Flame komentáře u knih

Pragocalypsa. Přišel jsem na ni od jednoho známého před lety, kde na bonusweb.cz nebo někde podobně vyšla ukázka z této knihy a on mi řekl, že "to píše pražskej fantazák aže to bude fakt hustý" Inu, přečetl jsem si ukázku, která mě zaujala (scéna, kdy se Vyvyan - protagonista vítá s kocoury), ale potom kniha ne a ne vyjít a nějak jsem ji pustil z hlavy. A poté, o nějaký ten rok později byla kniha na pultech, aniž bych si toho všiml. Do knihy jsem se začetl, přečetl jsem ji ještě druhý den a nadával jsem si, že teď budu muset ještě "kdovíjakdlouho" čekat na druhý díl.
Co říct ke knížce? Obal má jednoznačně fenomenální, pan Broniek se vytáhl a obálka se mu povedla. "Nesuď kihu podle obalu," říkají, a mají pravdu. Dle obalu bych rozhodně netipoval humorně laděnou městskou fantasy o konci světa v Praze. Rozhodně bych si nemyslel, že takovou knížku přečtu za 24 hodin. Hlavní hrdina, hláškující český X-Man jménem Vyvyan, chlapík z Rudolfinské doby mě zaujal. Líbí se mi, že se autor neuchýlil k tak často používané metodě: "Je starej, tak asi bude mluvit jako Yoda smíšený s démonem Etriganem." Ne, tak to nefunguje. Schválně, čí rodiče nikdy neřekli, že je něco hustý, nebo že je někdo degen? Je to totiž tak, že lidé se v průběhu věků mění a nic není statické, stejně jako tyto postavy. A Vyvyan, který je tak trochu prasák, cynik, ale v jádru hodný chlapík, ten chytne za srdce snad každého, kdo má smysl pro humor. Dále se mi líbí metodika vyprávění, už jen proto, že mám rád v knihách metodu filmového střihu. O příběhu se nebudu rozepusovat, nechci kazit zážitek těm, co ještě knihu nečetli. Abych to shrnul. Jedná se o satirickou městskou fantasy, kterou si užil jak čtenář, tak se při ní dozajista vyblbnul i autor, kdy příběh graduje a hrdinové jsou sice trochu magoři (úplně všichni), ale jsou takoví fajn. Jen jedna věc... Pane Urbane, změňte korektorku! ;)

8 02.02.2015

Čtvrtá kniha Pragocalypsy je tu. Čekal jsem do ní hodně, dostal jsem ještě víc. Příjemně mě těšil návrat známých řeholníků, nepříjemně mě zaskočilo, že se někteří řeholníci nevrátili. K ději mohu říct snad jen: Mysleli jste si, že to nemůže být horší? Může. A o dost.
Kniha se autorovi velmi podařila, jen málokdo má talent napsat knížku, od které se prostě nedokážu odtrhnout. To je asi důvod, proč jsem ji dočetl v půl čtvrté, i když jsem věděl, že v šest vstávám do práce.
Jen tak dál, těším se na pětku.

7 20.11.2016

Třetí Pragocalypsa byla skvělá. Po dočtení druhého dílu jsem čekal, že naskočíme rovnou do akce za záchranu Prahy, ale autor mě pěkně vypekl. Nastoupil nostalgický Vyvyan držící pietu za Prahu. Samozřejmě, že autor dlouho nenapínal a po chvilce se rozjela akce. Celá koncepce knihy byla pojata tak, jak Phobos pojmenoval záchrannou akci: Reconquista. Celou knihu se hrdinové snaží připravit na něco, co je povażováno za nemožné: Jedou nakopat pr*ele několika bohům. Celá kniha byla jako ona akce: připravená, s nějolika důležitými zvraty. Navzdory vážnosti situace se objevují hlášky, vtipy a anekdoty. To je dobře. Nový padouch je kulervoucí. Jen jednu věc bych autorovi vytknul. Ty cliffhangery na konci by si mohl odpustit, kdo má potom bůhvíjak dlouho čekat na další díl?

7 02.06.2015

Když jsem knížku vzal do ruky, čekal jsem akční řež. Dočkal jsem se. Sice to trvalo, ale dočkal jsem se. Tuhle knížku by si měl přečíst každý, kdo viděl Expendables a úplně ho ten film neurazil. Tahke knížka je totiž vyprávění starého, unaveného *, který kdysi delal věci, ale teď už je na to... No... Jaksi... Líný! Ano! Bý je starej línej *, kterej na vsechno a všechny... Vlastne by býval..., kdyby nebylo...

No to je fuk, tahke kniha se nedá recenzovat bez spoilerů. Odehrává se ve městě Norport, je zábavná a každý fanda městské fantasy, noiru a tajemna by si ji měl koupit.
Upozornění: Kniha není vhodná pro příznivce kvalitní literatury, jedná se o brak. Ale ten brak to o sobě ví a je skvělej

6 29.05.2023

Příšerná obálka je za mě nevětší zápor téhle knihy, nicméně příjemné bylo zjištění, že se ta obálka očividně myšlená pro pubertální slečny dá sundat a pod ní čekají příjemné, decentní, fialové desky, kterým dominuje drobná kostka.

Při otevření knihy na mě dýchla nostalgie. měl jsem pocit, jako bych se vrátil k předpřipraveným dobrodružstvím v Dračáku a DnD, která (pokud si dobře pamatuji), byla nezřídkakdy uvedena drobnou básničkou či říkačkou, s uvedeným (samozřejmě fiktivním) autorem.

Jelikož jsem po Pragocalypse čekal spíš odlehčené, komediálně laděné čtení, byl jsem překvapen (nutno podotknout, že příjemně) vážnějším vyzněním knihy.

Ačkoliv mi zezačátku dělalo problém zorientovat se v hodinách, dnech a měsících autorova kalendáře, nakonec jsem si zvyknul a v počítání času jsem si našel příjemný bonus (možná i díky tomu, že rád převracím knížku z jednoho konce na druhý - u Odkazu Dračích jezdců jsem slintal blahem nad slovníky).

Příběh (alespoň jeho část na Gambale) mi svým tempem připomněl Rothfussova Královraha. Zdánlivě se nic neděje, postavy si žijí svůj každodenní život, ale příběh se - sice pomalu, ale neúprosně - valí kupředu.

Nakonec musím vyzdvihnout hlavního padoucha knihy, který je hned od začátku sympatická a opravdu fajn postava, které narozdíl od těch ubožáků (kdo četl knihu, ví, koho myslím) nebude těžké fandit a mít ji rád.

6 02.02.2022

Druhý díl jsem začal číst téměř ihned po dočtení dílu předchozího a bylo to dobře. Nyní, po dočtení druhého dílu mám něco, co se mi už dlouho nestalo. Literární kocovinu. Určitě to zná každý, člověk se nedokáže rozloučit s jednou knihou, nedokáže dostat postavy z oné knihy z hlavy, tudíž nemůže začít číst dál. A ještě ke všemu tento, dle mého o stupínek lepší, díl zakončil "cliffhangerem jako prase". To se nedělá. Kniha mě naprosto pohltila, hláškující Vyvyan mě bavil o kousek víc, jeho hlášky byly skutečně lepší, trefnější a mnohem sarkastičtější. Zajímalo by mě, jak se vyvine naznačený vztah mezi Vyvyanem a další postavou, protože to je další rozměr, o který je druhá kniha bohatší. Mnohem propracovanější vztahy. A tím nemyslím vztahy typu Twilight a podobně, ale vztahy interpersonální, lidské. To že je jednomu okolo 400 let přece neznamená, že nepotřebuje lidi kolem sebe. Syndrom vyhoření postihuje i nesmrtelné (alespoň si troufám se domnívat, že ano). Abych to tak shrnul: Reálie opět super, Vyvyan lepší, odkazy na popkulturu opět skvělé, a korektura mnohem lepší. Těším se na třetí díl.

6 02.02.2015

Autorův posun od fantasy k detektivce kvituji. Myslím si, že zatím Honza nic lepšího nenapsal. Reálné kulisy spolu s notnou dávkou brutality a zvrhlých nápadů pro mě skvěle fungovaly, násilí a brutální vraždy prostě neoplývají estetikou Van Gogha nebo Moneta, jedná se o odpornou a špinavou záležitost, cž si troufám říct, že tu autor vystihl celkem přesně. Za mě 10/10

4 11.07.2023

Konečně jsem se dostal k tomu přečíst si Družinu zatracených... Začnu obálkou, která překvapiv+ě není tak příšerná jako u prvního dílu, ač má svoje mouchy. Asi nejvíc mi na celém formátu vadí, že se jedná o paperback (a vzhledem k rozsahu přes 600 stran je to DAS paperback) a tudíž nejde obálka sundat a v knhovně mít vedle sebe dvě knížky, každou jinak barevnou, s kostkou na deskách...
Ale k příběhu: Ten se nám rozvíjí, Dědicové jsou pořád Dědicové, tedy nepříliš sympatické a nepříliš schopné děti, kterým spadl do klína obrovský potenciál a nebýt Nočních čepelí, Dědicové by se nedožili ani strany 70... Většina ostatních postav postupně odkrývá své motivy, nebo alespoň poodhaluje své morální a polictické pozadí, knížka celekm rychle odsýpá, pořád se něco děje. Rychlé pasáže střídají ty pomalejší, ale celkově je knížka navzdory rozsahu (nebo možná právě proto) čtivá.
Jednu výtku bych ale měl... Chci víc Maldebra

4 11.07.2023