G-Rea
komentáře u knih
Pestré povídky I
Anton Pavlovič Čechov
Tato edice ruské literatury byla ve své době vynikajícím počinem nakladatelství. Mám z ní asi tři knihy, z nichž jedna je další výbor Čechovových povídek s názvem "Opožděné květy". Povídky jsou výborně přeložené a myslím, že některé už v českém překladu od té doby znovu nevyšly.
Učebnice o Čechovovi říkají, že je "mistr zkratky". Je to možná klišé, ale v tomhle případě naprosto pravdivé................ Čechov je prostě Mistr.
Kniha smíchu a zapomnění
Milan Kundera
Kniha smíchu a zapomnění je skvělá, jedna z Kunderových nejlepších. Škoda, že ji není snadné získat, spíš je to skoro nemožné.
Četla jsem ji před mnoha lety v cizině, v tomto samizdatovém vydání ( česky zřejmě jiné neexistuje). Byl to jeden z mých nejkrásnějších čtenářských zážitků. Jen si to představte: pláž, šumění moře a Kniha smíchu a zapomnění. Co si člověk může přát lepšího?
Teď už to bohudíky není pravda, kniha znovu vyšla, znovu jsem si jí mohla přečíst a bylo to opět krásné, i když trochu jiné.......
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Ve své eseji o Hemingwayovi, Milan Kundera píše: "Bohatost slovníku není sama o sobě hodnotou: u Hemingwaye právě omezenost slovníku vytváří krásu jeho slohu."
To platí o celém Hemingwayově díle a platí to i o novele Stařec a moře, která patří k vrcholům jeho díla. Prostá krása slov, spolu s dějovou sevřeností (skoro by se dalo říct "koncentrovaností"), působí neobyčejně silným dojmem. Na této jednoduché dějové linii pak o to víc vynikají lyrické pasáže a poetické metafory, které jímavým způsobem charakterizují postavu starce i jeho situaci - "Plachta byla záplatována pytli od mouky a svinuta vyhlížela jako vlajka trvalé porážky."
Tato zdánlivá jednoduchost je tím nejvyšším mistrovstvím, ke kterému nelze dospět ze dne na den a ke kterému nedospěje každý.
Je logické, že také klade větší nároky na čtenáře.
Lovcovy zápisky
Ivan Sergejevič Turgeněv
Jsou pro mě jedním z nejoblíbenějších titulů ruské klasiky, která sama o sobě je velký pojem. Je nesporné, že Turgeněv je spisovatel par exellence, poctivý umělec, který virtuozně ovládá řemeslo a ještě mnohem víc..... Lovcovy zápisky jsou však trochu solitérem v rámci jeho díla: tak, jako ostatní jeho příběhy jsou dokonale vycizelované, vynikají skvělou charakteristikou postav, jsou dějově sevřené a perfektně vygradované. Jak se mu však do nich paralelně podařilo vložit tu atmosféru nedozírných prostor, tu poezii bezčasí? Nevím............ Vy snad ano?
Snídaně šampiónů
Kurt Vonnegut Jr.
Kdybych to nečetla, nikdy bych nevěřila, že je možné o tak závažných a někdy i strašných věcech (Jatka č. 5) psát s takovým odstupem, tak jasně nazírat jejich grotesknost. Před užaslýma očima čtenáře se odkrývá pravda: pravda o tom, že groteska je vlastně nejlidštější pohled na život. Po všech peripetiích literárních postav i jejich autora, končí román slzou.
Také Kundera píše o slze:"co je to vlastně slza?","co všechno může znamenat?"
Vonnegut mi říká toto: potoky slz jsou sentiment, jsou to dojemné televizní příběhy. Slza, to je pravda o nás.
"Sbohem, modré pondělí"
ETC.
Nesmrtelnost
Milan Kundera
Číst tuto diskusi je opravdu zajímavý důkaz. Důkaz o tom, že velké umění VŽDY vzbuzuje mezní emoce. Proto se zde je možné dočíst, že Nesmrtelnost je geniální dílo geniálního spisovatele, ale i to, že je "kýbl zvratků". Přestože já sama se ztotožňuji s první skupinou názorů, jsem ráda i za ty druhé. To proto, že mě utvrzují v tom, jak je Kunderovo umění živé, jak také do živého dokáže tnout, jak se nepoddá povrchnímu čtenářskému klišé, protože je autor ke čtenáři stejně náročný, jako sám k sobě.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Kniha, kterou mohu číst stále znovu a vždy mě znovu "chytne" již od prvních vět. Je to jedno z největších děl dvacátého století, nádherně navazuje na literární odkaz N.V. Gogola, se stejnou lehkostí a samozřejmostí evokuje i ty nejfantastičtější scény. Splňuje vše, co od skutečného umění očekáváme: s použitím všech věrohodných detailů přetváří realitu v novou skutečnost, která je dokonale pravdivá. Velmi přitažlivou formou sděluje mnoho o životě i smrti. (Domnívám se, že je tak trochu testem na inteligenci a vnímavost čtenáře). Taky se mnou dlouho zůstává - vlastně napořád.
