handulli komentáře u knih
Tak tohle byla naprosto skvělá letní romance!
Příběh mě naprosto vtáhl, postavy skvěle vykreslené. Piper mi zpočátku moc nesedla, ale jak ji v příběhu postupně poznáváme, tak jsem zpětně jejímu chování porozuměla.
Chemie mezi Piper a Brendanem je takřka hmatatelná od jejich prvního setkání. Takže ani nemůžu říct, že by tohle byla hate to love romantika, protože ta počáteční nevraživost netrvá moc dlouho :D
Kniha je i vtipná a já jsem si čtení po celou dobu užívala a držela hlavním postavám palce. Doporučuji.
Všechny povídky byly po literární stránce napsané velmi dobře, ovšem jen některé mě oslovily a předaly mi něco dál a donutily k zamyšlení. Hodně povídek bylo průměrných ... nebyly špatně napsané, ale nic mi nepředaly dál a kdybych je nečetla, nic by se nestalo. Jako celek bych tedy knihu hodnotila 3,5⭐
Za přečtení a zamyšlení ale tento soubor povídek určitě stojí.
Bez šance (Sam Xabyssus) ⭐
Čokoláda na dně kornoutku (Karolína Skácelová) 3,5 ⭐
Jak jsem šla na záchod (Martina D. Antonín)⭐⭐⭐⭐⭐
Nacpěte ji do škatulky (Lucie Zelinková) ⭐⭐⭐
Pecka jak z broskve (Sára Vůchová) ⭐⭐⭐⭐
Pozdní léto, sobota odpoledne (Eva a Klára Pospíšilovi) 2,5⭐
Rodinné setkání (Theo Addair) ⭐⭐⭐
Šťastně nezamilovanej (Radek Blažek) 4,5⭐
Tajemství umírají osamělá (Michael Walter) ⭐⭐
Vezmi si mě, když to dokážeš (Hugo Hartman) 3,75 ⭐
Žába (Alžběta Bílková) 2,5 ⭐
Čekala jsem, že to bude více survival. Trochu jsem se bála, že tam bude moc romantiky - v přítomném ději ne. Horší byly Benovy flashbacky do minulosti. To mě bohužel vůbec nebavilo. Naštěstí tyto pasáže postupně ubývaly. Už jsem chtěla hodnotit průměrně, ale ten konec to ještě o hvězdičku vytáhl.
3,75⭐
Trochu jsem se bála (vzhledem k hodnocení) jaká kniha bude, ale vcelku mile mě překvapila. Začetla jsem se hned a postupně je kniha napínavější a napínavější. Víc mě bavil příběh Grace. Lisa mi byla hrozně nesympatická a nezodpovědná. Souhlasím, že konec byl zvláštní.
Nejlepší knihou od Ellwood tak u mě stále zůstává její prvotina Co zbylo z mojí sestry.
A také mi vadila velikost písma. Klidně mohlo být o bod větší, aby bylo čtení komfortnější.
Zpočátku jsem měla problém se začíst a zorientovat se v postavách. Po cca 70 stránkách jsem se začetla. Téma zaříkávaček je originální a nevzpomínám si, že bych o nich někdy něco četla. Ale zorientovat se v postavách, zejména v těch vedlejších začínajících na G (Giacomo, Guerrino, Giovanni, Giulia, Giannina...), se mi tedy bohužel nepovedlo. A už teď zase marně přemýšlím, kdo byl Giovanni a Giannina. Naštěstí v těch nejdůležitějších jsem se nakonec přecijen zorientovala, i když je pravdou, že občas mi došlo až z kontextu o koho se jedná.
Nebyl to akční thriller, ale přesto to bylo napínavé, hlavně poslední třetina. Tajemné, mrazivé, mystické ..
Závěr jsem nečekala. Ten mě překvapil.
Myslím, že knize hodně ublížilo zavádějící označení horor. Chápu, že pak bylo mnoho čtenářů zklamaných. Já už z recenzí věděla, že horor to není. Řekla bych, že je to mysteriózní historický román nebo jak o knize píše sama autorka: gotický román odehrávající se v mokřadech.
A možná právě proto, že jsem spíš čekala, že knihu odložím, jsem byla nečekaně překvapená jak byla čtivá, tajemná a navzdory pomalému tempu i napínavá. Hlavně v závěru, kde jsem otáčela jednu stránku za druhou.
Kniha byla zlověstná a se všemi těmi démony, biblickou tématikou a pověrami jsem si někdy připadala jako uprostřed středověku. V knize nečekejte žádné zvraty. Děj plyne svým tempem a přesto mě to bavilo.
Na Harriett jsem se z předchozích dílů těšila, protože to byla příjemná dívka. Ale tady?? Neskutečně protivná, urážlivá a rozmazlená. Vždy když už se začala chovat jako dospělá a já v ní poznávala starou známou Harriett, tak se jí něco stalo, z čehož bezdůvodně začala vinit Christophera a vztekat se.
Ano, Chris byl trochu neotesaný, ale mě byl sympatický a docela jsem se mu divila, že se po všech těch Harriettiných výlevech snažil zůstat v její společnosti.
Bohužel kniha nemá žádnou vtipnou zápletku a nenásilný humor, jež byly pro předchozí díly nosným pilířem příběhu. Místo toho je kniha vyplněna sáhodlouhými Harriettinými myšlenkami a úvahami, což mě skoro až uspávalo.
Hodnocení nakonec vytáhla má oblíbená Anglie na přelomu 18./19. století.
Kniha si mě získala od první stránky. Autorka píše květnatým až poetickým jazykem, hraje si se slovy a větami. Příběh plyne s neuvěřitelnou lehkostí, přestože občas popisuje události, které mají do lehkosti daleko. Neumím si představit být v kůži hlavní hrdinky. Celou dobu mě příběh Addie a Henryho nutil k zamyšlení. Hlavně nad tím, co si v životě přejeme a jaké to může mít důsledky. Co mě však překvapilo nejvíce: Já jsem hlavní hrdiny chápala. Chápala jsem jimi vyřčená přání, protože autorka naprosto perfektně popsala, proč je oba vyslovili.
Čekala jsem, že kniha bude nabitá dějem a akcí, což tedy vůbec nebyla. Naopak děj poklidně plyne vpřed. To ale není vůbec špatně! Já jsem si čtení opravdu užila.
No a ten závěr ... uff! Zpracovávám ho ještě teď, protože tohle jsem nečekala.
Kniha je nádherně graficky zpracovaná; má nádhernou ořízku i obálku a členění kapitol. Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek a mouder.
Rozhodně je to jedna z mých letošních nejlepších přečtených knih. Nic podobného jsem dosud nečetla. Autorka mě svým psaním velmi zaujala, takže si určitě přečtu i některé její dříve vydané knihy. Doporučuji.
S těžkým srdcem ⭐⭐, protože tohle už není ta Amanda co dřív. Na konci jsem si říkala, jestli jí nehořel nějaký termín a tak prostě něco rychle napsala, aby uspokojila vydavatele. Děj není příliš propracovaný. Velkolepé finále se nekoná, o napětí nemůže být řeč. Romantická linka je absolutně odfláknutá. Jediné s čím se nešetří je slovo paranormální a tajná agentura. To paranormálno mi nevadí. Je to takové zajímavé oživení. Ale na tajné agentury a konspirace mám už trochu alergii.
Achjo, kde je ta Amanda, která psala detektivky z viktoriánské Anglie a já je hltala? :(
Bohužel já půjdu proti proudu.
Anotace mě nalákala. Těšila jsem se na boj o přežití v drsné přírodě šmrncnutý trochou romantiky.
Bohužel mi nedošlo (a asi mělo), že je to spíše jakási snaha o zbeletrizovanou motivační knihu o sebezdokonalení, nalezení sebe sama apod.
Já ale na tento typ literatury nejsem, takže jestli měla tahle kniha mít nějaké poselství, tak se to u mě míjelo účinkem. No ... možná tak to, že se máme radovat i z maličkostí.
Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla ... vlastně, kdybych měla být upřímná, tak mi většinu knihy lezla na nervy. Věděla jsem, že Helen je 32, ale netušila jsem, že Jake je o 10 let mladší. Nicméně se ti dva chovali jako kdyby jim bylo přesně naopak. Helen je neskutečně naivní a chová se nedospěle. A v některých pasážích, které nechci kvůli potenciálním budoucím čtenářům prozrazovat, mi přijde, že je snad v pubertě.
Už už jsem chtěla knížku odložit, ale jelikož má jen 278 str., rozhodla jsem se jí dát ještě šanci a aspoň si počkat na tu část, kde se dostanou do divočiny.
Naštěstí opravdu pobyt v divočině knížku trošku pozdvihne a těch 100 stran, kde jsem s hrdiny pomyslně překonávala jejich útrapy, mě vcelku bavilo.
Jenže pak se vrátí zpět do civilizace a ... já zase trpím a počítám kolik stran zbývá do konce.
Ale abych jen nehaněla: Byly tam i hezké momenty a některé pasáže byly vtipné.
Ano, tahle kniha byla v mém případě přešlap. Hrozně se mi líbí teze, že každá kniha má svého čtenáře. To je naprostá pravda, což tady dokazuje i poměrně vysoké hodnocení. Tahle kniha se prostě možná jen dostala k nesprávnému čtenáři.
Autorčina první kniha - Strážci příběhů- mě před pár lety nadchla. Proto když autorce u nás vyšla další kniha, měla jsem ji hned na wishlistu, a to i přesto, že už nejsem cílovka a YA nevyhledávám.
Bohužel za mě to bylo trošku zklamání. Příběh byl opět originální, zajímavá zápletka a dobře se to četlo. Stejně tak inspirace Pýchou a předsudkem se mi líbila a protože jsem tuto knihu četla relativně nedávno, měla jsem příběh ještě v živé paměti. Akorát tady mi ta náhlá nečekaná zamilovanost přišla ještě nevěrohodnější než v knize J. Austen.
Každopádně problém jsem měla s hlavní hrdinkou, která mi příšerně lezla na nervy. Takhle mi teda Elizabeth Bennetová nevadila. Naivní chytrolínka Emma, která si myslí, že právě ona jedná správně. No opravdu jsem s ní měla velký problém a Darcymu jsem se divila. Vlastně jsem Emmu vzala na milost úplně až na konci knížky.
Škoda protivné hlavní hrdinky a trošku slabšího příběhu oproti Strážcům, jinak by to bylo na plný počet.
Velice průměrná kniha o jednom napraveném sukničkáři a šedé myšce.
I takhle ohrané téma se dá různě uchopit a dobře napsat, ale mě to prostě nebavilo. Půjdu proti proudu, ale za mě to tedy nebylo ani čtivé. Do knihy jsem se musela víceméně nutit.
(SPOILER) Skvěle zvolené téma, které v průběhu knihy nutí k zamyšlení. Připomněla mi Elsbergův Blackout. Jak něco (voda/elektřina), na čem jsou lidé zcela závislí a berou za samozřejmé, může při výpadku způsobit naprostou apokalypsu ve společnosti.
Nejděsivější na tom je, že je to vlastně i dost reálné.
Musím však souhlasit s komentáři níže ... něco mi v knize chybělo, co nedokážu vysloveně specifikovat. Říkám si, jestli jí třeba neublížilo i to, že ji psali 2 autoři. A výtku mám také k epilogu.
//SPOILER// Epilog na tři strany mi prostě přišel nedostačující. Co prožili rodiče Alyssy a Garretta? Co rodiče Keltona- přežili vůbec? Nebo strýc Bobek a Daphne. A co Henry a Jacqui? Přecijen jsme s nimi strávili spoustu stránek. A jak se povedlo obnovit dodávky vody a napravit tu šílenou apokalypsu (navíc v poměrně rychlém čase)?
Samozřejmě by to nemusel být epilog na 40 stran, ale nějaká zmínka - třeba v rámci Alyssyných vzpomínek- na pár odstavců by bylo fajn.
Na druhou stranu, ale musím říci, že kniha je velmi čtivá a kdybych se nepotýkala s naprostou absencí volného času, měla bych jí jistě přečtenou za 2-3 dny. Líbilo se mi vyprávění z pohledu více postav a fajn byly i momentky.
Možná šlo z této katastrofy vykřesat ještě trošku více, ale jinak jsem až na ten epilog spokojená a klidně doporučím k přečtení.
Do knihy jsem šla s tím, že to bude podobné jako předchozí 3 strašidelné domy. Ale tohle bylo nejen čtivé, ale i napínavé a ano večer i vcelku strašidelné, protože jsem vnímala každé vrznutí v bytě :D
Předchozí knihy byly čtivé, ale proti tomuhle to byla spíš taková dobře napsaná pohádka. Každopádně mě trošku zklamal konec... už tam toho bylo moc. Asi to není šťastné spojení použít u tohoto typu knihy, že to bylo neuvěřitelné nebo přitažené za vlasy, ale já jsem to tak posledních 40 stran vnímala. Každopádně za mě parádních 4,5 ⭐ a těším se na poslední zatím u nás vydanou knihu - na Marwicky.
Moje oblíbená série. S každým dílem jsem si jistější, že zapadlá vesnička se svými svéráznými obyvateli prostě musí existovat. Sice to už je trošku jako Vraždy v Midsomeru (a Gamache si představuju přesně jako Barnabyho), ale pořád mě to baví.
Tenhle díl byl rozhodně lepší než předchozí. Jenom škoda těch posledních 60 stran ... to závěrečné vysvětlení už na mě bylo nějak moc přitažené za vlasy. Sice vím kdo, ale to proč mi pořád přijde příliš komplikované na to, aby to mohla být pravda. A i ta dedukce ostatních nezávisle na sobě, kam mají jít hledat a proč .... to mi možná přišlo ještě míň uvěřitelné než totožnost vraha.
Tak to byla jízda!
Ze série strašidelných domů jsem zatím přečetla 3 knihy a myslela jsem, že už vím, co od autorky očekávat. Čtivé, lehce napínavé a s trochou duchařiny, tak akorát abych se nebála usnout po tmě.
Ale tohle je něco dočista jiného. Dobře napsané, čtivé, napínavé... posledních 50-60 stránek před koncem tuším, kdo/co zatím stojí, ale stejně je pro mě kompletní rozuzlení nečekané.
Ano, prvky hororu, ale hlavně za mě velice povedený survival thriller.
Další velmi silná, emotivní a nezapomenutelná kniha autorky.
U takových knih je skoro těžké cokoliv psát, protože je člověk zahlcen emocemi, které nejdou adekvátně vyjádřit slovy. Když jsem přečetla Hanu, nedokázala jsem o ní nic napsat - tak silný příběh to byl. A tato kniha jí podle mě šlape na paty.
Je velice čtivá, ale zároveň je to dost těžké čtivo. Souhlasím, že je depresivní a vydaná v době, kdy zákazy a nařízení v alternativní historii silně připomínají naši současnost.
"Vojáci v ulicích zadrží každého, kdo se neprokáže povolením, které úřady vydávají jen těm, kteří je potřebují, aby se v době zákazu vycházení dostali do práce nebo z práce domů."
Přiznám se, že třeba zrovna tahle věta mě docela vyděsila a já jsem si po celou dobu čtení říkala jak je svoboda křehká a měli bychom si jí vážit, protože jí velice snadno a nenápadně můžeme ztratit.
Jsem porevoluční dítě, tudíž nedokážu zhodnotit nakolik je alternace přehnaná a vyhnaná do extrémů, nemůžu porovnat život před r. 89 a poté. Nicméně ... je to alternace. Jedna z možností. Já jsem každopádně nevýslovně ráda, že v té naší realitě se revoluce povedla.
První půlka knihy spíše popisuje komunistický režim, život ve vězení, v ozdravovně. Tady souhlasím, že tam určitá paralela s Orwellem je. Dokonce jsem si říkala, že to asi opravdu bude autorčino nejslabší dílo, ale pořád hodně dobře napsané. Ale druhá půlka knihy se niterněji zabývá dvěma hlavními hrdinkami, odhaluje nám hlavní události jejich životů, pocity .... je také emotivnější a v čtenáři vyvolává empatii. Právě ta druhá půlka knihy mi dala to něco, co tvorba Mornštajnové má. Nejenom čtivost, ale prožitek. Moment, kdy jsme víc přítomni právě v tom fiktivním příběhu než v reálném životě. Alespoň tedy já jsem posledních 70 stran okolní svět nevnímala a knihu dočetla o půlnoci. Při Haně jsem průběžně slzela, u Listopádu mi vhrkly slzy do očí na poslední straně u posledního dopisu.
"Ale tak to asi je, že člověk touží po štěstí, a teprve při pohledu zpátky si uvědomí, že šťastný vlastně byl."
(SPOILER) 3,5 ⭐
Na databázi mi chybí to půlhvězdičkové hodnocení. Protože dát Kříďákovi 3 ⭐ je málo, to by nebylo fér, ale 4 mi zase přijde moc
Začátek knihy mi připomínal Kingovo To - pětice dětí, kde nechybí ani zrzka s praštěným tátou. A příběh se odehrává před 30 lety a v současnosti. Tím ale podobnost naštěstí končí. Kladně hodnotím čtivost knížky. Hodně mě překvapila velikost písmen, za mě mohly být klidně o 1-2 body menší, ale to je drobnost na kterou jsem si zvykla.
Ve 2/3 knihy postupně odkrýváme, co se stalo v minulosti, takže napětí přichází hlavně v té poslední třetině. To mi ale nevadilo. Díky té čtivosti i tak děj docela svižně ubíhal. Ale ten závěr ....
SPOILER / Vážně se nás autorka snaží přesvědčit, že ten staroch s minimem pohybu měl tolik síly a na konci málem všechny dostal? Vždyť věkově mu muselo být kolem sedmdesátky :-O /
Plus tam tedy ještě bylo pár věcí, které mi nějak úplně neseděly. Asi mi chybělo víc vysvětlení.
/možný drobný spoiler/
Z tohoto dílu mam rozporuplné pocity. Vesničku Three Pines a její obyvatele jsem si opravdu oblíbila. Poklidné detektivky alá Agatha Christie pro mě jsou příjemnou až vítanou změnou po všech těch thrillerech s psychopaty nebo sériovými vrahy libujících si v hanobení těl. Ale tady to bylo ... poklidné až moc. Bohužel musím říct, že 3/4 knihy pro mě byl spíš společenský/psychologický román, který se víc zabýval analýzou lidské duše a následným chováním jedinců než že bychom systematicky postupovali v detektivní práci. Vysloveně jsem se nenudila, ale přistihla jsem se, že nad dějem vůbec nepřemýšlím a kolikrát jsem si říkala jak se proboha dostali k dalšímu vodítku při hledání Petera. Na mě tady prostě bylo málo detektivní linky. Dokonce mi tady začaly trošku vadit ty flashbacky do minulosti- traumata, co si s sebou nese Gamache (třeba to jeho vysedávání na lavičce s knížkou). Ok, v minulosti opravdu zažil traumatizující zážitky, ale my jsme už o tom četli (kdo tedy čte popořadě, což opravdu doporučuju) a tak už by stačila jenom letmá zmínka - bohatě by za mě stačilo zmínit to, že chodí na sezení k Myrně a Jean-Guy má terapeuta.
No jak jsem už psala: na mě tam prostě tentokrát bylo příliš vaty okolo, příliš rozborů lidské mysli (hlavně okolo Petera) a v detektivku se kniha změnila až v poslední čtvrtině. Závěr jsem nečekala.
Chvíli mi trvalo než jsem se do knihy začetla a zvykla si, že je napsaná formou dopisů. Počáteční byly až úsměvně naivní a optimistické (20.12.1914 "Tahle válka už nemůže trvat dlouho."). Jak ale válka dál a dál zuřila, stávaly se dopisy napínavějšími, dramatickými a odhalujícími skutečnou pravdu odehrávající se na bitevním poli. Zhruba v polovině mě čtení opravdu chytlo a já s napětím četla každý další dopis. Zatímco ty první mě tak trochu nudily, u těch posledních jsem byla překvapená, že už jsem na konci knihy. Nicméně souhlasím s komentářem níže ... díky prolínání se "současností" je tak nějak jasné, jak vše dopadne. Stejně tak jako několik náznaků v dopisech od Evie matce předčasně prozradí jedno tajemství. Na jednu stranu to na konci nebyl takový wau-efekt, ale i tak to bylo velmi čtivé.