Filatov komentáře u knih
Linka mezi Michoone a Guvernérem? Absolutní mix násilí a hnusu, ale jinak jednoduchý příběh, který nic nevymýšlí a nemá ani takové ambice si hrát na velkou literaturu.
Popravdě to nebylo špatné, ale ani vynikající. Čekal jsem ucelený příběh a ne povídky. Myslím si, že jako román by to byl masakr. Tématem bylo našlápnuto.
A jsme zase v Římě, kde je možné všechno a člověk si musí dávat pozor na to s kým a o čem mluví, protože neví kdo je jeho nepřítel či přítel. Zákulisních pletich je moc a každý má na někoho nějakou páku. Závěr je otevřený a konečně jsme se nadobro zbavili jednoho záporáka.
Další díl popisují dalších pár dílů seriálu. Je psaná ve stejném stylu, jako díl první. Další díly už číst nebudu.
Prostě poznámky, nikoliv ucelený příběh.
Zase jsem si říkal, že Cato a Macro už všude byli a že už to bude nuda a ne. Překvapivé momenty tu byly a to hlavně v osobním životě Catona a při závěrečné bitvě.
Dobře napsaný socialistický román, který nadsazuji jednou hvězdou navíc, protože jsem také v takové menší nemocnici pracoval. Autorka skvěle vystihla atmosféru a vztahy maloměstské nemocnice a musím uznat, že to co se dělo v románu, jsem víceméně zažíval i já. Zkrátka takhle to v malé nemocnici chodí i v dnešní době.
Bakly je trochu jak já, protože nepotřebuje přátele a světem se protlouká sám. Za začátku jsem se s ním absolutně ztotožnil, ale s postupem děje se objevují další a další osoby a děj je složitější. Kniha je ale zajímavá.
Jo tohle je ono! Nic moc politika, jenom drsná, tvrdá a syrová Británie, ve které legionáři dostanou pořádně na zadek. Takhle to má vypadat. Quintatus nebyl nejostřejší tužka v penále a podle toho tak tažení dopadne.
Ze začátku to vypadalo dobře, kniha měla opravdu slibný začátek ale postupem času chaotické.
Myslel jsem si, že kniha pojednává o jeho průšvihách v dospělém fotbale a jaké bylo překvapení, když jsem zjistil, že se věnuje jeho dětství a že vlastně otevřela Mariovu tajemnou komnatu. Trochu jsem se zastyděl, že jsem Maria také soudil. Po přečtení této útlé knížky jsem pochopil, že Super Mario to v dětství neměl vůbec lehké.
Hele mě to nebavilo a to mám fantasy rád.. Dvojnásobná škoda, že jde o našeho autora.
Kniha stejně dobrá jako film, který knihu skoro ve všem kopíruje. Kniha je trochu stručnější ale celkově vzato dobrá četba na Vánoce.
Film jsem viděl dvakrát. Originál, remake a knihu čtu poprvé. Bloch skvěle buduje atmosféru, která houstne s každou další stránkou. Pohled do nitra Batesovi duše je velmistrovské dílo, takže můžeme skvěle sledovat jeho myšlenkové pochody. Čteno jedním dechem. Norman Bates má v hlavě opravdu PSYCHO.
Stephen King tak jak píše v předmluvě mě chtěl vzít do obýváku. Pravdou je že se mu to moc nepovedlo. Ono jak to tak u povídkových knížek bývá, bolestí je rozdílná kvalita povídek. Některé bych s klidem vynechal a některé by popravdě potřebovaly samostatnou knihu.
Konečně zpátky v Británii, která je opět temná, tak jak by asi měla být. Quertus je had a příběh je hodně uvěřitelný až na konec. Podle mě se dala tato kapitola ukončit, ale Scarrow potřeboval děj v Británii ještě natáhnout. Tentokrát jsem si ale myslel, že je s Catonem opravdu konec.
Rehfeld prakticky zopakoval to samé, co se stalo v prvním díle. Děj byl utahaný a kopíroval Pána prstenů, kdy se Společenstvo rozbilo a každý šel svou cestou, akorát tady to nebylo tak záživné a když se na posledních dvaceti stranách začalo něco dít, tak to bylo rychle odbyto a ošizeno.
Obětavost a absolutní nasazení těchto chlapíků na jednom z rozhodujících míst bojů v Pacifiku. Dvěstědvanáctka má své hrdiny a velká jména, díky kterým se tento ostrov udržel a nemyslím pouze piloty ale i celou pozemní posádku a všechny ostatní.