greetchen komentáře u knih
Vcelku příjemá kniha, která vám zpříjemní pár dní, ale v hlavě moc dlouho nezůstane. Jazyk autorky je čtivý, i když občas se rozepisuje zbytečně zdlouhavě. Nenudí, jen se možná zbytečně opakuje a text natahuje (kniha mohla být klidně poloviční). Příběh není nijak světoborný, ale ani fádní. I když tušíte, jak to nakonec vše dopadne (jenže co v žánru romantické literatury pro ženy dopadá jinak, že?), obracíte stránky s chutí. Autorka dobře propojuje lásku, běžné mezildské vztahy, otázky, které občas vrtají v hlavě nejedné z nás (obětování se rodině, líbím se mu ještě, je to ten pravý apod.) i lehce detektivní zápletku. Pokud na knihu někde narazíte, rozhodně nebude ztráta času, si ji přečíst, ale must-have záležitost vaší knihovny to zkrátka není.
Styl knihy je příjemný, mrazivý, čtivý, jazyk dobře stravitelný. Bohužel za ním pokulhává samotný obsah. Děj je zbytečně natahovaný, nedotažený, místo rozbředlého omýlání stejných scén si autorka mohla víc pohrát s detaily, vykreslením postav, mrazivé scenérie... Buď měla být kniha o poznání užší, aby neztratila na čtivosti a obsah nepůsobil tak plytce, neco potřeboval prošpikovat většími lahůdkami. Nevytrhly to ani fotky, které mi přijdou do knihy zařazeny hala bala, ne vždy ilustrují to, o čem je zrovna řeč, i když jsou samozřejmě působivé. Naladěna domnělou podobností s "Podivuhodnými dětmi" jsem se dočkala spíše zklamání.
Mé druhé setkání s Alexandrou Potter. Asi jsem čekala víc, navnaděna i první literární zkušeností. Kniha mi přišla dost natahovaná, děj trochu plytký a naivní, téma nevytěžené. A to mám ráda jak Pýchu a předsudek, tak jakoukoli reinkarnaci mýtu pana Darcyho... Čtení trochu vázlo, není to na dlouhé zachumlání do peřin, kniha vás po chvíli začne nudit a musíte si dát před další sérií stránek trochu "intelektuálnější" pauzu. Přesto rozhodně nehodlám na slečnu Potter zanevřít a určitě se zkusím začíst i do některé její další knihy.
Napínavé historické fikce mám ráda, tahle ale patří k průměrným až slabším. Hlavní hrdinka je vcelku sympatická, věci kolem ní se ale nedějí přirozeně. Vše jí vychází až moc dobře, věci občas postrádají logiku, nikdo přeci nemá takové do očí bijící štístko. Dialogy občas také drhnou, po stránce jazykové není kniha kdovíjakou perlou.
Severská krimi je charakteristická svou rozsochatou popisností, u Östlundha je jí ale možná zbytečně moc. 90 % knihy je velmi popisné vyprávění, do detailů víte, jak vypadá prostředí, postavy, jaké mezi sebou mají vztahy... Přemíra detailů až odvádí od toho nejpodstatnějšího - od děje. Linka se ztrácí, navíc přeskakování mezi dvěma příběhy může být chvilkami až matoucí. Ještě jsem nebyla ani v polovině a měla jsem chuť knihu odložit nedočtenou. Nakonec jsem se ale prokousala dalšími ne vždy záživnými stránkami, abych byla odměněna konečně něčím záživnějším. Závěr knihy (bohužel skutečně jen posledních pár desítek stránek) má konečně spád, překvapivě splete a rozplete dosavadní děj a naservíruje čtenáři to, na co celou dobu čeká. Škoda jen, že to čekání neutíkalo rychleji.
Očekávala jsem tajemnou knihu ve stylu Šifry Mista Leonarda. Oproti ní je tahle kniha mnohem pozvolnější, neumí tolik pracovat s akcí a momentem překvapení. Víc staví na vztazích, možná až moc se "rozkecává". Postav je hrozně moc, dá práci udržet se v obraze. Také jsem měla problém s latinskými citáty, protože jejich rejstřík i s překladem jsem našla až po dočtení (nešlo ho lépe označit a upozornit na něj již na začátku???). Story samotná je výborně vyfabulovaná, nutí člověka zamyslet se, co by bylo, kdyby... Nejsem věřící a velké finální odhalení mě dost inspirovalo k přemýšlení o spojitosti mýtu a náboženství a o velkém překrucování historie a faktů kvůli udržení mýtu. Zajímavé čtení.
Když jsem s knihou začala, přišel mi příběh povědomý a bála jsem se, že to bude druhý Erebos. Ano, knihy si jsou podobné, ale tahle je přeci jen o fous lepší. Je propracovanější, má spád, příběh graduje. Žádá si pozornost a jde trochu rychle kupředu, navíc zabředává do politicko-konspiračních teorií, díky tomuto rozměru vás ale ještě víc vtáhne a donutí o ní přemýšlet.
Velmi zajímavý námět, ale bohužel pokulhává zpracování. Kniha je místy protahovaná, přerušovaná dlouhými pasážemi, záměrně brzdícími tok knihy, ale jsou možná nudnější, než autor zamýšlel. V závěru se naštěstí rozjede a po dočtení, i díky zdařilému konci je dojem o něco lepší. Zvažovala jsem tři až čtyři hvězdy, nakonec jsem ale zvolila slabší hodnocení. I proto, že knihu jsem četla celkem dlouho, není to román, který vám nedovolí se odtrhnout. I to chvíli vypadalo, že ji odložím a už se k ní nevrátím. Ale nakonec nelituji, že jsem ji dolouskala celou, protože poslední třetina je zajímavá a už má i větší spád.
První díl dokázal upoutat, od druhého jsem tedy měla určité očekávání. Obsahově a dějově mi přišel atraktivnější díl první, tento spíš leccos dovysvětluje, vykresluje postavy i vztahy mezi nimi, ukazuje část podstaty Akademie, nutné pro pochopení celé série. Kniha není sama o sobě nezajímavá, ale působí na mne jen jako vykalkulovaný mezník mezi prvním a třetím dílem. První měl uvést a upoutat, druhý udržet a dovysvětlit a třetím se to - snad - teprve pořádně rozjede.
Začalo to slibně. Příběh měl spád, občas ani nešlo odtrhnout se od stránek. Postavy jsou skvěle vykreslené, můžete se do nich vcítit, soucítit s nimi. Jenže poslední třetina knihy se tragicky promění a rapidně zhorší. Autor zapomíná na svého čtenáře, dokonce mám pocit, že se mu i vysmívá. Za první dvě třetiny bych dala snad i pět hvězd, finále to ale pokazí.
Byly tu upírské série, teď jsou v módě série o monstrech a slečnách s mimořádnými schopnostmi. Tahle patří k těm zdařilejším. Kniha (a snad i očekávaná pokračování) není jen dalším přírůstkem do knihovničky "potřebuju-nějak-zabýt-čas knížek", svým rádoby-historickým nádechem, keltskou mystikou a lehce erotickým podtónem si jistě zvládne najít čtenáře a příznivce.
Trochu pomalý rozjezd, ale nakonec se to rozjede a ke konci už kniha nepostrádá spád, napětí a chuť začíst se do dalšího dílu. Autorce ovšem nelze upřít poněkud kostrbatý jazyk.