Fuksinka komentáře u knih
Když jsem dočetla Železný půlměsíc, zařekla jsem se, že si nezjistím, jak bitva o Nové Zámky dopadla. Když jsme loni vyjeli na Slovensko, řekla jsem si, že se tam chci podivat a zjistila, že pevnost už nestojí. Aha, ale to nic neznamená! Mohla padnout přece jindy. Jenže jak bitva dopadla mi prozradil sám mistr JČ u piva, protože predpokládal, že se to prostě ví. Ale i tak jsem si knihu užila. Prvně mi přišlo to, že se odehrává skoro celá v pevnosti, jako mínus, ale teď je jasné, že jsem se mýlila. Atmosféra je totiž dokonalá. Strach, napetí a ponorka. A co naši oblibení hrdinové a nenávidění padouši? Cha! Si to přečtěte, neasi!!! Nitraaaaaa!
Výborná, zábavná, skvěle napsaná a skvěle přeložená prasárnička. Kam se hrabou trapné Odstíny šedi.
U thrilleru bych čekala, že bude mít rychlejší děj - příšerně se vleče - a aspoň jednu sympatickou postavu. Těžko říct, jestli byla horší bláznivá alkoholička Rachel, bezcharakterní Megan, nebo její muž, potvora Anna, nebo nesympatická policistka. Trošičku to zachraňuje Rachelina spolubydlící. Tohle je dle mě největší problém knihy, komu vlastně fandit? Při povinném dramatickém závěru, mě bylo vlastně úplně jedno, kdo přežije a vůbec bych se nezlobila, kdyby nepřežil nikdo. Hnusili se mi všichni a nejvíc Megan.
Nicméně napínavé to bylo, pohled do mysli alkoholičky byl zajímavý (i když se na něm dalo rozhodně ještě zapracovat), autorce se podařilo tři čtvrtě knihy mě vodit za nos. Takže slušný průměr, ale nová Zmizelá rozhodně ne.
Pan Šulc udělal velkou věc pro osvětu o našich dějinách. Tento příběh zpracoval do velice čtivé, přehledné a zábavné formy. Postavy vykreslil i s jejich pravděpodobnými vlastnostmi a tím k nim čtenáře připoutal. Úchvatný román. Ikdyž víte, jak to dopadne, stejně držíte palce. Ja smekám před velkými i malými hrdiny našeho národa.
Vždycky mě zajímalo, co vede člověka k tomu stát se vojákem. Zajímalo mě, co to vlastně ti čeští kluci v tom Afu dělají. Jak to, že se o nich víc nemluví? Vždyť nám tam zachraňují naše zadky. Na všechny tyto otázky mi Pavel odpověděl. I když na některé jen částečně (těžko můžete někomu vidět do hlavy)
S kecama o žoldácích běžte do prdele. Já jsem četla upřímnou zpověď nadšenýho mladýho kluka, kterej si splnil sen. Fakt by tohle někdo dělal pro prachy? No jo, ona se se národní hrdost bohužel už nenosí. Proto je některými primitivy člověk, který jde sloužit vlasti hned nařčen z hnusnejch věcí. Já si naopak charakterních lidí, pro který není vlast jenom slovo, vážím.
Zajímavej byl výcvik a perfektní příprava vojáků před misí. Drsný bylo ostřelování raketama a dojemnej byl boj s nemocí. Ten styl psaní "jak mi narostl zobák" a tykačka čtenáři mi hodně seděla. Kupodivu to ve většině případů fungovalo víc, než jazykové kudrlinky.
Takže Pavle, ať se ti daří a doufám, že rukou si s tebou někdy potřesu. Byla bych velice ráda.
Pan Mach má vše vždy podloženo fakty. Škoda, že tato fakta jsou mnohdy hrůznější čtení než kdejaký horor. Tohle by měla být doporučená četba při výuce o fungování EU a při výuce dějepisu. Je naprosto jasné, že EU je nereformovatelná.
Ayaan měla ve svém životě spoustu "štěstí". Štěstí, že její otec byl v Somálsku psanec a ona se dostala do Keni, kde se dostala aspoň částečně k západní kultuře. Měla štěstí, že ji provdali za muže, kterého nechtěla a ona mohla utéct do Holandska.
Neuvěřitelně silný příběh ženy, která za 35 let přeskočila myšlenkově celá staletí. Od podřízené a týrané dívenky přes přemýšlivou muslimku až po urputnou bojovnici za lidská práva a významnou političku.
Uvědomme si, že v i Evropě se vraždí ze cti, že ženy jsou týrané a zneužívané, že zde žijí lidé, kteří mají svým náboženstvím v podstatě zakázáno myslet.
Nemůžeme přece tolerovat kulturu, která má nařízeno námi opovrhovat, bít nás a vraždit. Proberme se a uvědomme si, že pokud se nezmění muslimské myšlení, nemá u nás v Evropě islám, co dělat. Pošlapává naše hodnoty a opovrhuje našimi zákony. Přestaňme zavírat oči a važme si lidí jako je Ayaan.
Škoda, že povinná školní četba odrazuje lidi od tak skvělých autorů a skvělých knih. Opisujeme čtenářské deníky, protože v období puberty se všechno povinné schválně nedělá. Málokdo pak dospěje a vrátí se k povinným autorům. Já to udělala a u Škvoreckého nikdy litovat nebudu. Miluju ho a tenhle román obzvlášť.
Nejlepší kniha o Steinovi a Barbaričovi. Proč? Vždyť je skvěle napsaná, stejně jako ostatní díly. Napínavá i vtipná, stejně jako ostatní díly. Jsou v ní Stein, Barbarič a Jaroš, stejně jako v ostatních dílech. Jaroš naštěstí trochu víc. Je to kvůli příběhu. Ono totiž není tak úplně jasné, kdo je tady ten padouch a na konci jsem si přála, aby tentokrát naše trojka aspoň trošku selhala. Tentokrát se rozebírá to jediné pravé náboženství a pronásledování těch, kteří ho nevyznávají. Tak schválně: komu budete (kromě naší trojky) fandit?
Po napsání tohoto komentáře už nikdy nebudu moct vkročit do Bruntálu. Ale co. Prej má hezké okolí, ale jinak je to hrozná díra.
Nečekala jsem nic a taky jsem skoro nic dostala. Hned po první zradě bylo jasné, jakým směrem bude děj pokračovat. Nemyslím si, že chci moc, pokud žádám aspoň jedno překvapení. Nemyslím si, že chci moc, pokud chci trochu vtipu. Kde jsou nápady jako z Bratrstva, Perunovy krve, Swingers party, nebo Lovců?
Franta seká knížky jako Baťa cvičky a bylo jen otázkou času, kdy se to nepovede. Jako bonusová "povídka" v nějakém speciálním vydání Bratrstva krve by Vlci obstáli. Čtenáři by jistě ocenili další příběh Gerharda a XXX (Snad by to ani nebyl spoiler. Totožnost této postavy musí každému dojít hned po přečtení jména. Pokud má v hlavě aspoň kupku sena.). Jako samostatná kniha však nefunguje a já jsem ráda, že mě stála jen kilo. U Peruna! Vždyť i to lízání intimních partií je tu celkem nuda! Začínajícímu autorovi bych asi přidala hvězdu, ale Franta mě přesvědčil, že má na víc a stejně si myslím, že jsem ještě shovívavá.
Příště lépe řezníku.
Kdyby někdo chtěl vědět, jak má vypadat závěrečný díl trilogie, nechť si laskavě přečte Bílou věž. Vůbec mě nenapadá, co bych měla vytknout.
Příběh vyprávěný jak ze strany dobyvatelské armády, tak ze strany dobývaných, vás tak rozseká, že vlastně ani nevíte, komu fandit. Rozhodně ale víte komu nefandit. Je zde záporák tak odporný (všichni tuší o koho jde), že nutí čtenáře se skoro otřásat odporem.
Červenák je opravdu mistrný vypravěč. Skoro cítíte pod nohama dunění kopyt Varjažské jízdy, zvedá se vám žaludek nad válečnými hnusy, propadáte zoufalství s Iljou, nebo se strachujete o Davida a Semiru. Klidně snese srovnání s vypravěčskými schopnostmi Sapkowskiho.
Díky za super zážitek
Střety armád v prvním díle byly fajn. Ve druhém díle se skoro nekonají, ale zato je zde o mnoho víc pověstí. To mi vyhovuje. Pověsti jsou výborně začleněné do napínavého děje. Přibylo pár nových sympatických postav a nechybí ani vtip a zajímavé dodatky na konci knihy. Musím říct, že něco takhle dobrého jsem dlouho nečetla. Z močálů mám depku ještě teď. S Koščejem si asi ještě užijeme srandy, co?
Přečíst si legendární a doporučovanou knihu, znamená většinou být méně či spíš více zklamaný. To ale není případ 1984. Je to odporné, skličující, šokující, naprosto nechutné a surové. Ale to neznamená, že to není jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Tak co dámy a pánové, jak daleko necháme Velkého bratra zajít?
Demence světem vládne, ale dobře, že se aspoň někteří se svou neskutečnou blbostí svěří v knižní podobě, třeba aspoň některou naivní romantičku odradí od svazku s muslimem. Obávám se ale, že i kdyby takových knih vyšlo milion, vždycky se najde nějaká slepice, která si bude myslet, že její miláček je prostě jiný.
Úžasná kniha. Po přečtení asi 10 stránek mě tak chytla, že jsem ji přečetla na jeden zátah. Ve 3 ráno jsem ji dočetla, poslední pětinu knížky jsem střídavě brečela a usmívala se. Čekala jsem nějaké fantasy, když je vypravěčkou Smrt a s tím jsem ji taky kupovala, spletla jsem se, ale rozhodně nejsem zklamaná. Určitě by se jí dalo něco vyčíst, třeba že všechny postavy byly víceméně strašně hodní a charakterní lidé, což působí trošku naivně, ale proč rýpat? Zážitek to byl obrovský a já si ho nehodlám kazit.
Začátek nám vtipnym způsobem představí všechny 3 hlavní postavy. Mladou novinářku, dědka, který se stará o svoji vnučku. Příběh vyprávějí na střídačku všichni 3. Po začátku ale začne kniha stagnovat a musela jsem se trochu nutit číst dál. Pak se ale začne něco dít a já se už neodtrhla. Příběh je milý, dojemný a podaný s humorem. Za mě dobrý i s tím koncem.
"S ženskejma je kříž. Chvíli nedáváš pozor a máš nasraný v kompostu."
To je tak hrozně milá knížka. Chtěla jsem nějakou knížku, která mi zvedne náladu a téhle se to povedlo dokonale. Chci pokračování!!!
Narrenturm je o dost těžší čtení, než Zaklínač, protože postav tam je opravdu hodně a je tam i velmi mnoho politiky a náboženských rozprav. To není ale vůbec žádná vada. Kdo chce něco přímočařejšího, může sáhnout po něčem jiném. Mě Rainmaruv příběh baví i po letech a právě ta "omáčka" okolo mě hodně zajímá. Hodnocení tedy neubírám kvůli tomu, ale kvůli horšímu vykreslení hlavních postav a té obrovské záplavě latiny, která mi při čtení velmi vadí. Neškodilo by mít překlady krátkých vět hned dole na stránce. Jedná se ale stále o velmi chytrou, vtipnou a napínavou četbu.
Četla jsem rozhovor s panem Bočkem v časopise a řekla jsem si, že by Aristokratka nebyl špatný vánoční dárek. Nevydržela jsem a nakoukla do ní a dopadlo to tak, že jsem ji přečetla za jeden večer a báječně se bavila. I já jsem se smála nahlas (spíš řechtala) a to několikrát. Samozřejmě to není žádná vysoká literatura, ani si na ni nehraje. Prostě zábavná oddechovka. Humor vám buď sedne, nebo ne. Nic jiného v tom není. Ve druhém díle ale bude muset přibýt trochu víc děje, protože i v tomto prvním, byť ne příliš dlouhém, se už ke konci autor opakoval.
A co mě zaujalo na panu Bočkovi? Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli si v tom rozhovoru (Reportér magazín 10/2016) dělá srandu, nebo mluví vážně. Ani po přečtení knihy si nejsem jistá, jestli se schválně stylizoval do Josefa, nebo Josefa psal podle sebe :D.
Skvělá detektivka s mořem přidané hodnoty. Tentokrát převládá téma svobody. Všechno již tradičně ukryto pod nánosem zdánlivě jednoduché srandy. Opět perfektně napsaná a bravurně přeložená. Některé věty jsou tak skvělé, že máte chuť vzít si je domů a příležitostně se s nimi mazlit. Pro mě jedna z nejlepších pratchettovek.
...Je to snad hrozné být svobodný?
Řekl jste to sám.
Vy říkáte lidem "Střeste své okovy" a oni sami udělají nové okovy?
Ano. Jak se zdá, to patří k základním lidským činnostem...