handulli komentáře u knih
Autorčina první kniha - Strážci příběhů- mě před pár lety nadchla. Proto když autorce u nás vyšla další kniha, měla jsem ji hned na wishlistu, a to i přesto, že už nejsem cílovka a YA nevyhledávám.
Bohužel za mě to bylo trošku zklamání. Příběh byl opět originální, zajímavá zápletka a dobře se to četlo. Stejně tak inspirace Pýchou a předsudkem se mi líbila a protože jsem tuto knihu četla relativně nedávno, měla jsem příběh ještě v živé paměti. Akorát tady mi ta náhlá nečekaná zamilovanost přišla ještě nevěrohodnější než v knize J. Austen.
Každopádně problém jsem měla s hlavní hrdinkou, která mi příšerně lezla na nervy. Takhle mi teda Elizabeth Bennetová nevadila. Naivní chytrolínka Emma, která si myslí, že právě ona jedná správně. No opravdu jsem s ní měla velký problém a Darcymu jsem se divila. Vlastně jsem Emmu vzala na milost úplně až na konci knížky.
Škoda protivné hlavní hrdinky a trošku slabšího příběhu oproti Strážcům, jinak by to bylo na plný počet.
Už holt nejsem cílová skupina. Nebavilo mě to, nedočetla jsem.
Přečteno jen kvůli výzvě. Poslední dobou nemám štěstí na povídkové soubory. Po tom, co jsem se kdysi namlsala povídkami od Nerudy a Čapka, jim už žádné jiné,co jsem četla, nesahají ani po kotníky. Což je bohužel i případ této knihy.
Začátek povídky Caspar Michael Petersen byl nechutný a je mi jedno, že to byl sen - nesnáším cokoliv o mučení zvířat.
Povídky mi nic nedaly a nebavilo mě číst o zpovykané bezcitné mládeži, které nezáleží na nikom, ani na sobě a vlastním životě. Pro mě to byl opravdu zbytečně strávený čas :-( Nějak jsem nepochopila, co tímto povídkovým souborem chtěl autor říci.
Knihu jsem se už dlouho chystala přečíst, ale až letošní ČV mi ponoukla ten správný impuls. Grace má moje vysněné povolání. První třetina knihy mě moc nebavila, do čtení jsem se spíše nutila a bavily mě jen ty úseky, kde se Grace věnuje překládání rukopisu. Zhruba v polovině knihy se to zlomilo a já hltala kapitolu za kapitolou.
V podstatě musím souhlasit se vším, co už zaznělo v komentářích níže (pozor spoiler):
Hlavním hrdinům bych věnovala více společného času. Upřímně mně moc nebavilo číst dokola o tom, jak Grace zázračně utíká nájemným zabijákům. Proti tomu jak se první část knihy vleče, tak posledních 50 stran jsou v neuvěřitelně zrychleném sledu, což mi přišlo jako velká škoda. Str. 305-306 (také se už o tom někdo zmiňoval) je neuvěřitelný chaos ve jménech.
Knížky L. Howard mám ráda, ale tohle se moc nepovedlo, a přitom to mělo takový potenciál! Záhada kolem templářů, poklad a cestování časem.
Souhlasím s komentáři níže - druhý příběh už nebyl až tak dobrý a byl zbytečně natahovaný se všemi těmi miluji tě pro každého člena rodiny. Nicméně Vánoční tábor nebyl špatný, a takhle před Vánoci mě příjemně naladil. Stačilo, kdyby měl už jen epilog a ne tu přisunutou povídku na závěr a bylo by to dokonalé :)
Moje první setkání s autorkou a je to příjemné překvapení. Nebyla to žádná přeslazená červená knihovna. Ocenila jsem, že se děj neodehrává jenom v bohatých rezidencích Mayfair, ale zmiňují se tu i chudinské čtvrti a bídný život některých londýnských obyvatel. To knize dodává na věrohodnosti, kterou jí však jedním dechem bere hlavní protagonistka Alice. Její mnohdy lehkovážné jednání nakonec vždy skončí dobře, což by se v reálu 19leté dívce žijící ve 2. pol. 19. stol. jen těžko poštěstilo. A vím, že jsem si často při čtení říkala: No ta má víc štěstí než rozumu! Např. když jako na zavolanou k internátní škole přijede bryčka, ve které uprchnou. Nechci nic víc prozrazovat. Protože navzdory Alicinině extrémní neohroženosti je to moc hezký příběh, který svižně plynul a který se teď do toho adventního času opravdu hodí.
Od žánru jsem víceméně dostala to, co jsem čekala. Oddychové čtení, nad kterým se nemusí přemýšlet. Knížka je docela čtivá, takže mi děj odsýpal, ale vadilo mi tam několik nesrovnalostí. (spoiler) Třeba jsem nechápala proč pan Nicholls dělal rodině taxikáře - nejprv tedy uváděl, že se sám potřebuje zastavit v Northumberlandu, ale nakonec je odvezl do Skotska a pak zpět domů, anižby v této oblasti zastavil. Ano, Northumberland mohla být jen přesvědčovací taktika, ale pan Nicholls na mě nepůsobil jako člověk, který chce pomoci rodině v nesnázích z altruistických důvodů (nebo jsem mu to prostě nevěřila). Jak už padlo v komentářích níže - ještěže v UK neznají Kinedryl, jinak by bylo po příběhu :D Ke konci mi začala Jess lézt na nervy. Abych byla upřímná, tak jsem si fakt dost často říkala, cože na ní ten Ed viděl :D Zkraje se upejpala, když je měl odvézt, ale pak mu prostě regulérně naplánovala několik zastávek - u tchýně, u bývalého.... Ale konec to tak nějak vyvážil zpět a finální dojem zůstal kladný.
ČV 11/2019
Do knihy jsem šla s nepříliš velkým očekáváním. Možná i proto mě nakonec překvapilo, že to nebylo zas tak špatné. Ikdyž tedy ten začátek, kdy je na několika stránkách představeno snad 20 postav najednou, mě málem odradilo. Taky jsem v nich pak měla víc než půlku knihy naprostý hokej a občas jsem se vrátila na začátek, abych si připomněla o koho se jedná. Jako detektivka je to podprůměrné dílko, ale přečíst se dá.
Dobrý námět, dobré zpracování, čtivé, ke konci napínavé a závěr nebyl tak artisticky překombinovaný jako několik thrillerů, které jsem předtím četla.
Doporučuji.
Jak už psali skoro všichni přede mnou ... škoda, že to nebyl propracovaný román. A nějak jsem nepochopila tu 25stránkovou ukázku z knihy Klid před bouří (které se námětem hodně podobá). Ale četlo se to dobře.
Kniha se četla sama, dobře promyšlený příběh. Jen ten závěr s Kadeřníkem mi přišel trochu ukvapený. 4,5*
Určitě si přečtu další autorčiny detektivky.
Thriller z období viktoriánské Anglie založený na spoustě pravdivých událostí. Dokonale propracované dílo. Strhující děj. Kniha mě opravdu bavila a potěšily mě i pasáže, kde autor objasňuje určité historické události.
O trochu slabší než 1. díl.
Nemůžu si pomoct, ale její historické romány mi přijdou lepší, napínavější.
Začátek mě moc nezaujal a přišel mi dost nereálný. Postupně mě ale autorčin vypravěčský um vtáhnul do děje a ke konci jsem se skoro nemohla odtrhnout.
Je dobře, že jsem si dala od autorky pauzu - nevadil mi tolik popis okázalého bohatství Travisových.
Pěkná série, pro mě zatím nejlepší 2. díl.
Tolik mě nevtáhla do děje jako předchozí knihy od Pratchetta, na druhou stranu mi přišla vtipnější. Nepamatuju, kdy naposledy jsem se u knihy zasmála nahlas.
--------
“Nastala chvíle, kdy magie přestane prchat,” podíval se významně na Mrakoplaše, “a začne bojovat. Magie oplácí úder. Budete si to pamatovat až do konce svých dní.”
“Cože, až do večeře?” zeptal se zmámený Mrakoplaš.
--------
“ Já jsem vlastně nikdy moc neutrácel. Vždycky mě zajímalo, jaké to je být chudý.”
“No tak to už v životě nebudete mít lepší příležitost, abyste to zjistil.”
Nemůžu si pomoci, ale autorčiny starší počiny byly prostě lepší. Přijde mi, že poslední roky jede tak nějak na stejné průměrné až lehce podprůměrné vlně.
Možná je to mým současným rozpoložením, ale nějak jsem se v těch záporných postavách ztrácela. Jako romantická kniha to bylo málo a jako detektivka taky. Navíc mi nepřilnula k tělu ani žádná z postav. Neurazilo, nenadchlo. Prostě průměr.
Moje první setkání s autorkou. Erskinovou jsem si chtěla přečíst už dlouho, ale až po návštěvě Šumperka, kde jsme navštívili výstavu na téma čarodějnické procesy, jsem se nadchla k přečtení této knihy.
Líbila se mi duchařina, temná atmosféra. Kdyby mi někdo chodil nad hlavou, tak zdrhám a už mě tam nikdo neuvidí, natož abych se tam zašla přesvědčit, že tam nikdo není :D
Ale děj mi přišel příliš rozvleklý a natažený. Některé popisy až zbytečné. A ještě mě při čtení rušila jedna věc, za kterou ale autorka nemůže - příliš chyb a překlepů v textu. Měla jsem v ruce 1. vydání.
No je to takových 3,5*. Zkusím ještě nějakou jinou knihu. To mysteriózno se mi líbilo :)
Předchozí díly ze série s Bentzem a Montoyou mě bavily mnohem víc. Postavy Brianny a Jasona měly, podle mě, spoustu zbytečného prostoru. Jejich dějová linka mě vůbec nebavila. Bohužel těch zajímavých a napínavých pasáží, kde vystupovala dvojčata Denningova, bylo poskrovnu. Samy o sobě by snad vystačily na nějakých 100 stran. Min. půlka knihy byla vycpaná vatou - nesmyslnými popisy, rozjímáním o ničem (nesmím myslet na Jasona apod.) a zbytečnými dialogy. Nakonec se mé hodnocení odvíjelo podle toho, že navzdory k té zbytečné, dobře polovině stránek, byla kniha docela čtivá, stěžejní námět zajímavý (škoda, že dostal tak málo prostoru) a asi i k sentimentu k předchozím dílům, kdy jsem hltala zvrácené vraždy otce Johna.
Skvěle napsaná historická detektivka. Nenudila jsem se ani minutu. Škoda, že česky zatím další díly nevyšly. Určitě bych si je ráda přečetla.
Přečetla jsem v rámci výzvy a určitě nelituji, naopak - odpočinková kniha, která se četla sama. Trošku mi to připomnělo tvorbu Lanczové :)