HanaNov komentáře u knih

Slepá skvrna je výborný a velmi čtivý psychologický thriller. Kniha začíná poměrně rozsáhlou retrospektivní pasáží, aby pak čtenáře uvrhla přímo do aktuálního dění. Autor směřováním a posloupností textu rozehrává se čtenářem jakousi hru, která čtenáře doslova nutí k tomu, aby pořád dokola hádal, kdo je pachatelem. Nesmírně mě bavilo podle postupně předkládaných indicií konstruovat své vlastní stále nové a nové teorie o tom, jak a proč se všechno událo. Nicméně rozuzlení je nakonec tak překvapivé, že jsem se mu ve svých úvahách ani nepřiblížila.
Jednu hvězdičku z celkového hodnocení ubírám kvůli velkému množství překlepů, které se hlavně ve druhé části knihy neustále množí a trochu kazí jinak výborný dojem. Jedná se opravdu o nedbalou korektorskou práci, množství chybějících nebo naopak nadbytečných písmen (někde dokonce i slov) nebo přehozený slovosled vytvářejí dojem, že vydání knihy bylo ušito horkou jehlou. A to je velká škoda, protože z hlediska obsahu je Slepá skvrna opravdu skvělým zástupcem napínavých románů.

2 13.08.2013

Asi jsem četla něco úplně jiného:-D Pro mě je Hračička jednou z nejslabších knih, co jsem v poslední době přečetla. Nijak zvlášť mě neoslovila, označení "mrazivý thriller" je podle mě skutečně hodně nadnesené. Jedná se jen o slabý odvar z fondu napínavého čtení a jediné, z čeho zamrazí, je samotná hlavní myšlenka.
Dle mého názoru autor nedokázal využít potenciál zajímavého tématu, na stránkách knihy tak sledujeme poměrně fádně plynoucí děj, vystavěný na prokreslování psychologických pohnutek a niterných myšlenek jednotlivých aktérů. Hledala jsem napínavé čtení a místo toho mě čekalo poměrně laxně plynoucí vyprávění, do jehož dočtení jsem se musela nutit. Hračička se mi nedokázala dostat pod kůži, nějakým způsobem mě oslovit a vtáhout do děje, takže jsem sledovala vyprávění naprosto nezúčastněně, jakoby z velké dálky a hlavně bez jakýchkoli emocí

2 13.08.2013

Spolu s Harrym Potterem jsou Hunger games nejlepší sérií, jakou jsem kdy četla. Všem doporučuju, protože to je trilogie, od které se jen tak neodtrhnete, budete dýchat s postavami, žít jejich myšlenkami a neustále o všem přemýšlet, jakkoli jsou ty představy šílené. Ono totiž nikdy nikdo neví, jak bude vypadat svět v budoucnosti...

2 13.08.2013

Joy Fieldingovou jsem na střední škole měla jako autorku velmi ráda, proto jsem se k ní po dlouhé odmlce vrátila a sáhla jsem po novém vydání Trestu života. Bohužel musím říci, že mě kniha příliš nezaujala a velmi mě zklamala svým naprosto pesimistickým vyzněním...
Anotace knihy, jež se má zaměřovat na hledání vraha malého děvčátka, mnohé slibuje, ale jen málo z toho splní. Autorka se zvolenému tématu věnuje spíše jen okrajově, hlavním cílem je (dle mého názoru) detailní (a až příliš naturalistický) popis naprostého rozkladu psychiky a života hlavní hrdinky, tedy matky zavražděného děvčátka. Autorka se až příliš vyžívá v tragédii, která zasáhne celou rodinu, a vzniklou situaci chápe jako nutně a bezvýhradně bezvýchodnou (pokud jako rozumné řešení nebereme v úvahu sebevraždu).
Kniha je jakýmsi zamyšlením nad životem, smrtí, vinou a trestem se silně existenciálním podtextem. Svou odevzdanou melancholií, smutkem, depresivitou a naprostou absencí čehokoliv pozitivního mě (jako čtenářku) poněkud zklamala.

2 08.08.2013

Musím říct, že Kniha mrtvých mě hodně zklamala. Jak mám ráda knihy Patricie Cornwellové, tato mě bohužel nijak zvlášť neoslovila.
Námět zajímavý, tempo svižné, nicméně případ a jeho postupné odkrývání, které by mělo být hlavní dějovou linkou, to všechno je odsunuto do pozadí, aby se řešila řevnivost, spory a neshody hlavních hrdinů. Hlavní hrdinové doktorka Scarpettová, Pete Marino, Lucy i Benton Wesley patří k mým oblíbencům, protože tvoří skvěle fungující a přátelský tým, zklamalo mě, jak drsně je autorka rozdělila a uvedla na zcela jinou kolej. Hledání vraha tak probíhá jakoby mimochodem a útržkovitě, spíše jako kulisa pro vykreslování vzájemných vztahů.
Doufám, že v dalších knihách se autorka vrátí k osvědčenému vzorci a nebude dále rozbíjet to, co dobře funguje.

2 08.08.2013

Tajemství sedmého syna je opravdu výborná kniha vystavěná na zajímavém tématu, brilantně kombinující současnost s minulostí, mystiku a tajemství se sériovými vraždami a hledáním vraha. Je to kniha, od které jsem se nemohla hnout a o které jsem byla nucená pořád přemýšlet, protože proč by (čistě hypoteticky) něco podobného nemohlo existovat?....
Glenn Cooper v této knize dokázal geniálně skloubit klasicky vedený thriller s prvky tajemství, mystiky a záhad. Představa tajuplné starodávné knihovny spojená s podivnými písaři, kteří předpovídají budoucnost, je úžasná a sama o sobě dechberoucí. Autor s touto myšlenkou dokázal skvěle naložit a vytvořil napínavý román, který nelze zařadit do jakékoliv kategorie.

2 08.08.2013

Výborná (a varovná) kniha o nebezpečí virtuální reality a sociálních sítí.
Klub radostí všedního dne je skvělá kniha s koncem, který čtenáři doslova vyrazí dech už proto, jak je vylíčen naprosto bez emocí, jakoby s chladným odstupem. Knihu jsem doslova zhltla, čte se velice dobře a určitě chytí nejen toho, kdo nějakou sociální síť používá (jakože v dnešní době je těch, co ještě nejsou na facebooku nebo twitteru, opravdu poskrovnu). Kniha spojuje osudy několika osob, které se vzájemně sešli na sociální síti, aby zde našli "přátelství", "lásku" nebo jen pobavení. Je o tom, jak snadno lze ukrást (nebo vytvořit) cizí identitu a jak lehce lze ve virtuálním prostředí lhát, manipulovat s druhými a hrát si s jejich životy.
Vřele doporučuji!

2 08.08.2013

(SPOILER) Příjemné čtení, bohužel však absolutně neoriginální, trochu divně (myšleno místy nelogicky a nepřesvědčivě) zamotané a naprosto naivní. Takřka od začátku jde odhadnout, kdo je kdo, a co se plus mínus stane. Hrdinové jak z laciných béčkových filmů, kteří vůbec nepřemýšlí a žijí si na nějakém svém růžovém obláčku.
Ano, jsem ráda, že nakonec předpokládaný padouch nebyl tak úplně padouch, ale zase o to je to horší, protože v tom případě byl tak hloupý, že to snad ani není možné:D

1 03.01.2023

Čekala jsem víc.. Vlastně se dalo už podle několika prvních stran naprosto přesně odhadnout, kam bude příběh směřovat a kdo je kdo. Zkušenější čtenář si dokáže seskládat celý obrázek velmi brzy, ale čte dál, protože čeká na ten zlomový zvrat - jenže ten nepřijde.
Takže na první dobrou poměrně příjemné čtení, které neurazí, nenadchne a za pár dní zapadne mezi ostatní tuctové knihy s podobným tématem.

1 10.11.2022

Rozhodně zajímavé téma, ale druhá část mě nebavila, některé pasáže jsem přeskakovala. Celkově občas zbytečně brutální, v některých (nejen časových) návaznostech lehce zmatené, vysvětlení nedostatečné a mírně přitažené za vlasy. Na druhou stranu moc pěkně vykreslené postavy, se kterými jsem se dokázala ztotožnit, kterým jsem věřila a chápala jejich rozhodování a jednání.

1 09.06.2021

Zavzpomínání na náctiletá léta, kdy jsem s Cookem začínala. A ono je to fakt dobré! Moc dobré! Lékařská tematika mě vždycky bavila, jen je to občas na můj vkus poměrně velká konspirace, ale vlastně, co my víme...
Každopádně Hostitel se četl úplně sám, i když jsem nepochopila, proč ten název. Má to spád, nápad, akci, příjemné postavy, kterým můžeme věřit. Závěr je trochu deus ex machina, ale to autorovi odpouštím:)

1 14.05.2021

Předchozí knihy jsem doslova zhltla, ale do Dokonalé manželky jsem se nemohla vůbec začíst a když jsem si k tomu sedla, vůbec mě to nebavilo. Nevím, čím to je, nápad je zajímavý, čtenář celou dobu neví, na čem je, hodně překvapivý je i hlavní vypravěč (celou dobu jsem si lámala hlavu, kdo to vlastně příběh vypráví a na konci mi spadla čelist), ale přesto všechno jsem se musela donutit, abych knihu neodložila.
Popravdě jsem chtěla dát dvě hvězdy, ale konec byl povedený, takže trošku vylepšil skóre.

1 20.09.2020

Původně jsem chtěla dát 3*, ale ten epilog mě tak rozsekal, že musím dát za 4* a vrhnout se na další díl, jak se to bude vyvíjet..

Z mého pohledu je tajemný labyrint skvělé téma a námět na dobrý příběh, ale tak nějak mi to nepřišlo plně využité a dotažené. Možná už nejsem na literaturu pro náctileté?:) Plac, labyrint, podivné vraždící bytosti, kódy, myšlenka zvráceného experimentu, to je jedna velká paráda! Samo o sobě by to bohatě stačilo, ale autor jde ještě dál a přidá navíc zkázu lidstva a jakousi nevysvětlitelnou nemoc. V tomto bodě se mi popravdě trochu zkazila chuť a hodnocení šlo dolů, protože čeho je moc, toho je příliš.
Kniha se dobře čte, byť nejprve mi vadil slang placerů. Pak jsem se s tím ale tak sžila, že mi třeba slovo "čóni" úplně samo šlo na jazyk, jakmile jsem viděla nějaké kluky pod okny:) V závěru bych uvítala lepší vysvětlení, ale třeba se ho dočkám v dalším díle..

1 21.08.2020

Z Kříďáka jsem byla hodně zklamaná, Jáma mě poměrně mile překvapila, byť duchařinu moc nemusím. Jáma je rozhodně ve všech ohledech lepší než Kříďák a věřím, že další kniha bude ještě o něco lepší.
To nejlepší je na Jámě vyprávěcí styl. Autorka je skvělá vypravěčka, má dar slova, používá krásné obraty a dokáže několika slovy dosáhnout konkrétních představ. Navíc střídání časových rovin a postupné odkrývání toho, co se vlastně stalo, přináší obrovské možnosti zvratů a překvapení. To sice mohlo být využité mnohem víc, ale mně tenhle styl prostě baví:) Co se týče postav a příběhu, tam už tolik spokojená nejsem, postavy mi byly téměř všechny nesympatické, nedokázala jsem se s nimi sžít a věřit tomu, jak se rozhodují a co dělají. Příběh byl trochu přitažený za vlasy, hlavně mě nebavila výplňková a zcela zbytečná linka s Glorií a Špekounem, která byla jako vystřižená z laciného mafiánského braku. Naopak jsem se vždycky těšila na prostřihy do minulosti, které byly barevné, zajímavé a měly svou atmosféru, bohužel přítomnost oproti tomu působila fádně, nudně a ospale.

Jáma se moc dobře čte, ale opět (jako v případě Kříďáka) je to takový jakoby vykonstruovaný chladný příběh, co čtenáře úplně nepohltí. Duchařinu nemusím, ale úplně si umím Jámu představit jako námět pro film - horor: ospalé maloměsto s děsivým tajemstvím, divné postavy, tajemné vraždy, proměny dětí, návraty ze záhrobí..
Za mě tak 3,5*

1 31.07.2020

Po přečtení některých komentářů zde jsem se trochu obávala, co na mě čeká, proto jsem byla hned na prvních řádcích mile překvapena! Pro mě byl autorův vypravěčský styl jako závan svěžího větru, prostě nádhera a nápaditost...

Příběh samotný byl velmi zajímavý a především mistrně poskládaný! Nejprve dva různí vypravěči, poté dopisy, kterými teprve události, které čtenář dosud nepochopil, dostanou své vysvětlení. Kruh se uzavírá, a to až na posledních stranách. Co na tom, že kniha není nabitá akcí a že příběh popisuje trochu neutrálně, jakoby zpovzdálí? Já si tak prostě představila Olgu jako osobnost, která se za každých okolností dokáže naprosto ovládat, a tomu plně odpovídal styl vyprávění. Mě to tak nesmírně bavilo.

V konečném hodnocení ubírám jednu hvězdu za chybějící časové údaje, které by usnadnily orientaci v časových etapách. Já jsem měla trochu zmatek v tom, o kolik let/desetiletí se příběh postupně posouvá. Myslím si, že kdyby při každém posunu v čase byla v záhlaví uvedena datace, bylo by to ještě lepší, čtenář by nemusel tápat, kde se nachází.

1 14.10.2019

Já jsem z toho prostě taková rozpačitá, čte se to skvěle, rozhodně je to originální, leč působí to na mě tak nějak neopravdově... Už ze Sirotčince jsem měla ten pocit, že je příběh je silně poznamenaný tím, jak je našroubovaný na strašidelné fotografie, které jsou středobodem vlastního vyprávění a podle kterých vlastně děj vůbec vznikl. Proto to působí tak nějak.. ehm.. šíleně složitě, kostrbatě, neplynule a nelogicky. Napsat příběh podle fotografií je ohromně těžké, aby ten příběh nebyl jen sledem nějakých nenavazujících obrazů, což se u Sirotčince tak úplně nepovedlo. Podivné město je v tomhle ohledu o moc lepší, je znát, že základní nejstrašidelnější obrázky došly (díkybohu) a že zde použité fotografie už děj jen volně doplňují, nejsou jeho středobodem (taky díkybohu).

Vrátila jsem se k Sirotčinci s odstupem několika let po rozpačitém prvním dílu, abych tomu dala ještě šanci. Podivné město je stejně jako Sirotčinec zvláštní kniha, příběh, prostředí, postavy, to všechno je přitažlivé, zajímavé, zábavné, výborně to ubíhá, ale pro mě tomu něco chybí. Čtenář se ztrácí v časových smyčkách a jejich pravidlech (a podle všeho se v tom ztrácí i sám autor, protože stanovená pravidla neustále vesele porušuje), postavy jednají nelogicky a tak nějak schematicky, popis rušných událostí je neurčitý, nejasný, funguje tam jakési deus ex machina aneb potřebuji toho a toho dostat tam a tam, tak se tam prostě najednou objeví. Co ale nejvíc sráží ambice Podivného města, je jazyk a vyprávěcí styl - je to infantilní a volba jazykových prostředků na úrovni rozhovoru desetiletých dětí není úplně vhodná pro takový formát a zaměření, byť problém může být částečně i v pojetí překladu. Chápu, že hlavními postavami jsou děti a že primárně je kniha určena asi náctiletým (i když kdo je vlastně cílené čtenářstvo?), v každém případě by ale jazyk rozhodně mohl hodnotnější.

Nicméně protože Podivné město skončilo tak, jak skončilo, pravděpodobně si přečtu následující díl, abych se dozvěděla, jak se tohle všechno rozmotá, i když jsem trochu skeptická, aby se z Jacoba nestal jakýsi Terminátor, který zničí celou armádu protivníků úplně sám.

1 02.08.2019

Jako fakt veliké překvapení! Po knize jsem úplně náhodně sáhla v knihovně, nic extra jsem od toho nečekala, ale nakonec to bylo moc dobré čtení a jsem zvědavá, jestli bude nějaké pokračování.

Zajímavá lokace, nadějná zápletka, neuvěřitelný propletenec, nečekané zvraty i šokující závěrečné rozuzlení, lidský a uvěřitelný hlavní hrdina.. Navíc pokud prokreslení Haiti a života na Haiti nebylo smyšlené, tak teda WAU, je tohle možné?? Ale přiznávám se, že o Haiti nevím vůbec nic, tak maximálně ho najdu na mapě:)
Takže shrnutí: celé to působí hodně vykonstruovaně, nepravděpodobně, příliš komplikovaně a voodoo, o které je opřená titulní stránka, tam je jako nějaká zbytečná vycpávka, která tam ale úplně stejně být vůbec nemusí.
Nicméně mě to opravdu bavilo a těšila jsem se na každou stránku. Fandila jsem hlavnímu hrdinovi a vyhovoval mi autorův styl, který jde rovnou k věci, je přímočarý a nehraje si se čtenářem. Za mě teda velmi příjemné překvapení!

1 28.06.2019

Tak jako vždycky parádně překombinované, ale to mě na "rhymovkách" právě baví! Je to čtivé, má to spád, nastane hned několik zvratů, které otočí příběh o 360°, ale pro mě to celé bylo už hodně neuvěřitelné. A vadí mi, když se do námětů příliš začíná zamotávat politika, proto o jednu hvězdu méně.

1 02.02.2019

Tohle je tak obrovská škoda!! Příběh totiž není vůbec špatný, nicméně veškerý potenciál nápadu doslova zazdila forma divadelního scénáře. Je to totiž podle mě právě a jenom forma, která nám nedovolí dostatečně prožít děj a pochopit jednání postav. Proto se nám příběh zdá plochý a "hloupý", stejně jako postavy jsou jaksi beztvaré, odcizené a nevěrohodné a jejich jednání a myšlení prostě nechápeme. Divadelní scénář prostě funguje na principu zkratky, nenajdeme v něm žádné popisy, vykreslení charakterů, vztahů, žádné myšlenkové pochody, pocity, nic. Nula. Tohle všechno vznikne až na jevišti a je úkolem herců, aby vytvořili živé postavy, kterým se dá jejich jednání věřit. Když už musela být tato kniha vydána, pak nechápu, proč si někdo nedal tu práci a nevytvořil tento příběh formou románu, protože to by pak bylo úplně jiné kafe! Popisem míst a charakterů, rozvinutím osobností a jejich osobních příběhů, vztahů, pocitů a myšlenkových pochodů bychom získali opět výborné počtení, které by se obsahově sice nevyrovnalo celé sérii, ale bylo by to moc příjemné setkání se známými postavami. Vykreslením postav bychom jistě pochopili nejen samotného Albuse, který se jeví jako nějaká nereálná postava vystřižená z kartonu, která nemá vlastní myšlení a jedná zcela nelogicky, ale i všech ostatních, jejich motivů a snah. Příběh by byl barevný, živý, více zamotaný a komplikovanější, ale komplexní a uvěřitelný. Jenže bohužel, je nám předložen pouze jakýsi náčrtek a můžeme si jenom domýšlet, co by z toho mohlo být. Co se týče děje, tak pro mě je celá sérii uzavřená Relikviemi smrti a na toto pohlížím jako na zcela nový příběh ze světa, který známe a který se mohl odehrát někdy poté. Nápad, na kterém celá kniha stojí, totiž že návratem do minulosti změníme současnost, není nijak originální, nicméně funguje a mě prostě baví. V tomto ohledu i Belatrix a Voldemort, ehm, proč ne? Sice to časově a logicky úplně nezapadá, ale no a co? Ve spoustě knih a filmů závěrečné vysvětlení při bližším zkoumání logicky není možné, ale to vesměs nikomu nevadí. Možná, že prostě na jasně definovaný svět s jasnými pravidly, ve kterém už jsme leccos zažili a kde to dosud všechno vždycky do sebe perfektně zapadlo, máme prostě přísnější měřítka.

1 13.01.2019

Tak tohle je velmi zajímavá kniha, už svým ústředním motivem! Zaujala mě obálkou a nevěděla jsem, co čekat, a bylo to hodně milé překvapení. Rozhodně se nepodobá ničemu, co jsem kdy četla. Už na prvních stránkách mě děj pohltil, velmi mě bavilo střídání charakterů a osudů osob, v nichž hlavní hrdina postupně existoval. Na druhou stranu na mě ze stránek a z postupného rozvíjení příběhu dýchala jakási beznaděj a neřešitelnost situace. Vzepření se hlavního hrdiny svému osudu, které ale reálně nemělo (a nemohlo mít) řešení ani logické vyústění mi přišlo malicherné v kolotoči všech osudů, které se v knize objevily, tudíž i některé hrdinovy myšlenkové pochody mi nebyly sympatické. Ale jinak knihu hodnotím jako moc dobré čtení!
Vadil mi otevřený konec, mám ráda úplné dovysvětlení a uzavření příběhu. Ale to je čistě můj problém:-)

1 16.04.2015