HanaNov komentáře u knih

Čtivé, velmi čtivé, zajímavé, poutavé, nepopsatelné, nezařaditelné. Takovou knihu, jako je Třináctý příběh, jsem snad ještě nečetla...
Je to kniha, u které mám problém, jaký jsem (ve vztahu ke knihám a svému názoru) asi ještě neřešila: Jak nejlépe vystihnout její charakter, nebo ji alespoň jakkoli uchopit a popsat, když je to kniha tolik jiná, nevšední? (Kdo četl, jistě chápe:)
Třináctý příběh je především román, geniální vyprávění, trochu smutné, trochu mrazivé, bizarní, podivné, duchařské, tajemné, okořeněné špetkou romantiky, přátelství a lásky, ptající se po smyslu vlastní existence a identity.
Ani minutu jsem se nenudila, pořád jsem musela číst dál a když jsem nečetla, přemýšlela jsem, jak to asi všechno bylo.... A rozuzlení je více než překvapivé, ačkoli zase tak moc ne, když vezmeme v úvahu červenou nit, táhnoucí se celým příběhem - život není peříčko, pohádka není pohádka a dobrý konec je jen iluze...

5 13.08.2013

Co říct, když už všechno bylo řečeno?... Snad jen, že jsem tomu taky propadla:-D Je to totiž vskutku geniální - myšlenka jakési zvrácené reality show, demonstrující sílu vládnoucí moci, mě naprosto šokovala a nosila jsem ji v hlavě ještě několik dní, než jsem byla schopná ji vstřebat.
Děj se ubírá od první strany doslova strhujícím tempem a prakticky nikdy se nezastaví (až na takové ty "líbací scény" a Katnissino neustálé zdůrazňování a pseudo-odůvodňování toho, že se rozhodně vdávat nikdy nebude - tyhle momenty mi přišly nepřirozené, zbytečné a zdržovací).
Zajímavé je si všímat rozdílů mezi jednotlivými kraji, hlavně pak z knihy vystupuje důraz na líčení a módu u Kapitolanů, kteří jsou promyšlení do posledních detailů.
Jako celek jednoduše dechberoucí:))

5 13.08.2013

Pro mě je Dům u jezera stejně skvělý jako Zapomenutá zahrada! Tahle autorka mě opravdu baví. Je to (stejně jako Zapomenutá zahrada) směs všeho možného, ale má to atmosféru, styl, jasnou linii... je to romantika, ale ne taková ta laciná a průhledná, je to ale i trochu tajuplné a přemýšlivé. Autorka až do poslední chvíle udržuje čtenáře v nevědomosti a nechává ho tápat a domýšlet si, co se tak vlastně mohlo stát. A pak, na několika posledních stránkách se vše najednou rozplete - a pro mě osobně to znamenalo obrovskou facku, vystřízlivění z nadějí o tom, že všecko má svůj happyend... Ještě dlouho po dočtení ve mně zůstal takový ten pocit, že to snad musím přečíst znova, abych se ujistila, že jsem to špatně nepochopila..
Prostě příjemné čtení, kniha s výborně promyšleným dějem, poskládaným z postupně dávkovaných střípků.

5 12.08.2013

Zajímavé! Od Frenchové jsem četla zatím Na věrnosti a to bylo pro mě jedno velké zklamání, proto jsem se k Podobě dostala oklikou a trochu jsem váhala, jestli to vůbec zkusit... ALE: Nelituju.
Kniha je skvěle promyšlená a je postavená hlavně na dokonalé psychologii postav. Jedinou vadou na kráse bylo, že mi hlavní hrdinka občas (vlastně dost často) strašně lezla na nervy, protože jsem ji nedokázala pochopit v jejím rozhodování a jednání (hrozně mi vadil ten její pocit, že mezi partu studentů patří, že je na Hlohovci doma, atd. a potom to, jak je svým způsobem kryla - s tím šlo samozřejmě ruku v ruce to, jak obcházela své kolegy, zamlčovala informace, jak se chovala ke svému příteli). Leč toto je čistě můj problém a já se s tím vyrovnám - pro mě to představovalo aspoň takové to živé polemizování s postavou, kdy jako čtenář říkám hlavní hrdince: "Proboha, co to zas děláš? Copak jsi úplně mimo?";-)
Kniha i přes velký počet stran nenudí a čtenáře plně vtáhne do děje. Konec je překvapivý (i když možná zase ani tak moc ne)...

5 12.08.2013

Nenápadná kniha, ale přitom brilantní psychologický román. Příběh je sice naprosto tuctový, obehraný jako stará deska, předvídatelný a zcela neobjevný, nicméně - psychologie postav je geniální.
Všechny postavy jsou skvěle vykreslené, skoro jako by to byly reálné postavy. Moc mě bavilo sledovat vnitřní vývoj obou hlavní sester (a nejen jich) a posun jejich hodnot. Úplně nejlepší za mě byly pasáže, když hrdinka popisovala, jak se cítí, co si myslí a jak by to chtěla řešit, ale pak reálně zareaguje naprosto jinak. Ta z dvojčat, která navenek působí jako ta špatná - vyvrhel, který se chytá nesprávných lidí, dělá nevhodné věci a chová se nepřiměřeně - je ve skutečnosti tou tišší a klidnější sestrou, a naopak. Je to celé vlastně o tom, že okolnosti a prostředí doženou člověka k něčemu, co ve skutečnosti dělat nechce...
Moc příjemné čtení:))

4 22.09.2022

Tak to byla síla, uff..
Popravdě - Útěk ze světa se mi líbil víc a zřejmě proto, že byl pro mě mnohem uvěřitelnější. Prostě nevěřím, že by adopce proběhla tak, jak proběhla, jednak tak rychle, jednak tak podivně, aby se rodiče nedozvěděli žádné informace k dítěti, natož aby se u týraného dítěte nedělal podrobný psychologický posudek. Naskýtá se totiž otázka - kdo v tomto případě pochybil? Policie, sociální pracovnice, psycholog/psychiatr?
Ano, je to šílený příběh, ale nevěřím, že by se na pravou povahu věcí nepřišlo dřív, už jen když vezmu v potaz, jak dlouho trvá samotný proces adopce.
Jinak je kniha čtivá, i když některé postavy mi svým chováním vážně lezly na nervy (hlavně Christopher). Zároveň mi hodně scházely orientační časové údaje. Příběh poskakoval dopředu (někdy i v rámci jedné kapitoly), ale čtenář si může časovou osu jen domýšlet, přitom by neškodilo vědět přesněji, jaké časové období uplynulo v průběhu celého příběhu a jak dlouho se vše vyvíjelo.

4 20.09.2022

(SPOILER) UF, ještě se z toho konce vzpamatovávám.. V duchu pláču, křičím, nadávám, vztekám se, protože takhle to přece nemůže být?? Vměstnat tolik emocí do několika posledních stran je opravdu mistrovské - závěr knihy je strhující, dechberoucí, prostě famózní (i když takový závěr prostě nechci přijmout!!)
Kniha mě pohltila ještě víc než první díl, je plná zvratů, děj absolutně není možné jakkoli předvídat. Bavilo mě sledovat, jak se jednotlivé charaktery a vzájemné vztahy vyvíjí (v některých případech až trochu šokujícím směrem). Užívala jsem si všechny smrtky, protože jsou tak osobité a živoucí, že mám ten pocit, jako bych je znala, jako bych si na jejich róby mohla sáhnout. Držela jsem pěsti starým známým, byla jsem nadšená i z nových postav a z rozvinutí některých charakterů, které v prvním díle nedostaly tolik prostoru, přitom jsou pro děj důležité: z Xenokrata se vyklubal docela snesitelný chlapík a k Ayn se radši nevyjadřovat, protože ta se pro mě stala asi nejzajímavější postavou.
Oproti prvnímu dílu mě moc nenadchly pasáže Nimbových úvah, které byly občas natolik abstraktní, až jsem se v nich ztrácela.
Jednu hvězdu v konečném hodnocení ubírám kvůli oživení Goddarda, které je z mého pohledu úplně nesmyslné a i v onom futuristickém světě technicky nemožné. Nemám ráda zmrtvýchvstání "definitivně" zabitých padouchů a celé vylíčení toho, jak Ayn Goddarda zachránila - to je fakt hodně neuvěřitelná divočina. Proč to muselo být takhle nepravděpodobně? Copak nestačilo, aby měl Goddard nějakého logického a dostatečně fanatického pokračovatele?
Každopádně hned beru do ruky poslední díl, protože takhle to přece skončit nemůže...

4 19.08.2021

Jeden muž a kolem něho dvě silné ženy - soupeřky s velkými tajemstvími, obě podivně pokřivené, obě dělají, že jsou někým jiným a obě velké manipulátorky. Chudák hlavní hrdina tak jako jediný neví, co se kolem něho vlastně děje. A je to boj na ostří nože, obě ženy totiž neváhají použít veškeré zbraně.
Kniha se moc dobře čte a je velmi chytře napsaná. Každá další kapitola o trochu víc naznačuje, že není všechno tak, jak se zdá, a pomaloučku polehoučku odhaluje příběhy vystavěné na lžích. A úplný závěr, to je poslední kapka...

4 13.08.2020

Mě tenhle svět prostě baví, takže jsem ochotná různé nedotaženosti odpustit..
Paige je už sice trošku jako terminátor, ale zase to vyrovnává postava Strážce, která je úplně - wau. Na každé stránce se těším, až se Strážce zase objeví a vypadá to, že v další knize by mohl dostat i víc prostoru:)
Na konci dokonce i slza ukápla, takže už aby se objevil další díl!!

4 30.04.2019

Není to špatné, ale vzhledem k tomu, že jsem se do Lovce králíků pustila hned po Žízni, mám přímé srovnání Kepler vs Nesbo. Nesbo mi z toho vychází jako vítěz a Keplerovi prostě něco schází. Brutalitou a líčením syrových vražedných scén napětí nejde vybudovat, odhalení identity vraha přišlo taky poměrně brzy a pak už čtenáře vpodstatě nic nepřekvapí. Dá se očekávat, že to dopadne tak, jak to dopadne:) Neříkám, že Lovec králíků není čtivý, ale na mě působí jakoby falešně, nevěrohodně, odtažitě. Děj je předvídatelný, postavy působí tak nějak schématicky, a bezcitně. Vlastně i to, jak Joonu vytáhli z vězení, no ehm, nevím.. To už ho mohli rovnou nechat na svobodě od začátku. Za mě je Lovec králíků poněkud slabší a v přímém souboji to Harry Hole Joonovi nandal. Popravdě Harryho jsem nejdřív nemusela a s každou další knihou je mi sympatičtější, zatímco s Joonou je to přesně naopak. A i když Žízeň je krvelačná sama o sobě (už ze své podstaty), tak při čtení to zas takový krvák není (nebo aspoň tak prvoplánově nepůsobí), zatímco Lovec králíků jako by byl postavený právě a jen na popisu krvelačného řádění, protože zápletka zas tak originální není. Nechtěla bych Lovce králíků vidět zfilmovaného, to by nebyl thriller, ale horor!
Nicméně i přes některé výtky jsem zvědavá, jak se série bude vyvíjet dál.

4 15.02.2019

Tahle autorka mě vždycky dostane. Nesmírně mě baví to postupné skládání příběhu v několika časových rovinách, tím spíš když jsou jednotlivé střípky předkládané z pohledu různých postav. Kompletní obrázek se čtenáři vyjeví až na posledních stranách, přičemž právě na konci vždycky čeká překvapení, protože nic není tak, jak se může zdát. Mně osobně závěr všech knih této autorky zatím vždycky vyrazil dech. Pokaždé jsem seděla s otevřenou pusou a myšlenky se mi v hlavě neskutečně vířily ve snaze nějak se srovnat s vyřčeným. U Ztraceného slibu jsem nicméně právě z konečného rozuzlení byla trochu (dost) zklamaná, a proto ubírám jednu hvězdičku v konečném hodnocení. To, že se závěr opřel o obrovskou náhodu (vlastně sérii náhod) a tím se vlastně všechno vyřešilo, je pro mě trošku klišé. Působilo to na mě jakoby nedotaženě, i když navenek bylo všechno právě až moc vyřešené. Tenhle konec byl pro mě opravdu slabý, a to především kvůli tomu, jak je nereálný. Říkala jsem si: "Aha, když už nevím, jak naložit se závěrem, tak použiji největší možnou nepravděpodobnost, a to že jsme vlastně čirou náhodou všichni příbuzní. A navíc příběh ukončím tak trochu ve stylu "a žili šťastně až do smrti"." To pro mě není závěr hodný Kate Morton.

4 11.01.2019

Po opravdu hodně dlouhé době návrat k Tess a nezklamala (opět)!
Tess a její knížky mě prostě baví. Nejde o žádná veledíla, co si budeme namlouvat. Však autorka nejspíš ani nemá ambice sahat po nějakých velkolepých hodnoceních, jednoduše píše dobré řemeslo. Jsou mi sympatické její postavy, protože jsou živé, vyvíjejí se, prožívají veškeré dění kolem sebe. Ano, někdy je to otravné a říkám autorce: "nezdržuj to zbytečně" (prakticky vždycky ve chvílích, když děj začne nabírat otáčky a já chci, aby prostě ubíhal rychleji!), ale zase na druhou stranu to k tomu prostě patří. Moc oceňuji to, jak Tess umí krásně vést dějovou linku, jak postupně krůček po krůčku odkrývá indicie a jak dokáže v závěru zkombinovat zdánlivě naprosto nesouvisející případy.
Za mě prostě ANO:-)

4 15.10.2014

Zajímavé, poutavé, dynamické, skvěle promyšlené a rozhodně NETRADIČNÍ!! Pro mě je 13. hodina obrovské překvapení a těší mě to tím víc, že dnes už se stává opravdu málokdy, aby nějaká kniha skutečně překvapila.
Kniha Richarda Doetsche je natolik jiná než knihy, které jsem dosud četla, že mi snad žádnou ani vzdáleně nepřipomíná. A to je opravdu moc dobře, protože po všech těch Brownech, Deaverech, seveřanech a jim podobných (ne že by nebyli skvělí, ba dokonce snad mistři svého žánru, ale někdy prostě hladina přeteče a čeho je moc, toho je příliš), čtenář opravdu rád sáhne po něčem jiném, aby si užil vody dosud neznámé.
A toho se mu v knize 13. hodina dostává bohatě. Už to, jak jsou číslovány kapitoly (od třináctky k jedničce), což autor komentuje: "Nedivte se, na konci pochopíte.", je opravdu skvělý a hlavně logický tah. Kombinace detektivky s tematikou cestování v čase je ojedinělá a popravdě jsem se jí trochu obávala. Leč naprosto zbytečně! Zde má cestování v čase jasný řád, který je striktně dodržen, není ani trochu násilné a nelogické (jako třeba v Sirotčinci slečny Peregrinové), prostě působí naprosto přirozeně a je skvělým nástrojem pro pohyb v ději. A co víc, čtenář se ve všem neustále orientuje, díky jasné posloupnosti se nemůže v časových rovinách ztratit, a co je ještě lepší, každá rovina je v určitém okamžiku opuštěna a ponechána víceméně otevřená, takže si čtenář může vytvářet scénáře, "co by kdyby". A to mě neskutečně bavilo!! Kniha až hmatatelně vede k uvědomění, jak každá drobnost nebo dílčí rozhodnutí může změnit budoucnost. Přitom má spád, je dynamická, akční, postavy jsou živé a charakterově sice jednoznačně a jednobarevně, ale zato výstižně prokreslené.
Jednoduše příjemné neotřelé překvapení a výborné čtení, od kterého se od samého začátku nejde odtrhnout!!

4 01.10.2013

Knížka se čte dobře, ale nijak zvlášť čtenáře k ději nepřitáhne. Pro mě osobně je příliš táhlá a statická, opravdu hodně jsem postrádala nějaké emoce, rozvinutí příběhu, akci - jakoukoli... Příběh se po pár stránkách, když hlavní hrdinka zmizí, jakoby zastaví a pak až do posledních stran se pořád čeká na to, co se z toho vlastně vyklube. Neustále (a zmatečně) přibývají postavy, které řeší nějaké své vnitřní problémy. Tyto postavy si užijí "svých pět minut slávy" v kapitole, která je jim věnovaná, aby se zase (až na výjimky) téměř do konce knihy neobjevily.
Mě osobně příběh příliš nezaujal, navíc - když už jsem se prokousala až do konce, čekala jsem lepší vysvětlení. Takto úplně postrádám objasnění smyslu jedné vraždy, která podle mě byla v příběhu implantovaná úplně zbytečně.

4 09.09.2013

Další deaverovka se skvělým dějem, který má spád. Tentokrát ze série s Kathryn Danceovou...
Jak je u Deavera zvykem, hned na prvních stranách je čtenář doslova vhozen do vody, protože děj prakticky od první strany pokračuje tak zběsilým tempem, že není čas si ani oddechnout. Skvěle vymyšlené hlavní téma tak provází nečekané zvraty, překvapivé komplikace, propracovaná psychologie postav a hlavně naprosto šokující rozuzlení, které je (jak jinak) opět trochu překombinované. Vyšetřování je oproti rhymovkám vedeno úplně jinak, Kathryn Danceová je totiž odbornicí na řeč těla. Proto honba za vrahem není postavena na titěrných a mikroskopických kriminalistických důkazech, ale především na psychologickém profilování a uvažování v širších souvislostech. Čtenář se tak na věc dívá úplně jinýma očima a opět si trochu rozšiřuje obzory, tentokrát z oblasti kinezie. Na stránkách se ale samozřejmě dočkáme i geniálně vsunutého odkazu na Lincolna Rhyma:))

4 13.08.2013

Je to první Deaverova kniha ze série s Lincolnem Rhymem. Četla jsem ji už dávno, ale naprosto mě uchvátila a pravděpodobně i na dlouho zformovala můj knižní vkus. Geniální, rafinované, výborně vystavěné, se skvělou gradací a s naprosto překvapivým závěrem. Po této knize jsem Lincolnu Rhymovi doslova propadla, protože taková postava tu ještě nebyla.

4 13.08.2013

Má první kniha od Jefferyho Deavera, která na mě zapůsobila tak, že jsem v jistém období tohoto autora doslova hltala:)...
Kniha mě chytila od první stránky, četla jsem ji až do konce jedním dechem a poměrně dlouho ve mně v myšlenkách ještě doznívala. Příběh se točí kolem velice zajímavé problematiky písmoznalectví, se kterou se v thrillerech a "napínácích" moc nesetkáme (i když je to jistě škoda, protože potenciál pro dobrou detektivku toto téma v sobě jistě má). Je to klasický skvěle "deaverovsky" rozehraný děj s postupně dávkovaným napětím, který čtenáře nutí (a nejlépe bez přestávek) pokračovat dál a dál..
Ďáblova slza je kniha, na kterou vzpomínám trochu nostalgicky, protože mě uvedla do světa skvělých napínavých knih J. Deavera.

4 13.08.2013

Pro mě zatím nejlepší "Keplerovka", která mě asi nejvíc zaujala. Navíc je evidentní, že otevřený konec povede k nějakému dalšímu rozvinutí. Pozoruju zatím rostoucí tendenci, takže se těším na další příběhy:)

4 13.08.2013

Mlhy Ölandu, propagované jako "nový Larsson", z mého pohledu larssonovské směřování nenaplnily a jsou tak jenom dalším nijak zvlášť výjimečným zástupcem takzvané severské krimi.
Kniha je spíše psychologicky zaměřená, plyne od začátku do konce stále stejně nevzrušivým poklidným a pro mě naprosto neutrálním tempem. Už na prvních stranách padne jméno domnělého vraha a celý následný děj pak spíše jen vysvětluje, co a jak se vlastně tehy stalo. I když - závěr je překvapivý (nic není tak, jak se zdálo)..

4 13.08.2013

Na Eonu jsem se těšila, abych se dozvěděla, jak (z prvního dílu) slibně rozjetý děj skončí. A samozřejmě všecko dopadlo, jak mělo (jako v každé správné "pohádce", i když krvelačné líčení bojů a mučení bych moc k pohádce nepřirovnávala). Třebaže cesta k dobrému konci byla krkolomná, stálo to za to, hlavně druhou část knihy jsem doslova zhltla:)
Dvojici knih Eon-Eona musíme posuzovat společně, protože jsou natolik provázané, že bych nedoporučovala číst je v opačném pořadí nebo třeba jen jednu z nich. Dohromady tvoří ucelený a logicky jasný, dokonale provázaný celek. Představa světa draků a dračích očí se mi strašně líbí, je totiž vystavěná úplně jinak, než jsme zvyklí - popravdě je hodně složitá a komplikovaná, je založená na fantazii a jakési východní filozofii, a i přes detailnost a poměrně důsledné vysvětlování toho, jak svět draků a dračích očí funguje, mi mnohdy trvalo, než jsem nějakou situaci pochopila. Takže ubírám jednu hvězdičku právě kvůli překomplikovanosti a taky kvůli tomu, že nadějné dobrodružné vyprávění v Eoně často sklouzávalo k lacinému milostnému románu, a to mě trochu zklamalo.
Jinak se jedná o zajímavou a čtivou knihu, ve které Alison Goodmanová vytvořila nádherný, geniální svět plný fantazie a barev. Obě knihy rozhodně stojí za přečtení už kvůli krásnému akčnímu příběhu plnému romantiky (hlavně ve druhém díle), navíc ještě s dračím tématem a kouzelně pojatým světem draků. Už svým tématem nutí ke srovnání se sérií o Ergonovi a dračích jezdcích - u mě ale vítězí Eon-Eona...

4 13.08.2013