Finn69 komentáře u knih

Asi nebudu nic moc vymýšlet a napíšu rovnou, že je to děsná krávovina, mizerně napsaná a ani ne moc vtipná. Zřejmě nebudu cílová skupina.

7 15.10.2019

Druhý díl je trochu jiný než ten první, ale o nic horší. Za Opičákovým řáděním se najednou začíná objevovat nějaký vzorec a zdá se, že třetí díl nám přinese kromě bizarních vražd i řadu překvapení.
Dal bych i pět hvězd, ale za ten brutální cliffhanger na konci jednu srazím. Teď abych čekal kdovíjak dlouho jak to dopadne, to není fér :)

7 15.10.2019

Po delší době detektivka, která mě chytila natolik, že jsem si sehnal i další díl. Je to napínavé, trochu ujeté a dobře se to čte. Hlavní tahák pro mě byly deníkové záznamy hlavního padoucha - trochu mi připomínaly Franka z Vosí továrny, inu oba měli dost společného, hlavně to krajně podivné rodinné zázemí.
Hvězdičku dolů dávám za hlavního hrdinu, se Samem Porterem jsme se zatím úplně nesblížili. Uvidíme jak spolu budeme vycházet v druhém díle :)

7 11.10.2019

Stephen King pořád umí, to je pro nás všechny dobrá zpráva. Outsider se mu vážně povedl. V první polovině jde spíš o detektivku nebo thriller, druhá je více horrorová. Kupodivu jsem si víc užil tu první část, závěr mi přišel trochu moc jednoduchý a předvídatelný. Ale je to ta pravá kingovská klasika, která vás chytí a nepustí.
Náhodou jsem nedávno četl Hořícího muže od Joe Hilla, tak můžu srovnávat - a taťka pořád ještě nad synkem vyhrává :)

7 08.10.2019

Tak švédské podivno u mě zabodovalo hned napoprvé, a rozhodně více než to finské (Lesní lišky). Je to ten správný mix magie, tajemna, smutku i humoru, moc se mi to líbilo. Jsou tam samozřejmě i slabší kousky, těch opravdu dobrých je ale výrazně víc. Líbila se mi už ta první (Beatrice), dál bych vypíchnul třeba mrazivou Rebeku, pseudovědecké pojednání o domácích bůžcích/šotkách/strašidlech Pyret nebo výrazně ujeté Tety...atd. Stojí to za přečtení.
Jsem zvědavý na Amatku, hodnocení jsou trošku rozporná...

7 07.10.2019

Nebylo to rozhodně špatné, ale nemůžu říct že bych z toho byl nadšený - tak jako jsem byl při prvním setkání s Joe Hillem u sbírky Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy nebo třeba u Vánoční říše.
Ta epidemie samovolných vzplanutí a následná panika a vlastně rozpad společnosti je popsaná moc dobře, to se vážně povedlo. Nějak jsem se ale nedokázal sžít s postavami, a to je u těchhle příběhů vždycky problém, nesmí vám být jedno, co se s nimi stane. Děj byl dost předvídatelný, a pokud mě něco zaskočilo, bylo to proto, že mi to přišlo překombinované nebo nelogické.
A přestože Joe Hill umí psát moc dobře, připadalo mi to často moc natahované a zbytečně dlouhé. Jak mám tlustospisy jinak rád, tentokrát by mi nevadilo, kdyby to o třetinu seškrtal, asi by se nic tak hrozného nestalo. Čili bohužel, na víc jak tři hvězdičky mi to nevychází...

6 04.10.2019

Uhtred je i v šedesáti letech a v jedenáctém dílu pořád v jednom kole, sotva konečně dobyl svůj Bebbanburg, musí se postavit norským berserkerům. Možná byste mohli mít pocit, že je to pořád dokola to samé, ale chtěli byste to jinak? Já osobně doufám, že Uhtred bude řádit na bitevních polích Northumbrie aspoň do sedmdesátky :-)
Dvanáctý díl už se chystá a podle anotací vypadá opět slibně.

6 01.10.2019

Dalších 900 stran trojské války, vzpour proti bohům, robotů, kyborgů a cestování časem i prostorem. A i přes ten (možná trochu přehnaný) počet stran to byla celou dobu dobrá zábava. Vazba na Homéra je už o hodně volnější a řečtí hrdinové tak mají víc prostoru se projevit - a taky to udělají. Takže pokud se chcete dozvědět, jak by to v Tróji dopadlo, kdyby se do toho vložili kyborgové z Jupitera a malí zelení mužíčci, jen do toho, nebudete litovat :)

5 06.09.2019

To jsou věci, jak to, že mi něco takového uniklo? Nechápu, jak je možné. že to čtu až teď. Tenhle mix space opery a trojské války je naprosto unikátní, je to skvělá zábava. A to není zdaleka jediná příběhová linka téhle tlusté 700 stránkové bichle. Kromě Achilla, Agamemnóna, Odyssea a krásné Heleny tu ještě máme například roboty/kyborgy snažící se zachránit svět, skomírající lidstvo a jeho potomky, záhadné mimozemšťany voynixe, a dokonce i malé zelené mužíčky a Shakespeara s Proustem.
Vypadá to jako pořádný mišmaš, ale nebojte, je to vážně dobře vyladěný koktejl, ze kterého vás hlava bolet nebude.

5 19.08.2019

Pět delších scifi povídek, z toho jedna ze světa Hyperionu a jedna z Ílionu. Nejvíc se mi ale asi líbily "Lov na Kelly Dahlovou" a "Na K2 s Kanakaredesem", které do žádného z těchto světů nepatří.
Průběh čtení vypadal asi takto:

Lov na Kelly Dahlovou - první povídka, nadšení, 5 hvězd a vysoká očekávání na zbytek knihy
Sirotci ze šroubovice - pěkná space opera z Hyperionu, 4 a půl hvězdičky , nadšení trvá
Devátý z Av - tak tohle nebylo pro mě, max 3 hvězdičky, nadšení mě opouští...
Na K2 s Kanakaredesem - ...aby se zase vrátilo při téhle parádní povídce o výstupu na K2 spolu s mimozemšťanem, 5 hvězd
Konec gravitace - vlastně popis výletu na Bajkonur a popis tamějšího prostředí a atmosféry Američanům. Pro ně asi dost bizár, pro nás nic zvláštního, takže tak dvě a půl hvězdy

Průměrem vychází čisté 4 hvězdičky, a za ty tři povedené povídky si je tahle sbírka zaslouží.
A poznámka na závěr - pane Simmonsi, nic proti úvodům k povídkám, ale stačí nám to stručně, nic se nemá přehánět :-)

4 14.08.2019

Pěkná sbírka pěti zajímavých (delších) povídek s motivem lásky a smrti, jak už napovídá titul.
Každá povídka je jiná, od až legračních Zubatých žen přes hororové Umírání v Bangkoku až po hodně pochmurného Velkého milence. Za mě pěkné čtyři hvězdy, doporučuji.

2 13.08.2019

Jak je vidět, někdy jde humor s horrorem docela dobře dohromady. John na konci umře je například dost ujetá šílenost, která vás (v menších dávkách) spolehlivě pobaví. Nedoporučuji ale číst celé na jeden zátah, na to je to trochu moc dlouhé a hlavně chaotické. Je bohužel hodně poznat, že jde původně o kratší texty z blogu, které jsou místy dost "na sílu" spojovány dohromady.

Co se mě týká, mám asi raději takový ten černý anglický humor, jako třeba Archivy hrůz. A nebo Řeky Londýna.

Takže nakonec dávám takových 3,14159265359 hvězdičky.
A pokud by česky vyšel další díl, asi bych se nechal přemluvit.

3 12.08.2019

Abych parafrázoval autora, na každou novou knihu Neala Ashera se těším stejně, jako pradorské druhodítě na nový gatlingův kulomet. A stejně jako to druhodítě, i já si to vždycky užiju :-)
Stroj nekonečna je parádní vyvrcholení trilogie Proměna přesně v Asherově stylu - třeskutá, na nic si nehrající space opera, kde najdete záhadné mimozemšťany, šílené umělé inteligence, sympatické válečné roboty/vraždící maniaky a mnoho dalšího.
S čím na nás pan Asher přijde příště?

4 06.08.2019

Tak tohle nebylo úplně pro mě. Žádný mrazivý horror od autora Knih krve nebo Hellraisera nečekejte, tohle je spíš trochu peprnější rodinná sága. Nebo možná román pro ženy a dívky, okořeněný trochou fantasy a větší než malou dávkou erotiky (převážně z ženského pohledu).
Jak říkám, pro mě to bylo trochu zklamání. Zdlouhavé, natahované, namísto nějakého děje se řeší hlavně vztahy a sex. Barker psát umí, to je bez debaty, první Knihy krve a další sbírky povídek jsou výborné, z jeho románů se mi ale opravdu líbila jen Imagika.

3 03.08.2019

Vzal jsem si tuhle knížku u Dobrovského za kilo ve slevě, abych dočerpal dárkovou poukázku :-)
Za víc asi nestojí, je to prostě taková další, ničím nepřekvapující dystopie. Na Zemi dopadly z ničeho nic tisíce meteoritů, civilizace zablikala a zhasla a pak už se jen putuje a putuje.
Číst se to dá, ale nečekejte, že vám v hlavě něco zůstane.
Na pohled přitom vypadala docela slibně, hezká obálka, lákavá anotace, skoro 500 stran... ale to je bohužel skoro všechno co dostanete. A i těch 500 stran je uměle nafouknutých - dvojité řádkování, široké okraje... kdo jste psali diplomku, víte, jak se to dělá.
Takže dám dvě hvězdy a možná ještě kousek, asi tak.

3 30.07.2019

Tohle snad ani není sbírka povídek, ale výtvarná publikace. A to říkám i přesto, že v knize není jediná ilustrace. Miévillovy povídky se totiž nedají číst jako klasické příběhy s hrdiny a nějakým rozuzlením, musíte k tomu přistupovat jako k procházce obrazovou galerií. Jdete po chodbě, kouknete napravo, vidíte obraz jelena s hořícím parožím, kouknete nalevo, vidíte běžící postavu s nasazenou krvavou prasečí hlavou, a vedle toho třeba nějakou čmáranici, které vůbec nerozumíte. Něco vás uchvátí, něco jde mimo vás, ale to, co jste viděli, rozhodně nebylo obyčejné ani všední.

Na závěr jedno férové varování: jestli jste ještě Miévilla nečetli, tímhle rozhodně nezačínejte.

10 29.07.2019

I mistr King si může vystřihnout něco na motivy velmistra Lovecrafta, a proč taky ne. Není to vůbec špatné, hlavně tedy závěr, kde dokonce nahlédnete do prostorů mezi světy a potkáte Prastaré. A tam na vás dýchne nefalšovaná hrůza jako z Necronomiconu.
Začátek je oproti tomu na můj vkus až moc natahovaný, zhruba v polovině knížky jsem si říkal "jejda, to dám vážně Kingovi jen dvě hvězdy?" Ten konec to naštěstí velmi a velmi vylepšil, vyplatí se na něj počkat.

7 24.07.2019

Vzít do ruky něco od Davida Mitchella je sázka na jistotu - určitě dostanete něco, co se krásně čte, bude to mít zajímavý příběh (a nebo víc příběhů) a řadu sympatických postav.
A ani Hodiny z kostí vás určitě nezklamou. Mě se příběhy Holly a všech těch "atemporálů" moc líbily a určitě jsem je nečetl naposledy. Jak je u Mitchella zvykem, střídají se tu místa, vypravěči, letopočty i žánry. Nemusíte se ale bát, všechno to drží pevně pohromadě a navazuje to na sebe, neztratíte se.

5 23.07.2019

Tak tohle je opravdu moc dobrá sbírka, a nic na tom nemění ani to, že některé povídky už jste mohli číst jinde. Najdete tu opravdové legendy (Kdo je tam? nebo třeba Otec - ta věc!) a i ty ostatní mají každá něco do sebe. Od úvodního "Muže s tisícem nohou" z dvacátých let, kde si užijete šílených vědců, záhadných paprsků a chapadel navíc až po závěrečnou "Oranžová je bolest, modrá šílenství" Davida Morrella, na kterou by si měli dát pozor milovníci impresionistických malířů.

A to mohla být ta sbírka ještě lepší, kdyby Mustang proti původnímu vydání nevypustil hned čtyři povídky, mezi nimi dokonce legendární "Barvu z vesmíru" H. P. Lovecrafta.
Hanba jim!

7 17.07.2019

Jak Gaiman, tak Pratchett patří k mým oblíbencům a tak jsem jejich společné dítko samozřejmě nemohl vynechat. A i když mám od obou pánů oblíbenější knihy, pobavil jsem se dobře, jak poprvé, tak i teď podruhé.
Můj favorit je jednoznačně démon Crawley. Jeho projížďka v hořícím Bentley za burácení Best of Queen jednoznačně zastiňuje cokoliv, co předvedl jeho kolega anděl. Dobrá byla i mladá Anatéma a její kniha proroctví, to byl určitě Pratchettův nápad :) Naopak hodně mě zklamal Antikrist. Já vím, je to ještě kluk, ale takhle bezbarvý, bez chuti a zápachu, tohle má být výhonek Satanův, ničitel světů?

13 15.07.2019