HanaNov komentáře u knih

Pro mě opravdu velké zklamání! Ze všech Nicholsových knih jsem byla nadšená, bohužel Záskok k nim nepatří. Jak mě v Jednom dni chytla za srdce nápaditost, skvělý vyprávěcí styl, forma a nádherné podání úžasného příběhu, tak v Otázce za deset lehkost a svěží nevtíravý vtip. Záskok na mě oproti tomu působil veskrze uměle, zbytečně a šroubovaně, a to zejména v pasážích, které měly být cíleně neotřele vtipné. Právě tyto pasáže mi připadaly až spíše trapné, bylo to, jako bych se dívala na nízkorozpočtový film, vytvořený s nálepkou "skvěle se pobavíte". Přitom se v těchto případech vesměs jedná o nízkou zábavu, z níž doslova čiší ona umělá a nepovedená snaha bavit za každou cenu. A přesně takhle na mě působil Záskok. Nedokázala jsem se do příběhu začíst, všechno na mě působilo až strašlivě nereálně, hlavní hrdina mi lezl na nervy a zejména pak jeho sáhodlouhé rádoby vtipné myšlenkové pasáže.
Doufám, že Nicholsova příští kniha (pokud nějaká bude) se pokusí alespoň se přiblížit pomyslné vysoko posazené laťce Jednoho dne a nebude se snažit nutně pobavit. Vždyť samotný příběh Záskoku by v jiné optice a jiném podání mohl být velmi dobrý, bohužel ona "zábavná" linka knize více než jen uškodila.

13.09.2014

Pro mě běžná nikterak výjimečná detektivka, která se příjemně čte. Námět i samotné rozuzlení je vcelku zajímavé a neotřelé (i když hodně nereálné), ale byly tu jisté drobnosti, které mě při čtení vysloveně rušily.
Za prvé - doslova mě naštvala špionážní linka, která navíc pro děj není tak úplně podstatná a funguje spíš jako jakási nucená odbočka. Jakmile se do klasické detektivky začnou motat podivné špionážní praktiky, které mají navíc být jakýmsi racionálním opodstatněním a prapůvodním hybatelem veškerého děje, je to jen na škodu knize. Kdo chce psát špionážní román, ať si ho píše, ale cpát tohle do klasické detektivky, je hanebnost. Copak se nedá pro zločin najít zajímavější východisko?
Za druhé - trochu (i když mnohem méně než v předchozím případě) mě rozčilovalo příliš mnoho popisnosti ve vyprávěcím stylu. Mám ráda přímočarost, která mi tu až zoufale chyběla. Obšírné popisy míst nebo fungování rozličných systémů nepořebuji mít před sebou na zlatém podnose, dokážu většinu pochopit z jednání postav a plynoucího děje. V tom tkví krása textu, můžu a taky trochu musím přemýšlet o tom, co čtu. S rozvláčností textu potom souvisí i jakési umělé vkládání jiných případů do hlavní linky. Hlavní hrdina neřeší jeden případ, to je jasné, ale jakmile v dialogu nakousne nějaký další případ, ke kterému se už nevrátí, ruší mě to, tím spíš, že takových nakousnutí je v knize víc než dost.
Na druhou stranu musím ocenit, že se jedná o polskou knihu, což je oproti síle amerických, britských nebo severských detektivek, určitě záslužný počin, který stojí za povšimnutí. A jak jsem řekla, velmi příjemně se tato kniha čte.

09.09.2014

Musím přiznat, že jsem nejprve viděla film, až poté jsem se rozhodla sáhnout po knize. Film mě zaujal, proto jsem si říkala, že kniha bude ještě mnohem zajímavější, ale bohužel (a překvapivě) se moje očekávání nenaplnilo.
Kniha mi přišla jako do konce nedotažený náčrt toho, co by mohlo být - černobílá, zjednodušená, schematická. A to i přes to, že svět za zamčenými dveřmi přímo vybízí k rozvinutí a vrstevnatému zpracování v detailu. To jsem v knize postrádala asi nejvíc, navíc postavy na mě působily jaksi nepřirozeně a nezaznamenala jsem u nich jakýkoli vývoj. Proto v hodnocení asi nejvíc oceňuji nápad (hlavně ty knoflíkové oči) a styl.
Koralína tak rozhodně nenaplnila moje (asi velké) očekávání a i když se mi dobře četla, onoho mrazení jsem se nedočkala.

11.08.2014

Výborně zpracovaná kniha, jasným a přehledným způsobem přibližuje takřka celou problematiku logopedie. Chybí snad jen vyvozování hlásek a trochu víc praktického náhledu, což je škoda, protože potom by kniha obsáhla logopedickou oblast opravdu komplexně. Na druhou stranu to není cílem tohoto titulu.

17.01.2014

Rozhodně zajímavě pojaté a poměrně čtivé na to, že se jedná o příručku. Komplexní, přehledné, pěkně uspořádané, graficky vyvedené, příjemné a sympaticky působící. Kdo hledá radu týkající se komunikace a veřejného vystupování, určitě najde, leč kniha je opravdu všeobecná, žádné konkrétní nebo detailnější návody zde nenajdete. Knih na podobné a stejné téma je na trhu nepřeberné množství a tato je prostě jedna z nich, třebaže oproti ostatním je opravdu poměrně čtivá:)

19.11.2013

Pro mě teda jednoznačně jeden z největších přehmatů poslední doby. Odpověd na otázku, která se vyjímá na přebale "Zastíní Paul Christopher Dana Browna?" je více než jasná: Christopher nesahá svému mistrovi ani ke kotníkům, takže o nějakém srovnání nemůže být řeč!
Jediné společné pro oba autory je východisko, tedy jakási historizující mystifikace, leč v případě Michelangelova zápisníku naprosto tristně zpracovaná. Kniha jakoby se snažila obsáhnout obrovské množství postav, míst, faktů... Děj se tak neustále tříští na kousky, které nejde slepit dohromady. Čtenář se už po několika kapitolách (a kapitoly jsou tu opravdu krátké) neorientuje v té změti míst, časů, postav a rádoby nahodilých událostí. V každé kapitolce se objevuje spousta nových postav, které logicky nezapadají do děje a které ve výsledku ani nejsou pro děj (a ani jakoukoli epizodu) důležité (naopak se většina postav už v žádné jiné kapitole neobjeví), tudíž vzniká obrovský zmatek v tom, kdo je kdo a proč vlastně se o něm píše. Nakonec ani nevíme, v jaké časové lince se pohybujeme, protože autor čas ani místo neoznačuje, třebaže skáče z jedné doby do druhé a stejně nakládá i s místy). To bychom mohli autorovi odpustit, pokud by jeho počínání bylo nakonec nějak vysvětleno, ale co je důležité, jakákoli souvislost mezi postavami, časovými linkami a dílčími událostmi čtenáři uniká, takže jeho zmatení je ještě umocněné. Jako by si Paul Christopher ukrojil velkého sousta, jako by chtěl obsáhnout nemožné. A jak jinak - opravdu se mu to nedaří.
Jediný pozitivní fakt na Michelangelově zápisníku je to, že se čte velmi dobře, takže konec přijde poměrně brzy a netrápí tak čtenáře ještě o něco déle, než je nezbytně nutné.

18.10.2013

Oproti jiným knížkám z pera J. Deavera je Dvanáctá karta možná trochu překombinovaná podobně jako v "rhymovské" sérii následující Hodinář - u obou knížek jako falešný motiv figuruje terorismus! Díkybohu autor zápletku s terorismem používá pouze pro odvedení pozornosti a vytvoření kličky v dějové lince, proto se i motiv terorismu dá s přimhouřením očí tolerovat;)
U knížek J. Deavera nikdy nic není takové, jak se na první pohled zdá. Ve vrstvení falešných motivů je tento autor opravdový mistr a Dvanáctá karta to jenom potvrzuje.

13.08.2013

Skvělé počtení, ostatně jako bývá u deaverovek zvykem...
Lincoln Rhyme opět nezklamal, donutil mě číst snad každou volnou minutku a v ostatních chvílích o příběhu přemýšlet. I když jsem se trochu ztrácela u popisů technických věcí souvisejících s fungováním a manipulací s elektrickou sítí (přece jen nejsem ten pravý technický typ), to mi ale radost z další rhymovky vůbec nezkazilo. Tahle série je prostě geniální - napínavý děj se vším všudy, strhující zvraty, rychlé tempo, nádherné kombinace, praktická nemožnost jakkoli odhadnout vývoj příběhu (natož pak vraha a jeho motiv!). V tomhle je prostě Deaver opravdovdový velmistr. Baví mě sledovat, jak jednotlivé knihy nenápadně propojuje využíváním momentů z předchozích dílů nebo odkazováním na postavy z jiných knih (třeba i z jiné série). A všechny tyhle detaily dokáže dále mistrně rozvinout ve fascinující hru s dychtivým čtenářem. Buďte si jistí, že u Deavera nic není zmíněno jen tak jako výplň, vždycky když se vám něco zdá nepodstatné, zbytečné nebo s dějem nesouvisejícící, vždycky se s tím ještě někdy někde (třeba i v jiné knize) setkáte. V Deaverových knihách je totiž všechno dokonale promyšlené. Ano, někdy je to hodně překombinované a trochu přitažené za vlasy, ale to je právě to, co mě na tomhle autorovi baví - to, jak geniálně a nápaditě zachází s materiálem a jak si tak se čtenářem hraje až do poslední stránky. V neposlední řadě je úžasné sledovat vývoj, jakým procházejí jednotlivé postavy, protože to je to, co je jakoby vytahuje ze stránek a oživuje.
Jsem zvědavá, jestli bude série s Linclnem Rhymem pokračovat ještě nějakým dalším dílem. Sice se na první pohled v Hořícím drátu jakoby uzavřela jedna éra, to by ale do dalších knih mohlo přinést nové možnosti a motivy.

13.08.2013

Lazarova krypta je další z historicko-současných rádoby uvěřitelných, nicméně mystifikačních románů ve stylu Dana Browna. Kniha přidává další pomyslný zářez k mnoha populárním zpracováním profláknutého tématu, nejedná se v ní totiž o nic menšího než o svatý grál, který je pro autory příslibem velkého pole působnosti.
Děj je postaven jako paralelní sledování dvou zdánlivě nesouvisejících příběhů, jednoho současného a jednoho z 12. století. Autor doslova na posledních stranách dokáže nemožné a příběhy skutečně protne, i když výsledek je až příliš uměle šroubovaný. Lazarova krypta je jednou velikou fantastickou smyšlenkou, která jako by si ani nečinila nárok na uvěřitelnost. Pro mě osobně však byla příjemným překvapením, protože se velice dobře četla a opravdu mě dokázala zaujmout.

13.08.2013

Hvězdný prach je příjemný pohádkový příběh. Čtenář sice od začátku tuší, jak všecko dopadne, nicméně právě to máme přece na podobných příbězích tak rádi - že pohladí a potěší.
Potenciál knihy mi však připadal jako nedotažený, jaksi nevyužitý. Při četbě jsem litovala, že některé pasáže nejsou více rozvedené, celkově na mě kniha působila poněkud stroze a zkratkovitě. I když obecně nemám ráda popisné části, protože mě většinou "zdržují" od děje, v tomto případě je dle mého názoru jejich absence na škodu. Elfie, kterou si představuji jako rušnou zemi hýřící barvami a podivnými bytostmi, mohla být mnohem barvitěji a důkladněji vylíčena, stejně je tomu i v případě příběhu - na některých místech jsem až hmatatelně cítila přítomnost násilné zkratky, která děj posunuje o obrovský kus dopředu, nicméně si myslím, že u takového příběhu by čtenář určitě uvítal víc vysvětlení a pomalejší (zato detailnější) průběh. Právě proto ubírám v celkovém hodnocení jednu hvězdičku.

13.08.2013

Kouzelný příběh, česká paralela k Harry Potterovi. Kniha čtenáře vtáhne hned od první stránky, lehce (a prakticky sama) se čte, je plná krásných fantaskních představ a obrazů.
Skvěle vyfabulované, dobře vyprávěné, jen mě občas při čtení napadlo, že je škoda, když se autorka detailně věnuje banálním (a pro příběh ne tolik podstatným) věcem, zatímco významné dějové okamžiky odbyde jen zkratkovitě ("prostě se to stalo a hotovo"). Po jazykové stránce na mě Erilian působil poněkud nezkušeně a trochu naivně - některé "školácké" obraty mi připadaly úsměvné, v knihách jsem se s nimi ještě nesetkala, spíš možná ve školních třídách...
Erilian (svým dějem, prostředím, postavami) přímo vybízí k tomu, aby byl srovnáván s Harry Potterem, ke kterému však může jen obdivně vzhlížet. Na druhé straně vzdávám hold mladé české autorce, že svou fantazii dokáže převést na papír a zprostředkovat ji ostatním. Erilian je poutavé, čtivé, romantické vyprávění plné kouzel, které mě opravdu bavilo.

13.08.2013

Pro mě srdeční záležitost - můj vůbec první lékařský thriller. Nemohla jsem se od něj odtrhnout a ještě několik týdnů po dočtení mě pronásledoval. Je to mrazivé čtení, zajímavé, valící se doslova jako lavina. Transplantát se mi zaryl pod kůži, přečetla jsem pak od Goldberga všecko, co bylo k mání, a hlavně: právě díky Transplantátu jsem se dostala ke knihám z nemocničního prostředí a dalším velkým jménům tohoto žánru v čele s Robinem Cookem.

12.08.2013

Po knize V lesích jsem opět rozpolcená ve svých pocitech. Vůbec nijak nevadí, že čtu knihy v opačném pořadí, než byly vydány. Alespoň jsem k ději přistupovala už trochu informovaně, tedy s tím, že vím, co následuje po příběhu, který se rozehrává v této knize, a hlavně že znám Cassi Maddoxovou, nikoliv však Roba Ryana, na kterého se V lesích zaměřuje primárně a na kterého jsem byla opravdu zvědavá.
Hlavní sílou vlastně všech knih Tany Frenchové je výborná psychologie postav, která je ale možná taky největším mínusem. Já osobně se v charakterech postav a jejich nejednoznačnosti ztrácím, nedokážu si je zařadit, protože přemýšlejí "nelogicky" a dělají věci, které si nedovedu vysvětlit. Hlavní hrdinové mi právě proto lezou na nervy, protože jako kladné postavy nejen že jsou silně neprofesionální, ale hlavně se pohybují na hraně "té špatné strany". Takže stejně jako mi v Podobě vadilo jednání Cassie, tady mě rozčiloval Rob Ryan:)
Kniha je dějově a myšlenkově velmi zajímavě postavená, a to na dvě roviny - vyšetřování aktuálního případu a zároveň rozkrývání minulých nevysvětlených událostí, které se staly v dětsví hlavnímu hrdinovi na stejném místě. Vše ale ve výsledku vede k tomu, že se onen aktuální případ, který by měl stát v centru dění, odehrává tak nějak mimochodem, jako by se na něj autorka ani tak moc nesoustředila. Ve výsledku mě víc zaujala ona druhá (minulá) rovina, která se do příběhu vkrádala stále víc. Bohužel právě tato rovina zůstala nakonec bez vysvětlení, což mě v závěru naštvalo úplně nejvíc, protože náznaky slibovaly, že by to mohlo být opravdu zajímavé a netradiční...
Takže za mě - kniha se dobře čte, opravdu vtáhne do děje, rozehrává zajímavou dvojznačnou partii, ale konec je takový nějaký neuzavřený, jako by vyšuměl do ztracena.

12.08.2013

Poslední díl série o malém prevítovi, který se tentokrát dočká protivníka v podobě malého sourozence. Kniha je opět nevtíravě humorná, avšak oproti předchozím dvěma dílům je o poznání slabší. Oproti břitkosti, jasnosti a stručnosti předchozích dílů, zde najdeme o něco delší rozvolněné "filozofující" pasáže, které však trochu zdržují, protože se dostávají k věci pomalu a spíše oklikou. Nicméně v celkovém hodnocení se jedná opět o skvěle napsanou knihu pro pobavení a oddech...

08.08.2013

Druhý díl povedených deníkových zápisků zákeřného mimina. Kniha je psána v tempu prvního dílu a opravdu nenudí. Stejný nevtíravý, ale opravdu vtipný humor jako v případě prvního dílu, prostě knížka pro skutečné pobavení...

08.08.2013