ForiCZ komentáře u knih
Jediný McCarthy, který mi zaujal, přestože jsem se v něm malinko ztrácel.
Perfektní dílo, které má rychlý spád a famózní závěr, umí čtenáře vtáhnout do děje. Vřele doporučuji. :)
No popravdě i na můj vkus to bylo místy dost "hippies", a to i přes dost otevřenou výchovu vlastního psa. Na druhou stranu poskytuje tahle kniha mnoho dobrých myšlenek. Nemyslím, že je zapotřebí dodržet do puntíku vše, jak je předkládáno, aby se štěně cítilo báječně, ale k zamyšlení i realizaci některé věci rozhodně jsou.
Takže se nedomnívám, že psa tyranizuju, když ho učím a nutím sedět, ale rozhodně se stojí za to zamyslet, kolik lidí své štěně přetěžuje a stresuje, a jestli náhodou nejsem mezi nimi.
Cílem téhle knihy bylo popsat ideální svět štěněte bez ohledu na střet s většinovou lidskou realitou. Měl by si ji přečíst s otevřenou myslí každý, kdo si chce přivézt štěně. A v ideálním případě si z toho taky něco odnést. Mnoha štěňatům by to jistě velmi zpříjemnilo první týdny a měsíce jejich života s člověkem.
Perfektní čtení pro někoho, komu záleží na duševní pohodě vlastního psa během tréninku i mimo něj. Čte se snadno a člověk si na jejím základě snadno uvědomuje všechny ty chyby, kterých se dopouští a jeho pes mu jeho milosrdně odpouští. Jedna z knížek, kterou by měl číst každý, kdo stojí o to se psem komunikovat srozumitelným způsobem a bez averzních tlaků.
Já tak nějak nevím. Pana Kinga vážně žeru, jsem jeho velkým fanouškem i sběratelem, ale jsem tak nějak rád, že jsem četbu Carrie odkládal. Nějak mi to nesedlo.
Je to jeho první knížka, to znamená, že už jen jako taková má auru legendy, ale nečetlo se mi to úplně dobře. To přeskakování (i když bylo podstatné) mi nějak nechytlo a ty postavy se mi na jeho pozdější styl zdály příliš ploché (snad krom Sue). Jsem od něj zvyklý na něco jiného. Carrie není nakonec věcí, ke které bych se chtěl v nějaké výhledové době vracet.
Slabší než první díl, ale pořád dost dobrý King, který stojí za přečtení. Policajt z knihovny se mi líbil tedy o něco víc než Sluneční pes, ale myslím si, že obě ty povídky ve mně zanechali něco, co ve mně King zanechává běžně – asociace na běžné věci, které člověku připomenou popsané drobnosti. Ať už polární záři z časožroutů nebo plakát s červenou karkulkou.
Zase to nabralo takový zvláštní pochybný směr... možná jen proto, že mi bylo líto Rjúzakiho a Aibera. :/ Zajímavé, dobře se to četlo, ale...
Mhm, jsem rád, že sestupný trend zájmu nepokračoval a opět si mě Death Note získal. Tenhle díl mě bavil a líbil se. Těším se na sedmičku, ale už by to mohli uzavřít.
V hodnocení něco mezi čtyřkou a pětkou. Asi docela dobrý díl. Mělo to světlá místa, kdy mě příběh bavil, ale bylo to horší než předchozí díly.
K japonským komiksům jsem dlouho neměl žádný vztah, přestože se pohybuji mezi lidmi, kteří tím žijí.
Z neznámého popudu jsem se však rozhodl, že si přečtu Death Note. No... za chvíli jsem měl dočteno a chvátal sehnat druhý díl. Sice pro mě bylo trochu obtížné, že se knížka otevírá úplně opačně a opačně se taky čte, ale nakonec jsem si zvykl.
Moc pěkná série – zajímavá myšlenka i děj. Nadšenec do japonské mangy ze mě asi už nebude, ale tohle se mi líbilo.
Měl jsem z téhle knihy docela strach, ale maturitní seznam byl neoblomný. Bál jsem se toho, jak se to bude číst a nakonec mě Diderot mile překvapil. Jeptiška je dobře napsaným příběhem, kterému by se dalo uvěřit. Děj pro mě nebyl sice lákavý ani strhující, ale měl něco do sebe. Dalo se to přečíst a netrpět u toho.
Četl jsem povinně k maturitě a musím říct, že po Smrti obchodního cestujícího to bylo pohlazení. Z časové tísně jsem knihu přečetl během jediného dne a styl autora mě docela chytil. Četlo se to dobře, mělo to spád, prakticky žádná hluchá místa, super! McBaina si rád přečtu znovu.
Nakonec to byla ta knížka, kterou jsem si u ústní zkoušky vytáhl. Zajistila mi osm bodů z deseti, takže si nemám nač stěžovat.
Jednoduše geniální myšlenka, přestože jsem se musel trošku dějem prokousávat. Pan King zkrátka umí vždy překvapit.