HanaNov komentáře u knih

Paganiniho smlouva je výborně napsaný thriller, bravurně dávkující napětí. Tempo od samého začátku neustále narůstá geniálně vystavěným postupným rozkrýváním propletených skutečností. Děj nezdržují ani retrospektivní pasáže týkající se pohnutek hlavních aktérů, ani odkazy na hudební svět, spíše naopak - dotvářejí atmosféru a k samotnému (byť zajímavému) příběhu přidávají ono pomyslné něco navíc. Je to subjektivní hodnocení, ale dle mého názoru je Paganiniho smlouva o něco lepší než Hypnotizér, který po mistrovském začátku směrem ke konci stále více "upadá" a pro ostřílené detektivkáře nepřináší nic objevného.

3 13.08.2013

Já jsem byla z Hypnotizéra maličko zklamaná, čekala jsem něco opravdu excelentního, bravurního, ale nakonec mi nepřišel až tak výjimečný. Ano, je to skvělý thriller, perfektně se rozvíjí a graduje, ale jako avizovaná bomba mě nezasáhl.

3 13.08.2013

Vedle Eragona další "dračí" fantasy. Mně osobně byl příběh Eona - Eony bližší a víc mě bavil, protože je méně popisný než Eragon a naopak o něco čtivější, živější, komplikovanější a je k němu potřeba větší dávka fantazie a představivosti. A zcela jistě je určen starším čtenářům než pohádkovější Eragon.
Svět draků, dračích očí a jejich učňů je skvěle vymyšlený, děj má spád, řeší hned několik problematických rovin a není tak úplně prvoplánově předvídatelný. Samotná myšlenka dračího cyklu a spojení dračího oka (člověka) s drakem mě uchvátila, protože skýtá obrovský prostor pro vlastní fantazii. Důraz je v příběhu položen nejen na tradiční rozlišení dobra a zla, ale především na psychické pochody hlavního hrdiny - hrdinky, která je nucena skrývat vlastní identitu, aby pronikla do ryze mužského světa.
Autorka vytvořila dvoudílnou plně provázanou sérii, v níž Eon je prologem připravujícím půdu pro (dle mého názoru) hlavní dění, které přichází v díle následujícím - Eoně.

3 13.08.2013

Druhý díl je snad ještě dynamičtější než díl první, a to jsem si myslela, že to víc ani nejde:-D
Tahle knížka mě prostě celou připoutala průběhem, svižným vyprávěním, rušností děje, stylem, živoucností postav, ale co je důležité i myšlenkou... Každopádně si myslím, že zařazení mezi takzvanou dětskou a mládežnickou fantasy (vedle Harryho Pottera a Eragona), jak to máme u nás v knihkupectví, není tak úplně přesné, protože tohle JE čtení pro dospělé!
V závěru knihy nezbývá, než se rychle vrhnout na poslední díl a doufat, že to všecko dobře dopadne:))

3 13.08.2013

Zapomenutá zahrada je knížka, od které jsem nečekala příliš, ale nesmírně mě překvapila:)
Kate Mortonová vystavěla Zapomenutou zahradu jako mozaiku tří časových rovin, respektive tří generací. Nepředkládá nám celistvé chronologické vyprávění - děj ze stránek vystupuje postupně tím, jak nám ho střihy v časových rovinách odhalují, abychom si mohli poskládat kompletní příběh. A to je na Zapomenuté zahradě právě to poutavé, že nám "všecko neservíruje na zlatém podnose". Kniha je jakýmsi dialogem tří časových rovin, který však ani v nejmenším nepůsobí chaoticky nebo nepřehledně. Všecko v naprosto logickém sledu plyne z řečeného a my tak postupně (spolu s hlavní hrdinkou) odhalujeme události dávno minulé a zapomenuté, zdánlivě nedůležité, avšak pro život hlavní hrdinky a pro její uvědomění si vlastního já nesmírně významné.
Je to odpočinková, nenáročná četba, ale rozhodně NE brak nebo laciný, tuctový ženský román, to v žádném případě!! Je to román o lásce, zradě, nenávisti, křehkém poutu přátelství, zapomění i naději. Tahle autorka a její styl mě opravdu baví.

3 12.08.2013

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je opravdu zvláštní knížka. Nenapadlo mě žádné jiné výstižné slovo, protože tahle knížka mi nepřipomíná nic, co jsem zatím četla. Skutečně nejde zařadit do jakékoli škatulky a stojí na pomezí snad všech možných i nemožných žánrů (asi kromě červené knihovny, komiksu a upířích příběhů:-) Až bude hotový film, určitě bude vydáván za mysteriózní, k čemuž bych se také přiklonila, protože označení fantasy, jak je tomu na přebale knihy, mi nějak nesedí.
Co na knize nejvíce oceňuji, je skloubení příběhu s dobovými fotografiemi. Působí to opravdu úžasně živě a dodává to tak fantastickému (a opravdu velmi nepravděpodobnému) příběhu nádech reálnosti. V této souvislosti je potřeba ocenit postup, jak autor postupoval - tedy od fotografií k příběhu, a to není vůbec jednoduché.
Bohužel ruku v ruce se skvělým nápadem jdou i jisté nedokonalosti (nebo spíš nedotaženosti), které vedly k tomu, že v celkovém vyznění pro mě knížka byla trochu zklamáním. Samotný děj je takový "nijaký" a jaksi prázdný, jako by šlo jen o představení pole, kde se teprve něco bude odehrávat. Jakmile se začne něco dít a příběh konečně (po všem tom vysvětlování proč a jak a kdo a co) dostane spád, kniha najednou končí (!). Pokud ale autor zamýšlí druhý díl, pak je to samozřejmě naprosto ospravedlnitelné a zcela účelné, protože tím čtenáře na pokračování rozehraného příběhu skvěle navnadil.
Co já osobně ještě hodnotím negativně, je práce s pravidly, které si autor stanovuje. Kupříkladu složitě vysvětlí vlastní pojetí časových smyček a zásad těchto mikrosvětů, které ale nedodržuje, a tím popírá všecko, na čem svůj příběh buduje, nehledě na to, že třeba já jsem v tom všem pak měla trochu zmatek, jakmile jsem se to snažila pochopit. Dalším podobným případem je charakteristika "těch zlých", tedy netvorů a stvůr, jíž věnuje poměrně značný prostor, protože se jedná o zásadní věc pro podstatu samotného příběhu. V konečném důsledku však nastavené rozdíly nerespektuje a my pak vlastně nevíme, kdo je kdo.
Na druhou stranu mě velice zaujala autorova práce s "realitou" a evidentní snaha o to, aby příběh vyzněl jako skutečnost. Pravděpodobně proto do textu vkládá odkazy na reálné postavy a skutečné události. Velice mě pobavilo propojení případu kanibala z Milwaukee s příběhem. Tak jsem si říkala, co všechno ještě nevíme?...:-)))
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je zajímavá kniha a rozhodně stojí za přečtení už kvůli geniálnímu spojení děje se starými fotografiemi. Náročný čtenář se však s největší pravděpodobností bude ke knize stavět spíše vlažně. Můj šálek kávy to také tak úplně nebyl, kniha nakonec byla vlastně o něčem úplně jiném, než slibovala, chyběl mi svižný děj a alespoň špetka toho slibovaného tajemna a podivna, i když kniha se čte velmi příjemně...

3 10.08.2013

Naprosto předvídatelné od začátku do konce. Kniha, o které za pár dní ani nebudu vědět, že jsem ji četla. Neskutečně naivní hlavní hrdinka, prostředí a ostatní postavy účelové a jakoby prvoplánové, příběh tuctový bez nápadu. Od první kapitoly vnímavější čtenář ví, o co jde, kam se to všechno bude ubírat a jak to dopadne. A na konci si bohužel řekne: Tak jsem měl/a pravdu...

2 10.09.2023

Lincolna Rhyma miluju, to je prostě fakt. A další díl série mě o tom opět přesvědčil. Nicméně nevím, kam se ještě může tahle série ubírat...
Chápu, že se autor snaží jít s dobou a zaměřovat se na moderní nástroje, přesto - způsoby vražd už jsou v několika posledních dílech natolik bizardní až fantastické, že tomu ani při dobré vůli nejde věřit a v příběhu tak vzniká pořád víc a víc nesrovnalostí. V tomto díle mě navíc hodně nebavila naprosto zbytečná linka s Nickem, takže plný počet hvězd dát nemůžu.

2 02.09.2023

Milé překvapení, nic jsem od toho nečekala a WAU - není to sice takové to, co vás úplně sejme, ale určitě si to zaslouží pozornost.
Kniha je psaná hodně čtivě - proložení scénáři k dokumentu a zároveň zápisy ze soudních jednání, to je úplná paráda. Postavy i jejich jednání a motivace, to všechno je naprosto uvěřitelné. A co je úplně nejvíc - autor vás 2/3 knihy pěkně vodí za nos a vy mu prostě nic netuše sednete na lep (teda aspoň já a to se považuji za docela zkušeného čtenáře:-D). To si tak čtete docela příjemný thriller, který pomaličku odhaluje, jak to vlastně všechno tenkrát bylo a nečekáte absolutně žádné překvapení, a najednou poslední třetina knihy ten poklidný a rádoby předvídatelný děj zboří jak domek z karet. A poslední kapitoly už jsem četla s otevřenou pusou, protože který autor má dost odvahy na to, aby zabil........ (kdo četl, tak ví)???

2 31.08.2022

Šelma se mi dostala do ruky až po Hračkářovi, takže přečteno v nesprávném pořadí, mně to ale nijak zvlášť nevadilo:) Hračkář byl takový netradiční, dobře se mi četl a líbilo se mi spojení s vědou, ale celkově to bylo šíleně přitažené za vlasy. Co říct o Šelmě? Je to úplně to samé, vpodstatě jako by šlo o jeden mustr..
Hlavní postava je mi nesmírně sympatická, to, že je Theo vědec, který se někam přichomýtne, aby řešil vraždy, je prostě dobrý nápad. Využívání vědeckých postupů a teorií, i ten odbornější slovník, to všechno mi připadá moc zajímavé a ohromně mě to baví. Tak kde je chyba??!................... Proč proboha musí Theo pokaždé honit vraha, který má na kontě tolik obětí? Navíc jak Theo, tak vrah, oba nezničitelní géniové. To je úplně mimo! Přitom kdyby se jednalo o stejný scénář, ale jen cca 3-4 oběti, to by bylo jiné kafe - úplně by to stačilo a působilo by to aspoň trochu jako reálná možnost.
Protože se mi ale obě knihy moc dobře četly a protože mě to vědecké vyšetřování opravdu baví, dám šanci i dalšímu dílu:)

2 15.03.2020

UF, tak tahle kniha mi vůbec nesedla. Musela jsem do čtení nutit, což se mi normálně nestává, nebavilo mě to a hodně dlouho jsem se tím prokousávala. Čekala jsem alespoň nějaké překvapení na konci, které by to všechno nějak vyvážilo, ale nic se nekonalo. Tak jak to plynulo od začátku, tak to skončilo.
Už první kniha od této autorky mě úplně nenadchla, ale dala jsem tomu ještě šanci. Tato kniha mě přesvědčila, že Liane Moriarty pro mě asi není. Ale věřím, že je spousta čtenářů, kterým takové příběhy sednou. Pro mě to prostě bylo o ničem..

2 09.03.2020

Tahle série je opravdu dobrá, ale Stalker mě oproti předchozím dílům tolik do kolen nedostal. Možná je to proto, že jsem Stalkera četla bezprostředně po Nesbově Policii, u které jsem se nemohla ani nadechnout a proti které je Stalker slaboučký čajíček:-)
Kniha mi přišla hodně psaná na efekt takovým tím stylem "aby to byla bomba", za každou cenu být akční, tajuplný, překvapivý, nicméně postavy na mě působily schematicky a křečovitě, stejně jako dialogy postav. Nedokázala jsem se sžít s dějem, věřit mu a užít si ho.
Stalker je kniha plná klišé, nicméně musím ocenit téma stalkingu jako takového a skvělé popisy vražedných scén. Ty byly opravdu geniálně nadávkované!
Btw. žlutá pláštěnka? To už tady taky několikrát bylo:)

2 24.08.2019

Já mám s touhle sérií prostě problém, vůbec nevím, co a jak hodnotit - tak rozporuplně na mě celý sirotčinec působí. Každopádně Podivnému městu jsem dala 3*, Knihovna duší mi přišla lepší, takže nezbývá než 4*.

Shrnuto, příběh, vlastně celý ten imaginární svět, je geniální, protože to tu ještě nebylo (a asi ani nebude), nicméně mi to celé přijde tak nějak nevyužité... Co se týče konkrétně tohoto dílu, nápad s knihovnou a knihovníkem je úžasný, stejně tak mě bavilo napojení Jacoba na netvory, zaujalo mě hned několik zajímavých postav (Sharon, Addison) a děj měl spád. Na druhou stranu na mě ale příběh působí hrozně infantilně, rozhovory postav jsou plné všech možných klišé, stejně jako jejich předvídatelné chování, představa smyček má obrovité trhliny, které jak vyplouvají na povrch, tak se řeší nějakým dodatkem, aby to mohlo dál fungovat, jak je zrovna potřeba. Armáda několika dětí porazí ty, s nimiž si neporadily ani ymbryny jakožto nejsilnější podivné bytosti. A závěr Caul vs. Bentham jako šílená monstra? Proč jako? To nešlo vyřešit trochu uvěřitelněji? Už vidím nějaké nesmrtelné zabijácké s největší pravděpodobností nemyslící monstrum, které by uskutečnilo pouť se svou duší do knihovny..

Když chci být objektivní, je tu spoustu plusů, ale zároveň i mínusů a pro mě osobně putování s hrdiny sirotčince tímto dílem skončilo. Příběh se uzavřel a nemám potřebu číst dál, jelikož přečtené tři díly mě tak úplně nepřesvědčily o tom, že má cenu pokračovat.

2 11.08.2019

Já se na Počátek opravdu těšila, nicméně jsem ve výsledku byla trochu zklamaná.. Po Brownovi jsem sáhla po hodně dlouhé době s tím, že jdu na jistotu. Brownovy fabulace mě vždycky opravdu moc bavily, zejména ty s Robertem Langdonem:-)
Nejdřív jsem se ale nemohla začíst, tempo bylo nějaké pomalejší, téma pro mě poměrně vzdálené. Ale díkybohu se vše stupňovalo až do úplného (opět parádního) finále, byť silně přitaženého za vlasy. Ale co my vlastně víme? Co se týče obšírných popisů míst a uměleckých děl, to mám na Brownovi prostě ráda, i ty šílené konspirační teorie mě prostě baví. Zde mi ale vadilo hodně vět ve španělštině, některých navíc ani nepřeložených. Vedle toho mě zarážel neosobní styl vyprávění, který jsem v předchozích knihách vůbec nevnímala. Robert Langdon jako by byl vystřižený z jiného příběhu, naprosto odosobněný, bez emocí. Zacházení s hlavní postavou ve stylu "Langdon udělal to, Langdon udělal tamto" je pro mě absolutně chladné a nevyvolává u mě žádné souznění s postavou. Do své oblíbené postavy jsem se nedokázala vžít a fandit mu. Jeho příběh jako by se mě ani nedotknul.
Po předchozích knihách je Počátek slabší odvar. Anebo jsem už nastavením někde jinde a z Browna jsem "odrostla":))

2 13.04.2019

Pro mě to byla opět skvělá jízda! To, co tu některé komentáře kritizují, mi právě přišlo skvělé a originální. Kate Morton miluju, líbí se mi její vypravěčský styl, netradiční výstavba příběhu, specifické budování napětí a způsob, jakým pracuje se čtenářem. Konkrétně u této knihy mi trochu vadilo vyprávění v první osobě, zpočátku mě to úplně bilo do očí a nedokázala jsem se s tím ztotožnit, nicméně po několika kapitolách jsem si zvykla. S hlavní hrdinkou jsem neměla problém se ztotožnit a spolu s ní jsem prožívala postupné odhalování pravdy až k závěrečnému finále, které mě opět dostalo do kolen. Je pravda, že Šepot vzdálených chvil byl oproti ostatním autorčiným knihám v některých pasážích hodně popisný, ale dokonalé popisy úžasně dokreslily příběh a vlastně byly i přímo jeho významnou součástí. Spojení příběhu s literárním dílem mi přišlo geniální a všechny tři sestry se mi doslova dostaly pod kůži. Jak jsem se prokousávala stránkami, lačnila jsem pořád víc po tom, abych se o Percy, Saffy a Juniper dozvěděla další a další podrobnosti. Jejich osudy mě zasáhly především kvůli jakési bezvýchodnosti a neutěšenosti, v jejímž středu zůstala pouze sesterská láska. Ani jedna z nich díky souhře mnoha náhod a důsledkem špatných rozhodnutí nedosáhla na své štěstí. Doporučuji překonat pro mnohé možná nudný začátek, potom už knihu nedáte z ruky.

2 12.01.2019

Pláč v poušti je jedním z mnoha příspěvků patřících do plejády podobně tematicky laděných titulů. Je znepokojivým svědectvím o poměrech v islámských zemích, které jsou pro nás nepochopitelné, takřka nepředstavitelné. Všechny tyhle knihy vyvolávají otázky, na které přicházejí pouze šokující odpovědi...
Skutečně mohou v některých koutech současného "civilizovaného" světa existovat takové zrůdnosti, jejichž obětmi jsou ženy? Opravdu fungují státy, kde jsou ženy považovány za něco míň než zvířata a že tyto to skoro slepě přijímají? A co víc - jak může být takové zacházení dokonce nepsaným zákonem?
Protože už jsem nahlédla do několika knih s podobným nebo stejným námětem, mohu trochu srovnávat. Pláč v poušti mě oproti mnohým jiným tolik nevzal za srdce. Nemůžu říct, že by se kniha četla špatně nebo že by příběh nebyl zajímavý, bizardní, šokující, to v žádném případě! Pouze mi neseděl styl psaní, který působil trochu víc reportážně než románově, jak bychom mohli čekat. Ze stránek na mě čišel jakýsi odstup, neangažovanost, nezúčastněnost, místy i chlad, třebaže se děj autorky více než osobně dotýká. Z toho důvodu jsem se do příběhu nedokázala tak vcítit, sžít se s hrdinkou a jakkoli její nelehký osud prožívat. Na stránkách se mi tak nezhmotnil dechberoucí životní příběh, který by mě zasáhl, našla jsem tu spíš dlouhý novinový článek o trpkém životě a síle jedné holčičky-slečny-ženy.
Podle mě Warda Saillo nevyužila dostatečně potenciál svého příběhu.

2 23.08.2014

Jedním slovem ZVLÁŠTNÍ! Málokdy se mi stane, že se mi po přečtení knihy myšlenky tříští a že si nedovedu vytvořit nějaký ucelený názor. Líbila se mi? Nelíbila? Tak jednoduché to rozhodně není...
Vyhnání Gerty Schnirch pohltí čtenáře na první stránce a pak naléhavě vypráví svůj příběh - nezúčastněně, naturalisticky, bez příkras. Šokuje takřka na každé stránce, neustále přichází s nečekanými zvraty a dílčími bizarními rozuzleními. Autorka ukazuje, že vše souvisí se vším, že veškeré konání má své dalekosáhlé neuvědomované důsledky, které ovlivňují budoucnost a časem se vrací jako bumerang.
Jsou to právě drobnosti, niterné dějové linie a charakterové příběhy, které čtenáře na knize nejvíce konsternují. A právě takové okamžiky jsou vylíčeny jen jako nepatrné epizody dějin, jako události v kronice, neživé, vzdálené, jako by se ani netýkaly živých lidí a skutečných životů. Vyprávění tak působí jako strohý popis, jako by hlavní hrdinka svůj život ani nežila, jako by se jí nic netýkalo, jako by neměla emoce. Možná proto jsem se nedokázala vžít ani do jedné z postav, třebaže jejich osudy jsou tak děsivé, tragické, nenaplněné.
Ptám se, co je vlastně poselstvím knihy? .... Je to fakt, že nic není černé nebo bílé, není dobro a zlo, není dobré bez zlého a krutého, není zlé bez dobrého a nezištného. Není vítězů, není poražených, není viníků, není nevinných. Není oběť bez viny....

2 02.07.2014

Když jsem viděla film, řekla jsem si, že knížka bude mnohem lepší, ale pro mě teda docela zklamání. Námět je senzace (neotřelý, zajímavý, takový tu ještě nebyl!), ale dějově jsem se dost nudila a musela jsem se nutit, abych četla dál. Asi na mě hodně působila naivita, se kterou je knížka napsaná. Přece jenom je Inkoustové srdce určené mladší věkové skupině. Co je ale zvláštní, tak u jiných typově podobných knížek mi jejich určení mladší věkové skupině vůbec nevadí a nedělá mi problém se do děje vžít. Každopádně tady jsem se nudila, takže další díly už asi vynechám.

2 16.10.2013

Z mé strany spokojenost. Nic překvapivého ani zázračného, spíš jeden příjemně čtivý thriller od autorky, která umí vybudovat dobrý příběh a napínavou linku. Jak jsme u Tess Gerritsenové zvyklí, kniha se velmi dobře čte, děj postupně získává na obrátkách, dozvídáme se spoustu detailů z detektivní i patologické práce, v této knize navíc i z oblasti satanské symboliky a mýtů. Mně osobně téma ďábla a zla přijde ve vztahu k napínavým knihám zajímavé a ráda si občas přečtu nějaký podobně vzhlížející kousek, třebaže tomu nevěřím. (Však také i detektivové v takovýchto knihách stejně vždycky zjistí, že všecko \"zlo\" je dílem člověka a ničeho nadpozemského.) Ale beru v potaz, že spoustě čtenářů téma nemusí vyhovovat svým obsahem a zaměřením.
Jak jsem řekla: co jsem očekávala, to jsem dostala, nic víc, nic míň. Prostě klasická (i když tematicky tak trochu jiná) Gerritsenová:)

2 22.09.2013

Ano, je to až příliš předvídatelné, ale když to funguje, tak proč vlastně ne?:)
Kniha má spád od začátku až do samého konce (jak by taky ne, když stejně jako spousta jiných napínáků jede po nesčetněkrát osvědčeném mustru). Brown nabízí spoustu dějových zvratů a překvapení, takže tím přesně naplní očekávání, s nimiž čtenář k Digitální pevnosti přichází. Jedině pasáže odehrávající se v Seville, kdy nájemný zabiják honí hlavního hrdinu, byly i na mě už moc natahované - zbytečně to zdržuje, když všichni víme, kdo z toho vyjde vítězně.
Nicméně já osobně jsem spokojená, nečekala jsem žádný extra hit nebo něco intelektuálního, spíš aktivní děj a tak trochu jinou tematiku, a to jsem dostala:) Pravda, téma je hodně fantastické, spíš vizionářské a pro mě úplně mimo mé obzory, ale ta představa mě zaujala a hlavně mě bavila, a to je to hlavní:)

2 18.09.2013