Gagarin komentáře u knih

Tohle je opravdu důležitá kniha. Její nejsilnější stránkou je uvěřitelnost: autorka nepřehání, nefabuluje, nepřikrášluje, zbytečně nedramatizuje. Vše, co se na těch čtyřech stech stranách odehrává, se klidně mohlo stát - a pravděpodobně v mnoha obměnách i stalo. Tučková se dokonce vyhýbá zdůrazňování a blízkému popisu těch největších nechutností, které se v době odsunu děly, všímá si jich jen prostřednictvím několika vzpomínkových vět nemluvného staříka. Opravdu nikdo ji tak nemůže nařknout z nějakého přehánění. Autentičnosti pak ještě dodává navrch závěrečné střídání úhlu pohledu na hlavní hrdinku od dalších postav příběhu. Stává se z toho téměř několikagenerační kronika "celého krásnéhé dvacátého století," jak zpívá Jarek Nohavica. Kdyby nebyl pojem "povinná četba" tak zprofanovaný, také bych volal po zařazení této knihy.

15 11.06.2015

Čtu jako šílenec, ale zřejmě jsem moc zajetý ve svých škatulkách. Už po pár stránkách mě tahle věc úplně odrovnala - v dobrém - a fakt jsem tomu propadl. Ta kniha musela dát autorovi hrozné práce. Není to rozhodně pro každého a vlastně všechny výtky chápu, byť mě osobně připadaly právě super (podivný konec, prasárničky). Ta jinakost mě vážně bavila. Jakkoli jsem fanoušek Miloše Urbana, Stančík jeho knihy atmosférou naprosto válcuje. Zní to jako klišé, ale u čtení jsem skoro doslova všechno to koření, obskurní poživatiny, zpocená těla a smrad starého židovského ghetta cítil. A rád bych si to na pár dní (VŠECHNO, kromě toho mučení) vyzkoušel! Stančík se tímto ocitl na mém guestlistu.

12 04.08.2015

Ano, přiznávám, jsem takřka nekritický fanoušek Jo Nesba. Přesto si myslím, že i v rámci jím nastavené vysoké laťky, si Syn drží zcela mimořádné postavení. Přirovnal bych to možná k "detektivkám" Friedricha Dürenmatta - hlavní linka je sice kriminální, ale autor tak intenzivně klade závažné otázky s přesahem, že tam ten jeden konkrétní vrah snad ani není tak podstatný. V tomto případě Nesbo naráží na témata vztahu otce a syna, pomsty, korupce, přátelství (! - možná nejdůležitější motiv). Ale i když se odprostíme od přesahů - je to velmi zábavná jízda, narozdíl od svých skandinávských kolegů není v tomto případě Nesbo grafoman, vše, co v knize je, tam patří a nic nikde nebrzdí, neotravuje. Po všech stránkách asi jedna z nejlepších knih, co jsem četl.

11 28.01.2016

Ty komentáře tady opravdu nechápu, "kde je Murakami", "Vážně je tohle můj oblíbený Murakami?" apod. To opravdu váš oblíbený autor nemůže napsat knihu v jiném žánru než jste zvyklí? Stěžuje si někdo na to, že když napíše Nesbo knihu pro děti, že tam není sex, chlast a spousta krve, jako u jeho (známějších) detektivek?

Mimořádná kniha. Kdo se po dočtení nemá chuť rozjet do Brna a vidět ten dům na vlastní oči, nemá srdce :-).

8 28.04.2015

Fakt jízda, je dobře, že si Nesbo dal s poslední knihou této veleúspěšné série tolik práce, všechno do sebe zapadá, pěkně to zaobaluje minulé díly a postavy z nich. Nenašel jsem tam ani výraznější bílá místa, nelogičnosti, zbytečné otázky anebo nesmyslně superhrdinské činy - což se objevovalo sem tam v předchozích knihách. Jedinou nevyřešenou otázkou je ten závěr, respektive neuzavřená (zřejmě) jedna z linek příběhu. Naznačuje to asi otevřená vrátka pro možné dlší pokračování. Každopádně je to zážitek, Nesbo mě naučil číst severskou krimi. A se závěrem HH série musím napsat, že i ta neslabší kniha od něj je stokrát lepší, než cokoli od jeho skandinávských "konkurentů".

7 24.04.2015

"Máte doma něco, co by se vám ještě mohlo hodit? Vyhoďte to a pak si to kupte znovu." Svět a jeho zdroje jsou preci bezedné...
Nejzbytečnější věc v naší domácnosti je momentálně tahle kniha.

Z toho, co zatím od Mawera vyšlo, to řadím k těm nejlepším knihám, asi hned za Skleněný pokoj. Jsou tam dvě dějové linky, které se protnou asi až za půlkou knihy - a to ještě opravdu jenom lehce, v podstatě by to fungovalo možná i zvlášť. Myslím, že se autorovi podařilo (a zdůrazňuji, hlavně pro zahraniční čtenáře!) popsat euforii jara a léta 68 i to drama, které následovalo po příjezdu Rusů. 4.5 z 5

6 20.01.2019

Knihy s nálepkami "jedna z nejlepších" a s hodnocením nad devedesát procent to mají těžké: člověk od nich čeká strašně a moc a cokoliv méně je prostě zklamání. Uznávám, že se to čte dobře, že je tam spousta zajímavých momentů. Na druhou stranu se mi nezdá, že by se příběh nějak dramaticky svažoval, na mnoha místech ho popis v podstatě vedlejších dějů hrozně brzdí (třeba epizody s Johnem Fontanem atp.). A především jsem asi četl skutečně ne příliš kvalitní překlad (KČ 1974), který čtenářskému zážitku velmi uškodí. Každopádně 95% hodnocení je podle mě naprosto neodůvodnitelné. Ta kniha asi rezonovala v době, kdy podobná témata nebyla běžným námětem literatury a šlo o jakési zjevení - to, že se k ní čtenáři (i podle zdejších příspěvků) vrací stále, je pro mě záhadou. Já ji rád v bazaru knih přenechám dalším. * Zcela souhlasím s kometářem uživ. Valyk.

6 11.01.2016

Uznávám, že by si to měl přečíst každý. Zatím jsem to zhltnul tak rychle, že jsem vnímal hlavně děj; plánuji, že se ke knize vrátím, protože je tam pár úvah, které za to rozhodně stojí. A stojí za hlubší četbu. Pokud někdo pohybuje o klišé, že válka je svinstvo, po tomhle už pochybovat nebude: klišé to je, ale mimořádně pravdivé.

6 02.09.2015

Kdyby to bylo tak dlouhe, jak to bylo zajimave, tak by to melo tak 15 stran.

5 25.01.2022

Nemůžu si pomoct, skoro všechny postavy mě iritovaly, především plejáda divnožen. Asi to ve své době bylo dílo s nějakým významným společenským sdělením, ale mě tohle téma prostě zajímavé nepřijde - ostatně je to zřejmě kniha spíš pro ženy. Kdyby to mělo o třetinu nebo polovinu kratší rozsah, možná by těch několik vypointovaných momentů víc vyniklo. Zařazuju do sekce "už číst nebudu".

5 23.02.2020

Nedokážu si moc představit, co bude v těch x pokračováních a asi to zjišťovat nebudu, abych si nezkazil dojem. Pro Čechy je myslím ten pohled, co má na Francii britský autor, docela pochopitelný a blízký, aspoň já to tak mám. Českému překladu se navíc povedlo foneticky přiblížit ten šílený francouzský akcent v angličtině. Oddychovka, ale povedená.

5 20.01.2019

Bohužel nemůžu nesouhlasit s výtkami, které tu na adresu téhle věci zazněly. Mám pochybnost, jestli jsem těch mnoho hodin s knihou 1Q84 nemohl strávit užitečněji. A mám velké dilema, zdali ještě přečíst třetí díl: je to sice "jenom" 450 stran, ale pokud se posté budu točit ve stejných kruzích, nestojí mi to za to. Na druhou stranu jsem se nedověděl asi po těch dosavadních osmi stech stranách, k čemu to mělo směřovat. A třeba se to teď dozvím... Nebo taky ne. V hlavě mi teď běží hlavní otázka: není ten Murakami náhodou trochu přeceňovaný? Není to takový japonský Coelho? A neprotínají se dokonce čtenáři obou těchto autorů? Mnoho by to vysvětlovalo.

5 12.11.2015

Mimořádně, mistrně, exceletně, nepřekonatelně! popsaná atmosféra předvečeru druhé světové války. Remarque umí přenést tehdejší napjaté očekávání, co se stane, na stránky knihy tak přesvědčivě, že jsem měl pocit, jako bych tehdy těmi ulicemi Paříže procházel spolu s Ravicem. Je pravda, že samotný příběh, který se neustále točí kolem své osy a vyvrcholí až na samém konci, není úplně důležitý. Naopak jako mimořádně důležitý se mi jeví vzkaz, který tato kniha - snad - nese: bacha na příznaky blížící se války! I v souvislosti se současnou situací v Evropě je to varování nečekaně aktuální. * Jedna z nejlepších knih, co jsem četl.

5 28.10.2015

Překvapivě čtivá záležitost i víc než padesát let po prvním vydání. Především v pozdějších normalizačních letech to muselo působit jako zjevení. Komisař Exner nevyznívá zrovna socialisticky, spíš jako sympatický západní detektiv. Četl jsem to bez shovivaneho úsměvu a bral to vážně. To je pro Erbena fakt pocta :-)

5 19.08.2015

Nesmíte to všichni srovnávat se sérií o H.H. Mnohem bližší to je Lovcům hlav: opět zajímavý, komplikovaný až rozporuplný hlavní zaporák. A je to holt novela, nebo povídka, ne šestiset stránkový do mrtě propracovaný thriller. Prostě spíš příjemná raritka do vlaku pro milovniky Jo Nesboa.

5 01.08.2015

Překvapivě báječná záležitost! Nevěřil bych, že se o houbách dá napsat 230 stran, aby to bavilo i člověka, který na ně vyrazí maximálně dvakrát do roka a pozná leda houby... Věděli jste třeba, že jedna konrétní houba v Americe je zřejmě vůbec největší živá věc na světě? Její mycelium (podhoubí) má až několik kilometrů. To, co označujeme pojmem "houba" je totiž jen nepatrné množství organismu. Asi jako třešeň-strom a třešeň-plod. A víte, proč se říká "tos byl ještě na houbách"? Taky se dozvíte. Doporučuju!

4 07.02.2018

Začíná to jako banální historka z jednoho ospaléo maloměsta, nakonec je z toho velmi zábavné čtení s celou řadou skutečně zajímavých myšlenek: o nevěře, nenávisti, vlastenectví... Kundera fakt umí spojit příjemné čtení s myšlenkou i vtipem. Motiv honů na psi mi přišel skoro kafkovský. Mimořádně zajímavé jsou také oba doslovy v závěru tohoto vydání. Kundera v tom druhém vysvětluje například svou úspornou formu, univerzálnost místa i času děje a také to, proč u nás vycházely jeho knihy s takovým zpožděním.

"Touha po pořádku je zároveň touhou po smrti, protože život je ustavičné porušování pořádku. Anebo řečeno obráceně: touha po pořádku je ctnostná záminka, kterou si nenávist k lidem omlouvá své řádění. "

4 17.11.2015

Jakkoli o tom, co se na začátku 90. let v Bosně dělo vím (myslím) dost, není na škodu si to takhle zesyrova připomenout. Konkrétní postavy (a už vůbec né samotný Cellista) nejsou až tak podstatné, jako je důležité výstižné popsání všednodenní reality okupovaného Sarajeva. Doporučuju vzít si s sebou jako svérázného průvodce po Sarajevu - a doporučuju hlavně navštívit Sarajevo!

4 17.05.2015