Finn123 komentáře u knih
Zajímavý pohled na polozapomenuté události. Většinou po čase zjistíme ,že pravda byla utajována a médii překroucena .Důvody byly a jsou úplně jiné, než si člověk představuje. Ovšem většinou se za vším skrývá politika ,případně peníze .Platí to o tehdejší době i o dnešní.
Autor jako zahraniční zpravodaj a zcestovalý novinář přesní ví o čem a jak píše.Literatura faktu je jeho specialita.
Spisovatel nás nechává v první části nahlédnout do svého života i tvorby. Pak následuje průřez zajímavostí okolo jeho dnes už slavného Oldřicha z Chlumu. Doplněno čtyřmi povídkami, první a druhá trochu slabší, Diviš a Wolfgang výborné(podle mého soudu).Velmi dobrý nápad udělat knihu tímto způsobem. První část se mi líbila nejvíc, ale i ostatní bylo dobré. Jen víc takového čtiva.
Dobrá kniha. Je vidět ,že autor je zcestovalý a hodně viděl na vlastní oči.Také je přínosné vyprávění o ne tolik známých záhadách,i když ty nejproslavenější také neopomíjí.Rozhodně si přečtu další jeho knížky.
Do knihy se mi moc nechtělo,divný název,černoušci,co to bude?Pak jsem Bosamba přečetl na jeden zátah a místy se hlasitě smál,což není nad knížkou mým zvykem.Povídky jsou vtipné a přitom napínavé,místy i drsné.Všechny prvky jsou ale vyvážené a dílo není o nic horší než pozdější slavné detektivky.Myslel jsem si,že autora dobře znám,ale opět mne překvapil.Lišácký král Bosambo a hlavně britský koloniální správce Sanders znají své svěřence dokonale a nedají se přelstít,i když to někteří zkouší i násilím.Kniha mě opravdu příjemně překvapila a pobavila.
Jedině je dlužno podotknout,že styl a téma asi více osloví mužskou část čtenářů.
Kniha mě zaujala a opravdu mohu říci,že ji považuji za nejlepší spisovatelovo dílo.Dobré jsou i některé příběhy s Oldřichem z Chlumu,ale u této knihy je znát pečlivá příprava a radost ze psaní. Skoro si troufám říci,že jde o autorovu,,srdeční záležitost"
Výborně je vysvětleno Vratislavovo chování v souladu s dobou,ve které žil.Byla v něčem stejná jako dnes a v něčem diametrálně odlišná.I ostatní postavy nejednají černobíle ,čímž je děj ještě zajímavějšíí.Výborné čtení.
Alexandra Grina mám velmi rád.Jeho povídky i romány jsou originální a nenapodobitelné.Často popisují,že všechno je úplně špatné,hrdinové jsou na samém dně a nakonec to dobře dopadne-jako v pohádce,např.Nachové plachty.Nebo naopak je všechno prozářeno sluncem a štěstím a pak příjde pád,např Cesta nikam. Grinovo dílo má zvláštní poeziii.Byl nadán i velkou fantazií.Člověk si představí jeho nádherně vykreslené ostrovy ,či přístavy,odkud se vydávají krásné lodi až za hranici snů.Snad proto,že sám prožil neuvěřitelně těžký život,dovedl tak snít.
Výběr těchto povídek není úplně nejlepší ,co autor napsal,postrádám třeba Ostrov Reno,ale stejně je to třída.Nejvíc se mi líbili Modré kaskády Telluri a Sto mil po řece.
Jedna z nejlepších knih od Edgara Wallaceho.Čtyři spravedliví muži vzali zákon do svých rukou a tam, kde je policie bezmocná,nekompromisně zasahují.Ale pozor! Nejprve se vždy přesvědčí o padouchově vině.Jsou vlastně jen dva,jeden už dříve zahynul a s druhým si dopisují,ale George Manfred a hlavně Leon Gonzales vydají za deset.Jedná se o soubor povídek-originální,nejvíc asi "Člověk,který nenáviděl žížaly",napínavé a čtivé.Nejvice se mi libila"Člověk,který nenáviděl Amalii Jonesovou."Ale dobré jsou všechny.
Dobrá kniha pro volné pohodové chvíle.Žádná vata,děj směřuje přímočaře k závěru,aniž by čtenáře nechal oddechnout.Od tohoto autora je tomu tak ve většině jeho knih.Tahle patří rozhodně mezi ty lepší.
Upřímně řečeno,čekal jsem víc. Nejhorší byly povídky,kde autor umělecky rozpitvával různé možnosti a odkazoval ke klasikům žánru.Příběh ztrácel tak spád a přehlednost.Někdy se opravdu táhl!
Nakonec se mi nejvíc líbili ty povídky,kde zachoval normální vyprávění: Titulní,Psí město a Matka z kamene ( u té mne ale rušilo nepřirozené užití plurálu).
Hodnotím tak na 35%.
V knize jsou zajímavé dobové fotografie s popiskami,které jsou také pojaté s lehkým humorem a doplňují organicky jednotlivé příběhy.
Povídky jsou krátké,s pestrými náměty,dobře se čtou a přinášejí dobrou náladu.
Je to takové povídání,jako když se parta přátel sejde u skleničky dobrého pití,vypráví si a vzpomíná...
Na českého autora neobvyklá kniha. Zajímavá množstvím atraktivních témat, plynoucí v takovém hezkém přátelském duchu. Proto mě trochu vadil závěr, kdy se pátrání celkem akčně rozjelo a najednou střih, všechno hezké šlo do háje a na hlavního hrdinu zapomeňte. Ale špatná kniha to rozhodně není.
Uvidím, jaký bude druhý díl-Cínové ostrovy.
Já nevím. Antonín Novotný byl dobrý herec a charakterní člověk, ale autorovo pojetí mě nějak nesedlo. Vadili mi časté odbočky a nakonec jsem začal mít dojem,že o herci až zas tolik informací nemá...
Trochu odlišná kniha, než jsme od pana Vondrušky zvyklí. ale trefa do černého, takhle to přesně funguje.
Příjemný je i laskavý pohled na všechny ty hříšné lidičky, co se pinoží na tom božím světě. Kniha tím získává určitou lehkost a uměřený humor, takže se dobře čte.
Klidně by se mohla jmenovat "Chceš do držky?"
Hodnotím kladně.
.
Knihy pana Wallaceho mají v sobě určité kouzlo starých časů, kterému nemohu odolat. Proto dávám své ano, i když se jedná jen o oddechovou literaturu. Nebo právě proto, že si na nic nehraje.
Kniha je trochu v opozici vůči jiným, např Tanky,které zachránily Izrael nebo Žádná mise není nemožná,ale je to pohled novináře,nikoliv vojáka.Možná ho i velmi pobuřovalo jednání některých politiků a generálů vůči Ariku Šaronovi nebo na druhé straně bojiště bylo velení lepší.Těžko říct.
Každopádně knih s touto tématikou není mnoho a proto ji považuji za další kamínek do mozaiky statečného boje státu Izrael proti rozpínavým Arabům.
Jako vždy.Typické dílo Edgara Wallace.Má vše,co k dobré napínavé knize patří.Autor je jistota!
Pečlivě opatruji tuhle knížku z roku 1961.
Provázela mě celé dětství,byla mojí nejoblíbenější.
Četl jsem ji stále dokola a pořád mne bavila!
Naprosto skvělé.Přečetl jsem na jeden zátah.
Starost a péče jeden o druhého (žádný izraelský voják se nesmí nechat bez pomoci, je-li v ohrožení),o vytvořené hodnoty ( dojemná obava,aby jejich tanky při přesunu nerozbily novou silnici- a to ve chvíli,kdy byly bombardovány syrským letectvem!!!) , promyšlené akce s co nejméně ztrátami na životech,dokonalý technický servis (přímo na frontě), zásobování a v neposlední řadě důraz na zdravotní péči,to spolu s odvahou a nezměrnou touhou uhájit svou zemi přineslo Izraeli vítězství.
Arabům nic nepomohla velká přesila, ani zrádné načasování útoku na velký svátek-Jom kippur.
Pokračování knihy Hvězdy stříbrného plátna je stejně dobré a zajímavé jako první díl.
Jde o herecké portréty a tudíž lze číst samostatně.