Filatov komentáře u knih
Rozervané království opět uteče jako voda a já ho přečetl znovu jedním dechem. Král Jan pokračuje v boji proti zemským škůdcům za vydatné pomoci Beneše a Wolframa. Děj je dramatický, zejména jeho druhá polovina. Sám jsem byl zvědavý, jak Beneš dopadne, ale nakonec Wolfram vše zachránil a dokázal že je mezi nimi obrovské přátelství. Další díl začnu číst brzy.
Moje první setkání s Karlem Mayem. V první řadě jsem byl překvapen, že ač se kniha jmenuje Old Surehand, tak je vyprávěna osobou Old Shatterhanda, což bylo dobré, protože Shatterhand je mi přeci jenom známější. Kniha je plná stopovaček, přepadávání, vysvobozování zajatců, plížení a odposlouchávání cizích rozhovorů, což se v podstatě opakuje neustále pořád dokola, až je to docela nápadné, ale nějak moc mi to nevadilo. Dobrodružštví a akce je v knize dost a dost.
Kniha Den Trififů není ne nepodobná ostatním jiným knihám žánru postapokalyptické sci-fi, kterých už jsem pár přečetl s výjimkou začátku knihy, který je opravdu fenomenální, protože jen tak se takhle probudit do nového světa a vůbec netušit co se stalo, to je by muselo být drsné. Pak už ale kniha ničím nepřekvapuje a nevybočuje z žánru.
Kniha vhodně doplňuje film a možná bych řekl, že byla o malý fousek lepší. Kvalitativně je na vysoké úrovni a film vhodně doplňuje v tom, že ještě blíže dokáže oba milence přiblížit. Robert mi byl velmi blízký a jejich vztah jsem prožíval naplno, tak jako oni a fandil jsem jim.
Owen Zastava Pitt a všichni staří dobří přátelé jsou zpět. To se mi splnilo, ale budu konstatovat, že děj prvních dvou knih s Owenem měl přeci jenom více šťávy. Legie nebyla špatná, ale úrovně kulervoucího příběhu prvních dvou knih tento díl prostě nedosáhl. Hodnocení se zastavilo někde mezi tři a čtyři, ale kdybych dal čtyři, tak bych byl hodně nespravedlivý k prvním dvěma dílům.
Přiznávám se, že už i já jsem po přečtení dvanáctého dílu sám tak vycvičen, jako by byla zombie apokalypsa, protože už v komixu taky nevěřím nikomu jako Rick a o nové skupině a osadě mám pochybnosti. Celý je to prostě hodně divný a já v tom vidím další Woodbury. Jsem zvědavej, co se z toho všeho vyvine dál, každopádně Rick a jeho skupina se zdají být připraveni taky na cokoliv a opatrnosti není nikdy dost. Opět bylo zajímavé sledovat změnu vnímání světa hlavních postav, protože z venku přišli do civilizovaný fungující osady a to se jim zdálo vlastně nenormální, protože normální je pro ně žít venku a tak je jasné, že se uvnitř osady necítili dobře.
Netvrdím, že jsem Bibli svatou četl celou, ale minimálně knihu Genesis a některé zásadní linky by křesťan měl znát. Tím mám na mysli Noeho, vyvedení Židů z Egypta a podobně. Žalmy mám načtené, ty mám opravdu rád.
Společenstvo prstenu je zásadní dílo fantasy a já si ho budu vždy hrozně vážit. Musím sice uznat, že začátek je velmi zdlouhavý, ale pak od opuštění Kraje a vstupu do Roklinky dostává kniha neuvěřitelný spád. Vznik Společenstva uchvátí, postavy jsou známé, takže je netřeba jmenovat, ale uchvátí vás a musíte si oblíbit snad každého z družiny. Tajemná Morie, první bitvy se skřety, to je něco co se nedá popsat. Přečteno třikrát a rozhodně ne naposled!
Good Old Days nás seznámí s úvodní skupinou přeživších z Atlanty a s hlavními postavami. Tenhle komiks nemůžu srovnávat se seriálem, protože komiks tu byl dřív a proto je on tou původní předlohou a seriál si jde svou vlastní cestou, i když z Good Old Days si toho vzal celkem dost. Souhlasím s Robertem Kirkmanem v tom, co napsal v předloze a to hlavně v bodech, kde popisoval, že na základě zombie apokalypsy bude popisovat vývoj společnosti, mezilidských vztahů a vývoj jedince, což se dá dobře sledovat na Rickovi, protože tady my fanoušci seriálu i komiksu vidíme, jak zde byl ještě nezkušený ňouma, než se všemu naučil a dále že ho více zajímá to, co se děje po tom, až svět skončí než to, co se děje při apokalypse. Tím je celé dílo jiné a nezaslouží si jiné, než pětihvězdičkové hodnocení. Dalo by se říci, že se jedná o nějaký nový druh komiksu - třeba "sociální komiks". Kresby Toma Moora jsou úctyhodné a někdy jsem si říkal, že jich je opravdu do komiksu škoda, že by zapůsobily i jako samotné obrazy.
Putování Thorina Pavézy a jeho družiny si nenechám nikdy ujít. Celkově už jsem tuto knihu přečetl třikrát a myslím, že ne naposledy. Kniha je výprávěna barvitě a poutavě. Někdy je sice znát, že je pro menší čtenáře, ale to mi vůbec nevadí.
Tohle bylo normálně lepší, než známější a zfilmovaný první díl! Já bejt kluk, tak to chci zažít taky. Místopis, postavy a minulost Stínadel to je normálně svět ve světě, který Foglar vymyslel.
Dlouho to vypadalo, že půjdu na pět hvězd, ale v polovině se situace otočila. Zpočátku mě bavilo, jak se oheň začíná šířit a jeho připodobnění k šelmě. Poznával jsem všechny postavy děje, ale nakonec už jsem dočítal ze setrvačnosti i když asi i kvůli tomu, že závěr znám z filmu. Postav bylo mnoho, občas jsem se ztrácel kdo je kdo.
Chlap se spravnými názory. To je Petr Pavel. Aspoň jsem se dozvěděl něco o tom, kdo a kým Petr Pavel je v soukromí a jaké jsou jeho názory. Vypravění o tom, co zažil v Jugoslávii na misi mi potvrdilo, že je hrdina.
První polovina nese opět méně akce, avšak s druhou polovinou a Wolframovou odvetou zase děj nabral ty klasické obrátky. Wolfram je na své úrovni sympatií, které si ve mě vybudoval no a konec? Říkám si bude tahle sága ještě pokračovat...???
Kniha o pravěkých začátcích hokeje u nás, která rozhodně stojí za přečtení. Tahle první generace byla opravdu generací, která se všemu učila od začátků a stala se opravdovými průkopníky tohoto sportu. Z Paloušova vyprávění jasně plyne, do jakých situací se tito hrdinové v začátcích dostávali a jaké těžkosti museli překonávat, ale i přesto nás skvěle dokázali reprezentovat na vrcholné úrovni, i když často neměli ani pořádnou výstroj nebo prostor pro trénink. Všechno doháněli srdcem a za to je obdivuji. Malá fotogalerie na závěr potěší, protože člověk alespoň může nahlédnout do tváře všem, o kterých čte.
Velmi vysoká podobnost s předchozí knihou, akorát místo stromů se zde řeší zvířata a jejich chování. Opět poučné a dozvěděl jsem se nové věci, ale i přesto mě stromy v předchozím díle chytly o trochu více.
Knihu jsem si vybral kvůli tomu, že mám rád i legendární film Jaws. Knižní podoba je jak to bývá trochu jiná, než podoba filmová, ale má také velké kvality. Nejraději jsem zde měl postavu Quinta stejně tak jako ve filmu, protože jeho fanatický postoj k tomu, aby rybu usmrtil, mě fanatizoval. Jeho chladná mluva při boji mě fascinovala jak ve filmu tak zde. Romantická linka mi zde vůbec nevadila, protože rozdělila knihu tak nějak v polovině, než po krvavém úvodu zašla do ještě krvavějšího finále. Popis boje na moři a toho, jak se žralok v moři pohyboval a co cítil, když šel po své kořisti byl velmi napínavý.
Stephen King se na obálce knihy ptá kdo se odváží vstoupit do Domu hrůzy a já jsem se tedy odvážil. Stephen tentokrát vynechal mystéria a podobné a podává nám takový detektivní příběh o jedné dávné vraždě mladé dívky a cestě k najítí jejího vraha. Devina Jonese jsem si oblíbil a viděl jsem v něm částečně i sebe v jeho věku. Atmosféra Lunaparku mě přitahovala a to, jak v něm Devin strávil léto mi absolutně sedlo. S nástupem podzimu a tím končíčí sezony v Lunaparku se vše změnilo. Devinovi kamarádi odjeli a já najednou začal cítit tíživou samotu hlavního hrdiny, který v parku zůstal sám jen se zaměstnanci a říkal jsem si, teď to začne a Lunapark ho semele, ale nic nezačalo krom té samoty. Devin se místo toho seznámil s Annie Rossovou a příběh spěchal k velkému finále a odhalení vraha, které bylo výtečné. Další výborné Kingovo dílo.
Spojení Lada - Černík opět krásně funguje a dostal jsem to samé, jako od Českého roku Josefa Lady jen jsme se zde posunuli do nejkrásnějšího období do roku - do Vánoc. Vánoce jsou v této knize ty pravé, originální, staročeské a tak kouzelné jak jenom mohou být. Každý z nás, když jsme byli malí, také zažíval něco podobného, jako malý Josef Lada, když prožíval tyto svátky v Hrusicích. Děkuji za Ladovské Vánoce pane Lado.
Kingova prvotina se čte velmi dobře, protože je stručná, úderná a čtenáře nezatěžuje ničím zbytečným a ani žádnou omáčkou okolo. Stephen King tady ještě prostě nebyl tak vyzrálý a ke složitějším dílům se teprve musel dopracovat. Tady jsem si prostě řekl, že tímto dílem vše začalo. Velká Kingova éra. Dávám čtyři hvězdičky, protože mě Carrie moc nešokovala a asi to bylo tím, že jsem nejprve viděl filmovou verzi (tu starší), takže jsem věděl, o co půjde, ale je to dobrá kniha.