koontz Ochránce, J. Deever Příští oběti a téma ochránců zase (pro mě) lépe zpracoval Sam Bourne v knize 36 spravedlivých. Pro mě celkově strohé, odměřené, bez prožitku se spoustou nedostatků v logice (např. proč Temný muž zaměstnává tolik neschopných narkomanů, proč relikvie dosud střežili téměř osmdesátiletí starci a nebyli předány mladším atd.) Ovšem nikomu neberu jeho jiný názor.
Příjemně a čtivě psaná kniha o nehezkém a kruhém životě v Rusku. A přesto ani tady nechybí lidskost a odlehčený humor.
Velmi napínavá kniha. Lepší než Hypnotizér -především ve stylu psaní. Hypnotizér se četl tak nějak kostrbavě. Paganiniho smlouva je jasná, rázná, děj se rychle posouvá a nenechává vydechnout. Díky skvělému tempu celé knihy však lehce ztrací konec, protože "vše už bylo zodpovězeno" a žádná "bomba" tam nečeká. Každopádně však kniha super.
Výborná detektivka, která se čte sama. Asi to nejlepší, co zatím autoři napsali. Uvěřitelná zápletka i motiv pachatele/pachatelky. Svižný, rychle ubíhající děj. Výborný závěr knihy v osobní rovině vyšetřovatele dává velký příslib a očekávání pro další knihu-) Už se nemohu Písečného muže dočkat.