Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172347/bmid_ocean-na-konci-ulick-172347.jpg
4
1152
1152
Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pomatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2013 , PolarisOriginální název:
The Ocean at the End of the Lane, 2013
více info...
Přidat komentář
20/2024
Zaprvé, tahle kniha má nádherné a naprosto atmosférou sálající ilustrace. Já osobně to hodnotím jako takovou hororovou pohádku. Ursula byla naprosto bravurně vykreslená, vyprávění je nádherný a ačkoliv je to dost temný, pořád máte pocit, že vás ten příběh zároveň hladí. Místy je to vlastně i dost smutný a citlivější povahy možná uroní i slzu.
Přečetla jsem na základě tipů ostatních, že se jim líbilo víc než Hvězdný prach, do téhle skupiny se nepřidám, pro mě je Hvězdný prach prostě srdcovka, ale hodlám si půjčit Nikdykde, protože Gaimanův styl psaní mě baví.
Krásný 4 hvězdy a 80 % :-)
(SPOILER) Příběhy od Neila Gaimana mám ráda a čtu je často. Ale až u této knihy mi došlo, že je možný i další výklad a vnímání, který leží pod povrchem a je velmi temné. Knihu jsem nedočetla, protože zachycení atmosféry zneužívání a atmosféry s ním spojené je příliš reálné. Pokud někdo neví, o čem mluvím, tak knihu přečte jako tajemný a fantaskní příběh, pokud někdo ví, o čem mluvím, knihu odloží nebo pro něj bude příliš temná a příliš přesná. A ke katarzi v příběhu - podle mne - nedojde.
Gaimana mnozí zatracují, haní či na něj nahlížejí skepticky. Ale já ho mám jako jednoho top spisovatele. A to díky de facto dětské fantazii, která má ale hloubku a i dospělec si přijde na své.
A tahle kniha je přesně o tom. Nevinný dětský příběh, který zaujme mnohdy nevysvětleným mechanismem fungování věcí, ale díky tomu má čtenář svůj prostor.
Zajímavý svět, kam bych se rád s autorem vrátil a přečetl si další příběh...
Dávám 4/6
Na knihu jsem narazila plnou náhodou. Procházela jsem takhle knihkupectvím, když v tom jsem ji spatřila. Už jen obálka mi vyrazila dech a jakmile jsem ji otevřela, věděla jsem, že ji musím mít. Začala jsem ji číst už po cestě domů a neodtrhla se od ní, dokud jsem nedočetla poslední stránku.
Příběh byl tajuplný a plný záhad. Ku podivu mi ani nevadilo, že spousta věcí nebyla blíže vysvětlena. Autor chodil kolem, ale i přesto byl příběh úchvatný.
Knihu jsem si opravdu velmi užila. Už během prvních stránek jsem si zamilovala nejen tento svět, ale i naše hrdiny.
Knihu mohu jedině doporučit.
Název knihy skvěle vystihuje neomezenost dětského světa – tedy kromě toho, že tam ten oceán fakt je. Gaiman je působivý právě v ponoru do dětského prožívání – vypravěčova osamělost, úzkost a bezmoc vůči nedůvěře nebo rovnou zlovůli dospělých postav je opravdová (jen s věkem to trochu přehnal, řekl bych, že hrdinovi by podle všeho mělo být aspoň devět, ne sedm). K tomu to, co člověk od Gaimana očekává – nápady překračující běžnou fantastiku. Akorát se mi zdá, že z toho vznikl příběh, který nedokázal dobře zkrotit, a tak to místo něj udělal „deus ex machina“. Ale i tak to pořád stojí za to.
9.3.2023 - 5*
Nádherné scény a psaní a závan dětství, smíchané s temnými elementy a fackami reality, které až bolestivě vytrhnou ze snění a kontrastují s pohledem dítěte.
Příběh, psaní, ilustrace, zpracování. Vše zasáhlo v tom nejlepší slova smyslu. :)
Moje detstvo malo v sebe odjakživa temnú poetickosť; či už to boli nebezpečné výpravy, na ktorých sme našli červami obžratú mrcinu vola, hranie sa na schovku po súmraku, prípadne nočné návštevy cintorína.
Môj strýc, toho času puberťák, dobre vedel, že ak sa chce vyplížiť so svojou partiou vonku sám, musí mi pred odchodom pustiť dvojkazetu Werewolf / Gotika od XIII. století. Pamätám si, ako som sa sotva šesťročný triasol strachom pod perinou a nikdy som ju sám neotočil.
K tomu všetkému neskôr nevyhnutne pribudla obdobná literatúra - v začiatkoch Alfred Hitchcock a Traja pátrači, neskôr Stokerov Dracula v skrátenej verzii vypožičaný z obecnej knižnice, Stephen King (ktorého Mŕtva zóna mi "sadla" až v dospelosti) a všetko to vyvrcholilo na Hviezdoslavovom Kubíne, kde som predniesol úryvok z Shellyovej Frankensteina. Samozrejme, na mestské (krajské?) kolo som sa nedostal.
Moje detstvo malo jedinú chybu - bolo príšerne krátke.
Odvtedy sa mu neúnavne snažím, ako narkoman bažiaci po opätovnom pocite z prvej dávky, zas a znovu priblížiť a prežiť a oprášiť tie nádherné spomienky.
Prvýkrát sa to výraznejšie podarilo ozrutnou bichlou Stephena Kinga s názvom To, ktorú vďaka novej filmovej adaptácii nemusím snáď nikomu predstavovať. A potom až celkom nedávno, vďaka Neilovi Gaimanovi.
Útla novela, či krátky román, zahŕňa všetko, čo som si mohol priať - susedov s tajomstvom (a novú kamarátku!), rodičov s mindrákmi, ktorým dieťa ešte nie je schopné porozumieť a tak sa im stále viac vzďaľuje, mladšieho súrodenca, ktorého v detstve neznášate, tretiu osobu, ktorá naruší vaše kruhy a stane sa vašou nemesis, no predovšetkým hromadu úžasnej fantázie a originality. Tej má práve Gaiman vrchovate a mne sa týmto naoko skromným dielkom dokázal priblížiť ešte viac, než s výborným Nikdekoľvek.
Knihu som čítal ako e-book (ostatne ako drvivú väčšinu za posledné dva roky) a okamžite po prečítaní som pocítil túžbu ju vlastniť v klasickej forme.
Ďakujem, že som mohol zabudnúť na okolitý svet a opäť raz byť dieťaťom!
To je tak úžasný příběh! Prostě Gaiman jak má být: magický, symbolický, mýtický, podvědomý, nevědomý, archetypální, trochu strašidelný, ale ne depresivní, moudrý. Ale i kdyby se četl jednoduše, zůstává stále skvělý. Navíc je kniha i parádně graficky zpracovaná.
Neila Gaimana buďto miluješ nebo nenávidíš - v takovém případě raději uteč před mojí bačkorou! :D
Oceán na konci uličky je další krásná ukázka pro Gaimana typického prolínání se fantazičnosti s realitou. Dění sledujeme očima malého kluka, který si věci, kterým ne úplně rozumí interpretuje, jak mu to nabídne mysl. Je to tajuplné, místy až děsivé a nechutné (viz tahání červa z nohy :D), ale i kouzelné a pohádkové vyprávění.
Pokud byste se do Gaimana chtěli pustit, Oceán na konci uličky bych určitě doporučila jako startovní čáru.
Bylo to krásně ponuré, zvláštní, magické...a velmi autorské, díky bohu za to, jelikož většina knih těchto žánrů je dost rutinní a dominují jí průměrní autoři jako Darcy C. A Neal nezklamal, né vše v knize mi sedí a chápu, ale celá kniha má nezaměnitelný ksicht a zajímavý a silný příběh, který by neměl fanouškům žánru uniknout.
Naprosto přesně dle mého knihu charakterizovala čtenářka Veronika o něco níže: Je to jako když si napíšete sen, který se vám předchozí noci zdál.
Jako když se Vám zdá sen, o kterém víte, že je důležitý. Že máte blizoučko k tomu, abyste něco moc důležitého pochopili. Že je to nadosah. A pak se probudíte a máte ten pocit, že jste to už skoro měli.. Úplně stejně, jako když se on ponořil do OCEÁNU..
Na mě z knížky vykouklo i něco dalšího - něco o trojjedinosti Hempstockových, o sebeobětování, odchodech a návratech, poznání a přijmutí.. Už jsem to měla nadosah.. ;-)
A ty ilustrace - ty byly naprosto jedinečné a kouzelné - jedny z nejlepších, které jsem kdy v knížce viděla!
Jsem kočkomil, takže chápete, že mi na konci příběhu skanula slza po tváři...
Příběh byl těžký pro duši. Ta temná zákoutí se otvírala, smutek svíral hrdlo... Bez Hempstockových žen by se to nedalo přežít. Byly nadějí, že svět není tím, co prožíváme a jak si vše pamatujeme... Byly nadějí, že... díky bohu, že se objevila milovaná kočičí bytost. V tu chvíli dávaly slzy a stesk smysl...
Hororová pohádka pro dospělé, kde je velmi tenká čára mezi realitou a fantazií. Četla jsem jedním dechem a to nejsem fanouškem fantasy, přesto mě to moc bavilo. Ale zhruba ve třičtvrtině mi děj přišel už moc zamotaný a až příliš fantasmagoristický, i když to byl zřejmě účel. Někdo tu psal, že po přečtení si připadal, že ho někdo jemně pohladil, no já si spíš připadala, že mě někdo bacil palicí po hlavě. Ne proto, že by se mi to nelíbilo, ale zůstala ve mně viset spousta otázek a i temna, kdy si představujete malého chlapce, pro kterého byl život tak náročný až se dostal do říše temnoty a je jedno, jestli jen ve své fantazii nebo i v realitě. Konec mi přišel trochu slabší. Celou knihu nádherně doplňují ilustrace.
Přiznám se, že tohle není podle mého gusta.
Stalo se to v dětství. Věděl o hrozných věcech a věděl, že to musí před rodiči utajit. Prolog, nyní počínaje dospělostí vypravěče, je neméně případný k otázkám. Celý příběh je cestou dospělého za vzpomínkami.
Je to jiné. Možná trochu obecné, naivní očima a myslí chlapce, procítěné, ale očekávala jsem hloubku.
Chlapec byl dítětem nadaným bohatou obrazotvorností a náchylným k nočním můrám. Jako já.
Bylo to takové malebné a pohádkové v čase zpět. Jako ve snu, protože tohle byl snový příběh.
Ponuré ilustrace vyvedené tužkou, možná jde o perokresby, anebo suchou jehlu, mě jako čtenářku přivádí k očekávání, co za těmi chmury, za tou černotou kreseb bude. Proč to vyvolává pocit dálek, na jedné straně otevřenosti, na druhé straně nepřístupnosti.
Samotný příběh by si, podle mého úsudku, zasloužil tři hvězdy, s ilustracemi čtyři. Je to náhled chlapce, ale ten chlapec již vyrostl a domnívám se, že by ledacos zasloužilo vyspělejší úvahy. Jistě, pro některé je to reminiscence, i pro mě to byl návrat do dětství a melancholie. Možná, by to takhle mělo zůstat. Je to snové, za hranicí reality, dětské, ale není to horor, ani vyloženě mystické. Je to fantaskní, je to možná literární útvar, který nespočívá na žádném žánru. Je to jako když si napíšete sen, který se vám předchozí noci zdál.
,,Nikdo nevypadá tak, jaký je uvnitř ve skutečnosti. Ty tak nevypadáš. Ani já ne. Lidé jsou mnohem komplikovanější. Platí to o všech."
Jedna z nejhezčích knih, co jsem četla, ilustrace jsou krásné. Při čtení mi místy nebylo dobře, hlavní postava mi byla sympatická a Hemstockovy holky byly skvělé, člověk se s nimi skutečně cítil tak nějak v bezpečí. Rozhodne si od Neila Gaimana hodlám přečíst další knihy.
,,Netvoři jsou různí. Někteří z nich jsou tvorové, kterých se lidé bojí. Někteří jsou tvorové, kteří vypadají jako tvorové, jichž se lidé kdysi dávno báli. Někteří netvoři jsou tvorové, jichž by se lidé měli bát, ale nebojí se."
Úžasná kniha. Autor mistrně balancuje mezi realitou a dětskou představivostí. Fantasy prvky, které jsou zde spíš vyjádření psychologie postav. Čtení je velmi smutné a nepříjemné, autor zde ukryl mnoho témat, nad kterými můžete přemýšlet i dlouho po dočtení. Velmi silný několikavrstevný příběh. V knize jsou velmi neobvyklým způsobem zpracována těžká témata jako smrt, týrání dětí, problematická rodina. Pokud má člověk soucit, bude ho čtení velmi bolet, ale bude rád, že si příběh přečetl.
Taková melancholická vzpomínka na dětství. Ale jak je u Gaimana zvykem, je taková vzpomínka tak trošku hororová, trošku pohádková, hodně fantastická, kde se prolíná obyčejný svět se světem, který je pro obyčejné smrtelníky neviděný, netušený. A dokáže to podat stylem, že čtenáři takové prolínání světů přijde zcela přirozené. Sice ne vše, co jsem od Gaimana četl, mne nadchlo, ale rozhodně umí psát, dokáže navodit atmosféru, dokáže vymyslet origiální postavy a i z celkem normálních situací umí udělat zajímavý příběh. Jen ten konec byl pro mne takový nepřesvědčivý, úplně se mi nehodil k předchozí náladě, kterou jsem z knihy měl. Hodně se mi líbily doprovodné kresby, které jsou neoddělitenou součástí příběhu.
Temná pohádka s prvky hororu. Zajímavá jednohubka. Líbilo se mi, jak popis prostředí korespondoval s aktuálním děním v příběhu. Ilustrace jsou famózní, a i když jsem na začátku očekával trochu něco jiného (popravdě sám nevím, co jsem očekával), tak jsem byl mile překvapen. Nemusí sednout každému, ale mně to teda sedlo.
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2007 | Koralina |
Dalo se to číst bylo to zajímavé