Haloon komentáře u knih
První polovinu dosti zmaten, ale pak se vyjasnilo oč běží a začala to být celkem jízda. Komická, krvecákající, akční a potrhlá jízda. Kniha skvělá na oddych s humorem na každé stránce. Leč některé srandy se trochu opakovaly a se zápletkami to nebylo o nic lepší.
Jak by řekl legendární Metař, není snad psáno, že díla Pratchettova povzbuzují ducha i náladu? Kde je to psáno se nedozvíme, ale Metaře nikdy nikdo nezpochybňuje.
Zloděj času je dílo napěchované neuvěřitelnou fantazií a vtipem. To bys nevymyslel, brblám si sám pro sebe, po celou dobu čtení. U této knížky vytknout snad jen to, že byl děj trochu složitější na pochopení.
První Pratchett, kterého jsem měl tu čest přečíst, a že to byla jízda. Asi žádná kniha mě zatím tak nepobavila. Přesto byly mezi naprosto šílenými a komickými momenty i chvíle, kdy čtení vázlo a děj byl nezajímavý. Ale čert to vem, ať žijí Pohyblivé Obrázky!
V jednoduchosti je krása. To rozhodně platí pro tento soubor povídek. Příběhy jsou různorodé a vtipným způsobem seznamují čtenáře s policejními případy. Na druhou stranu, žádná “bomba” to není.
Tak tohle bylo něco docela jiného než první díl. Do hry se nám dostává skvostně vyobrazená politika a příběh má hned další rozměr. To je za mě přesně to, co potřeboval.
Najednou daleko víc věřím světu okolo, začínám mu rozumět a děj je napínavější.
Taková narnijská pohádková Odysseia plná zázračných divů, nadpřirozených tvorů a kouzel. Každý ostrov a dobrodružství nese nějaké to poučení.
Vše je sice plné fantazie, ale takové nějaké neuspořádané. Děti z Londýna tentokrát neměly žádný zásadní důvod k tomu octnout se v Narnii, což trochu vyvolává otázku, proč tam vlastně byly? Ale své kouzlo příběh má, to zase jo.
Zatímco předchozí díl nám ukázal, že Seldonovo učení psychohistorie je, co se týče galaktických společenstev, neomylné, tento díl nás přesto uvede do nejistoty. Zdá se, že dávný vědec opomenul zahrnout do svých výpočtů moc a vliv výjimečného jedince.
Dalo by se asi říci, že kniha je právě o vlivu, jaký může samotný člověk mít, třeba i na celou galaxii. Vždyť i hlavní postavy vystupují jako jedinci, snažící se zachránit svět, který se měl původně zachránit sám.
Série Nadace se zatím rozhodně jeví jako moudrá kniha, která nabízí víc, než se na první pohled zdá.
Nejčtivější kronika jakou jsem měl tu čest přečíst a zároveň tak uvěřitelná, že nebýt těch draků, možná bych na mapě Evropy hledal, kde že je to Západozemí.
Strhující, nenudí a neustále přináší něco nového. Přes šest set stran jsem zhltl, jako by to byla krátká povídka.
Vydařené a čtivé pokračování ságy s velmi výstižným názvem.
Chybí tomu už jen dodatek, jak jde bez jednoho nejmenovaného Lannistera všechno do kopru.
Silně naturalistické dílo. Postavy hnány zvráceným osudem a špatnými volbami zabřednou až po kolena do alkoholismu, který pomalu ničí jejich životy. Když máte pocit, že je to už tak dost špatné, zabřednou až po pás.
Zabiják takto sleduje osudy jedné rodiny, které se postupně hroutí společenské postavení, vztahy s blízkými a konečně i láska a porozumění mezi nimi. Nakonec jim zůstává jen samotný život v bídě.
Zabiják rozhodně stojí za přečtení, ale je nutné obrniti se odvahou. Není to zrovna knížka na prázdniny.
Po sérii z ostrova Lewis je to o něco málo slabší kafe, ale zatím bych to určitě nevzdával. Výjimeční lidé jsou rozporuplní, místy je to chytré, přestože zabalené do naivního obsahu, charaktery zase lidské a uvěřitelné, ovšem samotný případ zas tak moc ne. Přesto jsem se do toho začetl a bavil jsem se. Uvidím, co série přinese dál.
Při čtení Trhliny jen těžko hledáme, kde kde je realita, co je fikce a co skutečnost a to nám s mrazivým pocitem zalézá až do morku kostí. Zato u Smršti není pochyb, že je to čirá fikce, které navíc po úderu poloviny děje rychle dojde dech.
Ve slibném rozjedu houstne napětí z hrozby, motiv je skvělý a zdařile pojatý. Autor je navíc mistrem v tvorbě toxické atmosféry mezi jednotlivými postavami a vytváří tak nepříjemné ovzduší, které jen podtrhuje tíži celkové situace. Jenomže od poloviny už se zdá, že není co nabídnout a my jen s vědomím toho, jak to nejspíš dopadne, čekáme na to, až to tak dopadne. Škoda.
V tomto díle nám Lovecraft předává zatím nejucelenější pohled za "závoj" a nám se tak dostává více z mytologie jeho světa. Přesto je to málo a chceme vědět víc. To tajemno, ve kterém vyvstává mnoho otázek, snadno překlene těžší pasáže a láká nás ponořit se do světa temných a hrůzných skutečností na pomezí fantazie a snů.
Dystopický příběh věnující se aktuálním tématům, zvláště vztahu lidské společnosti na přírodu a okolní svět. Obracíme se na skupinku lidí, kteří se pokouší žít životem podobným tomu před neolitickou revolucí na poslední výspě divočiny.
Návrat člověka k přírodě je zde bez romantizující opony a postavy částečně ztrácejí některé prvky lidství, zvláště z hlediska soucitu a morálky. Bohužel ani to nebylo řádným vysvětlením, proč se jedna postava vedle druhé chovala ke čtenářově zoufání a vzteku. Nepochopení a časté nesympatie zde mírně převážily nad zajímavým tématem a příběhem.
Počkat, počkat…, tohle nenapsal Stephen King? No, možná první polovinu, kde jasně převládal strach a tajemno. Jakmile vstupujeme do druhé půlky, dostáváme se do thrilleru, jenž mě po tak skvělém úvodu trošku zklamal. Ale opravdu jenom trošku.
Po všech stránkách dokonalý Will je zpět. Zdlouhavé popisky nám to znovu připomenou neboť, proč bychom také měli číst mezi řádky? Bohužel to neustálé dovysvětlování a zbytečné popisy chování zvířat, které si umí každý domyslet sám, otravují příběh zbytečnou omáčkou.
Charismatické a čtivé. Žádný div, že si série získala takovou oblibu u dětí. Přesto se však nemohu ubránit pocitu, že jsou charaktery díl od dílu plošší a víc se podobají jedna druhé. Dílo mi taky přijde zbytečně popisné, jako by děti byly hloupější než dospělí a nepochopily by to jinak.
Kvalita ságy Písně ledu a ohně, jen kratší. Povídky se čtou skvěle a jsou stejnou měrou realistické. Další střípky z promyšleného Západozemí nám ukazují jak bohatý je Martinův svět.
Čtivé, propracované do nejmenších detailů, svět který včetně politiky a historie vidím přímo před očima.
Jestli má Tolkien nějakou nebezpečnou konkurenci, pak Martin stoji hned v první řadě.
Paganiniho smlouva dala zpočátku trochu zabrat. Nejspíš za to může to, že jsem o vrahovi a jeho zločinech a pohnutkách nevěděl zhola nic. Bez stopy jsem se neměl čeho chytit.
Následně však kniha gradovala a já s ní byl spokojen. Keplerova díla vytváří skvělé vedlejší hrdiny a napínavé situace a knihy se napříč kratkými kapitolami čtou velice dobře.