HanaBambi komentáře u knih
Nechápu, jak mi tahle kniha s tak, tak, tak divným názvem a tak, tak, tak KRÁSNÝM příběhem mohla celé ty roky utíkat!
Mám svou novou "jednu z nejoblíbenějších", těšila jsem se na každý další Leův mail a na každou další Emminu vzdornou odpověď. Bylo tak snadné žít tenhle jejich příběh, na dva večery jsme byli taková spokojená trojka s lehkým voayerským nádechem z mé strany.
Oddalovala jsem konec knihy stejně jako Emmi a Leošek oddalovali konec svého příběhu. Severák už nikdy nebude stejnej.
Tahle kniha má jednu jedinou nevýhodu. Že už mi není šestnáct.
Ačkoliv nejsem cílová skupina, Eleanor a Park mě nejdřív rozněžnili svou ňoumovsko-geekovskou láskou, vynesla jsem se za zvuků Joy Division, Minor Threat a Fugazi metr padesát nad zem a pak mě tíha příběhu srazila pěkně tvrdě zase zpátky.
Ať už je tenhle román čímkoliv, rozhodně není sladkoplytkou pitominou. A na konci je naděje a dvě slova.
(obsahuje malý spoilerek)
Hned po přečtení jsem byla strašlivě naštvaná, tak banální vyústění tak výborného příběhu?! Po dvou dnech převalování dojmů nakonec hodnotím zakončení knihy jako skvělý nápad, vždyť banality a osudové omyly jsou to, z čeho se skládají životy nás všech. A někdy holt mají fatální důsledky.
Slabší **** hvězdičky za podivnou linku s Benem, to už bylo lehce přitažené za vlasy, ale jinak jsem si celou rekonstrukci užila.
Řekni vlkům, že jsem doma je jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla a které nejspíš kdy vůbec budu číst. Na těch čtyř stech stránkách je tolik skutečné lásky, naděje a krátkých příběhů o každém z nás, že máte pocit, že vám ta kniha musí zákonitě explodovat v ruce. Otáčíte stránku za stránkou a víte, že někde tam čekají i vaši vlci..
Kdybych byla patnáctiletá nerdka, asi bych dala plný počet a další dvě imaginární hvězdy navíc, takhle dávám slabší tři za (docela) dobrý nápad a (docela) chytlavý konec (posledních patnáct stran bylo těch nejlepších na celé knize). Škoda, že si Dashner nedal tu práci a neukázal nám víc emocí, myslím, že by si je zasloužily postavy i rozhodující scény.
Za mě teda smutné tři * a třeba když bude v dalším díle o něco míň trapných placerských výrazů a o něco víc rozkreslení postav, a když budu mít dobrou náladu, dám i čtyři hvězd, a třeba taky ne. Uvidíme.
Moje první seznámení s Carlem a Asadem.
Doufám, že spolu ještě prožijeme mnoho hezkých chvilek a spokojeně spolu zestárneme.
Tahle kniha vás donutí vážit si každé řeky, která ve vás tryská a každičkého Jinde, kam by vás mohlo zavézt vaše kolo.
Zápletka sama o sobě nebyla nic, co by tu ještě nebylo a (i přesto, že druhá třetina mě čtenářsky velmi uspokojovala) konec mě zlehka rozladil. Dala bych tak 3 hvězdy, nebýt Cormorana! Chtěla bych být jeho oblíbenou třeba neteří z matčiny strany (patologické rodinné zatížení vem čert), chodili bychom spolu na sobotní brunch nebo pili pivo na schodech před kanclem a postupně by mě zbavil mé fóbie z chybějících končetin. A možná bych se časem skámošila i s Robin, ale ze začátku by mě určitě pěkně štvala.
Takže, jestli Rowlingová něco umí, jsou to postavy. Ale co se divím, Rona jsem taky tehdy milovala (a vlastně nikdy nepřestala).
Správná kniha přesně v tu správnou chvíli.