Francesca komentáře u knih
Erbenovu Kytici znám od dětství. Dospělí mě sice varovali, že se budu bát a ať si ji přečtu, až trochu povyrostu, ale já si nedala říct. Některé obrazy mi naháněly hrůzu ("dětská hlava hlava bez tělíčka / a tělíčko - bez hlavy"), ale četla jsem Kytici dál, se zatajeným dechem. Smysl mi u některých balad tehdy trochu unikal, porozumění se dostavilo s lety, ale stále ještě nejsem u konce. Kytice patří k těm knihám, které můžete číst popadesáté a stále budete mít co objevovat. Třeba i jen to, nakolik se v některých myšlenkách skrývá hluboká pravda....
Mám ráda Erbenův rodný kraj, nejen proto, že na něj mám rodinné vazby (nakonec, Kytici jsem četla právě tam). Když se do kraje kolem Lázní Bělohrad vracívám, hledám pohledem kostel na Byšičkách, kam Erben situoval Svatební košili - právě tu jsem si oblíbila nejvíc, dokonce jsem ji svého času uměla nazpaměť.
Dodnes mě z některých balad mrazí a nedávají mi spát. Vryly se mi pod kůži, hluboko, hluboko...
Kouzelný apokryf o sv. Augustinovi a ženě, se kterou před svým obrácením dvanáct let žil, ale jejíž jméno ve svým Vyznáních neuvádí. Možná ani ne tolik polemika s křesťanstvím jako spíše s askezí, přílišnou zdrženlivostí a s odmítáním smyslového světa. Florie hojně cituje nebo i parafrázuje Horatia, Cicerona a další antické filosofy. Osvěžující čtení, byť místy poněkud zdlouhavé - opakování je sice matkou moudrosti, ale všeho moc škodí.
Sbírka otevírající Horovo období proletářské poezie. Najdou se v ní ale také krásné milostné verše i přírodní lyrika - a kvůli nim stojí za to ji otevřít. Básněmi se sociální a politickou se dnešní čtenář prokousává těžce - přesto jde patrně o to nejlepší, co v rámci svého "proletářského období" Hora napsal; sbírku si velmi cenil např. i F. X. Šalda a považoval ji v rámci Horova díla za jednu z jeho nejlepších prací.
Skvělé! Citlivě sestavený výbor z Horovy poezie, jeden z nejlepších, které kdy vyšly (vedle Hrubínova výboru "Čas, bratr mého srdce"; dalším poměrně povedeným výborem jsou "Prsty bílého hvězdáře").
Jeden z výborů z Horovy poezie odpovídající době svého vzniku a vydání - 1984, což znamená přemíru proletářské poezie etc. Nečetla jsem, stačilo prolistovat a podívat se do obsahu, abych pochopila skladbu knihy. Když už výbor, tak Hrubínův "Čas, bratr mého srdce" nebo polistopadový "Slunovrat".
to Endaria: Josef Hora zemřel v roce 1945, tento výbor pochází z roku 1958 - a je silně tendenční, tzn. že do něj byly vybírány především básně z Horova proletářského období, které napsal ve 20. letech 20. století a které byly často sociálně a politicky laděné. Kdo chce poznat básníka Josefa Horu z jiné stránky, ať vezme do ruky sbírky Tvůj hlas, Dvě minuty ticha, Tonoucí stíny, Tiché poselství, Domov, Zahrada Popelčina (Popelka přebírá hrách, Rekviem), Jan houslista, Proud... nebo naopak Strom v květu, druhou sbírku z raného období. Když už výbory, tak "Čas, bratr mého srdce" nebo "Slunovrat", popř. cokoli, co vyšlo po r. 1989.