Gejitka komentáře u knih
Moje první setkání s Ivankou Devátou co by spisovatelkou. Pracuji v malé obecní knihovně a na knihách od Ivanky Deváté se mi moc líbí grafické zpracování s obrázkem Ivy Hütnerové, takže občas nějakou knihu od zmíněné autorky do knihovny pořídím. Kniha mě ale zklamala. Čekala jsem více humoru, jak znám Ivanku coby vypravěčku. Místy na sebe odstavce špatně navazují, nemají logiku, pointy příběhů nic moc. Pro mě kniha o ničem, ve vší účtě k autorce. Ale ještě Ivanku nezatracuji. Zkusím ještě nějakou její knihu z dřívější doby.
Knihu jsem si "prožila" od začátku až do konce. Moc se mi líbila. Od Paula Coelha už je to asi osmá kniha, kterou jsem přečetla. Tato patřila k těm pro mě vydařeným. Líbil se mi motiv pouti, cesty, hledání sebe sama, Transsibiřská magistrála, "výlety" do minulých životů. Knihu mohu jen doporučit.
Inspirativní knížečka na nedělní odpoledne. Neurazí, ale ani nenadchne. Čekala jsem od ní více. Milý příběh o kočičce, která se dílem osudu ocitla až u samotného dalajlamy.
Kniha stejně krásná jako filmové zpracování. Překvapilo mě, že až na malé detaily je film natočen přesně dle předlohy. Příjemná víkendová oddechovka.
Když jsem v televizi viděla upoutávku na seriál Příběh služebnice, vysílaný letos na ČT 2, okamžitě mě nadchlo téma a řekla jsem si, že tu knihu musím mít. Nejprve jsem si chtěla přečíst knihu a až poté zhlédnout seriál. Knihu jsem dočetla a jsem velmi nadšená. Zjišťuji, že mě začínají zajímat knihy s vědecko-fantastickým nádechem, což jsem si o sobě dříve nemyslela (moc se mi líbila klasika Den Trifidů, nyní čtu Smrtku od Neala Shustermana). Příběh služebnice tedy mohu jen doporučit, ale spíše pro ženy. Seriál jsem ještě neměla možnost vidět, ale chystám se na něj. Bude asi o dost drastičtější než kniha v mých představách.
Knihu jsem nedočetla. Po měsíci jsem skončila na 130. straně a řekla si "Už dost". Na knihu jsem se moc těšila. Je hezky graficky zpracovaná, barevné ilustrace... Ale jinak o ničem. Sám autor na zadní straně obálky píše, jak kniha skončí: "Nijak, pořád jenom chodí."
Tak tuhle knihu jsem nějak nepochopila. Těšila jsem se na ni (další kniha od mého oblíbeného Coelha), ale moje očekávání nesplnila. Děj neubíhal, často jsem se v něm ztrácela. Myšlenky v knize ne mě byly moc složité.
Hrůza hrůzoucí. A když si člověk představí, že se to skutečně dělo, a není tomu tak dlouho, chce se mu zvracet. Gita byla skutečně krásná žena (koukala jsem na nějaké fotky na internetu). Nedivím se, že se do ní Lale zamiloval na první pohled a ta láska jim vydržela celý život.
Člověk není svobodný. Žije v zajetí svých představ. Představ o sobě, o světě, o ostatních. Teprve po vymanění se ze svých předsudků můžeme být svobodní a žít takový život, který nás učiní skutečně šťastnými.
Tak tato kniha se opravdu povedla. Úžasné! Včera jsem ji četla hluboko do noci, abych se dověděla, jak to celé skončí. 96ti letá Doris se ve svých vzpomínkách probírá svým životem, aby své jediné příbuzné, praneteři Jenny, sdělila svůj osobní příběh.
Motto knihy: "Nakonec je láska jediné, na čem záleží."
Zase jeden krásný příběh od Coelha. Příběh dívky, která až po přiblížení se smrti, dokázala skutečně žít, zbavit se "hořkosti".
Od knihy jsem čekala trochu něco jiného, více prvků scifi. Jde spíše o společenský román. Odehrává se ve třech časových liniích - v minulosti (v roce 1850), v současnosti (r. 2007) a budoucnosti (r. 2098). V jednotlivých kapitolách se tyto tři časové linie střídají. To mě bavilo.
"Slabý odvar" knihy Za zavřenými dveřmi od B. A. Paris, kterou jsem četla loni v létě. Konec knihy mě překvapil a vůbec se mi nelíbil.
Tato kniha má ode mě plný počet hvězdiček. Neuvěřitelně dobře se mi četla (kdybych měla čas, přelouskám ji snad za den). Ze začátku jsem se ji trochu bála číst. Čekala jsem, kdy co přijde. A přišlo :-)
První část knihy velmi poutavá (zkoumání starého trezoru, nalezených dokumentů a nahrávek, pátrání po Walteru Fischerovi...). Prostředek se trochu vlekl, no a na konci to pěkně vygradovalo. Když si uvědomím, že by to celé mohlo být (je) dle skutečnosti, nechtěla bych být členkou zimní výpravy na Tribeč. Knihu vřele doporučuji.
Příjemná knížečka z lékárenského prostředí doby komunismu. Mladá rodina (Marie magistra v okresní lékárně, Josef historik místního muzea, roční synek Ječmínek) řeší úskalí návratu Marie do zaměstnání po mateřské dovolené, nevyhovující bydlení, další Mariino studium, postupující vzájemné odcizení.
Moje první setkání s žánrem scifi a hned jsem si vybrala takovou klasiku. Kniha se mi moc líbila. Zjistila jsem, že se dají číst i starší knihy, ne jenom žhavé novinky. Stojí za přečtení!
Další thriller, který jsem v poslední době četla. Kniha se mi líbila. Vůbec jsem netušila, jak to celé dopadne. Zajímavé bylo vyprávění příběhu dle jednotlivých postav (Rachel, Megan, Anna). Ještě se chci podívat na film, abych měla srovnání.
Kniha ve stylu "Básníků" od Ladislava Pecháčka, jen trošku slabší odvar, ale dalo se to číst. Trochu jsem si vzpomněla na studentská léta strávená na vysoké škole.
Právě jsem knihu dočetla a musím říct, že je strhující. Mrazivý příběh, který by klidně nemusel být jen příběhem napsaným v knize, ale mohl by se skutečně někde v našem okolí odehrávat. Jsem ráda, že v knize nebyly žádné "krvavé" scény, že pachatel vězeňkyni fyzicky ani sexuálně netýral. Bylo to opravdu dobré. Už se těším na knihu V pasti lží od stejné autorky.
Knihou jsem si zpříjemnila letošní dovolenou. Příjemná kombinace cestování, jídla, vztahů, erotiky, exotiky... Velmi mě zajímají autorčiny kuchařky, za které dostala mezinárodní ocenění. Ještě jsem se s nimi neměla možnost setkat.