Fofinka komentáře u knih
Knihu jsem dostala jako dárek, trochu jsem se toho tématu bála. Sama jsem ze Sudet, prarodiče byli česko-německé manželství, ale odsun ustáli. Říkala jsem si, že to zkusím a uvidím. Nečekala jsem, že mě chytí hned první stránka a budu hltat příběh. Výborné čtení, okamžitě jsem sáhla po druhém dílu. Už mám slíbený třetí díl k Vánocům. Znáte ten pocit, že se těšíte na pokračování a zároveň se bojíte, co tam bude?
Příběh byl moc pěkný. Trochu mě rušil prapodivný slovosled, zřejmě doslovný překlad. Mockrát jsem se vracela a prožvýkávala se souvětími, abych pochopila myšlenku.
Fascinující čtení, kdyby byla kniha vydaná v současnosti, byl by z toho bestseller.
Já jsem nedočetla, třikrát jsem se přinutila pokračovat, že nejsem srab. Ale ty sáhodlouhé popisy s cizími názvy věcí, kde jsem pouze odhadovala, co znamenají, nebo komplikované popisování prostředí bez nějakého podstatného děje.... dostala jsem se na stranu 100 a vzdala jsem to. Trochu mě to mrzí, když čtu nadšené recenze. Ale strašně se mi ulevilo, když jsem si řekla, že to nemusím dočíst.
To byla jízda!!!!! Četlo se to samo, pořád se něco dělo, Vasja neměla ani chvilku lenošit. Stále se vrhala do nemožných akcí. Až jsem si říkala, jak je zarputilá, odvážná a tvrdohlavá. Sedíc v křesle s hrnkem čaje a knížkou mě bolelo celé tělo za Vasju. A trochu jsem si říkala, jak může být taková tvrdá a nikomu nic nedarovat, ani milému. Celý tento díl byl tak napěchovaný dějem, že jsem hltala každou stránku.
Maličký spojler: Myslela jsem si, že mám slušnou fantazii, ale myšlenka, že půlnoc není čas ale místo, pro mě byla úžasnáááá. Za tenhle nápad tleskám a klaním se.
Tahle série mě vcucla a nepustila až do posledního písmenka.