Filatov
komentáře u knih

Kronika konce světa je velmi čtivou knihnou od které jsem nevěděl co očekávat. Přeci jenom téma zombie apokalypsy z českých luhů a hájů? Proč ne. Nakonec mě kniha zajímala po celou dobu a musím uznat, že české prostředí bylo příjemným zpestřením tématu apokalypsy. Člověk je přeci jenom zvyklý na americkou tvorbu. Autor se s tím vypořádal skvěle. Začátek nepostrádá akci a napětí, ale v určité části sklouzávala do určité rutiny, kdy se naši hrdinové apokalypsou protloukali na můj vkus až moc jednoduše a pohodově a jenom se bavili, ale poslední třetina opět dostala náboj ze začátku a tím mě utvrdila v pěti hvězdičkách. Co se týče hlavních postav, všichni byli sympaťáci, ač se třeba ze začátku tak vůbec nejevili. Tryskáč, Johan a také Peggy byli mými nejoblíbenějšími. Knihu bych shrnul jako autorovu osobitou představu apokalypsy a zombíků v našem prostředí.


Rambo je zpět a opět mu někdo vyhlásil válku a on výzvu přijme a poteče krev. Tentokrát to není šerif Teasle, ale John Rambo se vrátí do Vietnamu srovnat staré válečné účty a pomsta to bude sladká, i když bude mít několikrát namále. Druhý díl obsahuje více akce a umírat se bude ve velkém. Rambovi jsem opět fandil a jeho pomstu jsem si užíval, protože jsem si stejně jako on vybudoval k záporákům této knihy odpor a pozor nešlo jenom o vietnamské bojovníky, ale zrada číhala i v jeho vlastních řadách. Tento díl s názvem Rozkaz, byl lepší, než předchozí, protože Morrell dal příběhu tempo a akci a naučil se psát mnohem přímočařeji a napínavěji.


"Poklekni pokorně, národe celý, oslavuj hrdiny, již psali dějiny, co za Tvou svobodu vykrváceli." Ideální kniha pro každého fanouška letectví a vzdušných soubojů druhé světové války okořeněná navíc tím, že tato kniha pojednává o bitvě, která se odehrála nad mým rodným krajem a tím se stává ještě zajímavější a mám k ní osobnější vztah, protože se mě dotýká až na kůži. Já sám jsem nejednou zapálil těmto letcům, kteří v bitvě nad Jindřichohradeckem padli, ve Strmilově na hřbitově svíčku a vždy si na ně vzpomenu, když místem bitvy projíždím dnes a denně. Kniha je někdy až moc podrobná v popisech jednotek, čímž může trochu nudit, ale zároveň nabízí velmi podrobné svěděctví aktérů a svědků bitvy. Pan Šašek opravdu odvedl skvělou práci, za což mu patří dík a nezbývá než obdivovat tyto hrdiny a sledovat jejich boj o holý život a další osudy přeživších této bitvy.


Překvapilo, že kniha je hodně odlišná od filmu. Čekal jsem, že budu číst filmovou předlohu s minimem rozdílů, ale zase musím uznat, že to bylo dobré překvapení, protože jsem alespoň četl něco svým způsobem nového. Film se drží knihy v hrubých obrysech. Možná bych ale řekl, že film byl lepší než kniha. Závěr knihy jsem nečekal vůbec a byl jsem šokován a abych nezapomněl tak některé části ztrácely spád, takže se kniha místy obtížně četla.


Po velkých útrapách jsem se konečně dočkal a vyšla na mě řada v knihovně, takže jsem si mohl přečíst druhý díl. Inu František Niedl je asi opravdu populárním autorem současnosti a má důvd jím být. Růže a lev mají stále vysokou kvalitu a dále rozvíjejí příběh našich hrdinů i jejich nepřátel. V tomto díle se hodně vyprofiloval rytíř Wolfram, který je opravdu charismatickou postavou tohoto románu a jeho dobrodružství opravdu baví. Díl je hlavně zaměřen na potírání lapků a všech možných jiných škůdců v království českém.


Knihu jsem si vybral kvůli tomu, že mám rád i legendární film Jaws. Knižní podoba je jak to bývá trochu jiná, než podoba filmová, ale má také velké kvality. Nejraději jsem zde měl postavu Quinta stejně tak jako ve filmu, protože jeho fanatický postoj k tomu, aby rybu usmrtil, mě fanatizoval. Jeho chladná mluva při boji mě fascinovala jak ve filmu tak zde. Romantická linka mi zde vůbec nevadila, protože rozdělila knihu tak nějak v polovině, než po krvavém úvodu zašla do ještě krvavějšího finále. Popis boje na moři a toho, jak se žralok v moři pohyboval a co cítil, když šel po své kořisti byl velmi napínavý.


Ač jsem nikdy ve skautu nebyl a ač jsem nikdy od Jaroslava Foglara nic nečetl, tak jsem ho vždy uznával jako velkou osobnost, a když jsem do ruky vzal tuto knihu, tak musím uznale pokývnout a potvrdit, že pan Foglar píše velmi poutavě a já sám jako dospělý, jsem jeho vyprávění bral za velmi čtivé a nemohl jsem skončit. Z každé kapitoly je cítit, jak pan Foglar skauta miloval a dával mu vše. Proměna Mirka Trojana ze zlého hocha, přicházejícího do skauta se zlým úmyslem, v čistého junáka je výborné téma pro námět knihy a já sám jsem Mirkovi fandil, ať ho špatná minulost nedostihne.


Ďáblovu tlamu si pamatuju jako epizodu ze seriálu Baywatch, který pro mě má silný nostalgický nádech, protože jsem vyrůstal v devadesátých letech, kdy byl tento seriál na vrcholu a my děti devadesátek jsme ho hltaly. Knížka samotná není nijak obsáhlá a mohla by spíš fungovat jako samostatná povídka, než kniha samotná. Ďáblova tlama je kvalitativně na stejné úrovni, jako seriálové zpracování tohoto dílu. Děj plyne velmi rychle, jednoduše a někdy bych řekl skoro až dětinsky zjednodušeně, za což také dávám pouze tři hvězdičky, ale jinak jde o dobrou oddechovou jednohubku.


Po komiksovém světě Walking Dead jsem sáhl i do světa knižního a rozhodně se nejednalo o omyl. Pánové Kirkman a Bonansinga pokračují v duchu nejlepších tradic své komiksové tvorby a tentokrát se nevěnují těm nejhlavnějším postavám známé série Živí mrtví, ale osvětlují a rozvádějí příběh Philipa Blakea tzv. Guvernéra. První díl je seznamovací a osvětluje nám, kdo je Philip a jeho bratr Brian a jejich nejlepší kamarád Nick, kterého jsem možná měl z nejhlavnější trojice nejraději. Kniha dobře popisuje jejich cestu, pobyt v Atlantě a hlavně to, co se Philipovi odehrává v hlavě. Díky tomu ho můžeme opravdu dobře poznat. To, jakým způsobem je popisováno zabíjení zombií, zde uváděných jako "kousáků" mě hodně bavilo, ale někdy toho bylo trochu moc a zdálo se mi, že Kirkman chce šokovat násilím za každou cenu. Někdy ale právě naopak oním násilím dá příběhu další šťávu. Konec a zjištění, kdo vlastně Philip ve skutečnosti je, přidává příběhu pátou hvězdu navíc.


Svěrákův styl se nezapře - je prostě jednoduchý, vtipný a pohodový. Jedná se o podobnou knihu jako Po strništi bos. Film jsem samozřejmě viděl, takže knihou jsem splnil povinnost seznámit se i s textovou verzí příběhu.


Kdysi jsem viděl i film, který už si moc nepamatuji a je pravda, že bych si ho mohl oživit, každopádně kniha má spád, nepostrádá atmosféru a dobře graduje napětí. Donutila mi držet hochům z této ponorky palce a je škoda otevřeného konce, protože jsem čekal, že kluci tu Enigmu dopraví.


Příjemné překvapení! Od Jana Šmída jsem toho moc nečekal a nakonec jsem si přečetl výborný historický román z období Jana Lucemburského, takže vlastně podobné téma jako Rytíři z Vřesova. Některé postavy jsem tudíž už znal a tak to byl k nim příjemný návrat skrz jinou knihu. Dietrichovi jsem fandil a celou dobu jsem byl zvědav, jestli Margaretu získá nebo ne. Konec mě příjemně šokoval a rytíře z Ebstorferu mi bylo upřímně líto. Skončil špatně a jednalo se o špatný lidský osud.


Kniha vhodně doplňuje film a možná bych řekl, že byla o malý fousek lepší. Kvalitativně je na vysoké úrovni a film vhodně doplňuje v tom, že ještě blíže dokáže oba milence přiblížit. Robert mi byl velmi blízký a jejich vztah jsem prožíval naplno, tak jako oni a fandil jsem jim.


Knihu jsem si koupil na doporučení, protože jsem o ní hodně slyšel a musím říct, že je výborná. Upřímně jsem ale možná čekal ještě větší bombu podle toho, co jsem o ní slyšel. Musím říct, že Tajný život stromů mi opravdu otevřel oči a od téhle doby budu na stromy a lesy koukat jinak, protože kdo by řekl, že stromy dokážou, co je v knize popsáno. Kniha je napěchována pro mě dosud neznámými informacemi a někdy se některé věci několikrát opakují v různých kapitolách, ale to nevadí, protože k zapamatování je toho dost, takže párkrát něco zopakovat neuškodí. "Protože jenom ten, kdo stromy zná, je dokáže chránit."


Tajemná komnata je stejně chytlavá jako první díl této kouzelnické ságy. Návrat do Bradavic byl poutavě napsaný a od druhé poloviny nabral velmi rychlý spád, který čtenáře stoprocentně upoutá. Téma druhého dílu mi bylo velmi blízké zejména kvůli baziliškovi a kvůli faktu, že se v sérii poprvé objevilo ztělesnění Lorda Voldemorta v podobě Toma Raddla.


Bohužel těžko hodnotit, protože Fragment není dobrá kniha. Začátek vypadal velmi nadějně a jak tady již někdo přede mnou psal, také jsem čekal dinosaury. Nakonec to však oni nebyli, ale o to vůbec nejde, protože z toho mé zklamání nepramenilo. Na můj vkus knihu srazilo moc vědeckého lamentování, které pro mě nebylo záživné. Knihu jsem četl, abych byl dějem v akci a ne abych na iks stranách četl detailní popis pitvy živočicha a tak dále.


Čekal jsem mnohem více. Graficky a výtvarně povedený komiks, který má ovšem velmi triviální a jednoduchý příběh nemůže dostat více jak 50%. Je to škoda.


Kniha podle mého oblíbeného pořadu, která shrnuje vše, co jsme Herbáři viděli. Využívám jí hodně, protože v ní najdeme hodně dobrých a hlavně tradičních receptů.


Podle názvu knihy bych řekl, že vdova po "popraveném" Štefanovi Jandovi dá více svých důvodů, proč si myslí, že vrahem její manžela nebyl Jiří Kajínek. Paní Jandová se tohoto tématu dotkne jen v závěru knihy a to pouze v několika bodech. Celá kniha se spíše věnuje společnému životu Štefana Jandy s paní Jandovou. I přesto jde o zajímavou knížku, která mi zase o něco více rozšířila obzor o tomto případu a přidala další úhel pohledu. Vztahová mapa vypracovaná v této knize je na výbornou a je snad to nejpodrobnější, co se dá na toto téma najít a pozor policisté jí NIKDY nevypracovali. V ní je jasně napsáno, kde a v jaké pozici stojí v tomto případu Jiří Kajínek a nikdo k tomu nemusí nic dodávat, protože obrázek si udělá každý sám. Nepřísluší mi hodnotit, jaký byl Štefan Janda člověk, jen mohu říct, že si svůj osud dle mého předurčil sám. Inu, tak už to v divoké porevoluční době v našem státě bylo...

Jako Hradečákovi je mi ctí mít tuto knihu ve své knihovně, protože mi připomíná odkud pocházím a kdo jsem, ale hlavně poukazuje na to, co máme v našem městě za klenoty, protože když kolem nich chodíme dnes a denně, tak nám jaksi zevšední a máme tendenci naše krásné město přehlížet a jeho architekturu a budovy brát jako samozřejmost, což není pravda.
