Hanin
komentáře u knih

Roztomilé, úsměvné příběhy díky kterým se vrátíte zpět do dětství.
Pokud jste trávili prázdniny u babičky a dědy na vsi, budete tam dřív, než dočtete první stránku...tak, jako já.


Skvělé..
Některé myšlenky mi vyloudily úsměv na tváři, některé vehnaly slzy do očí . Několik jsem si jich vypsala a některé dokonce poslala dál.
Jsem nadšená :-) i z ilustrací, opravdu povedená knížečka.


Po dlouhé době román pro ženy, u kterého jsem se nenudila ani chvilku.


VAROVÁNÍ
Knížka opravdu není vhodná na delší cestu autobusem :-) , kdy je jasné, že ji stihnete dočíst. A že se slzám neubráníte, jde poznat už z anotace.


Co víc napsat k Vypravěčce, než tu bylo řečeno...
Prolínání minulosti se současností vám skoro nedovolí knížku odložit. Líbil se mi příběh Sage a s obtížemi se mi četl příběk Minky a jejich blízkých.
Pokud jste Osvětim navštívili, nejde, aby se vám všechna ta hrozná místa nevybavila před očima, a vy skoro viděli život tam.
Vlastně bych na knížce něco změnila.Ten smyšlený příběh ze současnosti bych vyměnila za skutečnost. A příběh procházející válkou, Osvětimí, bych vyprávěla jen jako fikci.
Ale to není spisovatelčina vina, to už bohužel "vymyslel" někdo jiný. I když my to nechápeme....


Jestli je možné napsat optimistickou knížku o umírání, pak je to právě 100 dní štěstí.
Při čtení jsem se často usmívala a nad některými pasážemi příjemně dojímala.
Jen doufám, že nikdy neuslyším větu-zbývá vám xx dní. Zřejmě bych nedokázala na pár chvil žít úplně naplno v tom nejlepším slova smyslu.


Je skvělé, když sáhnete po autorově prvotině a příběh vás úplně pohltí.
Prolínání časových období a několika životních příběhů pomalu odkrývající důvody i důsledky je přesně to, co Kufr paní Sinclairové skrývá.
Moc příjemné počtení, určitě doporučuji.


Tak to tedy bylo zklamání. Přečetla jsem několik autorčiných knih, a Vraždu s vůní mandlí bych nejspíš odhadovala na její prvotinu, kdy psát ještě neuměla :-)).
Nevadí, další určitě bude zase skvělá.


Milý příběh, který by se mohl odehrát kdekoliv na světě.
Úplně mě přenesl na venkov, kde holčička poznala, co je "domov".


Nádherný, poetický příběh. Kéž by každý, komu nezůstane zhola nic, našel svého pana Barka...


Hrůzné svědectví o "životě" v Osvětimi.
Neustále mi běží hlavou otázky...Kdy člověk přestává být lidskou bytostí? Pokud mu seberou důstojnost, vidinu v budoucnost, dětem dětství, domov...víru v život?
Knížku doporučuji, obzvlášť pokud máte pocit, že vám v životě "něco" chybí...
Na minulost, ač je krutá, by se zapomenout nemělo.


Jiřímu Hájíčkovi se povedlo přivést mě zpět do 80. let, do doby tolik rozdílné, než je ta současná. Škoda, že příběh není jen román, ale zakládá se na skutečnosti.
Pokud je rozhodnuto o osudu vesniček, obyvatel, kraje...je jednodušší vzdát se bez boje, nebo bojovat bez možnosti uspět???
Určitě si přečtu další autorovy knihy, těším se na ně.


Zajímají mě válečné knihy, přečetla jsem jich několik. Nikdy nepochopím, jak se mohlo podařit vyčlenit Židy jako "podlidi" a tak ohromné množství jich usmrtit...
Proč?


Nemůžu říct, že by se mi knížka nelíbila. Příběh má spád, ale taky tolik zápletek a situací, kolik by se jich vešlo do přinejmenším dalších dvou příběhů. Je v něm zkrátka všechno.... :-)


Milá, příjemně čtivá knížka. Je škoda, že autorka nešla více do hloubky, téma je zajímavé.


Milá knížka, která je úplným pohlazením v dnešní uspěchané době.


Absolutně mi došla slova.
Lidé, kteří přežili sibiřské gulagy museli být neuvěřitelně silní, to jinak ani není možné.
Přečtěte si V šedých tónech, rozhodně za přečtení stojí.


Příběh se četl velmi snadno, umění vyprávět se N.Sparksovi nedá upřít. Konec knížky mi přišel trochu přitažený za vlasy, škoda...
Kdo z nás nevzpomíná na první lásku a nepřemýšlí, co by, kdyby.


Jsou příběhy, do kterých se snadno vžívám. Kniha Nikdy nevíš mezi ně bohužel nepatří...
Pro mě hodně těžko uvěřitelná zápletka, ale zkusím dát Ch. Stevens ještě šanci:-.
Její Stále nezvěstná se mi naopak líbila hodně, uvidíme tedy.
