Filatov komentáře u knih
Chvíli se mi zdálo, že akce je tu méně, než v prvním díle a za menší hluché místo strhávám jednu hvězdu, ale jinak je kniha dobrá. Děj se více zaměřuje i na spiknutí proti císaři Claudiovi, který se více než císař chová spíš jako malé dítě, které nemá vůbec o ničem přehled a zachraňovat ho tak musí druzí. Z Catona se stal válečník, i když také pochybuji, že by to zvládl za pouhý rok, tak jak je popisováno, ale dobrá. No a na závěr snad jen to, že křiváci mají vždy štěstí a dokáží pohotově zvrátit věci pro sebe, i když balancují nad propastí. Závěr knihy byl napínavý.
Stejně jako Richard a Dan jsem byl v údivu, jaká všechna dobrodružství se dají zažít v kanadské divočině. Muži z města se seznamovali s místní faunou a kniha místy hodně působí jako přehled zvířat, které v Kanadě žijí. Zároveň také hodně přivykali životu v divočině, což bylo pro děj opět super. Dal bych klidně pět hvězd, kdyby se před koncem děj úplně neobrátil a nezačal se soustředit na jiné postavy a naše postavy nakrátko opustil, aby nechal na závěr oba děje spojit.
První kniha, kterou jsem od autorky četl, i když jí v povědomosti mám. Plaidy jsem vždy spíše bral jako autorku pro ženy a možná jí dokonce i pořád je, ačkoliv mě Vilém Dobyvatel zaujal. První polovina kniha se věnuje mládí a mě více bavila až ta druhá, kdy se Vilém stal králem Anglie. Kniha jeho život popisuje dobře, avšak nevím do jaké míry se drží historické pravdy. To ale nevadí. Ani Vilém ani jeho manželka a vůbec celá rodina nebyla zrovna svatá a všichni se dopouštěli podrazů, i když si mysleli, že zrovna oni v právu jsou. Jejich chování určitě nebylo hodné obdivu ale v té době to určitě byla nutnost. Sám Vilém dostal hodně ran od osudu, to se musí nechat, ale také hodně získal.
Vypadalo, že kniha bude mít velký potenciál, protože první polovina vypadala hodně slibně. Ve druhé polovině ale spadl děj do průměru a já z toho byl zklamán. Podle mě nenaplněný potenciál. Ještě zkusím film.
Viděl jsem celý dokument, chystáme se na přednášku a knihu jsem taktéž přečetl. Dva roky od odvysílání v televizi jsem si rád oživil všechno, co tato trojka na své cestě zažila. Něco jsem si vybavoval a něco jsem si připomněl znovu. Líbil se mi styl psaní knihy formou smíchaných tří deníků, protože bylo krásně vidět rozdílné emoce každého z členů na určité věci, které se cestou staly. Někdo byl z něčeho nadšený a naopak někdo otrávený, ale nakonec to kluci zvládli a vydali tuto knihu. Koupí jsem je rád podpořil. Jen bych možná trochu vypíchl horší kvalitu desek knihy, protože i při opatrném zacházení se mi hřbet knihy začal trhat.
Kniha se rozjížděla velmi pomalu. Ze začátku byl docela problém se zorientovat v postavách a v tom co předcházelo ději, což se postupně zlepšilo. Autor ukazuje vládce a čaroděje nejenom jako mocné osoby, ale i jako obyčejné lidi, což se mi líbilo. Garion je sympaťák a bitvy byly dobře popsané. Myslím hlavně bitvu o Jarviksholm, ta se mi líbila více, než ta o Rheon. Celkově se mi kniha nezdála špatná, ale ani nenadchla, uvidím jaký bude druhý díl. Hledím vpřed s optimismem, protože děj už bude rozjetý a postavy známé.
Všechny pohádky jsem nepřečetl, protože jsem je neznal a nelákalo mě si je ani přečíst, ale ty které jsem znal měly zajímavé podání a byly často i v jiných verzích, než jaké jsem dosud znal z vyprávění babičky nebo mamky. Kniha sama o sobě mě moc nebavila. To víte pohádky ve třiceti letech nejsou moc lákavé čtení, i když se jedná o klasiku od Boženy Němcové. Čteno v rámci čtenářské výzvy.
Čteno v rámci Čtenářské výzvy 2018. Jde o dobrý vánoční příběh pro malé děti, které začínají s četbou, který má dobrou gradaci a samozřejmě dobře dopadne. Do předvánočního období je jako dělaný a vyzdvihuji nádherné kresby navozující tu správnou vánoční atmosféru.
Ač jsem nikdy ve skautu nebyl a ač jsem nikdy od Jaroslava Foglara nic nečetl, tak jsem ho vždy uznával jako velkou osobnost, a když jsem do ruky vzal tuto knihu, tak musím uznale pokývnout a potvrdit, že pan Foglar píše velmi poutavě a já sám jako dospělý, jsem jeho vyprávění bral za velmi čtivé a nemohl jsem skončit. Z každé kapitoly je cítit, jak pan Foglar skauta miloval a dával mu vše. Proměna Mirka Trojana ze zlého hocha, přicházejícího do skauta se zlým úmyslem, v čistého junáka je výborné téma pro námět knihy a já sám jsem Mirkovi fandil, ať ho špatná minulost nedostihne.
Po komiksovém světě Walking Dead jsem sáhl i do světa knižního a rozhodně se nejednalo o omyl. Pánové Kirkman a Bonansinga pokračují v duchu nejlepších tradic své komiksové tvorby a tentokrát se nevěnují těm nejhlavnějším postavám známé série Živí mrtví, ale osvětlují a rozvádějí příběh Philipa Blakea tzv. Guvernéra. První díl je seznamovací a osvětluje nám, kdo je Philip a jeho bratr Brian a jejich nejlepší kamarád Nick, kterého jsem možná měl z nejhlavnější trojice nejraději. Kniha dobře popisuje jejich cestu, pobyt v Atlantě a hlavně to, co se Philipovi odehrává v hlavě. Díky tomu ho můžeme opravdu dobře poznat. To, jakým způsobem je popisováno zabíjení zombií, zde uváděných jako "kousáků" mě hodně bavilo, ale někdy toho bylo trochu moc a zdálo se mi, že Kirkman chce šokovat násilím za každou cenu. Někdy ale právě naopak oním násilím dá příběhu další šťávu. Konec a zjištění, kdo vlastně Philip ve skutečnosti je, přidává příběhu pátou hvězdu navíc.
Kdysi jsem viděl i film, který už si moc nepamatuji a je pravda, že bych si ho mohl oživit, každopádně kniha má spád, nepostrádá atmosféru a dobře graduje napětí. Donutila mi držet hochům z této ponorky palce a je škoda otevřeného konce, protože jsem čekal, že kluci tu Enigmu dopraví.
Tajemná komnata je stejně chytlavá jako první díl této kouzelnické ságy. Návrat do Bradavic byl poutavě napsaný a od druhé poloviny nabral velmi rychlý spád, který čtenáře stoprocentně upoutá. Téma druhého dílu mi bylo velmi blízké zejména kvůli baziliškovi a kvůli faktu, že se v sérii poprvé objevilo ztělesnění Lorda Voldemorta v podobě Toma Raddla.
Podle názvu knihy bych řekl, že vdova po "popraveném" Štefanovi Jandovi dá více svých důvodů, proč si myslí, že vrahem její manžela nebyl Jiří Kajínek. Paní Jandová se tohoto tématu dotkne jen v závěru knihy a to pouze v několika bodech. Celá kniha se spíše věnuje společnému životu Štefana Jandy s paní Jandovou. I přesto jde o zajímavou knížku, která mi zase o něco více rozšířila obzor o tomto případu a přidala další úhel pohledu. Vztahová mapa vypracovaná v této knize je na výbornou a je snad to nejpodrobnější, co se dá na toto téma najít a pozor policisté jí NIKDY nevypracovali. V ní je jasně napsáno, kde a v jaké pozici stojí v tomto případu Jiří Kajínek a nikdo k tomu nemusí nic dodávat, protože obrázek si udělá každý sám. Nepřísluší mi hodnotit, jaký byl Štefan Janda člověk, jen mohu říct, že si svůj osud dle mého předurčil sám. Inu, tak už to v divoké porevoluční době v našem státě bylo...
Jako Hradečákovi je mi ctí mít tuto knihu ve své knihovně, protože mi připomíná odkud pocházím a kdo jsem, ale hlavně poukazuje na to, co máme v našem městě za klenoty, protože když kolem nich chodíme dnes a denně, tak nám jaksi zevšední a máme tendenci naše krásné město přehlížet a jeho architekturu a budovy brát jako samozřejmost, což není pravda.
Tato kniha mi po dvaceti letech připomněla historický úspěch českého hokeje a díky ní jsem si osvěžil některá data z památného Turnaje století, ať už jde o soupisky, střelce a ostatní statistiky turnaje. Velkým plusem knihy je fakt, že naší cestu za olympijským zlatem vypráví poutavým příběhem a ne jenom nějakými suchými fakty a souhrny zápasů. Popisuje dění mezi zápasy, v kabině a tak dále. Velmi dobře také reflektuje dění u nás v republice a náladu společnosti před, během a hlavně po turnaji.
Film mi přišel o něco lepší, než kniha i když ponoření do Jurského světa v knižní podobě také mělo něco do sebe. Celkově jde ale o průměrnou knihu a celkem dlouho trvá, než se park představí a dojde k nějaké akci. Jde prostě o přežití v parku plném dinosaurů. 60%.
Dobře si na tu povodeň pamatuji, jak jsem jako dítě sledoval televizi a čekal, jak vše dopadne. Tenkrát lilo a lilo a myslel jsem si, že snad nepřestane. Jako Hradečák jsem měl štěstí, že našeho města se povodeň nedotkla, ale bylo bohužel hodně jiných, kteří její účinky zakusili na vlastní kůži. Tato kniha mi události z léta roku 2002 ve fotografiích připomněla.
Hostina pro vrány byla trochu zklamáním, které jsem u této ságy zažil poprvé. Musím se přiznat, že kniha nebyla tak záživná, jako předchozí díly. Přečetl jsem jí, ale nezanechala ve mě moc velký dojem a asi to bylo tím, že se soustředí na postavy, které nemám tolik rád. Za zmínku ale určitě stojí kapitoly o Cersei a Jaimem, které mě bavily nejvíce. Dalším důvodem, proč nehodnotím tak vysoko, je fakt, že ubylo bitev avšak intriky zůstaly. Přesto se děj dle mého názoru nikam daleko neposunul, což bych vzhledem k obsáhlosti očekával.
I když mám tuto literaturu rád, tak nevím proč, ale příběh Hajo Hermanna mě až tolik nechytil, ale samozřejmě uznávám, že to byl opravdu velmi inteligentní člověk a kniha ukazuje, že i ti "zlí" Němci byli také jenom lidé.
Dobré historické čtení, i když ve velmi složitém jazyce, který se ovšem dá pochopit, pokud člověk chce. Alespoň něco ze Starých pověstí českých by mělo patřit do našeho povědomí.