flanky komentáře u knih
Zajímavý spis jednoho z našich nejvýznamnějších politiků. Spisek je rozdělen do 8 článků, ve kterých Palacký široce uvozuje problematiku federalizace říše - hodnotí výhody federalizace, ale také zhoubnost dualismu, který se v roce 1865 postupně prosazuje (definitivně až 1867). Spisek také obsahuje psaní do Frankfurtu a pojednání o centralizaci říše. Jazyk je tehdejší, tedy možná trochu postarší, ale velice srozumitelný. Význam: nedoceněno (tedy velký).
V knize se dočtete mnoho zajímavých informací o rostlinách, které jsou pro Číňany a Japonce nějakým způsobem významné. Dozvíte se s jakými svátky jsou spojeny, jejich význam, kdo o nich z čínských či japonských básníků a literátů píše a jaké odrůdy jednotlivých rostlin jsou nejznámější. Nechybí ani srovnání s Evropou či základy pro pěstování určitých rostlin. Bohužel těch básníků a literátů je na můj vkus až příliš, takže proto takovéto hodnocení.
Kniha vás zasvětí do problematiky epigrafiky. Psána je spíše pro odborníky, ale rozsahem a následnými ukázkami nápisů naopak působí spíše pro veřejnost (či pro studenty).
V této knize se seznámíte s písmy, které se užívaly od středověku až po současnost. Uvážíme-li, že hlavním zaměřením epigrafiky je zkoumání nápisů především z období středověku a novověku (byť se epigrafika objevuje i dnes a v hojné míře), nejsou více rozebrány písma ve starověku (resp. ve starověku se vyskytuje kapitála, která přesahuje až do středověku a novověku).
Dále se seznámíte s tvorbou katalogu jednotlivých nápisů. Dozvíte se, co je potřeba vzít si s sebou při mapování nápisů na jednotlivých památkách. Kniha obsahuje i seznam nejpoužívanějších zkratek, se kterými se můžete v terénu setkat. Nechybí ani stručná historie tohoto předmětu. Zkrátka vše, co chcete ve stručnosti vědět o epigrafice.
Kniha jako taková se čte poměrně dobře a kdo se zajímá o středověké dějiny, především z oblasti archeologie, tak bude určitě nadšen, ale trochu mě mrzelo příliš mnoho údajů a rozměrů. Tematicky vás kniha provede oblastmi - šlechta ve středověku, vesnice ve středověku, město ve středověku.
Kniha je psána odborně, ale pořád se jedná o jazyk, který je poměrně snadno pochopitelný a dobře zpracovatelný. Co se týče samotného textu, tak zde najdete informace, co je to historická antropologie, kdy a jak vznikla, jak se vyvíjela, jaká témata jsou předmětem bádání a také možnosti dalšího rozvoje. Připomíná to spíše takový úvod do historické antropologie.
Sborník několika studií (nejen českých), které se zaobírají životem, dílem i politikou Františka Palackého. Některé studie jsou zatížené dobou, jiné jsou poměrně zajímavé, nicméně bude lepší si přečíst nějaký skutečný životopis tohoto politika a historika.
Škola Annales a jejich "dějiny každodennosti" mi asi k srdci nepřirostou. Tato kniha sice zajímavě vysvětluje, proč je třeba zkoumat každodennost, ale mě příliš nezaujala.
Příručka, jak nejlépe vládnout, na co si dát pozor, co je potřeba znát, na koho se spolehnout. Takové panovnické Desatero (Šestadvacatero).
Tuto učebnici nemohu dostatečně docenit, protože ji využívám jako samouk a bez doplňkového pracovního sešitu. Je zřejmé, že se hodí spíše do kurzů, než pro pouhé samostudium, ale některé věci mi vadily. Osobně spíše sdělím pozitiva a negativa:
+ učebnice s velmi dobrými texty, které nejsou typu "hallo, ich bin..."
+ mnoho cvičení, která jsou navíc různorodá
+ procvičování gramatiky ihned po jejím vysvětlení
+ popisná cvičení (např. popis obrázků...)
+ "přílohy" (slovníček - česko-německý i německo-český)
- pokud nemáte doplňkový pracovní sešit, budete mít poloviční učebnici
- poslechová cvičení na zvláštních CD, která nejsou součástí učebnice
- rozdělování gramatiky (mrzí mě, když se musím učit způsobová slovesa v L3, L4, L5 - vyhovovalo by mi spíše celá lekce o způsobových slovesech)
- někdy nedostatečně vysvětlená gramatika (někdy zbytečně založená na naučení - např. u tvoření rozkazovacího způsobu se musíte naučit jednotlivé tvary, a přitom by stačilo sdělit, že se tvoří u 2. os. j. č. odtržením koncovky -en)
Jelikož je poměrně složité hodnotit učebnici, a zvláště pak, jedná-li se o učebnici jazykovou, napíšu zde jen pár pozitivních a negativních postřehů, kterých jsem si jako neznalec a samouk povšiml:
+ 2 CD pro trénování výslovnosti
+ na CD jsou oba texty, dialog a také slovní zásoba
+ dva texty a dialog pro trénování výslovnosti
+ texty lineárně vyprávějí příběh
+ srozumitelně vysvětlená gramatika
+ "přílohy" - slovníček, nepravidelná slovesa
+ klíč přímo v učebnici
- trochu zamrzí, že žádná cvičení nepracují se zvukem (CD jsou pouze pro texty a slovní zásobu)
- ve slovní zásobě nejsou slovíčka seřazena podle abecedy (těžké dohledávání při cvičeních)
- v textu se objevuje i gramatika a slovní zásoba, kterou předešlé lekce ani lekce současná ještě neprobíraly
- mnoho gramatiky v jedné lekci
- méně cvičení
- některá cvičení se nevztahují k probírané gramatice, ale k látce předešlé
Kniha jako taková je až příliš filozoficky zaměřená. Můžeme v ní najít i poznámky, které jsou k zamyšlení, nicméně poté vás autor zahltí tolika příklady, a v tomto případě rozhodně neplatí čím více, tím lépe, že se v celé problematice ztratíte. V knize je také znát francouzský vliv, a tak některé dějiny a příklady z dějin mnozí lidé ani neznají. Rozhodně je takové množství příkladů, a to i z různých vědních oborů, na škodu.
Kniha působí poměrně kompaktně a autor působí poměrně jako suverénní spisovatel. Povedlo se mu zpracovat krásné paměti, které zobrazují Ústí nad Labem od dob První republiky s částečnými přesahy až do tehdejší současnosti (tedy do roku 1993). Některé údaje však poměrně nudí (tak např. kapitola o sportu se stává částečně nudným statistickým výčtem výsledků sportovních zápasů). Z dnešního pohledu je také škoda, že autor nepíše více o vztahu mezi českými Němci a menšinovou skupinkou Čechů na Ústecku. Takovýto příliš velký rozhled způsobil, že jde o tuctovou knihu vybraných vzpomínek Jiřího Šosvalda.
Kniha jako taková není nijak špatná, jen je prostě znát, že vyšla před tolika lety. Proto je nutné některé rady a návody brát s rezervou. Samotný výběr je důležitý, protože v knize je plno nesmyslných statistik, které nikomu nic neříkají a často se i vylučují. To samo o sobě muselo být i velkým mínusem v roce vydání. I silně náboženský podtext je dnes již překonaný, byť se to nemusí zdát. Rozumná míra náboženství v podobných knihách je rozhodně smysluplná, ale závěrečná kapitola (a několik dosti svérázných poznámek uvnitř knihy) o konci tohoto světa je prostě něco, co by se v této knize objevovat nemělo.
Krásná ukázka kouzelného Japonska. Autor uvádí nejen klady, ale také zápory, omyly a různá nepochopení ze strany západní kultury. Trochu jsem však očekával, že se bude věnovat mnohem více zajímavějším námětům, určitě by se jich mnoho našlo. Zklamáním pro mě zůstává kapitola, která se zabývá náboženstvím. Zde jsem očekával spíše zobrazení různých slavností či památných dnů, nicméně jde spíše o teologickou kapitolu. Závěrečnému shrnutí nechybí i jistá gradace.