girdi
komentáře u knih

Po knize jsem do své knihovny sáhla díky Čtenářské výzvě a moc jsem si to užila. Rozjezd byl takový pomalejší a hutnější, ale pak už to byla super jízda. Mistrně popsané postupy, vztahy a zápletky. Není to pro mě ani zdaleka nejlepší z Forsythových knih, přesto za 5 hvězd s přehledem.


Kniha je sborníkem různorodých článků, které spojuje (jak název napovídá) téma sportu v komunistickém Československu. Náročnost jednotlivých kapitol je velice proměnlivá. Vedle odborných statí, které například podrobně rozebírají klíčové komunistické dokumenty nebo mapují pokusy o sjednocení organizace sportu a tělovýchovy, stojí texty odlehčené a čtivější přibližující například osudy sportovců, kteří emigrovali. Autorům se bohužel nepodařilo jednotlivé kapitoly více provázat a ani úvod v tomto směru neobstojí. Jedná se tak o trochu nekompaktní publikaci, která však díky tomu přináší mnoho úhlů pohledu a zajímavých informací, které mohou obohatit laiky i odbornou věřejnost.


Náročnější čtení pro ty, co se nenechají odradit teoretickým zakotvením a analytickým zpracováním dat. Kniha nabízí velmi důležitý pohled na české novináře, na jejich semiprofesi ve stále se proměňujícím prostředí. Volek s Urbánikovou vykreslují aktuální situaci, vysvětlují souvislotsi z minulosti a porovnavají generační rozdíly. Jasně také definují důvody nelehkého postavení dnešních českých novinářů, jež musí čelit vzrůstající nedůvěře veřejnosti. Tato odborná kniha navazuje na relevantní zahraniční studie a výzkumy a sama přináší nové výsledky průzkumů provedených mezi českými novináři a veřejností. Už samotný název pravděpodobně širokou veřejnost k četbě nenaláká, přesto bych knihu doporučila všem, kteří se zajímají o dění ve veřejném prostoru.


Byla jsem hodně skeptická a asi díky tomu mě knížka mile překvapila. Občas jsem se ztrácela v záplavě jmen, ale jinak to bylo svižné a docela často i vtipné. Je to kniha na jedno přečtení, kterou zvládnete za pár hodin a s velkou pravděpodobností už nikdy nebudete mít potřebu se k ní vracet.


Vlastně jsem od Kerstin Gierové už nečekala nic než jen bravurní rozvedení příběhu, další zajímavé zápletky a pár nečekaných zvratů. To mi tato výborná spisovatelka naservírovala na stříbrném :-) podnose ve formě čtivého příběhu s uvěřitelnými postavami, které budete milovat i nenávidět. Parádní oddechové čtení nejen pro náctileté.


Pronikat do magického světa spolu se Soneou a prožívat s ní její utrpení a malé i velké úspěchy byla radost. Moc jsem jí fandila a čtení si užila. Ano, i mě víc baví Sonein příběh než ten Dannylův, ale v obou se nezapře autorčin vynikající vypravečský styl.


Četla jsem soubor novel jako první a i když to bylo dobré, doufala jsem že série Skleněného trůnu bude lepší (a byla!). Rozhodně na rozjezd výborná volba. Vlastně mi je upřímně líto všech, co už věděli, jak to všechno skončí. Já "list nepopsaný" jsem si to užila bez předsudků a bylo to moc fajn :-)


Nudila jsem se. Knihu jsem dočetla jen proto, že jsem v nemocnici žádnou jinou neměla. Asi to není tolik autorkou, jak mým až moc dobrým odhadem, ale prostě jsem všechno čekala....Navíc ač normálně nemám nic proti podrobnějším popisům, tak tady mě občas detailní líčení výzdoby interiérů až unavovalo. Takže bohužel tato kniha ode mě dostane pouhopouhé dvě hvězdy.


Netradiční pohled do české minulosti prostřednictvím různorodých "nástrojů paměti". Autor si vybírá řadu zajímavých "médií", skrze která nahlíží způsoby kolektivního vzpomínání. Ačkoliv kniha nabízí velmi netradiční pohled na spousty velmi zajímavých témat čtivost někdy narušuje trochu redundantní teoretické zakotvování. Autorovi se však myslím podařilo otevřít před čtenářem novou dimenzi nahlížení společné národní minulosti i osobních vzpomínek, která nutí k reflexi a přehodnocování toho, co nám může občas připadat jako něco samozřejmého.


Myslím, že jsem neměla nějaká vysoká očekávání, ale nějak mě to prostě nenadchlo. Nápad velmi dobrý, grafika výborná, občas zajímavě uchopená témata a humorné pointy. Bohužel stále platí, že když se blogy překlopí do knížek, je to sice hezké, ale ta dynamika se změní. Takže buď to budete číst opravdu po kouskách (postupně jako blog), aby Vás to neomrzelo, nebo to dáte v rychlejším tempu a nevyhnutelně se začnete trošku nudit. Shrnuto podtrženo krásná a vtipná kniha, která má občas i hlubší přesahy, jež však ráda pošlu dál do světa, protože prostě jednou stačilo.


Velice osvěžující a neotřelý náhled na problematiku multikulturalismu. Mozaika blogových příběhů byla velice pestrá, i když se jak titul nastiňuje, většina příspěvků točila kolem role náboženství v životě autorky a hlavně lidí, se kterými se setkává ( a že jich při jejích četných pracovních aktivitách není málo!). Přiznávám, že jsem knihu četla na třikrát, protože je téma přeci jenom náročnější, rozhodně se nejedná o oddechové čtení, i když styl autorky je velice poutavý a čtivý. Při soustavném čtení se totiž člověk podle mě za chvíli přesytí, takže pauza je dobré řešení. Ráda jsem se k čtení vrátila a další příběhy si opět vychutnala.


Tolik jsem se bála, že to bude hroznej brak, až mě to vlastně docela příjemně překvapilo. Už ani nevím, jak se tahle knížka ocitla v mé knihovně, ale určitě ji pošlu dál, je to prostě klasické jednorázové odpočinkové čtení. Jediné, co mě hodně zklamalo, byla ta absolutní předvídatelnost, ale je to Bridget...a tu už prostě známe jako své boty :-)
