flanker.27 komentáře u knih

Zajímavé v tom, že jde opět o trochu jiné prostředí, do Říma jsme se dosud podívali jen na skok v šestém díle. Trochu mě ale zklamalo, že autor téměř vynechal z děje Julii, tak nějak jsem čekal, že ji využije jako někoho, kdo Catonovi a Macronovi pomůže orientovat se ve vyšší římské společnosti a intrikách v ní. Vtipný moment, kdy se mladý Nero jen tak zeptá Catona, jestli někdy četl Aristotela a on na něj začne chrlit názvy jeho knih.

1 13.01.2016

Žánr: Pro děti a mládež - Dívčí romány. Hmm, dnešní dívky jsou asi otrlé, protože já, dospělý chlap, jsem měl co dělat, abych na poslední stránce nebulel jako želva. Kniha je tak emotivní ne proto, že by byla lacinou ždímačkou povrchních citů, ale proto, že je poměrně syrovým (i když prostřednictvím Netvora a jeho příběhů poeticky podaným) a věrohodným popisem psychiky malého kluka, který si příliš tvrdě musí uvědomit, jak moc pro něj znamená jeho vlastní maminka.

17 07.01.2016

Nebylo to úplně příjemné čtení. Ne že by se kniha četla špatně, ale obsah byl pro mne natolik nepříjemný, že že mi místy bylo až fyzicky nevolno. Čistě jen z toho, jak mi fantazie vytvářela obraz společnosti popsané v knize, nejvíc asi při vzpomínkách na internát. To člověk pochopí, proč je hlavní antihrdina (to anti bych podtrhl) taková citově deprivovaná kreatura. Popravdě se mi s ním za celou dobu nepovedlo sympatizovat, ani s jeho vysněnou Annelie. Ovšem právě psychologie postav dodává celému tomu nepřirozenému světu na uvěřitelnosti. I když bych tomu vyčetl zbytečný rozsah (některé úvahy se tam zbytečně opakují několikrát), oceňuji, jak je v knize vyjádřena naprostá prázdnota a zbytečnost věčného života, života bez vývoje, lásky, bez skutečné životní změny.

8 19.12.2015

Další příklad, že je naprosto k ničemu, když si autor vymyslí bohatý svět plný říší, národů, dějin, mytologií a válek, když ten svět umí zabydlet jen dvěma typy postav, a to bezcitnými zrůdami a sebelítostivými ubožáky. Počet zajímavých propracovaných charakterů, jejichž osudy by stálo za to sledovat, je žádná celá nula nula nic. Asi jako kdybyste vzali svět Písně ledu a ohně a nechali celý příběh z pohledu Hory (Cnaiur), Amory Lorcha (Ikurei Konfas) a Viseryse (Ikurei Xerius), a to nejen že tak brutálními, ale ještě navíc podstatně chaběji popsanými. Čtení tak bylo velice frustrující záležitostí, protože krom opakujících se brutálních scén bez jakéhokoli vyústění prostřídaných osudy několika postav vláčených osudem (opět ovšem bez jakéhokoli vyústění a de facto možnosti s těmi postavami alespoň trochu sympatizovat) kniha vlastně nic nenabídla. No, s dalším dílem alespoň nemusím ztrácet čas.

1 05.11.2015

Široké znalosti o Franklinově výpravě, takřka dokonalá atmosféra, dobře napsané postavy. Tak proč ne maximum? Protože konec. Posledních asi 100 stran se prostě tak strašně moc liší od zbytku, jako kdyby to byla úplně jiná kniha. Jako samostatné zpracování eskymácké legendy bych to vzal, ale do jinak veskrze realistického podání předchozího děje se vysvětlení původu monstra absolutně nehodí (a navíc autor kvůli Crozierovi opustí zbytek výpravy). To už bych raději uvítal čistě přirozené vysvětlení všeho, a pokud by autor chtěl hororovou složku v příběhu zachovat, pak by stačil ten mráz a boj o život s přírodou či i mezi členy výpravy, což tam ostatně také bylo. Ale to je jen můj pohled na věc.

3 11.10.2015

Alexandr Grin je moje srdeční záležitost. Psát tak dokonale křehce a přitom silně o lásce, snech a jejich naplnění, a přitom ještě výborně vystihnout a popsat postavy tak, aby byly životné, milé a čtenář se zatajeným dechem sledoval jejich osudy, to je úkol hodný mistra.

2 07.10.2015

Pro mne takřka dokonalý román. Nemyslím, že by šlo jen o "otočení stran", Yeskovova Středozemě je totiž jiná, zalidněná jinými charaktery, než u Tolkiena. Sice se stejně jmenují a mnohdy se nacházejí ve stejných výchozích situacích, ale jejich vztahy, motivy a celkové podhoubí se odlišují. Podstatnou část knihy se navíc nacházíme na jiných místech, především sledujeme dění v Umbaru prostřednictvím skvělé postavy barona Tangorna. Tahle část, přestože ve fantasy světě, je asi to nejlepší, co jsem ze špionážní literatury četl. A pak má kniha výborný konec, v některých momentech skvěle lidsky dotažený (myšlenka Aragorna o Arwen, když elfové přijdou o magii - "Náhle to byla jen velice krásná žena. A to bylo všechno.").

3 17.09.2015

Po dočtení mám pořád stejně smíšené pocity jako jsem měl někde před 400 stranami. Trochu moc natahované. Hezký jazyk, ale možná až moc přeumělkovaný, takový odlidštěný. A stejné je to s postavami, někdy to působí moc neživě, jako kdyby autor nepopisoval lidi, ale jejich obrazy. Třeba Kvothe má dva přátele, ale o nich se za celou dobu skoro nic nedozvíme, jediné, jak se projevují v ději je, že s hlavním hrdinou chodí do hospody (a radí mu přestat myslet na Dennu). Já nevím, silné přátelství znamená se taky občas svěřit, sdílet, pomoct. Navíc přátelům se nelže a Kvothe to dělá často "jen aby si o něm nemysleli..." Trochu důvěry v lidi co si vybíráme by neškodilo. A pak vztahy se ženskými, tedy že je nesmělý mi nevadí, ale že všechny ženské od poslední děvečky po studentky na univerzitě co potkává, jsou krásné, inteligentní, oduševnělé a všechny ho vlastně okamžitě milují a že on to ani jednou nedokáže proměnit a pořád si zdůvodňuje proč ne tohle a tamto a proč Denna je úžasná, i když není schopná citu, to už si čtenář mlátí knížkou o hlavu. Co by leckterý dospívající kluk dal za ty šance, co Kvothemu neustále padají do klína, aniž by se o to zasloužil. No asi budu pokračovat dál, ale s pauzou.

9 09.08.2015

Kniha, která navzdory typicky ruským rozjímavým pasážím ujíždí jako splašená souprava do stanice epilog. Tyhle pasáže se totiž velmi střídají se scénami plnými dynamického děje, zvratů, napětí i strachu, potkávání různých lidí a zajímavých myšlenek. Vůbec celý svět metra je výborně vymyšlený a dle mého i dost originální, kdy stanice představují státy, ideologie a životní filosofie.
Některé komentáře se zmiňují o tom, že hlavní hrdina až příliš působí jako pozorovatel, ne živoucí postava, ale já s tím nesouhlasím. Ve vypjatých situacích mají obvykle emoce dopad teprve dodatečný, v tu chvíli ale člověk musí konat. Naopak když se Arťom dostane na povrch a čte si zápisy mrtvé dívky, která napsala na stěnu stánku svůj deník umírání, to byla nesmírně silná scéna.
Já osobně bych vytkl asi jen dost časté deus ex machina.
A musím pochopitelně zmínit i velmi kvalitní hru, která podle knihy vznikla.

4 27.07.2015

Malý problém je, že vrchol zápletky přichází někdy v polovině knihy (když Harold projde Hrad Speinem) a emocionální o kousek dál, když (spoiler) Alistan bojuje svůj poslední boj (zpívej flétno zpívej) (konec spoileru). Pak už vlastně čtenář musí jen čekat, až všechno zapadne kam má a věci se dostanou do rukou správným lidem. Stále ale zůstává nesmírná čtivost, děj valící se vpřed mílovými kroky a autorova fantazie (pasáže z Hrad Speinu byly fantastické).
Pevně doufám, že jsme od autora nečetli česky naposledy.

1 27.07.2015

Tohle se opravdu rozjelo, druhý díl je jedna velká jízda po tobogánu, prakticky pořád se něco děje, parta vojáků přiroste čtenáři k srdci, Kli-Kli je ještě nesnesitelnější (v dobrém smyslu) a sen o Džoku Zimostrůjci - brrr. Jen co se týče nemilosrdnosti k postavám, myslím, že i takový Martin by se mohl něco přiučit.

1 07.07.2015

Nadějný začátek série s velmi pěkně vymyšleným světem, který sice mnohdy přebírá zavedené prvky, ale na druhou stranu je umí skvěle modifikovat (elfové s tesáky, holobradí trpaslíci) a především přidává dobré dialogy a charaktery postav. Místy je to trochu syrové, jako kdyby to ještě potřebovalo malinkou korekturu, ale to je spíš tím, že jde o prvotinu. Jako takové je to velmi dobrý zářez.

07.07.2015

Spolu s 1984 a Králem krysou asi nejlepší kniha o člověku v extrémní situaci, ve které se odhazují návyky civilizace, vypěstovaná zdrženlivost, celý ten nábal společnosti, který člověku dovolí maskovat, co je doopravdy uvnitř. Pak jednou přijde chvíle, kdy tohle všechno ztratí použitelnost a zbude jen opravdovost, jen maso a krev, které nepředstírají a stanou se tím, čím doopravdy jsou. V některých případech se stane takový člověk lepším a vydá ze sebe to nejlepší co v něm je, tak jako hlavní hrdina Ralph. V řadě jiných případů je ta cesta přesně opačná, tak jako u Jacka a jeho následovníků.

9 04.06.2015

Pro mne jedno z vrcholných děl bratří Strugackých, tentokrát nejde tolik o střet s neznámem (i na ten dojde, ale není středobodem příběhu) nebo o satiru poměrů v Rusku jako v pozdějších dílech (která jsou přiznávám pro mne obtížně stravitelná), ale především velmi lidský pohled na lidi v mezní situaci s několika mimořádně silnými chvílemi ("Tak běž a vyber dvě děti").

6 13.05.2015

Naprostá špička (historické) fantastiky, skvělý příběh okořeněný tím, že autoři pečlivě nastudovali dobové reálie a historické pozadí příběhu. Atmosféra obyčejného neprostupného lesa a v něm roztroušených lidských sídel v době úpadku moci římské říše, kterou oslabují střety ariánů a nikajců, je perfektní. Díky autorskému duu jsou navíc dobře a realisticky popsané jak mužské tak ženské postavy. Snad někdy vznikne slibovaný druhý díl.

6 11.05.2015

Kde se vlastně vzal pojem Šangri-la? Schválně jsem se zeptal několika lidí, odpověď vždy zněla ve smyslu "to je nějaké místo v Tibetu". Pojem známější než samotná kniha, která ho zavedla. Kniha mě donutila přemýšlet o tom, jestli bych takový vynucený ráj chtěl nebo nikoli. Může být vůbec rájem něco, co je nevyhnutelné, místo, kde nemáte na výběr? Pokud nechci zapadnout do abstraktních úvah, zda je svoboda poznaná nutnost, tak zcela přímo řeknu, že nikoli. Pociťoval bych to jako stejné vězení jako jediný ze čtyřky unesených, pro kterého byla všechna ta "umírněná" zábava a "umírněná" uměřenost a tak dále ocelovou klecí, ve které se nemohl nadechnout.
Neměnnost a stagnace likvidují jakoukoli hodnotu, kterou může člověk ocenit. I radost je radostí proto, že člověk zná a pociťuje také smutek. I láska má hodnotu proto, že jde o křehkou věc a člověk se z ní může těšit snad právě díky tomu, že se o ni musí snažit, že nejde o samozřejmost. I života si lze vážit jen pro jeho vzácnost a konečnost. Ne, nejsem člověkem pro ráj, ani umírněný ani utržený ze řetězu.
Na závěr citát z Červeného trpaslíka: "Máš pravdu, Kryťáku. Trochu kaviáru. Šampus a džus. Musíme pryč z týhle pekelný díry."

8 05.01.2015

Soubor povídek o lásce, manželství a lidech. Výborná psychologie postav a skvělé příběhy.

2 09.11.2014

Jak sám autor píše, jde spíše celkově o historii každodenních záležitostí či "civilizačních úkonů", od hygieny přes oblékání a potřeby jako jsou třeba brýle až po onu intimitu. Celkový záběr je však širší a umožňuje laikovi udělat si bližší představu o běžném životě v různých epochách. Navíc lehce a svižně napsané s vtipnými poznámkami i citáty.

8 30.09.2014

Kniha o tom, že za určitou hranicí už neexistuje žádná záclona, žádná hradba, která nám dovolí ukrýt svůj vlastní charakter. Mezní situace byla překročena a ponechána velice daleko za zády. Dál už není nic, jen člověk sám, takový, jaký je. Lidé zde vystupující způsobili císařskému Japonsku problém. Nezemřeli. Někdo díky síle vůle, jiný díky podlézavosti a ochotě se dle potřeby prodat tomu či onomu. Dalšího udržela při životě nenávist. Všichni jsou však na tom stejně v tom, že každý další den může být jejich poslední.
Kdybych měl vybrat nejlepší knihu vůbec, jakkoli by takové rozhodnutí bylo problematické, Král Krysa by byl jedním ze dvou finalistů.
A musím zmínit také výbornou divadelní hru, kterou na motivy knihy napsal Jiří Hubač.

11 07.08.2014

Nádherný příběh o boji za spravedlnost, plný sugestivních popisů míst a lidí, kteří v románu vystupují. Myslím, že jde o jednu z nejlepších knih, které jsem vůbec kdy četl.

2 07.08.2014